ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1529.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 1529/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobkyně Z. D., zastoupené JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Olomoucká 2, proti žalovanému J. D. , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 105/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 16. března 2011, č. j. 59 Co 359/2010-578, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Kroměříži (dále„soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. června 2010, č. j. 5 C 105/2000-542, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů 21. 050,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení a povinnosti účastníků zaplatit soudní poplatek.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) k odvolání účastníků rozsudkem ze dne 16. března 2011, č. j. 59 Co 359/2012-578, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na vypořádání společného jmění manželů zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudních poplatcích.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 3 o. s. ř., a uplatnila dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (Část první, čl. II přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) - dále též jen „o. s. ř“.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1, odst. 2 písm. a) a 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále „SJM“) dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Oproti přesvědčení dovolatelky není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Změna rozsudku soudu prvního stupně rozhodnutím odvolacího soudu spočívá toliko v tom, že zatímco soud prvního stupně uložil žalobci, aby zaplatil žalobkyni částku 21.050,-Kč, představující vypořádání částky 42.100,- Kč vynaložené ze společného jmění manželů na závazek žalobce vzniklý před uzavřením manželství (novomanželská půjčka z předchozího manželství), odvolací soud žalobu na jeho vypořádání zamítl. Dovolání proti tomuto výroku není objektivně přípustné podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., protože změna se týká zaplacení částky nižší než 50. 000,- Kč.
Soudy obou stupňů shodně dospěly k závěru, že účastnici uzavřeli 28. 4. 199 platnou dohodu o vypořádání SJM, podle které bytová jednotka č. 2473/5 v domě č. p. 2472, 2473, 2474, 2475 a 2476, a spoluvlastnický podíl id. 635/23610 domů č. p. 2472, 2473, 2474, 2475 a 2479 nacházejících se na stavebních parcelách 2690, 2691, 2692, 2693 a 2694 a id. 635/23610 těchto pozemků, připadly do výlučného vlastnictví žalovaného. V tomto rozsahu je rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím potvrzujícím a dovolání by tak mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Zpochybňuje sice platnost dohody o vypořádání SJM z 28. 4. 1999, ale neuvádí žádnou konkrétní argumentaci nebo ani věcnou polemiku s rozhodnutím odvolacího soudu. Neobstojí ani poukaz na řízení o určení, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětné bytové jednotky, vedené u soudu prvního stupně. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. května 2007, č. j. 7 C 199/2002-121, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 25. 6. 2008, č. j. 59 Co 426/2007-164, byla zamítnuta její žaloba, kterou se proti žalovanému a MUDr. R. K. domáhala tohoto určení spoluvlastnického práva. Soudy dospěly k závěru, že neplatnosti smlouvy o převodu bytové jednotky uzavřené 30. 4. 1999 mezi žalovaným a MUDR. R. K., se žalobkyně dovolala až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. To znamená, že i kdyby v tomto řízení o vypořádání SJM soud dospěl k závěru, že dohoda účastníků o vypořádání SJM z 28. 4. 1999 je neplatná, nemohl by bytovou jednotku, která byla ve lhůtě tří let po zániku SJM převedena na jiného, vypořádat jako majetek náležející do zaniklého SJM. Dovolání je v toto části zjevně bezdůvodné.
Žalobkyně také uvedla, že soudce JUDr. Vladimír Doležal rozhodoval v této věci jako soudce prvního stupně a ve věci sp. zn. 7 C 199/2002, jako člen odvolacího senátu. Pokud by tím mínila námitku, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, pak by šlo o zmatečnostní důvod podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., který sám o sobě přípustnost dovolání založit nemůže.
Dovolání není přípustně ani proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. neboť žalovanému, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2013
JUDR. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu