ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1217.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1217/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2012 o dovolání obviněného D. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 2 To 188/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 Tm 13/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 23. 5. 2012, č. j. 1 Tm 13/2011 – 170, byl obviněný D. Ž. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pomocí k trestnému činu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c), §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se tento obviněný (a s ním společně odsouzený P. K.) dle skutkových zjištění dopustil tím, že
společně s již odsouzeným M. Ž. a další osobou dne 15. 6. 2011 v době od 12.00 hod. do 16.30 hod. obžalovaný D. Ž. jako řidič svým vozidlem tov. značky NISSAN Almera, reg. zn. ............., odvezl dvakrát obžalovaného P. K., již odsouzeného M. Ž. a další osobu do blízkosti areálu úpravny vody Š. v obci B. p. P., část A., okr. J., která je umístěna v ochranném pásmu vodního zdroje 1. stupně a kde je zákaz vjezdu, a odtud obžalovaný P. K., již odsouzený M. Ž. a další osoba vnikli přes zákaz vstupu do koryta vodního toku Šumný potok a z něj společně odcizili 12 kusů ocelových mříží o rozměru 47 x 47 x 4 cm sloužících k zachytávání nečistot, které následně naložili do vozidla obžalovaného D. Ž. a tyto odvezli a následně odevzdali s vědomím obžalovaného D. Ž. na doklad znějící na jeho jméno do Sběrny druhotných surovin – R. L., H., J., v úmyslu utržené peníze si rozdělit a užít pro vlastní potřebu, čímž poškozené společnosti VaK – Vodovody a kanalizace Jesenicka, a.s., se sídlem Tyršova 248, 790 01 Jeseník, IČ: 65138066, vznikla škoda odcizením ve výši 18.000,- Kč.
Obviněný byl podle §205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost VaK – Vodovody a kanalizace Jesenicka, a.s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a také spoluobviněný P. K., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který svým usnesením ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 2 To 188/2012, obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ivana Stránského dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l ) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť ten nevykazuje všechny zákonné znaky účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný zdůraznil, že pomocníkem může být pouze ten, kdo úmyslně umožní nebo usnadní jinému spáchání trestného činu a v této souvislosti popírá svoji vědomost o nelegálnosti aktivit spoluobviněných. Z provedeného dokazování dle něj nelze bez důvodných pochybností dospět k závěru, že věděl, že železo, které ostatní nakládali do jeho vozidla, je kradené. Ohledně této skutečnosti nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stejně tak namítá, že nebylo prokázáno, že krádeží byla poškozenému způsobena škoda nikoliv nepatrná, tedy vyšší než 5.000,- Kč, neboť výrok soudu, že obvinění způsobili škodu ve výši 18.000,- Kč, nemá oporu v provedeném dokazování. I v tomto případě došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Odvolací soud, který projednal odvolání obviněného, uvedenou vadu rozsudku soudu prvního stupně, ač na ni byl upozorněn, neodstranil, i když tak měl a mohl učinit. Namísto toho jeho důvodně podané odvolání zamítl.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem v závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 2 To 188/2012 zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení a Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby byl obviněný obžaloby zproštěn, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a udělila výslovný souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 2 To 188/2012, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují v něm uplatněné dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud rovněž odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Z tohoto stručného výčtu je patrné, že i Ústavní soud sdílí stanovisko Nejvyššího soudu, že základem rozhodování dovolacího soudu jsou stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v rozhodnutích nižších soudů (tj. soudu nalézacího a dovolacího), ve vztahu k nimž je dovolací soud oprávněn zaujímat své hodnotící závěry, tzn. zda v případě, že dovolatel uplatní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jak se stalo ve věci posuzované), skutečně došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení ve smyslu výše vyloženém, či nikoli .
Nejvyšší soud musí konstatovat, že ačkoli obviněný ve svém dovolání uplatnil výlučně důvod upravený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [a jeho prostřednictvím pak i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.], ve své argumentaci nevznesl jedinou hmotně právní námitku, která by napadala nesprávnost právního posouzení skutkových zjištění soudů, jak jsou vyjádřena zejména v rozsudku soudu prvního stupně. Naopak veškerá argumentace obviněného se rozchází se zákonným vymezením tohoto dovolacího důvodu („ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení “), neboť tento ve svém dovolání ve své podstatě brojí pouze vůči soudy učiněným skutkovým zjištěním - soudům vytýká porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., popírá vědomost o nelegálnosti aktivit spoluobviněných a toliko prostřednictvím této skutkové námitky vznáší výhradu o nesprávnosti posouzení jeho jednání jako pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Stejně tak toliko prostřednictvím dovozování jiného skutkového závěru, tj. tvrzením, že nebylo prokázáno, že obvinění svým jednáním způsobili škodu nikoliv nepatrnou, tedy vyšší než 5.000,- Kč, když dle obviněného závěr soudů, že obvinění svým jednáním způsobili škodu ve výši 18.000,- Kč, nemá oporu v provedeném dokazování, vznáší námitku nesprávného posouzení skutku jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V obou případech obviněný soudům vytýká, že nepostupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V případě soudu odvolacího pak tvrzené nesprávné právní posouzení skutku soudem nalézacím má za následek, že tento – ač byl odvoláním obviněného na tuto nesprávnost upozorněn – neodstranil uvedenou vadu rozsudku soudu prvního stupně, ač tak měl a mohl učinit.
Vyhodnocením námitek obsažených v dovolání obviněného dospívá Nejvyšší soud k poznatku, že dovolatel ve své podstatě namítá pouze porušení ryze procesních ustanovení – explicitně uvedeného ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. tvrzením, že se trestné činnosti pro nedostatek prokázání nezbytné úmyslné formy jeho zavinění nedopustil, a implicitně vyjádřeného ustanovení §254 tr. ř., tvrzením, že odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti, když nezrušil dle obviněného vadný rozsudek soudu prvního stupně.
Uváděné skutečnosti vedou Nejvyšší soud k zjištění, že se obviněný argumentací obsaženou v jeho mimořádném opravném prostředku s uplatněným dovolacím důvodem - pokud jde o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. - míjí. Plyne to z faktu, že dovolatel je nejen povinen v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na příslušné zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., nýbrž že současně musí obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, vymezit tak, aby skutečně odpovídaly důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). V opačném případě (tj. i v případě posuzovaném) nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno.
Již výše bylo uvedeno, že dovolací řízení není určeno k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud, který je skutkovým zjištěním v napadených rozhodnutích vázán, může důvodnost tvrzeného nesprávného právního posouzení skutku posuzovat výhradně s přihlédnutím k vymezení skutku v napadeném rozhodnutí (v posuzovaném případě ve výroku rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 23. 5. 2012, č. j. 1 Tm 13/2011 – 170), případně s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním vyjádřeným v jeho odůvodnění. Námitky, které jsou obsahem dovolání, byly vzneseny již v řízení odvolacím, jak o tom svědčí i obsah odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který na ně (str. 3) přiměřeným způsobem reagoval. Protože svou povahou jsou rázu skutkového, nemohou obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.), anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Tuto posledně uvedenou okolnost uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej, a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci nebylo dovolacím soudem zjištěno, že by rozsudek soudu prvního stupně trpěl obviněným vytýkanou vadou odůvodňující naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., potažmo jinou vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Toto konstatování vede k závěru, že ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. není v přezkoumávané věci naplněn.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil