ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.127.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 127/2012-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2012 dovolání, které podal obviněný L. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 55 To 340/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 T 10/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. 8 T 10/2010, byl obviněný L. H. uznán vinným pod body 1) a 2) výroku jednáním, jež bylo právně posouzeno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v České Lípě, která mu kladla za vinu jednání popsané pod body 1), 2) a 3) na str. 3 rozhodnutí, jímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný L. H. a v jeho neprospěch státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 55 To 340/2011, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného L. H. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to všechny výroky, obviněný L. H. napadl prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný připomněl, jak soudy obou stupňů ve věci rozhodly. Uvedl, že rozsudek prvostupňového soudu napadl odvoláním, které směřovalo do výroku o vině v odsuzující části a výslovně zmínil, že zprošťující výrok citovaného rozsudku odvoláním nenapadá. Státní zástupce napadl odvoláním pouze výrok o trestu, přičemž až u veřejného zasedání, které bylo konáno dne 4. 8. 2011, rozšířil odvolání i do zprošťujícího výroku napadeného rozsudku.
Dále obviněný konstatoval, že zákon umožňuje, aby některé výroky rozhodnutí nabyly právní moci dříve než ostatní a poznamenal, že se jedná se o institut částečné právní moci, která nastává, jestliže po uplynutí lhůty k podání řádného opravného prostředku je tu některý výrok rozhodnutí, který soud druhého stupně není oprávněn přezkoumávat. Vzhledem k tomu, že zprošťující výrok o vině je výrokem oddělitelným od výroku o trestu a odsuzujícího výroku o vině, je zřejmé, že zprošťující výrok o vině nabyl právní moci a nebylo možno jej dodatečně napadat odvoláním, ani odvolacím soudem přezkoumávat, neboť pravomocný výrok rozsudku tvořil překážku rei iudicatae. Podle obviněného je nutno celé jednání, kladené mu za vinu, považovat z hlediska hmotně právního i procesně právního za jediný skutek a nikoli za dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Uvedl, že tento právní závěr je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 6 Tdo 585/2011-17, přičemž i Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci při rozhodování o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě, č. j. 8 T 10/2010-381, z tohoto právního závěru vycházel. Dodal, že vzhledem k tomu, že výrok rozsudku Okresního soudu v České Lípě, č. j. 8 T 10/2010-381, kterým byl obžaloby zproštěn, nabyl právní moci, nastala překážka rei iudicatae pro celý skutek.
S odkazem na výše popsané skutečnosti obviněný připomněl, že trestní právo procesní opravné prostředky proti rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení systematicky dělí na řádné a mimořádné, podle toho, zda směřují proti dosud nepravomocným rozhodnutím nebo naopak je lze podat proti rozhodnutí až poté, kdy nabylo právní moci. Řádnými opravnými prostředky, které lze proti rozhodnutí dosud nepravomocným podat, jsou stížnost a odvolání. Pokud tedy zprošťující výrok rozsudku Okresního soudu v České Lípě nabyl právní moci, nebylo již možno jej dne 4. 8. 2011 napadat odvoláním. Obviněný opětovně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 585/2011-17, podle něhož je nutno jednání, které mu bylo kladeno za vinu, považovat z hlediska hmotně právního i procesně právního jako jediný skutek. Uzavřel, že překážka věci rozsouzené nastala pro celý skutek, a pokud se Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci takovouto jeho námitkou vůbec nezabýval, na základě odvolání státního zástupce přezkoumal zprošťující výrok o vině napadeného rozsudku a odvolání státního zástupce vyhověl, tak porušil zásadu právní jistoty. Po uplynutí lhůty k podání odvolání již není možné napadat oddělitelný výrok rozsudku odvoláním.
Jak obviněný uvedl, dovolání je podáváno z důvodů stanovených §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Nejvyšší soud vyjádřil názor, že otázka dodržení procesního práva, tj. trestního řádu, není kritériem uvažovaného dovolacího důvodu. Zmínil, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, který připomněl, vyjádřil názor opačný. S poukazem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 9. 2011, č. j. 55 To 340/2011-414, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. označenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V podání datovaném dnem 23. 1. 2012 obviněný konstatoval, že dovolání, které podal zejména z důvodu procesních vad, doplňuje i z důvodu pochybení hmotně právního, neboť byl uznán vinným, ačkoli provedeným dokazováním nebyla prokázána jeho vina ze spáchání skutku, pro který proti němu byla podána obžaloba. Uvedl, že ze skutku pod bodem l c) rozsudku prvostupňového soudu měl být usvědčován výpovědí svědkyně A., která od něj měla v N. B. drogu získat prostřednictvím osoby blízké, sama od něj drogu nekupovala. Samotné předání však neviděla a informaci, že droga pochází od něho, získala zprostředkovaně od osoby, které měl drogu předat. Tuto osobu však svědkyně neoznačila a ani u údajného předání nebyla. Z její pouhé domněnky, že osoba blízká donesla drogu právě od něj, nelze jeho vinu a spáchání tohoto skutku prokazovat. Rovněž není pravdivé tvrzení, že jí měl drogu předat zdarma v hotelu L. v Č. L., což označil za nelogické. Navíc svědkyně je dlouholetou uživatelkou pervitinu, měla jiné zdroje pervitinu než od něho a lze důvodně pochybovat, že by si pamatovala podrobnosti právě tohoto jediného předání drogy jeho osobou.
Ohledně skutku pod bodem 2) rozsudku obviněný zmínil, že měl být usvědčován výpověďmi svědků S., H. a K., telefonickými odposlechy, výslechem znalce a zprávou Městského úřadu v N. B. Poznamenal, že jmenovaní jsou společně stíháni v druhově totožné trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž pokud byli slyšeni v pozici svědků, mohli si svou výpovědí způsobit nebezpečí trestního stíhání. Soud jejich vystupování před soudem označil za nepřesvědčivé, když nezohlednil, že vypovídali v době, kdy byli sami trestně stíháni a nacházeli se pod psychickým tlakem. Svědci shodně uvedli, že pokud jednali s osobou L. H., nejedná se o obviněného, jeho osobu žádný z nich neznal. Ani zpráva Městského úřadu v N. B., podle níž není v tomto městě hlášena jiná osoba jména L. H., neprokazuje, že svědci nemohli jednat s někým jiným, kdo se jim takto představil. Není vyloučeno, aby se v N. B. zdržovala osoba tohoto jména, aniž by zde byla k trvalému pobytu hlášena. Obviněný vyslovil i nesouhlas s hodnocením závěrů znalce slyšeného soudem, že byl ztotožněn v telefonických hovorech se svědkem S. Znalec ztotožnil v telefonních hovorech svědka S. a uzavřel, že v druhém mluvčím, který s jmenovaným komunikoval, nemůže obviněného potvrdit ani vyloučit. Navíc nebyl odebrán vzorek jeho hlasu ze současné doby, ale byl použit vzorek, který poskytl před šesti léty v jiném trestním řízení, což označil za nepřípustné. Poskytnout vzorek hlasu je právem obviněného, a jestliže jej neposkytl, nelze to hodnotit k jeho tíži. V řízení nebyl proveden důkaz prokazující ohledně uvedeného skutku jeho vinu.
Závěrem obviněný zopakoval svůj předchozí návrh, jak by měl Nejvyšší soud o dovolání rozhodnout.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornil, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., ve skutečnosti však (zejména v jeho doplnění) namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž obviněný fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a činí z toho závěr, že spáchání trestné činnosti nebylo prokázáno. V dovolání jsou rovněž vytýkány údajné vady procesního charakteru, které však žádnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají a týkají se jednak polemiky s rozsahem odvolání, které státní zástupce podal v neprospěch obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, jednak otázky nabytí právní moci zprošťující části výroku rozsudku prvostupňového soudu.
Dále státní zástupce připomněl, že obviněný napadá skutečnost, že jeho odvolání bylo odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto, zatímco odvolání státního zástupce bylo zčásti vyhověno, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. podle první tam uvedené alternativy. V návaznosti na to zdůraznil, že skutkovými zjištěními, jak je soudy nižších stupňů učinily, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dodal, že údajně nesprávná skutková zjištění ani namítané vady procesního charakteru důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou.
Ve vyjádření státní zástupce uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný shledal ve skutečnosti, že jeho odvolání bylo zamítnuto a naopak bylo vyhověno odvolání státního zástupce v té části, v níž se (v podstatě z důvodů procesní opatrnosti) u veřejného zasedání domáhal zrušení zprošťující části výroku rozsudku okresního soudu. Svou námitku subsumoval pod první alternativu předmětného dovolacího důvodu, její relevantní uplatnění v rámci citovaného dovolacího důvodu podle první tam uvedené alternativy však vůbec nepřichází v úvahu. Zde státní zástupce zdůraznil, že jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru, vztahující se k případům, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto podle §253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. V daném případě ale bylo odvolání obviněného odvolacím soudem projednáno a bylo o něm i rozhodnuto. Citovaný dovolací důvod, pokud by byl uplatněn podle druhé tam uvedené alternativy, by mohl být relevantním důvodem dovolání v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Na tuto alternativu však dovolání neodkazuje a není ani zřejmé, zda a jaký dovolací důvod by předchozím řízením měl být relevantně naplněn.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného L. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného L. H. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádných opravných prostředcích – odvoláních rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný L. H. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Předně jde o procesní námitku obviněného, která se v podrobnostech týká rozsahu odvolání, jež státní zástupkyně podala proti rozsudku okresního soudu a nabytí právní moci zprošťující části rozsudečného výroku rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále je nutno označit za irelevantní námitky, jimiž obviněný blíže vytýká, jak soudy hodnotily provedené důkazy ohledně dílčích skutků pod body 1 c) a 2) výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu (svědecké výpovědi P. A., Z. S., J. K. a R. H., záznamy telefonických odposlechů a znalecký posudek z oboru audioexpertízy), čímž zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění (uvádí, že se dílčích skutků nedopustil). Současně z primárně tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze napadená rozhodnutí přezkoumávat.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, a to ve spojení s příslušnou částí rozsudku prvostupňového soudu, plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění soudních rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného L. H.
Pro Nejvyšší soud je tudíž rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno v pravomocné odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně. V dovolání obviněný L. H. nenamítá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho námitky směřují výlučně do skutkových zjištění, na jejichž podkladě soudy obou stupňů dospěly k závěru, že v případě skutku pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v České Lípě spáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného L. H., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k