ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.593.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 593/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2012 o dovolání, které podal obviněný J. C., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 4 To 505/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 184/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 5 T 184/2010, byl obviněný J. C. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil způsobem popsaným ve výrokové části rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 4 To 505/2011, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Mileny Novákové dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve (část B1) poukázal na to, že v řízení před soudem prvního stupně nedošlo k jeho výslechu, když hlavní líčení proběhlo v jeho nepřítomnosti, a namítl, že výrok o vině uvedený soud založil jen na podkladě výpovědi poškozené a nepřímých svědků, dále pak (část B2) zmínil rozsah dokazování, které ve věci učinil soud odvolací, a v souvislosti s citací příslušných částí odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a výpovědí, které učinili svědkové M. C., J. Š. a K. J., namítl jednak nesprávnost hodnocení těchto důkazů odvolacím soudem, jednak nehodnocení výpovědí svědků M. D., T. P., J. C. ml. a listinných důkazů předložených v odvolacím řízení obviněným a poškozenou. Poukazem na obsah listinných důkazů a vyjádření poškozené E. T. k jejímu zdravotnímu stavu namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu vztahujícího se k otázce věrohodnosti uvedené svědkyně a dovolává se ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., když zdůrazňuje, že dle cit. ustanovení orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. V části C obviněný tvrdí, že užití kvalifikačního znaku upraveného v odst. 2 písm. c) §353 tr. zákoníku není odůvodněno, neboť nebylo prokázáno, že by čin byl spáchán se zbraní, ve vztahu k znakům základní skutkové podstaty ( kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu) namítá, že pokud by se poškozená takto cítila ohrožena, vyhýbala by se kontaktu s ním, což nedělala. Teprve konflikt dne 5. 10. dle obviněného vyvolal u poškozené přesvědčení, že půjde a oznámí událost ze dne 29. 9., kdy měla být ohrožována na životě. Z faktu, že poškozená věc oznámila až 5. 10. 2010, a z toho, že na podzim 2010 vyhledala několikrát pomoc policie a podala na něj několik trestních oznámení, která byla neopodstatněná, vyvozuje obviněný závěr, že takové její jednání nenasvědčuje tomu, že by se důvodně obávala o svůj život nebo zdraví. Obviněný zastává názor (část D), že mu nebylo prokázáno, že by daný skutek vyhrožování spáchal se zbraní, resp. že mu soudy neprokázaly, že čin naplňující skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchal.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud jeho dovolání vyhověl, zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. (správně 1. 11.) 2011, sp. zn. 4 To 505/ (zřejmě 4 To 505/2011) a případně i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2011, č. j. 5 T 184/2020-98, a přikázal odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 4. 4. 2012. Ke dni rozhodování dovolacího soudu však Nejvyšší soud neobdržel jeho vyjádření k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít.
Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat. Proto o dovolání obviněného Nejvyšší soud rozhodl bez vyjádření státního zástupce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečnostech podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud musí konstatovat, že v rozporu s deklarovaným dovolacím důvodem uplatnil obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku námitky, které pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (avšak ani pod jiný ustanovením §265b odst. 1 tr. ř. upravený důvod) podřadit nelze. Jeho námitky, které uplatnil v části B) svého dovolání jsou ryze procesní povahy, neboť v nich vznáší nejprve výhrady vůči procesnímu postupu soudu prvního stupně (provedení hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, nepřihlédnutí k písemnému vyjádření obviněného) a posléze vůči způsobu hodnocení důkazů soudem odvolacím. Pokud v části C) zaujímá stanovisko k právnímu posouzení skutku, pak ani v této části svého mimořádného opravného prostředku nevznáší námitky, které by bylo možno označit za námitky právního charakteru, tj. takové, které by respektovaly soudem zjištěný skutkový stav a vytýkaly nesprávnost jeho právního posouzení. Nenaplněnost zákonných znaků skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř., jímž byl uznán vinným, totiž obviněný spojuje s vlastním hodnocením důkazní situace a na jeho podkladě tvořenými vlastními skutkovými závěry. V rozporu se zjištěním soudu, že svým jednáním „ vzbudil u poškozené E. T. důvodnou obavu o své zdraví a život“, a od něj se odvíjejícího právního závěru, že jinému vyhrožoval takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu , předkládá vlastní tvrzení o tom, že jím v dovolání zmiňované jednání poškozené (způsob oznámení věci policii, atd.) nenasvědčuje tomu, že by se poškozená důvodně obávala o svůj život nebo zdraví a v rozporu se skutkovým zjištěním „ přičemž držel v pravé ruce pistoli černé barvy“, z něhož soud dovozuje naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty čin spáchal se zbraní , tvrdí, že v danou dobu takovou zbraň vůbec neměl ve své dispozici (též bod D). Tato tvrzení obviněného popírající soudem zjištěný skutkový stav, který je vyjádřen ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, nemají povahu námitek právních, nýbrž námitek skutkových.
V dané souvislosti je však nutno opětovně zdůraznit, že prostřednictvím dovolacího důvodu upraveného ustanovením §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat jen právní vady při aplikaci hmotněprávních předpisů, neboť jen tak lze vyložit zákonné znění citovaného ustanovení, o něž obviněný své dovolání opírá („ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“ ) . V rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu je možné toliko namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy nižších instancí, nenaplňuje znaky trestného činu, jimiž byl uznán vinným. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu jsou jednak námitky na porušení procesních předpisů (opětovně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03) a dále námitky skutkové povahy, tj. námitky, jimiž se dovolatelé domáhají jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sami prosazují.
Námitky obsažené v dovolání obviněného se však v plném rozsahu týkají právě uvedených skutkových a procesních otázek, neboť žádnou z nich nelze vyhodnotit tak, že by namítala ustanovením §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžadovaný rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil