ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.256.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 256/2012-33
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2012 dovolání, která podali obvinění R. F. , D. F. a D. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 9 To 388/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 47/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R. F., D. F. a D. H. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 2 T 47/2011, byli uznáni vinnými:
1) obviněný R. F. , že
v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíce září 2010 v H. při návštěvě mateřské školky na ulici L., kde se představil jako bratr D. H. a strýc nezletilé N. H. sdělil ředitelce této školky M. S. při rozhovoru ohledně zprávy o nezletilé, kterou tato vypracovávala, mimo jiné i nepravdivou informaci, že otec nezletilé N. H., E. H. se k nezletilé nevhodně chová, že ji osahává, přičemž tento nepravdivý údaj byl způsobilý ohrozit značnou měrou vážnost poškozeného u spoluobčanů, a to zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy, případně mu způsobit jinou vážnou újmu,
2) obviněná D. H. , matka nezletilé N. H., že
dne 2. 11. 2010 v H. na ulici M. v ordinaci dětské lékařky MUDr. M. K. této sdělila, že má podezření na neobvyklé sexuální praktiky E. H. a jeho přítelkyně J. M. a na neobvyklé hry se sexuálním podtextem s nezletilou dcerou N. H., přičemž tento nepravdivý údaj byl způsobilý značnou měrou ohrozit jejich vážnost u spoluobčanů, zejména je poškodit v zaměstnání, narušit jejich rodinné vztahy nebo způsobit jinou vážnou újmu,
3) obviněná D. F. , babička nezletilé N. H., že
v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíce ledna roku 2011 při návštěvě mateřské školky na ulici L. v H., kam přišla pro vnučku N. H., uvedla před učitelkou V. P., že má podezření, že otec E. H. provádí s nezletilou N. H. při koupání neobvyklé sexuální praktiky, přičemž tento údaj byl způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména jej poškodit v zaměstnání nebo narušit jeho rodinné vztahy, případně mu způsobit jinou vážnou újmu.
Příslušný skutek, jak byl ohledně konkrétního obviněného zjištěn, soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku a každého z obviněných odsoudil podle §184 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku u každého z nich podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku obvinění R. F., D. F. a D. H. podali odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 9 To 388/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, a to výrok o vině, všichni obvinění napadli prostřednictvím společného obhájce dovoláními obsahově shodného obsahu, která opřeli o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejich názoru rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obvinění shledali nesprávné právní posouzení v tom, že se odvolací soud ztotožnil s rozsahem dokazování provedeného prvostupňovým soudem, jakož i skutkovými a právními závěry, které z něj učinil. Vytkli, že se krajský soud jejich námitkami uplatněnými v odvoláních nezabýval a vyjádřili přesvědčení, že provedeným dokazováním nebyla jejich vina prokázána. Namítli, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly se subjektivní stránkou přečinu pomluvy, kterým byli uznáni vinnými.
Dále obvinění připomněli skutková zjištění, k nimž provedeným dokazováním okresní soud dospěl a uvedli, že nezpochybňují jejich správnost, ale jejich úplnost a správnost právního posouzení skutku po stránce subjektivní. Konstatovali, že zjištěný skutkový stav věci neprokazuje naplnění všech obligatorních znaků skutkové podstaty přečinu pomluvy, jehož zákonné vymezení připomněli. Zmínili, že trestným činem v obecném smyslu je podle §13 odst. 1 tr. zákoníku protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a jenž vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, přičemž k obligatorním znakům skutkové podstaty trestného činu patří objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Podotkli, že v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že bylo prokázáno, že se dopustili jednání, které je podřaditelné pod přečin pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že ohledně subjektivní stránky jde z jejich strany o úmyslné jednání, neboť od počátku věděli, že se jedná o informaci lživou nebo zcela účelově zkreslenou a úmyslně tak chtěli otce nezletilé poškodit. V této souvislosti vytkli, že se jedná o pouhé konstatování, aniž by bylo rozlišeno mezi uvedením objektivních skutečností a vyjádřením jejich vnitřního psychického vztahu k povaze šířených údajů, neboť zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. Vedle složky vědění je vybudováno i na složce vůle, která v sobě zahrnuje především chtění nebo srozumění. Jejich úmysl je ve výroku o vině zaměřen k následku, který měli způsobit, tj. ohrozit značnou měrou vážnost poškozeného u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání a narušit jeho rodinné vztahy. Namítli, že zavinění jako obligatorní znak trestného činu musí v případě přečinu pomluvy zahrnovat skutečnost, že informace sdělované obviněnými jsou nepravdivé a současně způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost osoby pomluvou dotčené. Zdůraznili, že ohledně jejich vnitřního vztahu a při povaze jimi šířených informací nelze přehlédnout, že šlo o dotazy týkající se změny v chování nezletilé, jež měly pomoci k objasnění jejího chování. Svou informací pouze upozorňovali na skutečnosti, které jim nezletilá doma sama sdělila. V žádném případě nešlo o lživé nebo účelově zkreslené informace, které by si sami účelně vymysleli. V současné době je problematika zneužívání nezletilých dětí často medializována, je upozorňováno na různé projevy a změny v chování dítěte a apelováno na rodiče, aby si těchto změn všímali a snažili se je nějakým způsobem řešit. Proto se obviněný R. F. obrátil s dotazem na ředitelku školky M. S., jež se po této informaci na chování nezletilé zaměřila, neboť vzhledem k její tišší povaze tuto informaci zcela nemohla vyloučit. Obviněná D. H. se obrátila s dotazem na dětskou lékařku MUDr. M. K., kterou požádala o doporučení na psychologické vyšetření nezletilé dcery, která jí po této informaci dala doporučení na psychologické vyšetření, jež proběhlo koncem listopadu. Obviněná D. F. se s dotazem obrátila na učitelku mateřské školky V. P., která tuto informaci ihned předala ředitelce školky k prošetření. Jak obvinění zdůraznili, svým počínáním nesledovali nic jiného, než odborné posouzení změny v chování nezletilé. Konstatovali, že ze zprávy PhDr. Marie Vlčkové ze dne 23. 11. 2010, jež prováděla toto psychologické vyšetření, vyplývají některé jimi uváděné skutečnosti, když však z tohoto vyšetření není možné učinit jednoznačný závěr a byla doporučena dlouhodobější spolupráce.
Podle obviněných pouze vylíčili jednání otce vybočující z běžných norem chování, jak je v danou chvíli vnímali a k tomuto kroku se odhodlali pouze ve snaze nezletilé pomoci. Vyloučili, že by tímto sledovali jakékoliv poškození jeho osoby. Vyslovili tudíž nesouhlas s odůvodněním soudu, že matka nezletilé, podporována svým bratrem a matkou se snažili proti výchově otce činit všemožné kroky, aby ho poškodili v řízení péče o nezletilou. Zdůraznili, že toto tvrzení nemá oporu v provedeném dokazování, neboť v době, kdy se měli uvedeného jednání dopustit, probíhal styk na základě schválené dohody obou rodičů ve věci péče o nezletilou, a proto nebyl dán důvod otci nezletilé škodit. Dodali, že návrh otce na změnu výchovy a výživy nezletilé byl podán až 19. 1. 2011.
Jak obvinění rovněž vytkli, mělo být k výše popsaným skutečnostem přihlíženo při zvažování, zda a jakou měrou se tyto okolnosti mohly podílet na utváření jejich psychického vztahu nejen k otázce srozumění s tím, že jimi uváděné informace jsou nepravdivé, ale i současně, zda jsou způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného. Tyto skutečnosti, které mají souvislost k jejich vnitřnímu vztahu, k povaze jimi šířených informací, nebyly promítnuty v rozhodnutí prvostupňového soudu a ani na ně nebylo reagováno v rozhodnutí odvolacího soudu, jenž konstatoval naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu pomluvy, aniž by tato tvrzení našla opodstatnění.
S poukazem na rozvedené skutečnosti obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 9 To 388/2011, i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 2 T 47/2011, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že dovolání lze podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Připomněl, jak je přečin pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku vymezen v zákoně. K jeho spáchání musí být naplněny všechny znaky jeho skutkové podstaty, jež představují nepravdivost sdělovaného údaje, způsobilost takového údaje značnou měrou ohrozit vážnost napadené osoby u spoluobčanů anebo způsobit mu jinou vážnou újmu, sdělení nepravdivého údaje třetí osobě s úmyslem poškození napadeného a protiprávnost tohoto jednání, přičemž všechny tyto znaky objektivní stránky skutkové podstaty přečinu musí být pokryty zaviněním pachatele. Protože se jedná o úmyslný přečin, je zapotřebí obviněnému prokázat zavinění minimálně ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Současná soudní praxe nevyžaduje, aby pachatel věděl o nepravdivosti sdělovaného údaje, přičemž k trestnímu postihu postačuje pouhé srozumění pachatele s tím, že údaj, který o jiném sděluje, je nepravdivý a že tento údaj je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů.
Podle státního zástupce je v posuzovaném případě zřejmé, že námitky všech obviněných, jež jsou po obsahové stránce zcela shodné, směřují do sféry skutkových zjištění, když zpochybňují jejich úplnost, polemizují se způsobem hodnocení důkazů a dospívají k závěru, že trestná činnost jim nebyla prokázána. Upozornil, že jejich argumentaci nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť otázky spojené s řádným objasněním skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., jakož i hodnocení opatřených důkazů z pohledu §2 odst. 6 tr. ř., upravují procesní normy, nikoli hmotné právo. Zdůraznil, že skutkový stav věci byl řádně zjištěn, skutková zjištění jsou nepochybně jasná a správná, přičemž vycházejí z dokazování, které bylo provedeno v dostatečném rozsahu. Prvostupňový soud vybudoval skutkové závěry na výpovědích svědků E. H., J. M., M. S., V. P., MUDr. M. K. a Mgr. S., přičemž vycházel i ze shromážděných listinných důkazů. Skutečnost, že se jednalo o informace výslovně lživé anebo zcela účelově zkreslené (některé historky prezentované obviněnými měly zřejmě nějaký reálný základ, byť se zcela jiným podtextem a celkovým vyzněním), byla obviněným od počátku známa.
Dále státní zástupce konstatoval, že pod uplatněný dovolací důvod lze přiřadit námitku obviněných, jež se týká absence obligatorního znaku skutkové podstaty přečinu – zavinění v zákonem požadované formě, přičemž ani tomuto argumentu nelze ve světle provedeného dokazování přiznat žádnou relevanci. Závěr o zavinění pachatele je závěrem právním, jenž musí být vždy prokázán výsledky dokazování a z těchto logicky vyplývat. Ačkoli ze skutkových zjištění plyne, že obvinění měli údajně nějaké informace od nezletilé, kdy podle jejich slov „se jim to jevilo divné“, nepostupovali standardním způsobem, resp. neučinili sami trestní oznámení. Naopak začali ničím neověřené informace, spíše spekulativního charakteru, na různých místech a různými způsoby prezentovat, konkrétně na sociálním odboru, ve školce a u lékařky v rámci psychologického vyšetření. Obhajoba obviněných, že neužili slova či slovní spojení - „pedofil, neobvyklé sexuální praktiky, zvláštní hry se sexuálním podtextem“, byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi svědků M. S., MUDr. M. K. a V. P. Státní zástupce zdůraznil, že cílem jejich jednání nebylo až tak pomoci nezletilé, eventuálně zamezit jejímu obávanému zneužívání, ale poškodit otce nezletilé v očích institucí a osob, které mohly mít nějaký vliv na soudní rozhodnutí ohledně výchovy nezletilé a styku otce s ní. Obvinění tudíž jednali minimálně ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a rovněž se v daném případě nejedná o situaci, kdy mezi skutkovými zjištěními a důkazy existuje extrémní nesoulad.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání všech obviněných jako zjevně neopodstatněná a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných R. F., D. F. a D. H. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněnými vznesené námitky obsahově naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněných, jimiž zpochybňují úplnost dokazování a správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Zmíněné výhrady obsahově nenaplňují nejen obviněnými deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněné osoby na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V předmětné trestní věci se však o takovou situaci nejedná.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hodoníně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných R. F., D. F. a D. H. Rovněž uvedl, proč nevyhověl návrhu na provedení dalších důkazů. S učiněnými skutkovými zjištěními se v dovoláním napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, což je evidentní z argumentace na str. 2 rozhodnutí.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obvinění vznesli toliko skutkové námitky, bylo by nutno jejich dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, a to jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V dovolání obvinění rovněž konstatují, že skutky byly soudy nesprávně právně posouzeny, neboť svým jednáním nenaplnili znaky přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku a konkrétně vytýkají absenci úmyslného zavinění. Tato námitka obsahově uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenou právní vadou.
Přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Ustanovení §15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku zakotvuje, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Ve stručnosti lze připomenout, že ustanovení §184 tr. zákoníku poskytuje ochranu cti a dobré pověsti člověka před pomluvou, která může vážným způsobem narušit jeho rodinný a společenský život. Předmětem útoku je zde pouze jednotlivec. Sdělením nepravdivého údaje je sdělení informace o jiném, která je v rozporu se skutečností, a to byť jen jedné osobě rozdílné od pomlouvaného, za předpokladu, že taková zpráva je způsobilá značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Ke sdělení může dojít jakýmkoli způsobem (písemně, ústně, prostřednictvím veřejného sdělovacího prostředku, letáků apod.). Musí jít o sdělení údaje nepravdivého, a proto sdělení pravdivých skutečností, byť k němu došlo v úmyslu ohrozit vážnost jiného u spoluobčanů, není pomluvou. Nepravdivý údaj musí být způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvaného u spoluobčanů, což je třeba hodnotit podle okolností konkrétního posuzovaného případu, zejména s přihlédnutím k postavení dotčené osoby, jejím charakterovým a mravním vlastnostem, dále k povaze sdělovaného údaje, okolnostem sdělení, rozšíření takové informace apod. K ohrožení vážnosti u spoluobčanů nemusí dojít, stačí, že nepravdivý údaj je k tomu způsobilý, i když v konkrétním případě nic takového nehrozí (např. pro zcela zjevnou nepravdivost nebo nesmyslnost takového údaje nebo pro mimořádnou důvěru, kterou požívá pomluvená osoba). Po subjektivní stránce se vyžaduje v jednání pachatele úmyslné zavinění (viz Šámal P. a kolektiv, Trestní zákoník II., §140 až §421, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2010, str. 1642-1643).
Aplikujeme-li výše uvedené obecné argumenty na danou trestní věc, tak je nutno uvést, že Okresní soud v Hodoníně (následně v odvolacím řízení Krajský soud v Brně) postupoval v souladu s trestním zákoníkem, když příslušné skutky, jak jsou ve výroku rozsudku popsány (viz jejich doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a rozvedeny v jeho odůvodnění, kvalifikoval jako přečin pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění předně plyne, že obviněný R. F. v září 2010 při návštěvě mateřské školky sdělil její ředitelce M. S., při rozhovoru týkajícího se zprávy o nezletilé N. H., kterou tato vypracovávala, mimo jiné i nepravdivou informaci, že se otec E. H. jmenované nezletilé nevhodně chová, že ji osahává. Dále obviněná D. H. dne 2. 11. 2010 v ordinaci dětské lékařky MUDr. M. K. této řekla nepravdivý údaj, že má podezření na neobvyklé sexuální praktiky E. H. a jeho přítelkyně J. M. a na neobvyklé hry se sexuálním podtextem s nezletilou dcerou N. H. Taktéž obviněná D. F. v průběhu měsíce ledna roku 2011 při návštěvě mateřské školky, kam přišla pro vnučku N. H., před učitelkou V. P. uvedla, že má podezření, že otec E. H. provádí s nezletilou N. H. při koupání neobvyklé sexuální praktiky. Všichni obvinění o jiném, a to konkrétně E. H. a obviněná D. H. navíc i ohledně přítelkyně jmenovaného J. M. sdělili údaje, které byly nejen v rozporu se skutečností, tj. nepravdivé, ale s ohledem na obsah tvrzených skutečností i evidentně způsobilé značnou měrou ohrozit jejich vážnost u spoluobčanů, zejména je poškodit v zaměstnání nebo narušit jejich rodinné vztahy, případně jim způsobit jinou vážnou újmu. Že šlo ze strany obviněných o informace o poškozených zjevně nepravdivé nebo účelově zkreslené, bylo v trestním řízení prokázáno důkazy, které jsou v rozsudku soudu prvního stupně blíže rozvedeny.
Z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky předmětného přečinu, kterým je úmyslné zavinění, již Okresní soud v Hodoníně důvodně shledal v jednáních, která obvinění podle tzv. skutkových vět rozsudečného výroku spáchali, úmysl přímý ve smyslu znění §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jenž zahrnuje všechny podstatné znaky přečinu podle §184 odst. 1 tr. zákoníku, neboť chtěli způsobem uvedeným v trestním zákoně ohrozit zájem chráněný takovým zákonem v oblasti ochrany osobních práv člověka. Prvostupňový soud v odůvodnění rozsudku na str. 11 mimo jiné uvedl, že všechny tři svědkyně (M. S., MUDr. M. K. a V. P.) a též Mgr. S. shodně vnímaly informace obviněných jako jasně naznačující možné sexuální zneužívání nezletilé N. H. Současně zdůraznil: „…informace, které obžalovaní o poškozeném a jeho partnerce tímto způsobem (a zřejmě i dalšími způsoby, které však soud již v rámci tohoto řízení blíže nezkoumal a spokojil se toliko s konstatováním poškozených, že se od různých známých dozvěděli, že se o panu E. H. po H. říká, že je pedofil, když tyto informace měly podle jejich zjištění pocházet mimo jiné od obžalované H.) šířili, byly způsobilé ohrozit jejich dobrou pověst a vážnost u spoluobčanů a „rozjet“ mašinérii možných vyšetření či trestního stíhání, pokud by se našel někdo, kdo by jim uvěřil a trestní oznámení na rozdíl od obžalovaných podal. Na to podle názoru soudu také obžalovaní spoléhali, že někdo nakonec trestní oznámení pro podezření z pohlavního zneužívání na poškozeného E. H. či jeho přítelkyni podá.“ Okresní soud rovněž konstatoval, že obvinění si „…od případného trestního oznámení, i kdyby se nakonec ukázalo podezření jako nepodložené, slibovali v podstatě znemožnění E. H. jako otce v rámci řízení o péči o nezletilou, příp. nějaký zákaz styku.“ Dovolací soud považuje za potřebné uvést, že v dané trestní věci byly v soudním řízení okolnosti subjektivního charakteru důvodně dovozovány nepřímo, a to z okolností objektivní povahy (viz zejména zjištění ohledně motivu jednání obviněných), ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněných jako přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku. Správné právní kvalifikaci skutků, s níž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil i Krajský soud v Brně, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně též aplikovaná tzv. právní věta. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí právní vadou, kterou obvinění v mimořádných opravných prostředcích formálně relevantně vytkli.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných R. F., D. F. a D. H., neboť je shledal zjevně neopodstatněnými. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k