ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.3376.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 3376/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně KAPA, s. r. o. se sídlem v Příbrami II., čp. 141 , identifikační číslo osoby 45145 695 , zastoupené JUDr. Jitkou Němcovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Prouzova 2, proti žalované AŠOK s. r. o., se sídlem v Praze 1, Malostranské nábřeží 558, identifikační číslo osoby 49825518, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III, Komenského náměstí 289, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 234/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. 21 Co 89/2013-233, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 34.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Jitky Němcové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 5 C 234/20011-195, zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem, a to k budově na pozemku parc. č. 317 a pozemku parc. č. 317 v k. ú. a obci P., a nařídil jejich prodej s tím, že „výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastnice každé jedna polovina vzhledem k celku,“ a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o §ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., které cituje a uplatňuje dovolací důvod nesprávního právního posouzení věci odvolacím soudem.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., která nabyla účinnosti 1. 1. 2013, neboť dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu vydaném po tomto datu (Čl. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále „o. s. ř.“.
Dovolatelka odkázala na již neúčinné znění občanského soudního řádu. I kdyby podle obsahu uplatnila přípustnost dovolání proto, že se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, což je jeden z případů přípustnosti podle účinného §237 o. s. ř., pak je třeba uvést, že rozsudek ze dne 12. února 2004, sp. zn. 22 Cdo 2288/2003, na který poukazuje a se kterým má být napadené rozhodnutí v rozporu, řeší citový vztah spoluvlastníka - fyzické osoby k nemovitostem jako důvod pro zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Dovolatelka však fyzickou osobou není a v dovolání neuvádí žádnou argumentaci k tomu, že citový vztah k nemovitostem je možný i u obchodní společnosti. Kromě toho sama již navrhla exekuci napadeného rozsudku.
Z ustálené judikatury se též podává, že soud může přikázat věc jen tomu ze spoluvlastníků, který prokáže schopnost zaplatit přiměřenou náhradu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 1563/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 9, str. 268, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. července 2003, sp. zn. 22 Cdo 1346/2002, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky - www.nsoud.cz, nález Ústavního soudu České republiky ze dne 2. února 2005 sp. zn. II. ÚS 494/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, 2005, sešit 36, pod pořadovým č. 24 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 5. října 2005, sp. zn. III. ÚS 687/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, 2005, sešit 39, pod pořadovým č. 194). Takovou schopnost žalovaná v řízení neprokázala.
Dovolání tak není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem podle §142 odst. 2 obč. zák., neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. listopadu 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu