ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.780.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 780/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2012 o dovolání obviněného R. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. 68 To 437/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 188/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 10. 2011 sp. zn. 1 T 188/2011 byl obviněný R. P. uznán vinným přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že dne 1.9. 2011, v době kolem 0.25 hodin, po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil z ulice K. v Š. až na ulici N. v R., okres Š., osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia, když zde byl stavěn hlídkou Policie České republiky a byla u něj dechovými zkouškami pomocí přístroje Dräger Alcotest zjištěna téhož dne v 0.33 hodin hladina alkoholu v dechu ve výši 2,63 g/kg, dále v 0.46 hodin ve výši 2,51 g/kg, přičemž byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 4. 2011, č. j. 1 T 52/2011-43, odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 6. 2011, č. j. 3 T 30/2011-196, mimo jiné k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců se zkušební dobou v trvání 4 roků s dohledem, dále k peněžitému trestu ve výši 40.000,- Kč a k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu čtyř roků.
Za to byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, k jehož výkonu byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na čtyři roky.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. 68 To 437/2011, kterým podle §256 tr. ř. podané odvolání zamítl.
Proti uvedenému rozhodnutí krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku je namítáno, že obviněný předmětný automobil neřídil. Dále je pak zpochybňováno hodnocení důkazů soudem, zejména svědeckých výpovědí H. a policistů B. a K. Dovolatel pak nabízí dovolacímu soudu vlastní hodnocení provedených důkazů, jakož i výsledný skutkový stav. Zároveň dovozuje, že pokud byla soudem prohlášena svědecká výpověď H. za nepravdivou, mělo mu být vzneseno obvinění z křivé výpovědi podle §346 tr. zákoníku. Pokud se tak nestalo, nebyla mu relevantním postupem prokázána křivá svědecká výpověď. V závěru dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu písemně sdělil, že se k podanému dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti cit. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci po jeho doplnění ve smyslu §265h odst. 1 tr. ř. je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl obviněný odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí tedy dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti takové právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Jestliže tedy dovolatel ve svém podání vytýká soudu prvního stupně a po něm i soudu odvolacímu, že jejich skutková zjištění jsou nesprávná a vycházejí z nesprávného hodnocení provedených důkazů a z toho je pak utvořen závěr, že věc obviněného byla nesprávně hmotně právně posouzena, tak nelze než konstatovat, že dovolatel ve skutečnosti pouze brojí proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování. Jak již ale bylo shora upozorněno, problematika úplnosti dokazování či hodnocení důkazů samotných není obsahem přezkumu v dovolacím řízení, zejména když v konkrétním případě nelze konstatovat extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů.
Je tudíž třeba prohlásit, že Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný sice dovolání označil jako podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, když vycházely z důkazů, které nesprávně hodnotily. Výhrady dovolatele se tedy soustředily především proti správnosti zjištění, že se trestné činnosti, za níž byl uznán vinným, dopustil, případně proti jiným skutkovým závěrům soudů nižších stupňů. Z charakteru jeho námitek je evidentní, že tyto mají výhradně povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou však z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud se jimi není oprávněn zabývat.
Pouze pro úplnost je třeba zmínit, že podle obsahu spisu mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný zásadní rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z obsahu spisu je zároveň zřejmé, že se soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí. Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k jakýmkoli výtkám na jejich adresu a odkazuje na úplné a výstižné odůvodnění předmětných rozhodnutí těchto soudů.
V tomto případě se tak rozhodně nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Nejvyšší soud proto dospěl ke konečnému závěru, že dovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 2. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c