ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1335.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1335/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. listopadu 2012 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 9 To 262/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 135/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. 2 T 135/2011, byl obviněný R. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“).
Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustil tím, že:
„1.
v přesně nezjištěné dny v období od podzimu roku 2008 do 11. 2. 2011 v Praze – K., K. …, ve svém bydlišti prodal osobě L. H., nejméně ve 29 případech sušenou drť rostliny konopí – marihuanu o celkové hmotnosti nejméně 174 gramů, kdy pokaždé zakoupil množství minimálně 6 g, za celkovou částku nejméně 29.000,- Kč,
2.
v přesně nezjištěné dny v období od podzimu roku 2008 do 11. 2. 2011 v Praze – K., K. …, ve svém bydlišti prodal osobě M. H., nejméně v 36 případech sušenou drť rostliny konopí – marihuanu o celkové hmotnosti nejméně 360 gramů, kdy pokaždé zakoupil množství minimálně 10 g, za celkovou částku nejméně 50.400,- Kč,
- přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, jejíž hlavní psychoaktivní složkou je delta-9-tetrahydrocannabinol, který je uveden v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.“
Za tento trestný čin byl obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Výkon tohoto trestu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 9 To 262/2012, toto odvolání zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný R. S. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
Dovolatel namítá, že soudy obou stupňů zjistily jen to, že se znal se svědky M. a L. H. a potkával se s nimi. Jeho údajná trestná činnost ovšem podle jeho názoru nebyla prokázána jinými důkazy než svědeckými výpověďmi obou jmenovaných, které považuje za účelové. Namítá, že při domovní prohlídce nebyl zajištěn žádný vzorek drogy, což však bylo vyloženo v jeho neprospěch, jako důkaz toho, že vše odklidil. Nebylo rovněž zjištěno, že on sám by byl konzumentem jakékoliv drogy. Má za to, že soudy zcela bezdůvodně odmítly jeho obhajobu a pochybily, když neaplikovaly zásadu in dubio pro reo .
Vyzdvihl dále, že je usvědčován pouze výpovědí svědka M. H., který je stíhán pro pokus zločinu vraždy na jeho osobě, a proto je nevěrohodný. Druhým svědkem, je jeho bratr L. Obviněný se pozastavuje nad tím, že zatímco těmto svědkům v příbuzenském vztahu soudy věří vše, jemu nevěří nic. Závěr o údajném „úklidu“ sklepa, kde měla být marihuana uchovávána či pěstována, považuje za nesmysl vykonstruovaný orgány činnými v trestním řízení.
Obviněný dále upozornil na skutečnost, že ve věci oba soudy rozhodovaly již podruhé, kdy první rozsudek soudu prvního stupně zrušil odvolací soud. Ten podrobil kritice
i samotnou obžalobu a vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně měl věc vrátit státnímu zástupce k došetření, což se však ani poté nestalo. V této souvislosti vyslovuje obviněný podiv nad tím, že ačkoliv v dokazování před nalézacím soudem nedošlo k žádným změnám, druhý rozsudek tohoto soudu nebyl zrušen, všechny jeho vady byly přehlédnuty. Skutek popsaný ve výroku rozsudku obvodního soudu se podle obviněného nestal, resp. nebylo prokázáno, že se stal.
Závěrem obviněný připomněl nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 608/06, v němž se konstatuje, že „jakýkoliv stupeň podezření není sám o sobě s to vytvořit podklad pro odsuzující výrok“. Proto obviněný spatřuje v předmětné věci naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V petitu dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla nalézacímu soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce písemně sdělil Nejvyššímu soudu, že po seznámení s dovoláním a dostupným spisovým materiálem nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně dal výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněného R. S. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu. Nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu totiž je, aby uplatněné námitky obsahově skutečně naplnily deklarovaný dovolací důvod.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud byl ale nucen konstatovat, že žádná z námitek uplatněných v dovolání nenaplnila deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Žádná z nich totiž neobsahovala výhradu proti právnímu posouzení zjištěného skutku (v této souvislosti srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05), přičemž svým obsahem nenaplnily tyto námitky ani jiný z dovolacích důvodů taxativně vymezených v ust. §265b tr. řádu. Obviněný se ve svém dovolání omezil na polemiku s hodnocením důkazů okresním, resp. krajským soudem, na výhrady vůči postupu soudů podle podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž zpochybňuje skutkové závěry, k nimž soudy uvedeným postupem dospěly. V rámci svého dovolání pak předkládá dovolacímu soudu vlastní verzi skutkového stavu.
Nejvyšší soud se ovšem neomezil jen na konstatování toho, že námitky uplatněné obviněným mijí v ust. §265b odst. 1 tr. řádu taxativně vymezené dovolací důvody. Respektoval přitom judikaturu Ústavního soudu a zabýval se rovněž otázkou, zda v předmětné věci nevyvstal tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ten by totiž v souladu s judikaturou Ústavního výjimečně připouštěl vztáhnout přezkumnou činnost Nejvyššího soudu i na skutková zjištění nižších soudů.
Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a právním posouzením věci, resp . provedenými důkazy ovšem nelze považovat případ, kdy dovolatel soudům vytýká, že hodnotily provedené důkazy odlišně od jeho představ. Jak vyplývá zejména z četné judikatury Ústavního soudu, extrémní nesoulad přichází do úvahy jen tehdy, kdy je dokazování zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Musí proto v průběhu dokazování či hodnocení důkazů nastat exces v podobě hodnotící libovůle soudu, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. řádu nebo §125 tr. řádu. Jestliže však soudy důkazy provádějí s veškerou důsledností a hodnotí je podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, nemůže zmíněný exces či libovůle nastat. O případ extrémního nesouladu jde proto jen za situace, kdy je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Takovou situaci však Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal.
Nejvyšší soud na podkladě obsahu spisu konstatoval, že trestná činnost obviněného S. vyšla najevo v souvislosti s trestním řízení proti obviněnému M. H. vedeným pro jeho násilný útok proti obviněnému R. S.. K tomu došlo v místě bydliště obviněného S. za situace, kdy si k němu M. H. po předchozí telefonické domluvě přišel pro marihuanu, kterou od něj podle jeho tvrzení pravidelně kupoval, stejně tak jeho bratr L. H. K napadení obviněného S. došlo ve sklepě domu, kde obviněný S. podle tvrzení svědka rostliny konopí pěstoval, resp. přechovával. Obviněný S. tímto útokem utrpěl závažné poranění hlavy, silně krvácel, přesto nebyla přivolána záchranná služba (ani policie), a to ani obviněným S., ani vzápětí přiběhnuvšími svědky (manželka obviněného S., anglický kamarád, poté dorazil do domu také L. H. se ženou). Obviněný S. byl následně svými známými dovezen do nemocnice. Z protokolu o ohledání místa činu ze dne 14. 2. 2011 (tedy tři dny po napadení), domu, kde byl obviněný S. napaden, je zřejmé, že v této době nebyly v domě nalezeny žádné rostliny marihuany.
Obvodní soud v souladu s pokynem odvolacího soudu po zrušení jeho prvního rozsudku doplnil dokazování, a to zejména protokolem o hlavním líčení v trestní věci obviněného M. H. (viz výše) a shledal, že záchranná služba nebyla na místo činu zavolána, protože si to obviněný S. nepřál.
Nejvyšší soud považuje závěr o vině obviněného S., k němuž posléze shodně dospěly soud prvého i druhého stupně, za přesvědčivý, logicky vyplývající z provedených důkazů a tudíž zákonný. Dovolatelem tvrzený extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal. Obvodní soud logicky zdůvodnil (viz str. 7 rozsudku), proč považoval svědecké výpovědi bratrů H. za důvěryhodné a proč naopak neuvěřil obhajobě obviněného. I když šlo prakticky o jediné dva důkazy usvědčující obviněného, nebyl zjištěn žádný důvod, proč by oba jmenovaní obviněného křivě obvinili. Jejich výpovědi přitom zapadají do kontextu dalších provedených důkazů. Oba jmenovaní byli prokazatelně dlouhodobými konzumenty marihuany. Svědek M. H. věrohodně popsal důvod jeho útoku na obviněného S. s tím, že obviněný, který patřil mezi osoby, u nichž marihuanu nakupoval, mu kritického dne odmítl prodat drogu na dluh, což ho rozčílilo. Pokud pak obviněný poukazoval na důvody, který vedly ke zrušení původního rozsudku obvodního soudu v této trestní věci, týkaly se nedostatečné argumentace ve vztahu k množství drogy, kterou obviněný bratrům H. prodal, nikoli prodeje jako takového, který měl i odvolací soud od počátku za spolehlivě prokázaný.
Nejvyšší soud přitom nezjistil ani to, že by nižšími soudy došlo k opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného R. S. jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr.řádu, a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr