ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.329.2012.2
sp. zn. 6 Tdo 329/2012-II-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2012 dovolání, které podal obviněný M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 4 To 175/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 81/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 4 To 175/2011, zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §179 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci specifikované na str. 2 rozhodnutí. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Vůči konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný M. P. a v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu a ve výrocích o náhradě škody učiněných podle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozeným N. B. a J. B.. Za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené J. B., škodu ve výši 47.147,50 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená N. B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 6 Tdo 598/2010, byl k dovolání obviněného M. P. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009. Současně byla zrušena další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 2 T 81/2009, byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tento zločin byl odsouzen podle §272 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Vůči konstatovanému rozsudku obviněný M. P. podal odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 4 To 175/2011, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Za podmínek ustanovení §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným, že:
dne 13. 12. 2008 v době od 18:05 do 18:20 hod., což je doba, kdy se lidé obvykle zdržují doma, v O. n. S. M., okr. N. J., v šestém nadzemním podlaží bytového domu o celkem šesti podlažích, ve kterém se nachází celkem 18 bytových jednotek, který náleží do vlastnictví Bytového družstva v O., se sídlem O., s cílem způsobit škodu své bývalé přítelkyni N. B., bydlící spolu s nezletilým synem na základě nájemní smlouvy v bytě majitelky J. B., páčením pomocí šroubováku vytvořil mezi uzamčenými vstupními dveřmi bytu č. ... a prahem dveřního otvoru mezeru a polil vstupní dveře bytu benzínem tak, aby dosáhl zatečení benzínu na podlahu předsíně bytu za vstupními dveřmi a zapálením benzínu založil požár, který se rozšířil na bytové zařízení předsíně bytu a vnější stranu vstupních dveří, a tak způsobil J. B. znehodnocením stavebního zařízení bytu škodu ve výši nejméně 50.745,- Kč, zakouřením chodby domu a poškozením zařízení domu Bytovému družstvu v O. škodu ve výši 38.015,- Kč, zničením části oděvních svršků a bytových doplňků uložených v bytě N. B. škodu ve výši nejméně 27.940,- Kč, poškozením bytu M. Č. v pátém podlaží domu škodu ve výši 2.400,- Kč, přičemž díky včasnému zpozorování požáru obyvateli domu a zahájení hašení z jejich strany (nejméně K. M. a J. K.), ještě před příjezdem Jednotky sboru dobrovolných hasičů O. a dále jejich řádným zásahem byl uchráněn majetek v hodnotě nejméně 500.000,- Kč, když hodnota celého domu činila v té době nejméně 9.280.000,- Kč a v domě v té době žilo nejméně 33 osob, z toho 5 osob předškolního a školního věku, z nichž byli v jednotlivých bytech přítomni nejméně J. K., R. K., M. P., K. S., M. J., J. S. a K. M., kterým hrozila škoda na životě a zdraví v důsledku šíření požáru a nebezpečných toxických látek vznikajících v důsledku požáru.
Takto zjištěný skutek odvolací soud právně kvalifikoval jako zločin obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §272 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Dále soud druhého stupně podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené J. B., částku 46.147,50 Kč a Hasičské vzájemné pojišťovně, a. s., IČ 46973451, se sídlem Praha 2, Římská 2135/45, částku 37.715,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou N. B., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naposledy citovaný rozsudek odvolacího soudu obviněný M. P. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Současně shrnul dosavadní soudní řízení.
Obviněný uvedl, že vytýkané jednání po skutkové stránce od počátku trestního řízení doznal, nesouhlasí však s jeho právní kvalifikací soudy obou stupňů. Již v předchozím dovolacím řízení namítal nesprávné právní hodnocení věci, když poukazoval na to, že soudy do skutkové věty nepojaly základní znaky skutkové podstaty vytýkaného trestného činu. Konstatoval, že Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozhodnutí v zásadě jeho argumenty akceptoval a uložil okresnímu soudu, aby se podrobně zabýval počtem osob, který byl v okamžiku jeho jednání v domě přítomen a tímto jednáním byl skutečně ohrožen, ať již požárem samotným nebo kouřovými zplodinami. Dále bylo prvostupňovému soudu uloženo, aby se zabýval i tím, zda a případně v jakém rozsahu hrozilo rozšíření požáru na další části domu, a tudíž, zda svým činem vydal cizí majetek nebezpečí škody velkého rozsahu. V obou případech dovolací soud výslovně akcentoval reálnost hrozby škody na zdraví nebo majetku, přičemž volbu důkazních prostředků ponechal na zvážení soudu.
Podle obviněného soudy obou stupňů nesplnily pokyn Nejvyššího soudu. Do skutkové věty sice byly doplněny údaje o počtu v domě přítomných osob včetně jejich jmenného seznamu a částka představující hodnotu domu, které ale nesplňují požadavky dovolacího soudu stran reálnosti jejich ohrožení. Pouhá přítomnost v domě totiž automaticky neznamená jejich reálné ohrožení. Poškozen byl byt v nejvyšším patře domu, nikdo však nezkoumal, kde uvedení lidé v domě bydlí, ani kde se nacházeli v době skutku, ačkoliv je evidentní, že požár v nejvyšším patře domu nemohl, a to s přihlédnutím ke zprávě hasičského záchranného sboru na č. l. 250 spisu, reálně ohrozit osoby žijící v jiném patře. Obviněný vznesl i pochybnost o zákonnosti dokazování, na základě kterého odvolací soud dospěl k přítomnosti vyjmenovaných osob, když jako důkaz použil úřední záznam na č. l. 2 spisu a protokol o trestním oznámení na č. l. 3 spisu, neboť jde o procesně nepoužitelné důkazy. Upozornil, že obě listiny slouží pouze k získání představy o možném okruhu svědků, nelze však na nich postavit výrok o vině, zvlášť v případě trestného činu s trestní sazbou tři až deset let. Dodal, že odvolací soud citoval u škody hrozící na cizím majetku cenu domu zjištěnou znaleckým posudkem, tj. částku 9.280.000,- Kč. Vytkl soudu, že závěry znaleckého posudku neodpovídají tomu, co je třeba prokazovat, protože nehrozilo kompletní zničení celého bytového domu, a proto toto určení nemá nic společného s reálně hrozící škodou. Zopakoval, že poškozený byt se nacházel v nejvyšším patře, přičemž způsob založení požáru nemohl ohrozit celý dům. Upozornil, že nebylo vedeno žádné dokazování ke skutečně reálně hrozící škodě na domě. Vodítkem může být pouze zpráva hasičského záchranného sboru, v níž se hovoří o tom, že byly uchráněny hodnoty v rozsahu nejméně 500.000,- Kč. Toto vyjádření uchráněných hodnot, které je desetinou ve srovnání s výší škody jako znaku skutkové podstaty vytýkaného trestného činu, je výrazem reálně hrozící škody; skutečně vzniklá škoda je mnohem nižší.
Dále obviněný označil skutkovou větu napadeného rozsudku za vnitřně rozpornou v části týkající se ohrožení cizího majetku. Na jedné straně se hovoří o hodnotě celého domu ve výši 9.280.000,- Kč a na druhé straně je citována částka uchráněných hodnot ve výši 500.000,- Kč. Z rozsudku ale není patrné, kterou z těchto částek soud považoval za reálnou hrozbu, tj. stěžejní z pohledu právní kvalifikace. Způsob, jakým se krajský soud vypořádal se zprávou hasičského záchranného sboru na č. l. 250 spisu, obviněný označil za zarážející. Soud výslovně zmínil, že rozšíření požáru bylo nepravděpodobné čili další významnější škoda nehrozila, přesto ale pracoval s hodnotou celého domu. Jako důvody nepravděpodobného rozšíření požáru zmíněná zpráva uvedla včasné zpozorování, nehořlavé konstrukční materiály a hasební zásah obyvatel domu i následně hasičského záchranného sboru, přičemž nerozlišovala podíl jednotlivých faktorů na tom, že by se požár pravděpodobně nerozšířil. Podle obviněného si soudy z těchto faktorů vybraly pouze včasné zpozorování a hasební zásah; vliv konstrukčních materiálů zcela pominuly. Zdůraznil, že závěr o reálném ohrožení v rozsudku jmenovaných osob a cizího majetku škodou velkého rozsahu je nepřezkoumatelný a v rozporu s provedeným dokazováním. Rozpor mezi provedeným dokazováním a vyvozenými skutkovými závěry označil za natolik markantní, že zasahuje do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a okresnímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Rovněž navrhl, aby při rozhodování nebyly u jeho osoby shledány důvody vazby, neboť pobýval na svobodě a ani z jeho jednání po právní moci napadeného rozhodnutí nelze vazební důvody dovodit.
Podáním ze dne 6. 2. 2012 obviněný vyslovil souhlas s tím, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že část námitek obviněného M. P. směřuje do oblasti skutkových zjištění a obsahově deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Další výhrady, jež se týkají reálnosti nebezpečí hrozícího osobám a cizímu majetku shledal za částečně důvodné. Podle jeho názoru soudy odstranily některé vady vytýkané Nejvyšším soudem při zrušení dřívějších odsuzujících rozhodnutí. Současně v podrobnostech zdůraznil, že ze skutkových zjištění opět nevyplývá, zda a v jakém rozsahu, a to s ohledem na konkrétní okolnosti činu, bezprostředně hrozilo nebezpečí rozšíření požáru založeného v bytě v posledním nadzemním podlaží na další části domu a poškození zdraví osob v domě přítomných. Skutková zjištění, která jsou v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí obsažena, neodpovídají všem znakům trestného činu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, resp. §179 odst. 1 tr. zák. dříve platného. Ze soudních rozhodnutí není rovněž zřejmé, proč byla věc posuzována podle trestního zákoníku a nikoli podle práva platného v době spáchání činu. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 4 To 175/2011, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případné jiné rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného M. P., pokud v mimořádném opravném prostředku zpochybňuje zákonnost dokazování a vytýká rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry. Jak již bylo výše uvedeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Obviněný rovněž v podrobnostech namítá nesprávné právní posouzení skutku ve výroku o vině v pravomocném rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tato námitka uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplňuje.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů námitky uvedené v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění .
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku platí, že škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč .
Ustanovení §15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku zakotvuje, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn .
Nejvyšší soud připomíná, že „Obecné nebezpečí podle §179 tr. zák. nastane tehdy, vznikne-li situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení se rovná nebezpečí požáru, povodně, výbuchu apod., tedy hrozí-li lidem bezprostřední nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví anebo škody velkého rozsahu na cizím majetku“ (srov. rozhodnutí č. 10/1965 Sb. rozh. tr.). „Vydáním lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví ve smyslu znaků trestného činu obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. se rozumí takové ohrožení nejméně sedmi osob. Zda v konkrétním případě byl jednáním pachatele ohrožen větší počet osob na životě nebo zdraví, závisí na různých okolnostech, zejména pak na povaze místa, kde k ohrožení došlo, a způsobu, jakým k němu došlo“ (srov. rozhodnutí č. 39/1982 Sb. rozh. tr.). Obecné nebezpečí vzniká v případě, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity (§179 tr. zák.) hrozí bezprostředně, což znamená výrazné přiblížení se k poruše. Nestačí proto, když jednáním pachatele byla vytvořena jen taková situace, v níž obecně nebezpečný následek může sice vzniknout, avšak jen po splnění dalších podmínek, které jsou ještě v moci pachatele nebo jiných osob. Pro stav obecného nebezpečí – i když k poruše vůbec nemusí dojít – je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž je vznik poruchy závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob (srov. rozhodnutí č. I/1966, č. 27/1967, č. 12/1988 Sb. rozh. tr.). Byť se tato judikatura týká znění §179 tr. zák., tak je plně aplikovatelná i na ustanovení §272 tr. zákoníku, neboť obě tato zákonná ustanovení jsou prakticky vymezena shodně.
Vzhledem ke znění tzv. právní věty, jak je uvedena ve výroku o vině na str. 2 rozsudku odvolacího soudu, se obviněný měl vytýkaného zločinu dopustit způsobem, že „úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčinil požár“ .
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Krajský soud v Ostravě důsledně podle trestního zákoníku, když předmětný skutek, jak je v tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku uveden (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a v němž je jednání obviněného M. P. popsáno, právně posoudil jako zločin obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, což je důvodně vytýkáno nejen v dovolání, ale i ve vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k mimořádnému opravnému prostředku.
Ze skutkových zjištění mimo jiné vyplývá, že obviněný M. P. s cílem způsobit škodu své bývalé přítelkyni N. B., která bydlela v šestipodlažním domě o 18 bytových jednotkách, za použití šroubováku páčením mezi uzamčenými vstupními dveřmi a prahem jejího bytu vytvořil mezeru, do které nechal zatéci benzín, jímž dveře polil a který následně zapálil. Za naplnění zločinu, jímž byl uznán vinným, nelze považovat zjištění, že obviněný „…založil požár, který se rozšířil na bytové zařízení předsíně bytu a vnější stranu vstupních dveří, a tak způsobil J. B. znehodnocením stavebního zařízení bytu škodu ve výši nejméně 50.745,- Kč, zakouřením chodby domu a poškozením zařízení domu Bytovému družstvu v O. škodu ve výši 38.015,- Kč, zničením části oděvních svršků a bytových doplňků uložených v bytě N. B. škodu ve výši nejméně 27.940,- Kč, poškozením bytu M. Č. v pátém podlaží domu škodu ve výši 2.400,- Kč, přičemž díky včasnému zpozorování požáru obyvateli domu a zahájení hašení z jejich strany (nejméně K. M. a J. K.), ještě před příjezdem Jednotky sboru dobrovolných hasičů O. a dále jejich řádným zásahem byl uchráněn majetek v hodnotě nejméně 500.000,- Kč, když hodnota celého domu činila v té době nejméně 9.280.000,- Kč a v domě v té době žilo nejméně 33 osob, z toho 5 osob předškolního a školního věku, z nichž byli v jednotlivých bytech přítomni nejméně J. K., R. K., M. P., K. S., M. J., J. S. a K. M., kterým hrozila škoda na životě a zdraví v důsledku šíření požáru a nebezpečných toxických látek, vznikajících v důsledku požáru“ (vše na str. 1 a 2 rozsudku).
Z popisu skutku je zřejmé, že Krajský soud v Ostravě, a to na rozdíl od předchozího v dovolacím řízení zrušeného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009, doplnil tzv. skutkovou větu zejména o konkrétní označení osob, které se v době spáchání skutku v předmětném domě nacházely. Zde považuje Nejvyšší soud za nutné předeslat, že nelze učinit závěr, že obviněný svým jednáním vydal tyto lidi, byť jde o sedm osob, v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčinil požár. Jelikož u popisu skutkových zjištění chybí zmíněné znaky objektivní stránky předmětného zločinu, nelze posoudit, zda jsou zahrnuty úmyslným zaviněním obviněného [viz znění §15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku]. Skutkovému zjištění tudíž nekoresponduje aplikovaná právní věta.
Podkladem pro rozhodnutí o obžalobě mimo jiné bylo i odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje (č. l. 250 spisu), z něhož soudy obou stupňů vycházely. Z tohoto důkazu plyne, že „…při požárech vzniká široké spektrum toxických a jiných jedovatých látek i nejedovatých, které se však od určité koncentrace stávají látkami pro organismus velmi nebezpečnými. Dle koncentrace těchto zplodin ve vzduchu může hrozit zdravotní riziko či riziko smrti osobám, které je vdechují“. S poukazem na dané odborné vyjádření Krajský soud v Ostravě v rozsudku konstatoval: „…za situace, že by obyvatelé domu včas založený požár nezpozorovali a nezačali jej hasit, mohl by se rozšířit a mohlo by vzniknout nejen přímé nebezpečí pro obyvatele domu z požáru, ale i ze vzniku toxických, jedovatých i nejedovatých látek, které jsou pro zdraví a život osob vysoce nebezpečnými“ (vše na str. 7 a 8 rozhodnutí odvolacího soudu). V odborném vyjádření se ale rovněž uvádí, že „Při požáru a hasebních pracích nedošlo ke zranění ani usmrcení osob. Při požáru nedošlo k záchraně ani evakuaci osob z objektu. Nejsou schopni posoudit charakter a rozsah případného hrozícího poškození zdraví obyvatel domu“ (str. 4 rozsudku soudu prvního stupně). Podle Nejvyššího soudu je z učiněných skutkových zjištění sice zřejmé určité potenciální ohrožení obyvatel domu, avšak k možným dopadům požáru na život a zdraví těchto lidí odborné vyjádření zmiňuje spíše obecně formulované skutečnosti. Ze skutkových zjištění tudíž nevyplývá, že by s ohledem na charakter a koncentraci kouřových zplodin vznikajících při daném požáru, dále na místo v domě, kde byl obviněným požár založen, a kde se v této kritické době přítomné osoby konkrétně nacházely, těmto osobám již bezprostředně hrozila smrt nebo těžká újma na zdraví.
Pokud jde o znak „vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu“, tak Krajský soud v Ostravě k činu obviněného v tzv. skutkové větě uvedl: „…zásahem byl uchráněn majetek v hodnotě nejméně 500.000,- Kč, když hodnota celého domu činila v té době nejméně 9.280.000,- Kč“ . Nejvyšší soud musí uvést, že z popisu skutku, ale ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí, nevyplývá, že bezprostředně hrozilo nebezpečí požáru celého domu nebo alespoň takové rozšíření požáru, které by vedlo ke vzniku škody velkého rozsahu, tj. ve smyslu znění §138 odst. 1 tr. zákoníku dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč. Jak již bylo výše citováno, odvolací soud s poukazem na odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvedl: „…za situace, že by obyvatelé domu včas založený požár nezpozorovali a nezačali jej hasit, mohl by se rozšířit…“ . Současně ale nespecifikoval rozsah a rychlost jeho možného rozšíření, když pouze odkázal na zmíněné odborné vyjádření. Z něho je však zřejmé, že „…vzhledem k době vzniku požáru a včasnému zpozorování, nehořlavým konstrukčním materiálům, prvotnímu zásahu ze strany obyvatel domu a hasebnímu zásahu jednotek požární ochrany bylo rozšíření požáru na další části domu nepravděpodobné“. V návaznosti na to se v tomto důkazu uvádí: „…uchráněné hodnoty byly stanoveny na 500.000,- Kč na prostorách bytu. Hasičský záchranný sbor nemá k dispozici podklady, ze kterých by usoudil, že hrozilo poškození majetku v hodnotě vyšší než 5.000.000,- Kč“ (vše str. 4 rozsudku okresního soudu).
Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění opět nevyplývá, že obviněný M. P. svým činem vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, tj. že by jeho jednáním byly naplněny zákonné znaky zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku. Jak již bylo v předchozím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 6 Tdo 598/2010, uvedeno, záměrným způsobením požáru v obytném vícepodlažním domě a navíc hořlavinou I. třídy, jakou benzín je, lze vyvolat obecné nebezpečí ve smyslu ustanovení §179 tr. zák. (§272 tr. zákoníku). Zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, je však nutno vždy posuzovat v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu, se způsobem provedení činu, s časem i místem spáchání činu a s jeho povahou, zejména s účinností prostředků, které pachatel použil.
S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. P. podal dovolání důvodně. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 4 To 175/2011. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadeného rozhodnutí se trestní věc obviněného M. P. dostala do procesního stadia řízení před soudem druhého stupně. Úkolem tohoto soudu bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Nejvyšší soud považuje v souvislosti s dalším řízením ve věci za potřebné uvést, že v soudním řízení mohly být využity i důkazy, které jsou obviněným označovány za procesně nepoužitelné, avšak bylo namístě svědecky vyslechnout k obsahu příslušné písemnosti osobu, která úřední záznam Policie ČR (č. l. 2 spisu) vypracovala a osobu, jež trestní oznámení (č. l. 3 spisu) podala. Jinak ponechává na úvaze odvolacího soudu, zda doplní dokazování a v jakém rozsahu, přičemž provedení důkazů mohou samozřejmě navrhnout i strany řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu nelze předjímat, neboť bude odvislé od konkrétního skutkového zjištění. Současně ale Nejvyšší soud odkazuje (§265s odst. 1 tr. ř.) na právní názor, který v tomto rozhodnutí vyslovil. K výtce státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jež byla vznesena ve vyjádření k dovolání a souvisela s dikcí §2 odst. 1 tr. zákoníku (stanoví, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější ), lze uvést následující skutečnosti. Pokud odvolací soud shledal na str. 8 rozsudku aplikaci trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) pro obviněného příznivější s tím, že na rozdíl od trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) umožnila zařadit jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do mírnějšího typu věznice (do věznice s dozorem), tak zřejmě opomněl, že týž postup mohl být aplikován i trestním zákonem, a to ustanovením §39a odst. 3 tr. zák. Ostatně takto již bylo v této trestní věci předchozím rozsudkem odvolacího soudu dokonce rozhodnuto.
Jelikož napadený rozsudek byl zrušen toliko v důsledku dovolání obviněného M. P., nemůže v novém řízení dojít k rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k