ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.193.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 193/2012-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2012 dovolání, která podali obviněný S. Š. , a v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 14 To 270/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 52/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. Š. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 5 T 52/2011, byl obviněný S. Š. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tento zločin byl podle §185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §156 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Vůči konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný S. Š. , matka obviněného K. S. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 14 To 270/2011, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek k odvolání obviněného a státního zástupce zrušen v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného S. Š. uznal vinným, že:
dne 20. 01. 2008 okolo 03:45 hodin v P. , okres P. , v podchodu mezi kulturním domem D. a supermarketem Š. v ulici N. , uchopil za ruku a násilím přitlačil k betonovému sloupu poškozenou I. M. , která se tudy vracela z diskotéky, tuto u sloupu násilím držel, pokoušel se jí rozepnout pásek u kalhot, což se mu nepovedlo a následně ji proti její vůli rukou sáhl pod kalhotky, ale po aktivním odporu poškozené od dalšího jednání upustil a odešel pryč, přičemž ke zranění poškozené nedošlo .
Tímto skutkem podle odvolacího soudu obviněný spáchal trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009. Za tento a za sbíhající se trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2009, č. j. 6 T 145/2008-91, byl obviněný podle §238 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, týkající se obviněného S. Š. , z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2009, č. j. 6 T 145/2008-91, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 14 To 270/2011, bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. v řízení podle §263 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítnuto odvolání matky obviněného K. S. jako opožděně podané.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním obviněný S. Š. prostřednictvím svého obhájce a v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce.
Obviněný mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho mínění napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Připomněl, jak ve věci odvolací soud rozhodl. Popřel, že by se předmětného skutku dopustil, neboť dne 20. 1. 2008 v nočních hodinách se nenacházel v P. , nýbrž v místě trvalého bydliště v Č. B. , kde bydlel u své matky a byl zaměstnaný. Rovněž jeho matka vypověděla, že toho času bydlel u ní a že by zpozorovala, pokud by v nočních hodinách odjel do P. a vrátil se zpět do Č. B. , aby stihl být ráno v zaměstnání. Podle obviněného bylo prokázáno, že se zdržoval v Č. B. a není tedy možné, že by se dne 20. 1. 2008 v nočních hodinách dopustil předmětného skutku v P. a pak se vrátil zpět do Č. B. na ranní směnu do zaměstnání. Vytkl, že odvolací soud správně nezhodnotil svědeckou výpověď jeho matky, která svědčila v jeho prospěch, když ji označil za nevěrohodnou pouze na základě skutečnosti, že jde o osobu blízkou, aniž by byla jakýmkoliv relevantním způsobem její věrohodnost zpochybněna.
Dále obviněný namítl, že toliko na základě skutečnosti, že je v současné době ve výkonu trestu pro dříve spáchaný trestný čin znásilnění, byl soudem označen jako osoba, která má k podobnému jednání vůči ženám sklony a je osobou předurčenou k dalšímu páchání trestné činnosti. Konstatoval, že soud nevzal v potaz možný vývoj jeho osobnosti, kdy se mohl z předchozí trestné činnosti poučit a napravit se, neboť na základě chování osoby v minulosti ji nelze označovat jako kriminálně závadovou bez naděje na polepšení, předurčenou k páchání trestné činnosti i v budoucím životě. Soud rovněž neměl snahu zjistit, zda se jeho osobnost změnila a prošla určitým vývojem, který by vedl k jeho nápravě. Obviněný zdůraznil, že z důvodu excesu v jeho minulosti jej nelze zařadit do kategorie kriminálně závadových osob, které nemají šanci na polepšení a ve svém dalším životě se budou dopouštět trestné činnosti. Exces v jeho minulosti tak nelze zohledňovat při rozhodování odvolacího soudu a brát ho jako predikci jeho dalšího chování a vývoje. Pokud se v minulosti dopustil trestné činnosti, byť šlo pouze o exces v jeho chování, nelze tuto skutečnost hodnotit jako předpoklad jeho budoucího vývoje a důkaz toho, že se v budoucnu dopustí dalšího kriminálně závadného jednání.
Jak obviněný poznamenal, pokud není v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, je nutno rozhodnout v jeho prospěch. Za situace, kdy nebylo bez pochybností prokázáno, že by se shora předmětného skutku dopustil, mělo být rozhodnuto v jeho prospěch a měl být zproštěn obžaloby. Odvolací soud tudíž nesprávně hmotně právně posoudil předmětný skutek, když zrušil v celém rozsahu rozsudek prvostupňového soudu a uznal jej vinným trestným činem vydírání podle 235 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009.
Závěrem podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 5. 10. 2011, č. j. 14 To 270/2011-103, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu projednání.
