ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1092.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 1092/2013-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. listopadu 2013 o dovolání obviněného A. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 7 To 23/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 10/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2013, sp. zn. 46 T 10/2012, byl obviněný A. M. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za nějž byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §54 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 25 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl také uložen trest propadnutí věci. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozených.
Obviněný uvedený rozsudek napadl odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 7 To 23/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný A. M. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že soudy vycházely z neucelených důkazů, když nepřipustily zásadní důkaz, jež navrhovala obhajoba, a to revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie. Obviněný se v řízení dožadoval vypracování revizního znaleckého posudku, neboť ve znaleckém posudku zpracovaném v tomto řízení znalci dospěli k zcela odlišným závěrům než znalci ve znaleckém posudku z roku 1992, který byl vypracován pro jeho tehdejší trestní stíhání. Znalci v předmětné trestní věci vůbec nebrali ohled na jeho nadměrné užívání alkoholu, ač připustili, že se v inkriminované době u něj jednalo o středně těžký stupeň opilosti. Obviněný považuje za nepřijatelný závěr znalců o jeho možném úmyslném přivodění se do stavu opilosti se záměrem spáchání trestného jednání. Zcela rozporným shledává konstatování, že jeho rozpoznávací schopnosti byly sníženy mírně a ovládací schopnosti sníženy forenzně významně, přičemž toto snížení bylo blíže jejich zachování než vymizení. Znalci přitom nenavrhli žádné ochranné opatření. Obviněný proto považuje znalecký posudek za nesprávný a v této souvislosti namítá, že došlo k nedostatečnému zjištění a prokázání všech okolností, neboť nebylo nade vší pochybnost soudy prokázáno, že v době spáchání činu nebyly u obviněného vymizelé některé ze složek ovládacích nebo rozpoznávacích schopností. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání byly uplatněny již od počátku trestního řízení a soudy nižších stupňů se s nimi zabývaly. Souhlasila proto s názorem odvolacího soudu o správnosti předmětného znaleckého posudku. Ze záznamu bezpečnostních kamer je zřejmé, že jednání obviněného bylo orientované a cílené, přičemž samotný fakt, že obviněný bleskově stíhal bodnout tři v řadě sedící osoby, aniž by tyto stihly na útok jakkoli zareagovat, jeho příčetnost dostatečně dokresluje. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Jak se podává z výše rozvedeného obsahu dovolání, obviněný námitky sice opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na obecné konstatování shora je však v posuzované věci zřejmé, že jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Dovolatel totiž nesprávné právní posouzení skutku namítá až sekundárně, neboť primárně se domáhá provedení dalšího důkazu, a to revizního znaleckého posudku, z kterého by následně měla vyplynout jeho nepříčetnost, a tedy jiné právní hodnocení věci. Dovolatel tím nenamítá, že soudy nesprávně právně posoudily skutková zjištění, z kterých vyplývá jeho nepříčetnost, nýbrž brojí proti rozsahu provedených důkazů a jejich hodnocení, a tomuto postupu soudů vytýká nesprávnost s tím, že na základě jiného hodnocení důkazů a doplnění dokazování podle požadavků obviněného by mělo dojít k jinému právnímu hodnocení jeho jednání. Dovolatel tak uplatnil námitky skutkové, které vzhledem k výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní argumentaci vyplývající z dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze pod tento dovolací důvod podřadit. Jelikož námitkami uplatněnými v dovolání obviněný brojil výhradně proti závěrům znalců učiněných v znaleckém posudku nebo v jejich výpovědi u hlavního líčení, nebyla založena přezkumná povinnost dovolacího soudu. Ve skutečnosti tak všechny vznesené námitky, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, čímž míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení.
Nejvyšší soud přezkoumal, zda rozhodnutí soudů nižších stupňů není zatíženo extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a jejich skutkovými zjištěními. V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). V daném případě Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku.
Pokud se obviněný domáhá vypracování revizního znaleckého posudku, který by měl vyvrátit závěry znalců o zachování jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností, přičemž poukazoval na závěry znalců učiněných při jeho trestním stíhání v jiné trestní věci před dvaceti lety, kdy bylo konstatováno, že pro silnou alkoholickou intoxikaci v souvislosti s nadměrným a pravidelným požíváním alkoholu byly ovládací a rozpoznávací schopnosti podstatně nebo plně vymizelé, je nutno říct, že se jedná o námitku, resp. požadavek, který byl podstatou obhajoby obviněného již od počátku trestního řízení, a soudy této otázce věnovaly náležitou pozornost. Lze se proto ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že znalecké posudky vypracované renomovanými znalci v daném případě nevzbuzují jakékoliv pochybnosti ohledně jejich správnosti, přičemž nelze shledat žádný důvod, který by měl zakládat zaujatost znalců, resp. jejich snahu uškodit obviněnému. Závěry učiněné v znaleckém posudku ohledně zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného v době spáchání činu, dokládá řada dalších důkazů, jakož i samotné jednání obviněného. Jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí, z videozáznamu z bezpečnostních kamer, jakož i z výpovědi obviněného, předtím než na poškozené zaútočil, opakovaně prošel kolem nich, aby se přesvědčil, že útok bude vedený proti osobám, které od počátku zamýšlel napadnout a ohrozit je na životě. Následně zezadu přistoupil k poškozeným, kteří seděli na lavičce, a přesně zaměřeným, rychlým útokem se zbraní je napadl, aniž by tito stihli jakkoliv na útok zareagovat. Obviněný tak zcela vědomě, cíleně a s rozmyslem zaútočil na poškozené, a proto nelze zpochybňovat závěry znalců o zachování jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností, a za této situace nebylo nutné doplňovat dokazování o revizní znalecký posudek. K podrobnostem Nejvyšší soud odkazuje na str. 3-5 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a na str. 15-16 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, kde se soudy podrobně zabývaly předmětnou námitkou a s jejich závěry se lze ztotožnit.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného A. M. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík