ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.804.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 804/2012-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2012 o dovoláních, která podali nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného a obviněný Ing. E. Ch. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 4 To 695/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 174/2006, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněného Ing. E. Ch. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 4 To 695/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. E. Ch. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 2 T 174/2006, za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, 2 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil ve stručnosti tím, že
v postavení místopředsedy představenstva a ředitele Stavebního bytového družstva Strakonice, se sídlem Heydukova 116, Strakonice, jako osoba zastávající funkci, kdy její výkon upravoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a stanovy Stavebního bytového družstva Strakonice platné v roce 2004, v jejichž mezích měl hospodařit se svěřeným majetkem Stavebního bytového družstva Strakonice, uzavřel,
1. dne 10. 12. 2004 příkazní smlouvu č. .....mezi Stavebním bytovým družstvem Strakonice a společností Pre Invest, s. r. o., kterou podepsal jako místopředseda představenstva a za společnost Pre Invest, s. r. o., její jednatel P. N., přičemž na základě této smlouvy bylo z účtu č. ......, vedeného u ČSOB, a. s., pobočka Strakonice, pro majitele Stavební bytové družstvo Strakonice, převedeno příkazem provedeným druhým místopředsedou představenstva Ing. J. K., celkem 5 000 000,- Kč, na účet vedený u Komerční banky, a. s., pobočka Olomouc, pro majitele společnost Pre Invest, s. r. o., tyto finanční prostředky byly poté prostřednictvím společnosti Exchange, s. r. o., směněny v aktuálním kurzu na měnovou jednotku Evropské unie, EUR, za účelem jejich investování na zahraničních kapitálových trzích prostřednictvím rakouské společnosti P. I. Lopar KEG, se sídlem Klagenfurt, Rakousko,
2. dne 20. 12. 2004 příkazní smlouvu č. ....... mezi Stavebním bytovým družstvem Strakonice a společností Pre Invest, s. r. o., kterou podepsal jako místopředseda představenstva a za společnost Pre Invest, s. r. o., její jednatel P. N., a na jejím základě byla z účtu č. … vedeného u ČSOB, a. s., pobočka Strakonice, pro majitele Stavební bytové družstvo Strakonice, převedena na účet vedený u Komerční banky, a. s., pobočka Olomouc, pro majitele Pre Invest, s. r. o., částka 5 000 000,- Kč, která byla prostřednictvím společnosti Exchange, s. r. o., směněna v aktuálním kurzu na měnovou jednotku Evropské unie za účelem jejich investování na zahraničních kapitálových trzích prostřednictvím rakouské společnosti P. I. Lopar KEG, Klagenfurt, Rakousko,
přestože vzhledem ke svému postavení věděl, že podle ustanovení §239 odst. 4 písm. h) zákona č. 513/1991 Sb., jde o významnou majetkovou investici, k níž je podle článku 72 odst. 2 písm. l) stanov Stavebního bytového družstva třeba souhlasu Shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva Strakonice, nejvyššího rozhodovacího orgánu družstva, přičemž bezdůvodně spoléhal, že investice na kapitálových trzích ve výši 10 000 000,- Kč nejsou investicemi s vyšší mírou rizika, když tyto skončily finanční ztrátou, čímž na majetku Stavebního bytového družstva Strakonice způsobil škodu ve výši nejméně 10 000 000,- Kč.
Obviněnému soud uložil podle §255a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon soud podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří a půl let. Současně okresní soud obviněného Ing. E. Ch. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích podle §226 písm. b) tr. ř. ze skutku, v němž obžaloba spatřovala dílčí útok pokračujícího trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Dále okresní soud rozhodl podle §229 odst. 2 tr. ř. a odkázal poškozené Stavební bytové družstvo Strakonice se sídlem ve Strakonicích, Heydukova 116, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný i poškozené Stavební bytové družstvo Strakonice. Krajský soud v Českých Budějovicích o odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 4 To 695/2009. Nejprve nařídil podle §131 odst. 1 tr. ř. opravu písemného vyhotovení napadeného rozsudku okresního soudu způsobem specifikovaným pod bodem I. výrokové části rozsudku krajského soudu, z podnětu odvolání poškozeného částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl poškozený se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému Ing. E. Ch. povinnost zaplatit poškozenému částku 10.000.000,- Kč z titulu škody způsobené uzavřením příkazních smluv č. ...... a č. ......... a ohledně náhrady škody, jež měla být způsobena uzavřením příkazní smlouvy č. ..............., odkázal poškozené Stavební bytové družstvo Strakonice s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (bod II. výroku). Odvolání obviněného Ing. E. Ch. Krajský soud zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné (bod III. výroku) a pod bodem IV. vyslovil odvolací soud, že „jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen“.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný Ing. E. Ch. dovolání prostřednictvím obhájkyně, které opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Na podkladě tohoto dovolání Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 5 Tdo 804/2012, zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 4 To 695/2009 včetně obsahově navazujících rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení se měl odvolací soud v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu věcí znovu zabývat. Zejména mu bylo uloženo pečlivě zhodnotit všechny významné, dosud zjištěné skutkové okolnosti, které budou podkladem pro právní posouzení subjektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku při zdůraznění skutečnosti, že zavinění není jediným znakem skutkové podstaty tohoto trestného činu. Krajský soud se měl soustředit na splnění znaku „podle zákona uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek“, zejména měl objasnit, v čem konkrétně u obviněného spočívala. Pokud by došlo k opětovnému odsouzení obviněného, a to i podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §255a odst. 2 písm. a) tr. zák., nutností by bylo řádně odůvodnit skutečnosti, na jejichž podkladě byla tato přísnější právní kvalifikace použita. Vzhledem k časové působnosti trestního zákona a existenci nové právní úpravy v podobě zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2010 (dále jen „trestní zákoník“), bylo také Krajskému soudu uloženo posouzení případného vlivu této nové právní úpravy na právní kvalifikaci skutkových zjištění v dané věci. Odvolací soud měl tedy vyhodnotit, zda v souladu s ustanovením §2 odst. 1 trestního zákoníku, resp. §16 odst. 1 tr. zák., je pro obviněného příznivější použití nového zákona nebo zákona účinného v době spáchání trestného činu.
Věc se tak vrátila ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který konal nové odvolací řízení a rozhodl rozsudkem ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 4 T 695/2009. Znovu z podnětu odvolání poškozeného částečně zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Písku ve výroku, jímž byl poškozený se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému Ing. E. Ch. povinnost zaplatit poškozenému částku 10.000.000,- Kč z titulu škody způsobené uzavřením příkazních smluv č. ...... a č. ........., a to společně s P. N., jemuž taková povinnost byla uložena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2011, č. j. 16 T 31/2008-7726, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 9 To 29/2011, s tím, že plněním jednoho zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého plnit a naopak. Ohledně náhrady škody, jež měla být způsobena uzavřením příkazní smlouvy č. ............, odkázal soud poškozené Stavební bytové družstvo Strakonice s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (bod I. výroku). Odvolání obviněného Ing. E. Ch. Krajský soud zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné (bod II. výroku) a pod bodem III. vyslovil odvolací soud, že „jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen“.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. E. Ch. prostřednictvím své obhájkyně znovu dovolání, přičemž uplatnil stejné důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve vyslovil přesvědčení, že i tentokrát došlo v rozsudcích Okresního soudu v Písku a Krajského soudu v Českých Budějovicích k nesprávnému právnímu posouzení skutku, a k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Druhý z dovolacích důvodů spatřoval obviněný v tom, že jím podané odvolání proti prvostupňovému rozsudku bylo zamítnuto, aniž by k tomu byly splněny podmínky uložené zákonem (zřejmě tak měl na mysli první alternativu tohoto dovolacího důvodu, která je však naplněna v případě, kdy odvolací soud věcně neprojedná odvolání obviněného, což se v dané věci nestalo). Dovolatel dále upozornil na to, že v opakovaném veřejném zasedání nedošlo k žádnému doplnění důkazů kromě konstatování odsuzujícího rozhodnutí „přímého pachatele“ P. N., přesto krajský soud přijal nově názor, že předmětné investice provedené prostřednictvím příkazních smluv představovaly významnou majetkovou dispozici, jež měla podléhat schválení shromážděním delegátů. Tuto povinnost však obviněný porušil. Dovolatel je tak přesvědčen, že v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích nedošlo ani po zrušení jeho předchozího rozhodnutí Nejvyšším soudem k žádným změnám, a odůvodnění naplnění subjektivní stránky jednání dovolatele, jakož i dalších znaků skutkové podstaty trestného činu, je pouze polemikou s rozhodnutím Nejvyššího soudu bez respektování jeho právního názoru. Obviněný Ing. E. Ch. tak závěrem svého dovolání znovu zopakoval své přesvědčení, že skutkový základ vytvořený Okresním soudem v Písku na základě opakovaně zrušeného zprošťujícího rozhodnutí je ve zjevném rozporu s objektivními skutečnostmi, tudíž je vadná i právní kvalifikace. Vzhledem k tomu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2011 zrušil a sám rozhodl tak, že jej zprošťuje obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného Ing. E. Ch. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve podotkl, že vytýkané nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu ze strany Krajského soudu v Českých Budějovicích samo o sobě dovolací důvod nezakládá. Dovolatel podle názoru státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství nezformuloval téměř žádné konkrétní námitky, kterými by vytýkal, proč skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí neodpovídají jednotlivým formálním znakům trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zmínil také dovolání, které nejvyšší státní zástupce podal dne 7. 12. 2011 ve prospěch obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemohl být podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství naplněn, protože odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné až po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. Vzhledem k uvedenému státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal dovolání i nejvyšší státní zástupce, a to ve prospěch obviněného Ing. E. Ch. Své dovolání opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo jím rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli vadou uvedenou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl zatížen již rozsudek soudu prvního stupně.
Nesprávné právní posouzení skutku spočívá podle názoru nejvyššího státního zástupce v opětovném použití kvalifikované skutkové podstaty podle §255a odst. 2 písm. a) trestního zákona, tedy spáchání činu osobou, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. S touto právní kvalifikací dovolatel nesouhlasí a poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, ve které jsou stanoveny zásady pro aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1454/2003, nebo ve věci sp. zn. 5 Tdo 1480/2008. Odůvodnění použití této právní kvalifikace není podle názoru nejvyššího státního zástupce nijak přesvědčivé, soud se omezil na pouhé konstatování pracovního zařazení obviněného a jeho funkci místopředsedy představenstva akciové společnosti, aniž by blíže specifikoval, v čem spočívá ono judikaturou vyžadované užší vymezení povinnosti hájit zájmy poškozeného. Současně připomněl závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho předcházejícím rozhodnutí o dovolání v této trestní věci, který však odvolací soud nerespektoval. Tím, že již nalézací soud skutek právně kvalifikoval podle §255a odst. 2 písm. a) trestního zákona, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolací soud, který toto pochybení nenapravil a rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, založil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve druhé alternativě.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2011 sp. zn. 4 To 695/2009, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce a obviněný Ing. E. Ch. podali dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. a), b) tr. ř.], obviněný tak učinil prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. ř. ), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší státní zástupce své dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Druhý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil nejvyšší státní zástupce v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší soud shledal, že dovolání je důvodné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání uplatnil, je naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Předem je nutné zdůraznit, že věcí se Nejvyšší soud zabývá již podruhé, jak bylo již stručně připomenuto. V předcházejícím rozhodnutí Nejvyšší soud uložil Krajskému soudu v Českých Budějovicích v rámci nového projednání věci znovu pečlivě zhodnotit všechny skutkové okolnosti významné především pro posouzení subjektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti a při případném opětovném odsouzení obviněného podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §255a odst. 2 písm. a) tr. zák., krajskému soudu uložil použití této právní kvalifikace řádně odůvodnit s důrazem na platnou judikaturu, která vychází z názoru, jenž nespatřuje existenci této „zvláštní“ povinnosti v pouhém postavení obviněného jako člena statutárního orgánu obchodní společnosti či v pracovním zařazení vedoucího podniku, např. ředitele akciové společnosti (viz již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1454/2003).
K trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2006, Nejvyšší soud v obecné rovině především připomíná, že se ho dopustil ten, kdo z vědomé nedbalosti /§5 písm. a)/ jinému způsobil škodu velkého rozsahu tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, přičemž takto jednal v postavení osoby, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného.
Krajský soud i přes připomenutí platné judikatury, jež zásadně vylučuje dovodit zvlášť uloženou povinnost obviněného z jeho postavení statutárního orgánu či v pracovním zařazení vedoucího organizace či podniku, ponechal v platnosti právní kvalifikaci podle přísnějšího ustanovení skutkové podstaty §255a odst. 2 písm. a) tr. zák. užitou v rozsudku okresního soudu. Odkazem na povinnosti člena představenstva družstva vyplývající z ustanovení §243 odst. 8, resp. §194 odst. 5 obchodního zákoníku, tj. povinnost péče řádného hospodáře, dovodil krajský soud existenci „důležité povinnosti“, jež je, resp. byla znakem základní skutkové podstaty ustanovení §255a odst. 1 tr. zák. (viz str. 12 napadeného rozsudku). Zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného družstva pak podle odvolacího soudu vyplývala obviněnému z jeho postavení místopředsedy představenstva, který měl oprávnění zastupovat družstvo při sjednávání závazkových vztahů. Podle přesvědčení soudu je „funkcionář statutárního orgánu“ vždy osobou, která má onu zákonem vyžadovanou zvláštní povinnost pečovat o majetek poškozeného subjektu. (Viz str. 13 napadeného rozsudku.) S tímto právním názorem se nejen nejvyšší státní zástupce ale ani Nejvyšší soud neztotožňuje.
Stejně jako ve svém minulém rozhodnutí, i nyní v této věci lze poukázat na ustálenou soudní praxi výkladu pojmu „zvlášť uložená povinnost“. Existence povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu §255 odst. 1 tr. zák. v úmyslně formě, shodně jako v nedbalostní alternativě tohoto trestného činu podle §255a odst. 1 tr. zák., ještě neznamená, že pachatel má zároveň uloženou zvláštní povinnost hájit zájmy poškozeného podle přísnější kvalifikace obou těchto trestných činů. Jak správně upozornil nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, krajský soud rozhodl proti dosavadnímu výkladu tohoto znaku kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů postihujících tzv. nevěrnou správu, aniž by však respektovanou judikaturu zvrátil natolik zásadními argumenty, aby bylo možné aplikovaný odklon právního výkladu akceptovat. Kromě v dovolání užitých argumentů, jež zásadně vycházely právě z rozhodování Nejvyššího soudu, jak je citováno již v předešlém dovolacím rozhodnutí, nepřinesl odvolací soud žádný zásadní důvod pro to, aby osobě v konkrétním postavení místopředsedy představenstva bytového družstva byly v zákonném předpisu, resp. smlouvě, uloženy „zvláštní“ povinnosti hájit zájmy tohoto družstva. Obecný odkaz na ustanovení §194 odst. 5 obchodního zákoníku může mít význam pro naplnění znaku základní skutkové podstaty, tzn. důležité povinnosti člena, resp. místopředsedy představenstva družstva či jiného subjektu, ale nepostačuje pro naplnění uvedeného kvalifikovaného znaku. Stejné skutkové okolnosti totiž nemohou být předpokladem dvou kvalifikačně rozdílných právních posouzení, neboť pak by vlastně ani nebyl důvod vytvářet možnost přísnějšího postihu za činy spočívající v porušení zákonných či smluvních povinností. Právě okolnosti, které právní praxe dosud formulovala jako ty „zvláštní“, jež vyplývají ze specifického postavení pachatele tohoto činu, musí být charakterizovány užším vymezením činnosti osoby, která spočívá v péči o majetek poškozeného navíc uložená přímo takové osobě. Obecnou povinnost péče řádného hospodáře, jenž obchodní zákoník ukládá členům statutárních orgánů právnických osob v podstatě všech forem, je nutné chápat v jejím smyslu, tj. jako povinnost spravovat či opatrovat majetek subjektu, v němž má obviněný určité postavení, řádným způsobem tak, aby v maximálně míře nevznikla na takovém majetku škoda.
Za této situace nebylo možné u obviněného Ing. E. Ch., který byl v rozhodné době místopředsedou představenstva a současně ředitelem Stavebního bytového družstva Strakonice, shledat existenci zvláštní povinnosti ve smyslu §255a odst. 2 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud proto přijal námitky nejvyššího státního zástupce z jeho dovolání a ztotožnil se s nimi. Citované nesprávné právní posouzení naplnilo dovolací důvod uvedený v §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., a to již v řízení předcházejícím napadenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, tudíž byl dán i druhý z užitých dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Mimořádný opravný prostředek proti rozsudku odvolacího soudu podal i obviněný Ing. E. Ch. a přitom odkázal na stejné dovolací důvody jako nejvyšší státní zástupce, tj. ustanovení §265 odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., i když, jak bylo interpretováno v úvodu tohoto rozhodnutí, druhý z dovolacích důvodů užil obviněný evidentně v neodpovídající alternativě, která se týká případů, kdy soud odvolání věcně nepřezkoumá a rozhodne o jeho odmítnutí či zamítnutí. Nejvyšší soud však shledal, že ve věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutkových zjištění, a tudíž byl naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci svého dovolání obviněný Ing. E. Ch. v podstatě vytkl Krajskému soudu v Českých Budějovicích zejména to, že nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu ohledně posouzení subjektivní stránky činu, s níž se náležitým způsobem nevypořádal. Setrval tak na své obhajobě založené na tom, že nevěděl a ani nemohl vědět o podvodném jednání P. N. a jednal jednoznačně s vědomím zhodnocení vložených peněz ve prospěch bytového družstva. Ve svém dovolání tak vznesl námitku proti naplnění znaků již základní skutkové podstaty trestného činu podle §255a odst. 1 tr. zák.
Těmito námitkami obviněného se Nejvyšší soud zabýval velice podrobně již ve svém předcházejícím dovolacím rozhodnutí, v něm poukazoval na zásadní skutečnosti, které bylo třeba v novém odvolacím řízení zohlednit, vypořádat se skutečně se všemi opatřenými a provedenými důkazy a teprve poté znovu zvažovat naplnění subjektivní stránky činu, a to i s přihlédnutím k novým podmínkám trestní odpovědnosti za jednání tohoto druhu po změně právní úpravy trestního práva hmotného účinné od 1. 1. 2010. (K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1298/2011, schválené k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem.) Současně Nejvyšší soud ve svém usnesení z 9. 3. 2011 vyslovil závěr, že obviněný Ing. E. Ch. zachoval dostatečnou míru opatrnosti, kterou na něm bylo možné v rozhodnou dobu požadovat a jíž byl s ohledem na své osobní předpoklady i skutkové okolnosti schopen (srov. str. 9 citovaného rozhodnutí). Odvolací soud v podstatě odmítl jakkoli reagovat na výhrady vznesené Nejvyšším soudem k otázce podmínek existence vědomé nedbalosti u obviněného, která navíc musela být vyššího stupně, tj. „hrubá vědomá nedbalost“. Omezil se na vyjádření vlastního přesvědčení o vině obviněného, kterou dovodil výlučně z jeho pracovního zařazení ředitele a z funkce místopředsedy představenstva bytového družstva. Jak již bylo naznačeno, víceméně přitom nerozlišil důležité povinnosti osoby nadané pravomocemi statutárního orgánu a vedoucího pracovníka s povinnostmi „zvláštními“, které zákon vyžaduje pro naplnění kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů porušování (resp. porušení) povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., resp. §221 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Již ve svém minulém rozhodnutí Nejvyšší soud vyjádřil názor, že obviněný Ing. E. Ch. uzavřel obě smlouvy s přesvědčením, že tak činí v zájmu péče o majetek družstva, a ve víře v co nejlepší zhodnocení svěřených financí. Je nutné znovu stručně připomenout, že před uzavřením předmětných smluv dodržel obviněný pokyn uložený ze strany představenstva, tedy na radu přijatého finančního poradce J. Č. realizoval kontrolní výběr již vložených peněz, který mu byl bez problémů umožněn. Ze strany investičního poradce družstva nebyly v době před uzavřením obou příkazních smluv předneseny žádné námitky proti investování prostředků do zahraniční společnosti, přestože mu bylo uloženo tuto společnost prověřit, což ale J. Č. bezezbytku nesplnil, pouze informoval vedení družstva o tom, že společnost Pre Invest, s. r. o., nemá v České republice licenci k provozování investičních služeb. Nato však reagoval ekonom družstva Ing. M. K. opakovaně odmítavě s tím, že pro členské státy Evropské unie postačí udělení takové licence v jednom ze států, které jsou členy. Současně byl obviněný opakovaně ujišťován zástupci společnosti Pre Invest, s. r. o., především PaeDr. M. Z., že zahraniční společnost P. I. Lopar KEG, která měla obchody v cizině realizovat, existuje a vklady jsou pojištěny. Podle Nejvyššího soudu tady obviněný dodržel potřebnou míru opatrnosti v danou chvíli nezbytnou. Je nutné také poukázat na to, že požadavku Nejvyššího soudu, aby bylo prokázáno, jak a kým bylo rozhodováno o dalších významných investicích, například o investování do akciové společnosti ČP Invest, a. s., kam družstvo v minulosti také vložilo větší část svých finančních prostředků, nebylo vyhověno. V rámci doplnění dokazování totiž právní zástupce poškozeného bytového družstva nebyl schopen předložit listiny dokazující způsob investování peněžních prostředků do této ani jiné finanční společnosti. Rovněž již obsah trestního spisu jednoznačně vypovídá o tom, že částka 10 milionů Kč, o kterou jde, netvořila v rozhodné době zásadní část volných finančních prostředků, jež mělo bytové družstvo k dispozici. Naopak z výpovědi jednotlivých svědků vyplynulo, že cílem vedení družstva bylo hledat co nejvýhodnější způsob zhodnocení poměrně značných částek, které každý měsíc plynuly do fondu oprav. (K tomu srov. též zprávu na č. l. 340 trestního spisu.)
Další zásadní skutečností, která má důležitý význam pro posouzení jednání obviněného, je odsouzení P. N., jediného společníka a jednatele společnosti Pre Invest, s. r. o., za úmyslný trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil právě nepravdivým příslibem zhodnocení finančních investic Stavebního bytového družstva Strakonice, přičemž za družstvo podepisoval celkem tři příkazní smlouvy právě obviněný Ing. E. Ch. Stalo se tak rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 16 T 31/2008, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2011. Jak již Nejvyšší soud upozornil ve svém předcházejícím rozhodnutí vydaném před vyslovením viny P. N., bylo úmyslné protiprávní jednání P. N. skutečně zásadní okolností, kterou bylo třeba zohlednit při úvahách o zavinění obviněného Ing. E. Ch. zejména s ohledem na to, zda byl vůbec schopen eliminovat svůj omyl, do něhož byl uveden P. N. a jeho zaměstnanci. Navíc z obsahu provedeného dokazování v dané trestní věci nebylo zjištěno, že by také některý ze zaměstnanců, tj. Ing. M. K. či PaeDr. M. Z. měli vědomost o nekalém jednání P. N., pro něhož v uvedené době pracovali, tudíž i oni vystupovali přesvědčeni o reálnosti nabízených investic a finančního zisku. Také uvedená skutečnost podle Nejvyššího soudu napovídá, že Ing. E. Ch. mohl být jen stěží schopen rozeznat nebezpečí způsobení škody Stavebnímu bytovému družstvu Strakonice investováním dalších finančních prostředků s využitím služeb společnosti Pre Invest, s. r. o., a to díky úmyslnému protiprávnímu jednání odsouzeného P. N.
Krajský soud v Českých Budějovicích se ani v novém odvolacím řízení nevypořádal se všemi provedenými důkazy, jak mu bylo uloženo v předcházejícím rozhodnutí o dovolání, především zcela pominul dodržení pokynu představenstva družstva o výběru finančního poradce – svědka J. Č., který sice odhalil, že společnost Pre Invest, s. r. o., nemá licenci k obchodování na kapitálových trzích, avšak další informace nezjistil přesto, že se jednalo o osobu pohybující se ve finančních kruzích a v tomto oboru vzdělanou. Právě na jeho doporučení byl proveden tzv. kontrolní výběr již vložených peněz, a bylo mu vyhověno v podstatě obratem. Z těchto, ale ani jiných okolností, na něž bylo poukazováno v minulém a v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak vyplývá, že obviněný nevěděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit chráněný zájem, a bez přiměřených důvodů nespoléhal, že uzavřením dvou příkazních smluv v prosinci roku 2004 způsobí škodlivý následek k tíži bytového družstva, jehož jménem jednal. Ze zjištěných okolností nebyla zřejmá ani schopnost obviněného rozpoznat nebezpečí ze strany spolehlivosti investice a zhodnotit je negativně zejména poté, co společnost Pre Invest, s. r. o., vyhověla žádosti o vrácení předtím vložených peněz. Z dosud zjištěných důkazů je tak více než pochybné, zda obviněný věděl, že může způsobit škodu na majetku družstva, tj. že vložené peníze už se nevrátí zpět do jím spravovaného, resp. opatrovaného majetku. Při novém posuzování důkazů v této věci by měl soud především odhlédnout od informací, které vyšly najevo až poté, co již došlo k uzavření obou příkazních smluv, neboť pohledem pozdějším se skutečně může jevit chování obviněného vůči zástupcům společnosti Pre Invest, s. r. o., jako přinejmenším „důvěřivé“, přesto, že obviněný podepisoval obě smlouvy se souhlasem, resp. s vědomím dalších členů představenstva družstva. Za situace, která byla známá všem osobám, jež věděly v rozhodné době o investování části volných finančních prostředků družstva využitím služeb společnosti Pre Invest, s. r. o., byla obviněným Ing. E. Ch. dodržena potřebná míra opatrnosti, jíž po něm bylo možné v daném případě žádat. Při vyšší míře kritičnosti pohledu na všechny skutečnosti, které mohly mít vliv na žalované jednání obviněného, bylo by snad možné uvažovat o naplnění subjektivní stránky ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu §5 písm. b) tr. zák., event. §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. (K podmínkám vědomé nedbalosti srov. též např. č. 29/2012 Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 540/2112.)
Z důvodů uvedených výše tedy shledal Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu vadným a na podkladě obou podaných dovolání rozhodl o jeho zrušení včetně obsahově navazujících rozhodnutí. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc znovu projednat a rozhodnout.
V novém řízení Krajský soud v Českých Budějovicích projedná odvolání obviněného Ing. E. Ch. i poškozeného Stavebního bytového družstva Strakonice, přičemž se bude řídit pokyny Nejvyššího soudu uvedenými jak v usnesení ze dne 9. 3. 2011, tak v tomto rozhodnutí a především bude respektovat platnou judikaturu. V rámci nového posouzení věci musí důsledně zvážit i otázku časové působnosti trestního zákona s ohledem na novou právní úpravu, k níž došlo přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zde je na místě odkázat na již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1298/2011, jež bude publikováno pod č. 54/2012 Sb. rozh. tr. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil aplikaci ustanovení §255a odst. 1 tr. zák. a §221 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku, resp. §16 odst. 1 tr. zák., pro niž má právě zásadní význam závěr o formě zavinění. Pokud soud posoudí subjektivní stránku trestného činu pachatele, jehož se dopustil za účinnosti dřívější trestněprávní normy, jako nevědomou nedbalost, nemohlo by být jednání podle dřívějšího trestního zákona vůbec trestné. V takovém případě by přicházelo v úvahu příznivější posouzení podle uvedeného dřívějšího zákona, neboť trestní zákon u trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §255a odst. 1 tr. zák. nepočítal s uvedenou formou zavinění. Naproti tomu, pokud by se nejednalo o hrubou „ale jen“ vědomou nedbalost, pak by přicházelo v úvahu použití nové úpravy trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 odst. 1 tr. zákoníku.
Krajský soud tedy bude muset znovu vyhodnotit všechny okolnosti, které mají pro právní kvalifikaci skutkových zjištění v dané věci význam, své závěry přesvědčivě zdůvodní, a to s ohledem na obsah všech provedených důkazů včetně těch, které případně doplní, jak vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Podle §265s odst. 1 tr. ř. je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a současně je povinen respektovat zákaz reformationis in peius podle §265s odst. 2 tr. ř.
Vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit v případném veřejném zasedání, proto bylo rozhodnuto o dovoláních nejvyššího státního zástupce a obviněného Ing. E. Ch. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová