ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1318.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1318/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. října 2012 o dovolání, které podal obviněný P. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 5 To 414/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 56/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 9. 2011, č. j. 2 T 56/2011-203, byl obviněný P. Z. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jehož se dle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v období od 22. 8. 2010 do 21. 10 2010 v P. na ulici S. M. osobně při předávání nezl. syna F. a telefonicky na její telefonní číslo … vulgárně nadával poškozené D. C., opakovaně jí sděloval, že ji dostane z bytu, že pokud nestáhne svoje obvinění, za které mu byl trestním příkazem vyměřen trest, tak že ji zabije a utopí, a že ji zničí a s ní celou rodinu, přičemž takto činil zejména:
- dne 22. 8. 2010 v 9.53 hod. telefonoval na mobilní telefon D. C., ve kterémžto hovoru jí nadával, „že je kurva, že ji dostane z bytu“,
- dne 4. 9. 2010, kolem 19.30 hod., v P., na ulici S. M., při předávání syna, vyhrožoval D. C.,
- dne 5. 9. 2010 v 14.45 hod., kdy telefonoval na mobilní telefon D. C.,
- dne 18. 9. 2010 v P., na ulici S. M., kolem 9.00 hod., při předávání syna, přivedl s sebou neznámého muže, kterého představil D. C., jako osobu, která bude od něj kupovat její byt, a kolem 19.30 hod. při opětovném předání syna, chytil jmenovanou pod krkem, přitiskl ji ke zdi a křičel jí do obličeje, že ji zabije, pokud nestáhne svoje obvinění a že zabije celou její rodinu,
přičemž D. C. byla ve věci vedení u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 168/2010 vůči obžalovanému v procesním postavení svědka.
Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Týmž rozsudkem byl obviněný současně podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útok pokračujícího zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, kterého se měl podle obžaloby dopustit v tomto výroku popsaným jednáním dne 21. 8. 2010, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek.
Proti odsuzující části citovaného rozsudku nalézacího soudu podali odvolání obviněný a v jeho prospěch též jeho matka J. Z. a bratr M. Z.. O těchto odvoláních rozhodl ve druhém stupni usnesením ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 5 To 414/2011, Krajský soud v Brně, který všechna odvolání zamítl podle §256 tr. ř.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jarmily Pospíšilové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §256b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že (část III.) naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává v tom, že byl shledán vinným jednáním popsaným v odsuzujícím výroku, ač toto jednání popíral, namítal nevěrohodnost poškozené a svědka C. a poukazoval na jím předložené důkazy (evidence docházky do zaměstnání). Jeho obhajoba nebyla vyvrácena a soud pochybil, pokud jej uznal vinným.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítl (část IV.), že výrok o vině není zcela úplný, když v něm není popsáno, jakým konkrétním způsobem měl naplnit skutkovou podstatu trestného činu, který je mu kladen za vinu, dne 4. 9. a dne 5. 9. 2010. Ač tento nedostatek namítl již v podaném odvolání, odvolací soud se s ním nijak nevypořádal.
Dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je podle obviněného dán tím, že odvolací soud rozhodl o jeho odvolání podle §256 tr. ř., ač již v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho existence je posílena i důkazy provedenými v odvolacím řízení, kdy z výslechů svědků J. Z., R. B., M. T. a Ing. M. V., s nimiž se odvolací soud řádně nevypořádal, vyplynulo, že se obviněný nemohl dopustit jednání, jímž byl uznán vinným. V daných souvislostech odvolacímu soudu vytýká nesprávné a nedostatečné hodnocení provedených důkazů.
Protože rozhodnutí v jeho věci vydaná pokládá obviněný za nespravedlivá a neučiněná v souladu se zákonem, navrhl v závěru svého dovolání (část VI.), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Prostějově, čj. 2 T 56/2011-203, ze dne 15. 9. 2011 a usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 5 To 414/2011-279, ze dne 14. 3. 2012 zrušil, stejně jako vadná řízení těmto rozhodnutím předcházející, a podle §256l tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14 3. 2012, sp. zn. 5 To 414/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž své dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Na základě těchto teoretických východisek Nejvyšší soud konstatuje, že tomuto obviněným prvně uplatněnému dovolacímu důvodu argumentace, která tvoří část III. jeho dovolání, nevyhovuje. V přímé souvislosti s tvrzenou existencí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž obviněný napadenému rozhodnutí nevytýká žádné konkrétní pochybení, které by bylo možno hodnotit jako relevantní hmotně právní námitku, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstata jeho námitky, která má mít za následek nesprávné právní posouzení skutku soudy nižších stupňů, spočívá ve vyjádření nesouhlasu se skutkovým zjištěním, které je vyjádřeno v rozsudku soudu prvního stupně, tj. skutkovým zjištěním, s nímž se ztotožnil soud odvolací. Jak však již bylo uvedeno výše, prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné skutková zjištění soudů nižších stupňů napadat, neboť výhrady dovolatele prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se mohou týkat pouze pochybení hmotněprávní povahy. Takové posouzení výhrad dovolatele vůči skutkovým zjištěním či hodnocením důkazů ostatně sdílí i Ústavní soud, jak lze doložit např. na jeho usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž označený soud uvedl: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Na tomto místě je však třeba konstatovat, že povahu námitky naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by mohla mít výhrada, kterou obviněný vyjádřil v části IV. svého dovolání [při zdůvodnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř]., tj. tvrzení, že popis jeho jednání ve výroku odsuzujícího rozsudku týkající se dnů 4. 9. a 5. 9. 2010 je do té míry nekonkrétní, že v tomto rozsahu popsaný skutek nevyjadřuje soudem užitou právní kvalifikaci v podobě zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Nutno však dodat, že v tomto nahlížení by povahu relevantní námitky ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukaz obviněného na nedostatečné skutkové vyjádření mohl nabýt jen tehdy, pokud by důvodnost takového tvrzení bylo lze vztáhnout k veškerým skutkovým vyjádřením obsaženým v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, a nikoli jen k jejich dílčím částem při současném odhlédnutí od údajů dalších (pro právní kvalifikaci podstatných), které skutková věta obsahuje (viz níže).
Po stránce obsahové však obviněnému nelze přisvědčit v jeho názoru o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani tehdy, pokud se přihlédne i k takto formulované námitce. Není totiž možné, aby otázka důvodnosti subsumpce skutkových zjištění soudů pod příslušné hmotně právní ustanovení (pod konkrétní znaky trestného činu vyjádřené ve skutkové podstatě trestného činu vymezené ve zvláštní části trestního zákoníku) byla hodnocena jen s přihlédnutím k části skutkových zjištění vyjádřených v popise skutku (v tzv. skutkové větě výroku o vině), neboť obdobným způsobem by bylo lze zpochybnit důvodnost právního posouzení skutku obviněného i ve vztahu k dalším částem (dílčím útokům) soudy zjištěného pokračujícího (§116 tr. zákoníku) zločinu vydírání. Obhajobou vnímané nedostatečné vyjádření jednání obviněného ve dnech 4. 9. a 5. 9. 2010, které hodnoceno izolovaně by skutečně neodůvodňovalo právní závěr o naplněnosti zákonných znaků zločinu podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř., je totiž třeba hodnotit pouze jako časovou a místní konkretizaci jednání obviněného vůči poškozené (v prvním případě realizovaného prostřednictví telefonické komunikace, v případě druhém v osobním kontaktu s poškozenou), která takto určuje dílčí útok/procesní skutek ve smyslu §12 odst. 12 tr. ř., avšak nikoli jeho komplexním popisem, neboť ten je v obsahové souvislosti celého odsuzujícího výroku (celé jeho tzv. skutkové věty) vyjádřen při zohlednění skutkových okolností „ .. opakovaně jí sděloval, že ji dostane z bytu, že pokud nestáhne svoje obvinění, za které mu byl trestním příkazem vyměřen trest, tak že ji zabije a utopí, a že ji zničí a s ní celou rodinu ..“ (uvedených v počátku skutkové věty) a údaje „ .. přičemž D. C. byla ve věci vedení u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 168/2010 vůči obžalovanému v procesním postavení svědka.“ (uvedeného za datumově konkretizovanými dílčími útoky). Popis všech čtyř dílčích útoků tak sestává i z těchto údajů obsažených ve skutkové větě rozsudku. Citované údaje - ve výroku rozsudku soudu prvního stupně explicitně vyjádřené - není možné při právním posouzení činu obviněného (resp. posouzení dílčích útoků spáchaných ve dnech 4. 9. a 5. 9. 2010) pomíjet, neboť bez nich by obhajobou dovozované závěry o nenaplnění znaků zločinu, jímž byl obviněný uznán vinným, bylo třeba vztáhnout např. i k popisu jeho jednání dne 22. 8. 2010 (vůči němuž obviněný nebrojí), neboť ani zde pouhé izolované hodnocení jednání spočívajícího v tom, že „dne 22. 8. 2010 v 9.53 hod telefonoval na mobilní telefon D. C., ve kterémžto hovoru jí nadával, „že je kurva, že ji dostane z bytu“, by nevytvářelo dostatečný skutkový podklad pro právní závěr, že obviněný (tzv. právní věta rozsudku) „jiného násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti“. Na skutkový popis jednání obviněného je třeba nahlížet v uvedených obsahových souvislostech a ve vztahu k nim pak činit právní závěr, který má tu podobu, že skutek popsaný v odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně vyjadřuje soudem užitou právní kvalifikaci.
Obviněný v části IV. svého dovolání vyložil, z jakých důvodů uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., spočívající v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící nebo neúplný výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle tohoto ustanovení spočívá ve dvou alternativách. Podle první alternativy nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části. Podle druhé alternativy určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
Obviněný v rámci takto uplatněného dovolacího důvodu poukázal na údajný nedostatek skutkového vyjádření - neúplnost tzv. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, která dle něj vznáší pochybnost o důvodnosti právního posouzení skutku, resp. která odůvodňuje vyslovení závěru o nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Již výše bylo uvedeno, že námitku o neúplnosti skutkového popisu vyjádření skutku de iure by bylo třeba posuzovat jako právně relevantní výhradu naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož současně plyne, že neúplnost skutkového popisu (nedostatečnost skutkového vyjádření příslušné soudem užité právní kvalifikace skutku) nemůže být hodnocena jako relevantní výhrada naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Protože dle zjištění Nejvyššího soudu napadená rozhodnutí nevykazují vady spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu interpretace tohoto dovolacího důvodu výše uvedené, nebyl ve věci posuzované dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. naplněn.
Co se týče posledního obviněným uplatněného dovolacího důvodu, tj. dovolacího důvodu upraveného ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , pak jeho uplatnění přichází v úvahu tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.), anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obecně lze připomenout, že přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej, a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Tuto posledně uvedenou alternativu uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný, a to tvrzením, že v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za této situace pak podle něj byl postup odvolacího soudu aplikujícího ustanovení §256 tr. ř. nedůvodný, naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud však důvodnosti tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1písm. g) tr. ř. nepřisvědčil (viz výše) a pokud neshledal v posuzované věci – konkrétně v řízení předcházejícím řízení odvolacímu - ani jiná pochybení, která by zakládala některý z důvodů dovolání uvedených v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. ř., pak musel učinit i závěr, že ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl v přezkoumávané věci naplněn.
Všechny uvedené skutečnosti vedou Nejvyšší soud k poznatku, že obviněný se ve své argumentaci, jíž dovozoval naplnění jím uplatněných dovolacích důvodů, s jejich zákonným vymezením míjí. Nenaplňuje-li jejich obsah konkrétní argumentace důvodně poukazující na vady obsažené v napadených rozhodnutích, případně v řízení jejich vydání předcházejícím, nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil