ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1109.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1109/2012 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2012 o dovolání obviněného M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 660/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 142/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 3 T 142/2010, byli obviněný J. S., a obviněný M. M. uznáni vinnými přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zákoník“) ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který spáchali tím, že oba obvinění po společné předchozí domluvě se záměrem dopravit do České republiky a zde přechovávat za účelem další distribuce nekolkované tabákové výrobky – krabičky cigaret v přesně nezjištěné době nejméně do 26. 11. 2009 v L., okres Č. B., v Č. B., popř. jinde, poté co obviněný M. M. přepravil za užití osobního automobilu tov. zn. Citroen Xsara Picasso, registrační značky ........, Slovenské republiky, do České republiky nejméně 112 ks kartónů cigaretových krabiček s obsahem cigaret zn. LONG Lights, 116 ks kartonů cigaretových krabiček s obsahem cigaret LONG Classic, 111 kartonů cigaretových krabiček s obsahem cigaret zn. Richman, 100 kartonů cigaretových krabiček s obsahem cigaret zn. Mistique, 16 ks kartonů cigaretových krabiček s obsahem cigaret zn. LM Red Label a 3 ks kartonů cigaretových krabiček s obsahem cigaret zn. Marlboro, ve všech případech neoznačených tabákovou nálepkou ve smyslu §114 zák. č. 353/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto přepravené kartony cigaret minimálně zčásti předal obviněnému J. S. se záměrem provedení jejich další distribuce, který je skladoval v domě č. ....... v ulici t... k. v L., okres Č. B., kdy k takovému jednání neměli příslušné povolení správce daně ve smyslu §22 popř. §23 zák. č. 353/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za tento přečin byl obviněný J. S. odsouzen podle §244 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §81 odst. 2 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) let. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to 16 kartónů cigaret zn. LONG Classic, 16 kartónů cigaret zn. LM Red Label, 11 kartónů cigaret zn. Richman, 12 kartónů cigaret zn. LONG Lights a 3 kartóny cigaret zn. Marlboro červené. Obviněný M. M. byl odsouzen podle §244 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §81 odst. 2 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) let. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 2 (dvou) let.
Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozhodoval jako soud odvolací, o odvolání obviněných J. S. a M. M., rozhodl usnesením ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 660/2011, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obou obviněných jako nedůvodná zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 660/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 3 T 142/2010, podal obviněný M. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Antonína Menzela dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v podrobnostech konstatoval nesprávné hmotně právní posouzení orgánů činných v trestním řízení v návaznosti na provedené důkazy v podobě sledování osob a věcí, domovních prohlídek, prohlídek jiných prostor, znaleckého zkoumání zadržených cigaret, výpovědi svědků, a naopak absence důkazů, které dovolatel navrhoval v řízení u nalézacího soudu, které by měly prokázat jeho nevinu. Soudy nebyl zkoumán motiv dovolatele, proč by měl páchat trestnou činnost jemu kladenou za vinu, zvláště když je velmi dobře finančně zajištěn. Použitá právní kvalifikace byla aplikována na nesprávného pachatele, kdy dovolatel je přesvědčen, že pachatelem přečinu jemu kladeného za vinu je osoba S. Č., kterému vypomáhal s uchováním sporných krabic, o kterých mu bylo sděleno, že se jedná o police. Dovolatel je toho názoru, že existuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry nalézacího soudu. Dovolatel také zpochybnil právní závěry učiněné soudy nižších stupňů ohledně jeho zavinění, když nemůže existovat příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým následkem. K důkazům svědčícím pro nevinu dovolatele nebylo soudem přihlédnuto, případně byly vyloženy v neprospěch dovolatele.
Plánovitost, domluva a dlouhodobá spolupráce obviněného M. a S. je dovozována z jejich četné vzájemné telefonické komunikace, návštěv a vzájemných setkání, kdy sledováním bylo zjištěno, že si předávají velké množství krabic, a dále kontakt obviněného S. s osobou J. B., provozovatelem novinového stánku, avšak cigarety zadržené u J. B. nevykazují žádné shodné prvky s cigaretami nalezenými v automobilu Citroen Xsara Picasso a v domě odsouzeného S. v L. Policií nebylo zjištěno, co bylo obsahem předávaných krabic. Předávané krabice neobsahovaly jediný prvek označení, který by se shodoval s krabicemi zajištěnými ve vozidle dovolatele.
Dovolatel dále namítal, že ze zajištěných krabic v jeho vozidle nebyly zajištěny otisky prstů, a zároveň nebyly zajištěny otisky prstů osoby S. Č., který byl v přípravném řízení vyslechnut na protokol o podání vysvětlení, kdy obhajobě bylo upřeno právo takovému stěžejnímu svědkovi klást otázky. Dovolatel rovněž již od přípravného řízení požadoval provedení důkazu záběry z bezpečnostních kamer z obchodního domu IKEA, kde měl pomáhat Č. s několika krabicemi, které si u něj chtěl uschovat. Soudy nižších stupňů mylně vyvodily, že by dovolatel tvrdil, že od osoby Č. přebíral do úschovy výlučně krabice s označením IKEA. Dovolatel trvá na tom, že nevěděl, co je obsahem krabic zadržených u něj v automobilu. Ve prospěch dovolatele také hovoří, že krabice po poměrně dlouhou dobu nevynesl z auta a nikam je nepřemístil. Těžko pak lze mít za reálný předpoklad potřebný k naplnění skutkové podstaty spáchání přečinu kladeného mu za vinu, tedy přechovávání a skladování nekolkovaných cigaret, který je podle názoru dovolatele vyvrácen provedeným dokazováním, když u obviněného nebylo prokázáno, že věděl, nebo alespoň mohl vědět, co konkrétně se nachází v jím převážených krabicích. Nadto obhajobu obviněného o tom, jak se ocitly krabice v jeho automobilu a že si mysleli, že se jedná o nábytek, měla podpořit svědkyně V. M. Pokud se týká výslechu svědka Ing. V. B., jeho výpověď se vztahuje spíše k jednání obviněného S., když dovolatel trvá na tom, že o tabákových výrobcích u něj zajištěných ničeho nevěděl.
Pokud odvolací soud dovozoval nelogičnost mezi tím, že dovolatel dobrovolně a bez připomínek uhradil jemu doměřenou spotřební daň, potom oba soudy nižších stupňů přehlédly, že dovolatel si dne 30. 8. 2011 a 27. 4. 2011 podal odvolání proti platebním výměrům. Doměřenou spotřební daň tedy neplnil dobrovolně. Jelikož čelil mezinárodní exekuci, zaplatil doměřenou spotřební daň.
Dovolatel také napadl odborné vyjádření Celně-technické laboratoře Celně kriminalistického pracoviště Generálního ředitelství cel. Znalec konstatoval, že pravost použitých obalových komponent, případně obsahu balení, lze objektivně vyhodnotit pouze jejich porovnáním s obaly používanými originálním výrobcem nebo na základě relevantních informací tohoto výrobce, kterými však znalec nedisponoval. Nalézací soud nadto nevyhověl dovolateli, který se domáhal, aby byl zkoumán věk tabáku v zajištěných cigaretách, když cigarety u něj zajištěné měly být mladší než cigarety zajištěné u odsouzeného S. Nemusí pak být náhodou, že některé cigarety mohou pocházet z téže balící linky, když obviněný S. nakupoval cigarety různě po světě v duty free shopech, a tak některé mohly být i z produktů předmětné balící linky.
Při zvážení shora uvedených okolností a v souladu se zásadou in dubio pro reo měl být dovolatel zproštěn obžaloby, neboť se předmětného přečinu nedopustil. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle ustanovení §265k odst. 1 a §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 660/2011, a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného M. M. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., sdělil, že Nejvyšší státní zastupitelství se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný M. M. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Obviněný M. M. byl uznán vinným ze spáchání přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v rozporu s jiným právním předpisem uváděl do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely. Nálepkami k označení zboží pro daňové účely se míní především tabákové nálepky, ale i jakékoli jiné nálepky, které budou v budoucnu použity pro daňové účely. Za uvádění do oběhu se považuje především prodej zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely, ale může to být i jakékoli jiné uvádění na trh, např. výměna za jiné zboží nebo i darování prodejci, který pak zboží bez nálepek dále prodává či jiným způsobem rozšiřuje mezi zákazníky. Uváděním do oběhu není jen prodej konečnému spotřebiteli, ale i převod takového zboží od výrobce na velkoobchodníka, neboť již tím výrobek obíhá na trhu, kterým se míní nejen trh maloobchodní, ale i velkoobchodní. Takové zboží však může být uváděno do oběhu i jakýmkoli jiným způsobem, např. i jako prémie při zakoupení většího množství zboží jiného druhu. Jinými právními předpisy jsou zejména zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve spojení s navazujícími prováděcími předpisy, dále i případně další předpisy, které budou v budoucnu upravovat takové nakládání se zbožím, které je nutno označovat nálepkami, kontrolními páskami nebo jinými předměty k označení zboží pro daňové účely. Z dikce „dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek“ vyplývá, že se nemůže jednat jen o jednotlivé kusy nebo jen několik málo kusů tabákových výrobků. Na druhé straně zákon nevyžaduje soustavnost uvedeného jednání.
Trestný čin podle §244 odst. 1 tr. zákoníku je v alinea 1 i 2 trestným činem úmyslným, který musí zahrnovat všechny znaky zde uvedené. Pachatelem ve vztahu ke skutkové podstatě uvedené v alinea 2 je každý (fyzická nebo právnická osoba), kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely, zejména to budou fyzické osoby nebo právnické osoby zabývající se výrobou tabákových výrobků (cigaret, doutníků, cigarillos a tabáku ke kouření), jejich balením, přepravou, skladováním, ale i fyzické osoby podílející se pak na prodeji takového zboží.
Obviněný M. M. uplatnil pouze dvě právně relevantní námitky, a to, že nebylo prokázáno jeho zavinění, když nebylo prokázáno, že věděl, nebo alespoň mohl vědět, co konkrétně se nachází v jím převážených krabicích. Soudy rovněž nebyl zkoumán motiv dovolatele, když dovolatel je velmi dobře finančně zajištěn a neměl tak důvodu dopouštět se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Druhou právně relevantní námitkou dovolatele je jeho tvrzení o tom, že pachatelem je osoba svědka S. Č. Ostatní námitky dovolatele, jak je rozvádí ve svém mimořádném prostředku, nejsou dovolacími důvody, Nejvyšší soud však přesto považuje za nutné se k nim ze shora uvedených hledisek alespoň ve stručnosti vyjádřit.
Nejvyšším soudem již bylo opakovaně judikováno, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§15, §16 tr. zákoníku), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak, jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 6 Tdo 352/2002). Tomuto požadavku plně odpovídají jak odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, tak i předložený spisový materiál. K okolnostem svědčícím o tom, že dovolatel věděl, co je obsahem krabic, s nimiž spolu s obviněným J. S. manipulovali, a že je tedy naplněna subjektivní stránka jeho jednání, nalézací soud poznamenává, že ačkoliv dovolatel není schopen blíže specifikovat osobu S. Č. či nějakým způsobem ji kontaktovat, ačkoliv uvádí, že se jedná o jeho známého, přesto od něj nakládá blíže nezjištěné zboží, o kterém tvrdí, že si myslel, že se jedná o výrobky prodávané v obchodním domě IKEA, přitom při naprosto běžném prohlédnutí zajištěných krabic je zřejmé, že žádná z těchto krabic není označena typickým logem společnosti IKEA, dokonce na některých z krabic je uvedeno, že se jedná o produkty tabákové továrny z B. L. a je zde i uvedeno logo „Long Classic“ a „Komada Cigareta“. Na více krabicích je pak uvedeno „F. D.“, „B. L.“. Je zřejmé, že krabice zcela obdobného rozměru a charakteru byly opakovaně předávány mezi obviněnými (srov. str. 11 až 12 rozsudku nalézacího soudu). Formu zavinění spatřuje nalézací soud v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. str. 12 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud vyslovil, že je nelogické, aby dovolatel nevěděl, o jaké zboží se jedná, když je zcela evidentní, že v žádném případě nemůže jít o krabice, které by připomínaly tvarem či potisky a polepy nábytek z obchodního domu IKEA. Na fotografiích, jednak z uložení krabic a jednak potom z detailních snímků jednoznačně vyplývá, že na krabicích jsou zřejmá označení, a to „F. D.“ a dále potom nálepka „Long Lights product of Tobacco factory B. L.“. Tyto nápisy jsou patrné pouhým okem a jsou zcela evidentně vidět i při prohlídce vozu, jak v něm byly uskladněny (srov. str. 4 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud se podrobně seznámil s protokolem o provedení prohlídky jiných prostor, a to osobního vozidla tovární značky Citroen Xsara Picasso, reg. zn. ....., jehož fotografická část, zejména na č. l. 82 a násl. spisu plně odpovídá popisu odvolacího soudu. Na fotografiích č. 13 až 26 jsou zcela zřejmé a jednoznačně i při uložení ve vozidle, a to nejenom v zavazadlovém prostoru, ale i v kabině za předními sedadly, odvolacím soudem zmíněné nápisy dokonce i s názvem některých cigaret (konkrétně LONG Classic i s tím, že jde o produkt tabákové továrny – viz zejména fotografie č. 14, 15, 16 a 26), které byly při uložení krabic i v kabině vozidla za předními sedadly dobře a zjevně viditelné. Vyjde-li se pak z vlastní výpovědi obviněného, který opakovaně uvedl, že tyto krabice pomáhal nakládat do svého vozidla (viz č. l. 33 a 76, kde dokonce uvedl, že krabice se zbožím, které bylo označeno nápisy IKEA, pomohl Č. naložit k sobě do automobilu zn. Citroen RZ: .........., ač zcela zřejmě předmětné krabice byly označeny zcela jinými běžně viditelnými nápisy svědčícími o tom, že se jedná o tabákové výrobky – cigarety z tabákové továrny v B. L. – č. l. 74 až 88 spisu), nelze jeho obhajobě, že se domníval, že jde o krabice s policemi, přisvědčit, ba právě naopak je nutno v souladu se závěry obou nižších soudů tuto jeho obhajobu považovat za vyvrácenou.
Obvinění Jan S. a M. M. jsou rovněž usvědčováni protokoly o sledování osob a věcí včetně pořízené dokumentace (srov. č. l. 134 a násl. spisu), které vypovídají o tom, že pravidelně manipulovali s obdobnými krabicemi, kde byly předmětné krabice skladovány a jakými vozidly je obvinění převáželi. Svědkyně V. M. (č. l. 296 až 297 spisu) sice podpořila výpověď dovolatele obviněného M. M. v tom, že jí měl tvrdit, že v autě jsou krabice s policemi, jak namítal obviněný M. ve svém dovolání, avšak její výpověď byla postavená pouze na tom, co jí měl říct samotný obviněný M. M., a pokud se týká samotných krabic v autě, nedokázala k jejich popisu či množství uvést nic konkrétního, a to přesto, že uvedené nápisy na krabicích byly zcela jasně viditelné při jejich zjištěném uložení v automobilu obviněného. Nejvyšší soud rovněž přezkoumal výpověď svědka Ing. V. B., avšak neshledal, jak poukazoval dovolatel, že jeho výpověď se vztahuje spíše k jednání obviněného S., neboť tento svědek se vyjadřoval především k nákupům cigaret nalezených sice u obviněného S., ale podle závěrů obou soudů pocházejících od obviněného M. M. a nikoli z obchodů DUTY/TAX FREE, kde navíc musí být speciálně označeny, a proto se vyjadřoval i k okolnostem rozhodným z hlediska viny obviněného M. M. (srov. č. l. 297 až 300 spisu).
Druhá právně relevantní námitka dovolatele spočívá v tom, že použitá právní kvalifikace byla aplikována na nesprávného pachatele, neboť podle dovolatele pachatelem přečinu jemu kladeného za vinu je S. Č. Obviněný M. M. dále podotknul, že S. Č. byl v přípravném řízení vyslechnut na protokol o podání vysvětlení, kdy obhajobě bylo upřeno právo takovému stěžejnímu svědkovi klást otázky. Nalézací soud uvedl, že pokud se obviněný M. M. hájí tím, že naložil krabice od svého známého S. Č., pak není schopný blíže specifikovat tuto osobu či nějakým způsobem jí kontaktovat, ačkoliv uvádí, že je to jeho známý. Přesto od ní nakládá blíže nezjištěné zboží, o kterém tvrdí, že si myslel, že se jedná o výrobky prodávané v obchodním domě IKEA (srov. str. 11 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud uvedl, že ohledně obviněného M. M. je nutné, stejně jako nalézací soud, konstatovat, že jeho výpověď je zcela účelová ohledně nabytí, resp. ocitnutí se krabic v jeho osobním voze Citroen Xsara Picasso. Pokud se obviněný hájil tím, že jakýsi S. Č. ho měl požádat o pomoc a posléze obviněný M. mu také pomohl, je zcela nelogické, aby s takovýmto obsahem, kdy je zřejmé, že je zabrána tímto nákladem podstatná část vozu, jezdil několik dní po Slovenské republice, a to včetně jeho dcery. Odvolací soud dodal, že pokud jistý S. Č. byl na S. ztotožněn a vyslechnut, tento jednoznačně odmítl, že by znal obviněného a navíc uvedl, že nikdy ho o takovouto pomoc nežádal (srov. str. 4 usnesení odvolacího soudu). Těmto zjištěním soudů nižších stupňů plně odpovídá předložený spisový materiál. Svědek S. Č. byl po provedeném pátrání o jeho pobytu, resp. bydlišti, vyslechnut slovenským policejním orgánem v rámci právní moci na protokol o výslechu svědka, do nějž uvedl, že osobu M. M. nezná a nevěděl, co by k němu řekl. M. M. o žádnou pomoc nežádal. Nikomu žádné krabice nepředával a ani nikoho nežádal o žádnou pomoc (srov. č. l. 46 spisu). Tento důkaz byl následně v hlavním líčení řádně proveden v souladu s trestním řádem, když strany řízení, tedy i obviněný M. M. a jeho obhájce, shodně souhlasily se čtením svědecké výpovědi S. Č. (srov. č. l. 285 spisu), poté byl podle §211 odst. 1 tr. ř. přečten výslech svědka Č. založený na č. l. 45 až 46 spisu (srov. č. l. 286 spisu), a proto se jedná o použitelný důkaz, ke kterému také bylo oběma soudy nižších stupňů správně přihlédnuto. Jestliže obviněný souhlasil se čtením tohoto protokolu za přítomnosti svého obhájce, nemůže úspěšně namítat, že mu bylo orgány činnými v trestním řízení odňato právo položit mu otázky, neboť tímto souhlasem se čtením protokolu o svědecké výpovědi S. Č., jejíž obsah znal (č. l. 230 až 235 spisu), se tohoto práva vzdal. Navíc nelze přehlédnout obsah této svědecké výpovědi, ze které vyplývá, že tento svědek tvrzení obviněného M. M. nejen, že nepotvrdil, ale přímo i vyvrátil, a to dokonce i o vlastnictví automobilu, o kterém obviněný tvrdil, že ho měl mít S. Č. v užívání a že do něho měl v tvrzenou dobu nakládat předmětné krabice (srov. č. l. 45 až 46; k tomu je třeba i poukázat na vyjádření obviněného M. M. v hlavním líčení po přečtení protokolu o výslechu tohoto svědka, kdy uvedl, že toto nebyl člověk, který mu prodal ty cigarety, tedy ty bedny – č. l. 286, a to ve spojení s jeho dalším vyjádřením na č. l. 287, jakož i na další zjištění v souvislosti se šetřením ohledně osoby S. Č. – viz č. l. 40 až 53, zejména č. l. 53 spisu). Závěrem tedy je nutno zdůraznit, že ani Nejvyšší soud nemůže souhlasit s dovolatelem, že by jakékoliv dokazováním zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že by pachatelem stíhaného trestného činu mohl být právě S. Č.
Dovolatel M. M. dále namítal neprovedení některých důkazů, a to zajištění otisků prstů v jeho vozidle, zajištění záznamů z bezpečnostních kamer z obchodního domu IKEA a přezkum stáří tabáku v zajištěných cigaretách. K tomu Nejvyšší soud v souladu se svou dřívější rozhodovací praxí podotýká, že v trestním řízení závisí na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede, byť samozřejmě takový postup nesmí vykazovat znaky libovůle, ale musí být založen na odpovědném zhodnocení provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a náležitém zhodnocení, z jakého důvodu soud považuje provedené dokazování za dostatečné a úplné a co bylo důvodem, že neprovedl další navrhované důkazy. Tento závěr vyplývá především z ustanovení čl. 82 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Není tedy povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh stran trestního řízení. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit (obdobně k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 747/2011). V posuzované věci obviněného M. M. zejména odvolací soud zdůvodnil, proč nebylo vyhověno návrhům obviněného na provedení jím vyžadovaných dalších důkazů (srov. str. 3 až 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud dále podotýká, že již policejním orgánem byl zamítnut návrh dovolatele na doplnění vyšetřování vyžádáním kamerového záznamu z obchodního domu IKEA (srov. č. l. 235 spisu v návaznosti na č. l. 230 až 231 spisu). Navíc tyto skutečnosti by nemohly přinést do případu nic nového, když není sporu o tom, že obviněný s uvedenými papírovými krabicemi manipuloval, přinejmenším je nakládal do svého vozidla, jak sám opakovaně uvedl, stáří tabáku v zajištěných cigaretách by také nemohlo přinést ničeho nového, neboť spolupráce se spoluobviněným J. S. byla dlouhodobá, jak o tom vypovídají i protokoly o sledování osob a věcí (č. l. 129 až 200 spisu), a proto i cigarety mohly být různého stáří, nehledě k tomu, že nebyly zjištěny jejich konkrétní zdroje a datum výroby. Navíc konkrétně z těchto protokolů vyplývá, že mezi oběma obviněnými docházelo k předávání právě cigaret, resp. jejich vzorků (např. na č. l. 188 spisu je v protokole o sledování osob a věcí zachyceno jak obviněný M. M., předal obviněnému J. S. cigaretovou krabičku červenobílé barvy, a to poté, co ji vytáhl ze svého vozidla, na což obviněný S. reagoval slovy „to je něco nového?“, na což obviněný M. neodpověděl, ale jen přikyvoval, a pak došlo k předávání kartónových krabic 40 x 30 x 30 cm – viz č. l. 187 až 190 spisu).
Problematika tzv. opomenutých důkazů, kterou ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný M. M. nepřímo namítá, byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další). Nejvyšší soud považuje vyjádření odvolacího soudu za dostatečné, nadto na základě náležitě zhodnocených důkazů nevznikají pochybnosti o vině obviněného M. M. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v případě obviněným navrhovaných otisků prstů, záběrů bezpečnostních kamer u obchodního domu IKEA a přezkumu stáří tabáku zajištěných cigaret, tyto důkazy s ohledem na to, co bylo již shora uvedeno, jednak nemají vypovídací potenci, neboť nejsou s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, a jednak jsou nadbytečné, neboť rozhodné skutečnosti již byly nepochybně prokázány v řízení před nalézacím soudem, přičemž obhajoba obviněného M. M., k jejímuž ověření, resp. potvrzení jsou důkazy navrhovány, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) vyvrácena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). S ohledem na to nejde v případě obviněným požadovaných neprovedených důkazů o tzv. opomenuté důkazy, a proto se ani nemůže jednat o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku zabýval rovněž svědeckou výpovědí J. B. (správně V. B. – srov. č. l. 284 spisu), když cigarety zadržené u V. B. nevykazují žádné shodné prvky s cigaretami nalezenými v automobilu Citroen Xsara Picasso a v domě odsouzeného S. v L. Policií nebylo zjištěno, co bylo obsahem předávaných krabic. Předávané krabice neobsahovaly jediný prvek označení, který by se shodoval s krabicemi zajištěnými ve vozidle dovolatele. Nalézací soud vyhodnotil svědka Bednáře jako nevěrohodného svědka, neboť z jeho výpovědi se nepodařilo prokázat, že by mezi ním a obviněným S. došlo k předání nekolkovaných cigaret (srov. str. 12 rozsudku nalézacího soudu). Obviněným J. S. a M. M. ostatně ani není ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu kladeno za vinu, že měli cigarety bez nálepek k jejich označení pro daňové účely předávat právě svědkovi V. B. Nejvyšší soud nemůže dát obviněnému za pravdu, že nebylo policií zjištěno, co bylo obsahem předávaných krabic, jak již bylo shora popsáno a odůvodněno. Navíc konkrétně například na č. l. 188 a násl. spisu je v protokole o sledování osob a věcí zachyceno, že mezi oběma obviněnými docházelo k předávání právě cigaret, resp. jejich vzorků, jak již bylo shora uvedeno.
Podle dovolatele pokud odvolací soud dovozoval nelogičnost mezi tím, že dobrovolně a bez připomínek uhradil jemu doměřenou spotřební daň, potom oba soudy nižších stupňů přehlédly, že dovolatel si dne 30. 8. 2011 a 27. 4. 2011 podal odvolání proti platebním výměrům. Doměřenou spotřební daň tedy neplnil dobrovolně. Jelikož čelil mezinárodní exekuci, zaplatil doměřenou spotřební daň. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že podle rozhodnutí Celního úřadu Praha 1 ze dne 30. 12. 2010 byla spotřební daň obviněným M. uhrazena (srov. č. l. 291 spisu). Z protokolu o hlavním líčení se pouze podává, že obhájce předložil důkaz ohledně uhrazení spotřební daně ze strany obviněného M. z prosince 2010 (srov. č. l. 302 spisu). O tom, že by si dovolatel podal opravný prostředek proti rozhodnutí celního úřadu, potom nehovoří obhájce dovolatele ani v závěrečné řeči, kde pouze potvrzuje, že dovolatelem byla doměřená peněžní částka zaplacena, nikoliv, že by si podával odvolání (srov. č. l. 308 až 311 spisu, zejména potom č. l. 309 spisu). Ani sám dovolatel ve své závěrečné řeči nehovořil o odvolání (srov. č. l. 312 spisu). Nalézací soud a následně soud odvolací tak vycházely z důkazního materiálu zajištěného v průběhu přípravného řízení a v rámci řízení před soudem prvního stupně, kdy nebylo zjištěno, že by si dovolatel podával odvolání proti platebním výměrům, a proto je možné postup soudů nižších stupňů považovat za odpovídající zjištěnému stavu, byť je možné, že si obviněný M. M. odvolání podal, což ovšem z hlediska závěrů o jeho vině předmětným přečinem není podstatné, neboť ta je nepochybně prokázána náležitě provedenými a ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. zhodnocenými důkazy.
Dovolatel také napadl odborné vyjádření Celně technické laboratoře, Celně kriminalistického pracoviště Generálního ředitelství cel. Znalec konstatoval, že pravost použitých obalových komponent, případně obsahu balení, lze objektivně vyhodnotit pouze jejich porovnáním s obaly používanými originálním výrobcem nebo na základě relevantních informací tohoto výrobce, kterými však znalec nedisponoval. Podle dovolatele také nemusí být náhodou, že některé cigarety mohou pocházet z téže balící linky, když obviněný S. nakupoval cigarety různě po světě v DUTY FREE Shopech, a tak některé mohly být i z produktů předmětné balící linky. K těmto námitkám dovolatele Nejvyšší soud předně podotýká, že nalézací soud správně v odůvodnění svého rozsudku vycházel z odborného vyjádření Celně technické laboratoře, Celně kriminalistického pracoviště (č. l. 113 a násl. spisu), kdy tento soud také uvedl, že pravost použitých obalových komponent, případně obsahu balení lze objektivně vyhodnotit pouze jejich porovnáním s obaly používanými originálním výrobcem nebo na základě relevantních informací tohoto výrobce, kterými však zpracovatel nedisponoval (srov. str. 9 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), avšak je nutno přihlédnout k odbornému vyjádření a jeho výsledkům zachyceným nalézacím soudem jako celku, přičemž nalézací soud zejména správně konstatuje následující. V průběhu zkoumání cigaret zajištěných v L. v domě č. p. .... na t. ... k. byly v průběhu jejich zkoumání v plném rozsahu prokázány všechny znaky, které jsou konstatovány rovněž u cigaretových balení rovnocenných značek naložených v osobním automobilu tovární značky Citroen Xsara Picasso, reg. zn. ....... Z výsledků posouzení obalů předložených cigaret L&M, Red Label, vyplývá, že se jedná o obaly odlišné od obalů používaných k adjustaci originálních produktů firmy Philips Morris (srov. str. 9 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Ani obsah zkoumaných cigaret Marlboro neobsahoval originální cigarety (srov. str. 9 až 10 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V případě všech balení cigaret L&M, Red Label a Marlboro, které byly zajištěny v domě č. p. .... na t. 5. k. v L., se jedná o padělaná cigaretová balení, nejméně 3 balení Marlboro cigaret pak obsahují neoriginální cigarety. S ohledem na absenci varovných nápisů a povinného označení odpovídajících českým tabákovým nálepkám, nesplňuje žádné z výše uvedených cigaretových balení podmínky pro legální distribuci na území České republiky. Souhrn znaků o použití téže balící linky pro výrobu balení cigaret Easy red, Easy modré, Halley, Grand cigaret classic a Grand cigaret exclusiv, nebyl v případě adjustace žádného z předložených balení cigaret Long Light, Long Classic, Richman, L&M, Red Label či Marlboro prokázán. Porovnáním cigaretových balení Long Light, Long Classic a Richman, nalezených v osobním automobilu tov. zn. Citroen Xsara Picasso a cigaret Long Light, Long Classic a Richman, nalezených v domě č. p. ...., t. ..... k., L., nebyly mezi týmiž druhy cigaret zjištěny rozdíly (srov. str. 10 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Jak správně dále dovodil nalézací soud, pokud se obviněný S. hájil tím, že tabákové výrobky nakoupil oficiálně v DUTY FREE Shopech, potom znalecké zkoumání prokázalo, že takové výrobky, jako byly cigarety zajištěné u obviněného, se v DUTY FREE Shopech neprodávají (srov. str. 11 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Tyto závěry nalézacího soudu jsou potvrzovány rovněž odvolacím soudem (srov. str. 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud tak nemůže přisvědčit ani těmto námitkám dovolatele, když již nalézací soud se s nimi správně a obsáhle vypořádal, a odvolací soud jeho závěry plně potvrdil a tyto odpovídají závěrům odborného vyjádření Celně technické laboratoře, Celně kriminalistického pracoviště Generálního ředitelství cel (č. l. 113 až 124 spisu), které Nejvyšší soud podrobně přezkoumal.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 660/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 3 T 142/2010, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání napadeného rozsudku nalézacího soudu a řízení mu předcházejícího, odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněných uplatněných v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného M. M. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph. D.