ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1013.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1013/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2012 o dovolání obviněného D. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 170/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 22/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2010, č. j. 4 T 22/2008 - 553, byl obviněný D. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 22. 2. 2004 kolem 19.00 hodin do „protokolu o nehodě v silničním provozu s projednáním“ popsal dopravní nehodu tak, že obžalovaný D. P. – řidič vozidla VW Polo, rz. ...... jel z Ú. u. J. B., když v pravotočivé zatáčce nezvládl řízení, a proto přejel do protisměru, kde narazil do os. vozidla Škoda Octavia, spz: ........, řízeného odsouzeným V. R., který jel do Ú., pročež došlo u vozidla VW Polo k poškození předního nárazníku, čela, kapoty, masky, levého předního blatníku a levého předního světla, ačkoli věděl, že k uvedenému nehodovému ději tak, jak jej popsal nedošlo a tento úmyslně stvrdil svým podpisem a následně dne 16. 3. 2004 úmyslně stvrdil svým podpisem na formuláři pojišťovny Allianz, a. s., „Oznámení škodné události – Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla – pro pojištěného“ existenci dopravní nehody s odkazem na protokol policie, a dále dne 16. 3. 2004 úmyslně stvrdil svým podpisem na formuláři pojišťovny Allianz, a. s., „Oznámení pojistné události k havarijnímu pojištění“ poškození levé přední části vozu vozidla VW Polo, na základě čehož mu bylo pojišťovnou Allianz, a. s., na základě Pojistné smlouvy – komplexní autopojištění č. ....... vyplaceno pojistné plnění ve výši 118.133,- Kč, čímž poškozené pojišťovně Allianz, a. s., Ke Štvanici 656/3, Praha 8, způsobil škodu ve výši 36.435,- Kč, neboť dle znaleckého posudku měl obžalovaný D. P. nárok na pojištěné plnění ve výši 81.698,- Kč.
Obviněný byl odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §35 odst. 2 tr. zákona současně došlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 37 T 21/2008, jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit pojišťovně Alianz, a. s., škodu ve výši 36.435,-Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byl tento poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 170/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení znovu rozhodl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Luďka Trundy dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávnost rozhodnutí spočívá v tom, že odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, který v intencích usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 335/2009, doplnil dokazování znaleckým posudkem znalce Ing. Karla Hereše, v jehož rámci byl zpracován konzultantský posudek znaleckého ústavu Dekra Automobil, a. s., z jehož závěrů vyplývá, že nelze vyloučit střet obou vozidel na daném místě a v daném čase. Jeho hlavním závěrem je však seznam poškozených částí vozidla, jejichž poškození při předmětné nehodě nelze vyloučit. Takto specifikované díly přesně korespondují se seznamem poškozených dílů uvedených na str. 2 Protokolu o nehodě v silničním provozu s projednáním, ze dne 22. 2. 2004, sepsaném PČR. Technicky nepřijatelná poškození v konzultantském posudku uvedená nebyla obviněným tvrzena, jsou obsažena pouze v zápise o poškození vozidla ze dne 25. 2. 2004, jenž je výsledkem prohlídky majitele obchodní společnosti Auto-International, s. r. o. (T. Š.) a technika pojišťovny (M. K). Závěr odvolacího soudu o tom, že i když obviněný zápis nesepsal, poskytl uvedeným osobám informace o poškození, je zcela nesprávný, neboť veškeré informace, které o poškození poskytl, jsou uvedeny na str. 2 Protokolu ze dne 22. 2. 2004.
Konzultantský posudek je důkazem novým, který potvrzuje veškerá tvrzení obviněného a také „nabourává“ původní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 6 Tdo 335/2009, že ze skutkových zjištění je očividné, že obviněný při uplatnění nároku na plnění z předmětné pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje. Uvedl pouze údaje (poškození), která byla tímto konzultantským posudkem uvedena jako reálně vzniklá při nehodě.
Uvedené skutečnosti dle obviněného neprokazují, že by vědomě uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel (jedinými poskytnutými údaji byly údaje obsažené v Protokole ze dne 22. 2. 2004), a že by tak byla prokázána subjektivní stránka přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 tr. zákoníku.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby dovolací soud z důvodu §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 T 170/201, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Z 22/2008, zrušil a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovoláním obviněného (pozn. další dovolání obviněného ze dne 23. 5. 2012, napadající na rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2010, navazující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 7 To 82/2012, je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 6 Tdo 851/2012) uvedla, že pokud jde o dovolání obviněného podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 7 To 82/2012, při odůvodnění uplatněného z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný konstatoval, že napadenému rozsudku předcházelo kasační usnesení téhož soudu (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 170/2011), kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 T 22/2008, zrušen pouze ve výrocích o trestu a o způsobu jeho výkonu, přičemž proti takto zpravomocněnému výroku o vině podal dovolání již dne 17. 8. 2011. Následující dovolání ze dne 23. 5. 2012 pak uplatnil pouze z důvodu procesní opatrnosti, když jím napadl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 7 To 82/2012, kterým došlo ke zpravomocnění prve zrušených výroků o trestu a o způsobu jeho výkonu. Přitom tímto způsobem a za pomoci shodného dovolacího důvodu stále brojí proti výroku o vině, popř. proti výrokům na něj obsahově navazujícím.
Z hlediska formálního vymezení předmětu dovolacího přezkumu je třeba při takto popsaném procesním postupu obviněného (odvolatele) v prvé řadě vycházet z jeho dovolání, datovaného dne 17. 8. 2011, které jak po stránce formální, tak i obsahově směřuje proti té části usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 170/2011, kterou došlo ke zpravomocnění napadeného výroku o vině. Na dovolatelovo podání ze dne 23. 5. 2012, označené jako dovolání, které sice po stránce formální směřuje proti odlišnému rozhodnutí odvolacího soudu (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 7 To 82/2012) a které však na podkladě shodné dovolací námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) var. prvá tr. ř. stále napadá výrok o vině, popř. výroky na něj obsahově navazující (aniž by jím došlo k samostatnému zpochybnění výroků o trestu a způsobu jeho výkonu), je tak třeba nahlížet pouze jako na doplnění dovolání ze dne 17. 8. 2011, uskutečněné v intencích ustanovení §265f odst. 2 tr. ř.
Při odůvodnění dovolání ze dne 17. 8. 2011 obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 6 Tdo 335/2009, a na podkladě dále rozvedeného výsledku tam nařízeného doplnění důkazního stavu věci v tam uvedených podrobnostech dovozuje nedostatek svého zaviněného jednání, pokud jím byl uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Současně vyjadřuje svoji povědomost o tom, že při takovém způsobu vyhodnocení povahy nepravdivých údajů, které měly být z jeho strany uvedeny při uplatnění jeho práva na plnění z pojistné smlouvy, se opírá o nový důkaz, vypovídající o tom, že zdroj nepravdivých údajů se nachází mimo sféru jeho osoby. Jestliže za popsaného stavu věci namítá, že nemůže být dovozena jeho trestní odpovědnost v přisouzeném směru, neboť se takovým způsobem „nabourává původní názor, obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 6 Tdo 335/2009, o tom, že „ze skutkových zjištění je očividné, že při uplatnění nároku na plnění uvedl nepravdivé údaje“, pak je zcela zřejmé, že takový postup zcela postrádá nezbytné zohlednění procesní povinnosti soudů obou stupňů, které jsou podle §265s odst. 1 tr. ř. vázány právním názorem Nejvyššího soudu ČR v postavení soudu dovolacího. V rámci jeho závazného právního názoru totiž bylo po provedeném dovolacím přezkumu v předmětné trestní věci vysloveno, že „ze skutkových zjištění je očividné, že obviněný uvedl, a to při uplatnění nároku na plnění z předmětné pojistné smlouvy, nepravdivé údaje, což by s poukazem na prokázanou úmyslnou formu zavinění [§4 písm. a) tr. zák.] a při posouzení stupně společenské nebezpečnosti takového jednání odůvodňovalo úvahu o naplnění (znaků) trestného činu pojistného podvodu §250a odst. 1 trestního zákona, t. j. v jeho základní skutkové podstatě“.
Za stavu, že Nejvyšší soud ve smyslu takto akceptovaného způsobu právní kvalifikace dovolatelova jednání shledal za důvodnou toliko jeho námitku nesprávnosti právního posouzení skutku, týkající se výhradně kvalifikované výše způsobené škody, je třeba na uplatněnou dovolací argumentaci, jdoucí za tuto procesní mez a zpochybňující právní závěr o jeho zavinění trestným činem pojistného podvodu i ve smyslu jeho základní skutkové podstaty podle §250a odst. 1 tr. zákona, resp. podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, považovat za takovou, která nepřípustným způsobem a v rozporu se zákazem takového postupu ve smyslu §265n tr. ř. směřuje proti označenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání.
Z hlediska jediné možné varianty napadnutelnosti takového rozhodnutí dovolacího soudu, kterou je obnova řízení, je pak pouze pro úplnost na těchto místech třeba poznamenat, že o novém důkazu nebo o nové skutečnosti, které by za podmínek §278 odst. 1 tr. ř. v předmětné trestní věci mohly přivodit změnu rozhodnutí o dovolatelově vině, popř. o trestu, není na místě uvažovat, pokud byl obviněný uznán vinným tím zásadním jednáním, kdy právě v jím poukazovaném Protokole o nehodě v silničním provozu ze dne 22. 2. 2004, jakož i při následném vyplnění formuláře pro pojistitele Alianz, a. s., „Oznámení škodné události“ ze dne 16. 3. 2004 popsal dopravní nehodu takovým způsobem, o kterém věděl, že k němu ve skutečnosti za jím popsaných okolností nedošlo. Přitom specifikace a rozsah poškozených autodílů, na které ve svém dovolání poukazuje, ničeho nevypovídá o tom, že by byly následkem právě takové škodné události, kterou deklaroval pro účely uhrazení pojistného plnění.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá jako nepřípustné. Současně státní zástupkyně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a udělila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 7 To 170/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují v něm uplatněné dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud rovněž odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Z tohoto stručného výčtu je patrné, že i Ústavní soud sdílí stanovisko Nejvyššího soudu, že základem rozhodování dovolacího soudu jsou stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v rozhodnutích nižších soudů (tj. soudu nalézacího a dovolacího), ve vztahu k nimž je dovolací soud oprávněn zaujímat své hodnotící závěry, tzn. zda v případě, že dovolatel uplatní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jak se stalo ve věci posuzované), skutečně došlo k nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu výše vyloženém, či nikoli .
Nejvyšší soud musí konstatovat, že ačkoli obviněný ve svém dovolání uplatnil výlučně důvod upravený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve své argumentaci setrval na výhradách, které vznesl ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolacímu soudu ve svém dovolání v daných souvislostech vytýká, že se ztotožnil s nalézacím soudem jak v otázce učiněných skutkových zjištění, tak i v jejich právním posouzení. Opakovaně zejména zdůrazňuje, že „ poškození navíc, která jsou v .. konzultantském posudku uveden a jako technicky nepřijatelná“ jím „nebyla uvedena ani tvrzena“ , v důsledku čehož vyvozuje, že závěr, že „poskytl shora uvedeným osobám (míněni Š. a K.) informace o poškození, je zcela nesprávný“. Obdobně jako ve svém odvolání poukazuje na odborný závěr konzultantského posudku, z něhož dle obviněného „jednoznačně vyplývá, že nelze vyloučit střet obou vozidel na daném místě a v daném čase“, a i v jiných směrech se snaží skutková zjištění soudů nižších stupňů zpochybnit. Taková tvrzení však jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu právně irelevantní, neboť dovolacímu soud nepřísluší, aby jiným způsobem hodnotil dokazování provedené před soudy prvního a druhého stupně a vyvozoval z jimi provedených důkazů odlišné skutkové závěry.
Podstata skutkového zjištění obsažená v dovoláním napadených rozhodnutích spočívá v tom, že obviněný:
a) dne 22. 2. 2004 kolem 19.00 hodin v rozporu se skutečností popsal dopravní nehodu v Protokole o nehodě v silničním provozu s projednáním a tyto nepravdivé údaje stvrdil svým podpisem a následně
b) skutečnosti neodpovídající nehodovému ději stvrdil svým podpisem na formuláři pojišťovny Allianz, a. s., „Oznámení škodné události - Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla – pro pojištěného“ – s odkazem na protokol policie,
c) dne 16. 3. 2004 stvrdil svým podpisem na formuláři pojišťovny Allianz, a. s., „Oznámení pojistné události k havarijnímu pojištění“ poškození levé přední části vozidla VW Polo.
Toliko ve vztahu k takto formulovaným zjištěním, resp. jejich celku, jak jsou citována na počátku odůvodnění tohoto usnesení, je možno namítat, že jimi popsaný skutek je nesprávně právně posouzen jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pro naplnění jeho zákonných znaků, které nalézací soud vyjádřil v tzv. právní větě „při uplatnění práva na plnění z pojištění uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslení údaje“.
V tomto směru však obviněný ve svém dovolání nečiní, neboť se snaží předmětem přezkumu dovolacího soudu učinit vlastní skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně. Teprve cestou prosazení vlastních hodnotících závěrů se obviněný snaží vyvodit závěr, že provedeným dokazováním „nebyla prokázána subjektivní stránka přečinu pojistného podvodu dle §210 odst. 1“.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný svou argumentací deklarovaný dovolací důvod nenaplnil. Plyne to z faktu, že dovolatel je nejen povinen v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na příslušné zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., nýbrž že současně musí obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, vymezit tak, aby skutečně odpovídaly důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Uvedené poznatky proto svědčí pro závěr, že je na místě aplikovat ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., dle něhož dovolací soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
Ve vztahu k návrhu, který učinila státní zástupkyně, tj. aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. není-li přípustné, lze uvést následující skutečnosti.
Je sice skutečnosti odpovídající, že dovolací soud se již ve svém dřívějším rozhodnutí (sp. zn. 6 Tdo 335/2009) k věci obviněného (tehdy ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 4 T 22/2009, ze dne 21. 8. 2008 a navazujícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 7 To 426/2008) vyslovil tak, že uvedl (str. 7), že: „ Ze skutkových zjištění je očividné, že obviněný uvedl, a to při uplatnění nároku na plnění z předmětné pojistné smlouvy, nepravdivé údaje, což by s poukazem na prokázanou úmyslnou formu zavinění [§4 písm. a) tr. zák.] a při posouzení stupně společenské nebezpečnosti takového jednání, odůvodňovalo úvahu o naplnění trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., tj. v jeho základní skutkové podstatě. “ a že v reakci na dále uplatňovanou obhajobu obviněného dodal i to, že: „ Tvrzení obviněného, že pouze podepsal „Oznámení škodní události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla“ a „Oznámení pojistné události k havarijnímu pojištění“, je s poukazem na v soudním řízení učiněná skutková zjištění bezpředmětné“ , avšak posléze výslovným pokynem k doplnění dokazování zaměřeného na zjištění, jaké ustanovení obsahovalo ohledně pojištění předmětu leasingu leasingová smlouva uzavřená mezi MB Leasing, a. s., a obviněným své závěry poněkud rozvolnil, takže (i s přihlédnutím k užitému kondicionálu ve větě prvně citované) nelze zcela jednoznačně konstatovat, že by v označeném dovolacím rozhodnutí jednoznačně vymezil, jednak to, že již dosud provedené dokazování a z nich zjištěné skutečnosti prokazují vinu obviněného trestným činem podvodu podle §250a odst. 1 tr. zákona, a jednak ty konkrétní skutkové okolnosti (konkrétní jednání obviněného), které znaky uvedeného trestného činu naplňují. Tím současně není řečeno, že by v uvedeném dovolacím rozhodnutí nebyly právně závazným způsobem určeny žádné právně relevantní skutečnosti, které z již tehdy provedeného dokazování vyplynuly (příkladem opaku je např. pasáž věnovaná otázce pojistníka, pojištěnce a pojistitele na str. 6 cit. rozhodnutí). Nejvyšší soud nicméně dospěl k závěru, že obdobně jako v otázce důvodnosti aplikace kvalifikačního znaku daného naplněním zákonného znaku způsobil takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou , tak i v otázce důvodnosti užití tzv. základní skutkové podstaty nebyla otázka viny obviněného dovolacím soudem v jeho předcházejícím rozhodnutí definitivně a právně závazně uzavřena v podobě interpretace závěrů tohoto rozhodnutí státní zástupkyní. Proto se Nejvyšší soud nepřiklonil k jejímu návrhu, aby dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. října 2012
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil