ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.222.2012.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2012 dovolání, které podal obviněný O. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 6 To 240/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 203/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 4 T 203/2008, byl obviněný O. Č. uznán vinným, že
dne 15. 6. 2008 v 04:50 hodin jel jako řidič se spolujezdkyní M. M., nar. 18. 6. 1992, s vozidlem Škoda Favorit, RZ ..., po účelové komunikaci v osadě Nová Vesnička ve směru na obec Kotelice, kdy při projíždění v jeho směru pravotočivé zatáčky dostal vlivem nepřiměřené rychlosti s vozidlem smyk, následně vyjel vpravo mimo komunikaci, kde přední částí vozidla narazil do stromu, čímž došlo k poškození vozidla a jeho následnému vzplanutí a totálnímu shoření, dále došlo ke zranění řidiče Č. a spolujezdkyně M. M., která dle lékařské zprávy utrpěla zranění s dobou léčení do jednoho týdne a dle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví byla M. z nemocnice propuštěna 17. 6. 2008 v dobrém zdravotním stavu, řidič Č. se dne 15. 6. 2008 v 06:45 hodin v Městské nemocnici v Litoměřicích podrobil na výzvu Policie ČR lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve a následným rozborem byla zjištěna hladina alkoholu 1,27 promile.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozené VZP ČR, Praha 3, Orlická 4, škodu ve výši 12.302,- Kč.
Proti konstatovanému rozhodnutí obviněný O. Č. podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 6 To 240/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to ve spojení s rozsudkem okresního soudu, obviněný O. Č. (dále též i „dovolatel“) napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení věci a již v tomto řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; je naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., když krajský soud neshledal odvolání důvodným. Namítl, že soudy obou stupňů neprovedly všechny potřebné důkazy, přičemž ani skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností.
Obviněný připomněl, jak ve věci rozhodl prvostupňový soud, jehož rozsudek napadl odvoláním, ve kterém namítl, že v jeho případě nebyly důkazy vyloženy způsobem souladným se zákonem, čímž došlo k porušení jeho zákonem garantovaných práv. Vytkl, že došlo k porušení ustanovení §1 odst. 1, §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v této souvislosti k porušení právních norem nejvyšší právní síly. Okresní soud totiž neprovedl dokazování způsobem a v rozsahu předpokládaném v §2 odst. 5 tr. ř., neboť nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Odvolací soud zkonstatoval, že prvostupňový soud při volném hodnocení důkazů nepochybil, když za základ rozhodnutí vzal shodné závěry znaleckých posudků, které byly během hlavního líčení vyhotoveny. Obviněný namítl, že z obou znaleckých posudků jednoznačně nevyplývá, že řídil vozidlo tovární značky Škoda Favorit. Uvedl, že nechal vypracovat další, v řadě již třetí znalecký posudek Ing. Jiřím Hanzlíkem, soudním znalcem pro obor doprava městská a silniční, specializace technický stav motorových vozidel. Ze závěrů tohoto důkazu, k jehož vypracování došlo dne 4. 11. 2011, č. 2116-136-11, vyplývá postavení volantu podle doložené fotodokumentace od Policie ČR a vypovídá o tom, že tuhá výztuha se nachází v horní polovině natočení volantu. Z provedené simulace pohybu posádky po střetu plyne, že ke kontaktu horní poloviny volantu a dolní končetiny řidiče nemohlo dojít. Zranění obviněného proto neodpovídají skutkovému stavu, jak byl prvostupňovým soudem zjištěn a následně odvolacím soudem potvrzen. Krajský soud se s jeho tvrzením, že neměl na vnější straně stehna žádný hematom, vyrovnal způsobem, že akceptoval názory znalkyně MUDr. Andrey Vlčkové. Jmenovaná u veřejného zasedání uvedla, že se krev musí někam lokalizovat, že se hematom udělal tam, kde byl nejmenší odpor tkáně a že šlo o fyzikální zákon. V této souvislosti obviněný upozornil, že znalkyně konstatovala, že se tak stát mohlo, nikoli, že se tak stalo. Znalecký posudek Ing. Jiřího Hanzlíka rovněž poukázal na nedostatky dokazování, kdy nedošlo k náležitému ohledání místa samého, některé otázky nelze věrohodně zodpovědět a stávají se tak toliko spekulacemi. Jde o otázku připoutání se či nepřipoutání se osádky vozidla a další. Soudy náležitě nevyhodnotily i procesní chování M. M., jež v postavení svědka odmítla podat svědeckou výpověď s odkazem, že by si mohla způsobit trestní stíhání. Tato skutečnost zůstala nepovšimnuta, byť se jedná o značně signifikantní okolnost, která musí být při rozhodování vzata v úvahu.
Podle obviněného soud druhého stupně nevzal v úvahu ani jím navrhované důkazy, které měly právní význam pro samotné rozhodnutí, a tudíž nevyhodnotil skutkový a právní stav způsobem, jenž vyžaduje zákon. Dodal, že na podporu své obhajoby předkládá výše zmiňovaný znalecký posudek, který prokazuje, že pochybnosti o jeho vině jsou značné a že postup soudů obou stupňů nebyl v souladu především s ustanovením §2 tr. ř. Jelikož je povinností soudů v trestním řízení vyhledávat a provádět důkazy ve prospěch i v neprospěch osoby, vůči níž se řízení vede, tak odvolacímu soudu vytkl, že napadený rozsudek nezrušil a prvostupňovému soudu věc nevrátil k dalšímu projednání a doplnění. Tento postup shledal v rozporu se zásadou vyhledávací uvedenou v §2 odst. 5 tr. ř., čímž bylo zkráceno i jeho zákonné právo na obhajobu.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2011, č. j. 6 To 240/2011-158, i rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 3. 2011, č. j. 4 T 203/2008-137, a podle §265k odst. 1 tr. ř. obě rozhodnutí zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 NZO 108/2012 - 11, konstatoval, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného O. Č. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného O. Č. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný O. Č. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění (je tvrzeno, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by kritického dne dovolatel řídil vozidlo tov. zn. Škoda Favorit) včetně úplnosti dokazování (je vytýkáno, že soudy nesprávně akceptovaly, že M. M. odmítla podat svědeckou výpověď s odkazem, že by si mohla způsobit trestní stíhání a že odvolací soud nevzal v úvahu jím navrhované důkazy) a hodnocení provedených důkazů (konkrétně znaleckého posudku jednak z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jednak Znaleckého ústavu Ústřední vojenské nemocnice v Praze), přičemž z tvrzených procesních nedostatků (údajné porušení ustanovení §1 odst. 1, §2 odst. 5, 6 tr. ř. a práva na obhajobu) obviněný dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Rovněž není možné přihlížet k důkazu – znaleckému posudku Ing. Jiřího Hanzlíka, jímž je obviněným argumentováno, neboť byl navíc vypracován až dne 4. 11. 2011, tj. po pravomocně skončeném soudním řízení ve věci.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v posuzované trestní věci nejedná.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného O. Č. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Ústí nad Labem, jak je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (str. 2 až 5 rozhodnutí). Rovněž uvedl, proč nevyhověl návrhům obviněného na provedení dalších důkazů.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný O. Č. nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Litoměřicích (následně též Krajský soud v Ústí nad Labem) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného O. Č., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k