K dovolání obviněného S. Š. se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly a obsah obviněným uplatněných dovolacích námitek.
Státní zástupce konstatoval, že obviněný opřel dovolání o důvod, jehož základem je tvrzení o nesouladu skutkových a právních závěrů meritorního rozhodnutí, přičemž rozsah tohoto důvodu je limitován tak, že lze namítat pouze vady v aplikaci hmotného práva, nikoli vady skutkové povahy. Upozornil, že tento rozsah zvoleného dovolacího důvodu však obviněný v rámci podaného dovolání nerespektoval, neboť své námitky soustředil výhradně do oblasti skutkových závěrů napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že výhradami proti způsobu, jímž soud hodnotil provedené důkazy a prosazováním vlastního, odchylného výkladu důkazů se obviněný pokouší dosáhnout změny skutkového základu věci a z něho pak vyvodit zcela jiné právní závěry, než jaké jsou důvodně vyjádřeny v meritorním rozhodnutí. Shrnul, že uplatněné námitky tudíž deklarovaný důvod dovolání nenaplňují a nelze je podřadit ani pod žádný jiný ze zákonem definovaných důvodů dovolání. Dodal, že napadené rozhodnutí je ovšem zatíženo vadným výrokem o souhrnném trestu, který byl napaden dovoláním nejvyššího státního zástupce ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 1 NZO 5135/2011, na jehož obsah odkázal.
Z popsaných důvodů státní zástupce uzavřel, že výhrady uplatněné obviněným není možno mít za důvodné, když především povaha uplatněné argumentace neodpovídá žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce (dále rovněž i „dovolatel“) podal dovolání v neprospěch obviněného S. Š. proti výroku o uložení souhrnného trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 14 To 270/2011, jehož všechny výroky ocitoval. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, čímž byl naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel konstatoval, že rozhodnutí o uložení souhrnného trestu krajský soud odůvodnil tak, že obviněný se předmětné trestné činnosti dopustil dříve, než byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 T 145/2008, k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a to pro trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jichž se dopustil dne 15. 9. 2008. Připomněl, že obviněný byl odsouzen rovněž trestním příkazem téhož okresního soudu ze dne 9. 5. 2008, sp. zn. 8 T 100/2008, který mu byl doručen dne 24. 7. 2008, a to k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Protože tento trestný čin absentuje v katalogu trestných činů podle trestního zákoníku, bylo rozhodnuto, že se tento trest nevykoná. Proto byl při posuzování této věci ukládán souhrnný trest s časově následujícím rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 T 145/2008 (správně 6 T 145/2008).
Podle dovolatele takové rozhodnutí o uložení souhrnného trestu však protiřečí pravidlům stanoveným v §35 odst. 2 tr. zák. pro tento způsob rozhodování o trestu za vícečetné trestné činy. Poznamenal, že podle citovaného ustanovení soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Namítl, že krajský soud dostatečně nezohlednil ustanovení §314e odst. 6 tr. ř., podle něhož má trestní příkaz účinky odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Na existenci trestního příkazu a skutečnost, že byl doručen obviněnému, v daném případě nemá žádný vliv okolnost, že dne 19. 1. 2010 bylo rozhodnuto podle §419 tr. zákoníku, že se předmětný trest obecně prospěšných prací nevykoná (takže ohledně něho ani nelze rozhodovat o případném souhrnném trestu). V návaznosti na výše uvedené skutečnosti dovolatel vytkl, že krajský soud při úvahách o ukládání souhrnného trestu nepřihlížel k existenci tohoto trestního příkazu. Rovněž zdůraznil, že jeho doručení obviněnému dne 24. 7. 2008 představuje předěl, který odděluje trestnou činnost posuzovanou napadeným rozsudkem, k níž došlo dne 20. 1. 2008, od trestné činnosti posuzované rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 T 145/2008, která byla spáchána dne 15. 9. 2008. Doručením zmíněného trestního příkazu byla přerušena časová souslednost mezi obojí předmětnou trestnou činností obviněného, takže tato dvojí trestná činnost není již v poměru ideální konkurence (vícečinného souběhu), nýbrž se jedná o recidivu, za kterou nelze ukládat souhrnný trest. Podle dovolatele není možné, aby soud mechanicky „posunul“ vícečinný souběh trestného činu spáchaného dne 20. 1. 2008 k trestným činům spáchaným dne 15. 9. 2008 a popsaným v chronologicky následujícím odsuzujícím rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 T 145/2008, jak pouze velmi stručně odůvodnil své rozhodnutí odvolací soud. Zdůraznil, že takový postup, který vede k uložení souhrnného trestu v rozporu s §35 odst. 2 tr. zák., nelze posoudit jinak, než jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře naplnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejvyšší státní zástupce v mimořádném opravném prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud:
- podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil výrok o souhrnném trestu odnětí svobody včetně výroku o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 T 145/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rovněž vyslovil souhlas s tím, aby dovolací soud za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. dovolání projednal v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí, než je navrhováno.
Obviněný S. Š. se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. vyjádřil prostřednictvím obhájce k dovolání nejvyššího státního zástupce pouze tak, že vyslovil souhlas s tím, aby bylo projednáno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředku předně shledal, že dovolání obviněného a nejvyššího státního zástupce jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným S. Š. a nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný S. Š. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci zjevně nejedná.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, a to v návaznosti na příslušnou část odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Písku, plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané (byly ostatně vyjádřeny v tzv. skutkové větě výroku o vině), o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného S. Š. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny. Současně je dána zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry o vině na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný S. Š. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě soud druhého stupně učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci ohledně dovolání, které obviněný S. Š. podal.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného S. Š. , neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce v mimořádném opravném prostředku namítá, že odvolací soud nerespektoval ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., pokud jde o pravidla při ukládání souhrnného trestu a vytýká, že rozsudek spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, což uplatněný dovolací důvod obsahově naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda rozhodnutí je zatíženo tvrzenou právní vadou.
Ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. zakotvuje, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším .
Podle §35 odst. 3 tr. zák. platí, že ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (poznámka: vše trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).
Z ustanovení §314e odst. 6 tr. ř. vyplývá, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému .
Lze připomenout, že souhrnný trest je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno o několika sbíhajících se trestných činech. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek. Musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.). Souběh nastává jen v případě, když by již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (srov. rozhodnutí č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
Podstatou námitky nejvyššího státního zástupce je tvrzení, že doručení trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2008, sp. zn. 8 T 100/2008, obviněnému dne 24. 7. 2008 představuje předěl, který odděluje trestnou činnost posuzovanou rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 14 To 270/2011, k níž došlo dne 20. 1. 2008, od trestné činnosti obviněného posuzované rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 T 145/2008, která byla spáchána dne 15. 9. 2008. Obviněný S. Š. byl zmíněným pravomocným trestním příkazem uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 8 T 100/2008, bylo podle §419 tr. zákoníku a §465 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný tyto tresty, které mu byly uloženy trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2008, č. j. 8 T 100/2008-17, nevykoná. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 1. 2010.
Dále je nutno připomenout právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1069/2006, který byl následně publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2007-II., že „Vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně je mezníkem pro rozlišování mezi vícečinným souběhem a recidivou pouze tehdy, jestliže odsuzující rozsudek posléze nabyl právní moci a v době rozhodování o jiném trestném činu pachatele s ním není spojena fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.“ V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud na str. 8 mimo jiné zdůraznil: „Právní fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, … znamená, že nejenže se neužije ustanovení o souhrnném trestu (souhrnném trestním opatření) ve smyslu §35 odst. 3 tr. zák., ale nelze přihlížet ani k tomu, že byl vyhlášen odsuzující rozsudek za trestný čin (provinění), na nějž se tato fikce vztahuje. Kritériem pro souběh trestných činů je vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně proto pouze tehdy, jestliže takový rozsudek též posléze nabyl právní moci a v době rozhodování o jiném trestném činu s ním není spojena fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.“
Podle názoru Nejvyššího soudu je z výše popsaných skutečností a při uvážení citovaného judikatorního rozhodnutí evidentní, že nelze přihlížet k tomu, že by doručení trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2008, sp. zn. 8 T 100/2008, obviněnému S. Š. dne 24. 7. 2008 mohlo být ve smyslu znění §314e odst. 6 tr. ř. považováno za vyhlášení odsuzujícího rozsudku, neboť s tímto trestním příkazem je spojena fikce, že se na obviněného hledí, jako by jím nebyl odsouzen. Zde je potřebné poznamenat, že pokud bylo shora uvedeným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 8 T 100/2008, rozhodnuto, že obviněný nevykoná trest obecně prospěšných prací a trest zákazu činnosti, tak nelze učinit ohledně těchto trestů jiný závěr než ten, že byly vykonány, a na obviněného se v případě takového rozhodnutí hledí (srov. znění §45a odst. 5 tr. zák.; §50 odst. 2 tr. zák.), jako by nebyl odsouzen. Za tohoto skutkového stavu nelze Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře důvodně vytýkat, že obviněnému uložil podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, neboť je shledal zjevně neopodstatněným.
Rozhodnutí o obou podaných dovoláních Nejvyšší soud učinil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák