ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3724.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 3724/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce E. B., R., zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalované D. P., Č. B., zastoupené JUDr. Štěpánem Romanem, advokátem se sídlem v Praze 7, Letohradská 40, o zaplacení částky 239.683,81 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 112 C 122/2011, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2013, č. j. 22 Co 40/2013-163, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně jako soud prvního stupně rozhodl o žalobcově návrhu na zaplacení částky 239.683,81 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Soud první stupně vycházel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemků v k. ú. H. P. v podílu 2/9, které žalované v rámci předkupního práva nabídl ke koupi, ta kupní smlouvu podepsala a složila na účet žalobce kupní cenu . Žalobce však následně vzal nabídku na uzavření kupní smlouvy zpět a žalované vrátil kupní cenu . Následně se žalovaná domáhala v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 19 C 353/2009, nahrazení projevu vůle a uzavření kupní smlouvy, toto řízení bylo přerušeno z důvodu vedení exekuce na majetek žalobce. Žalobce se nyní po žalované domáhá zaplacení kupní ceny s odůvodněním, že žalovaná se tím, že se domáhá nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy, bezdůvodně obohatila ve výši kupní ceny, neboť pokud by bylo její žalobě vyhověno, on se pouze těžko domůže zaplacení kupní ceny.
Po právní stránce hodnotil soud prvního stupně zjištěný skutkový stav dle ustanovení §140, §451 a §605 o. z. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že ze strany žalované nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, neboť žalovaná nezískala žádný majetkový prospěch a uvedl, že otázku neúčinného zpětvzetí nabídky předkupního práva a nahrazením projevu vůle k uzavření kupní smlouvy, kterého se žalovaná domáhá v jiném soudním řízení, posoudí soud až v v tomto jiném řízení a až od jeho případného rozhodnutí počne běžet lhůta pro vyplacení nemovitosti. Soud prvního stupně na závěr podotkl, že kdyby uložil žalované zaplatit kupní cenu, pak by tím naopak došlo k bezdůvodnému obohacení žalobce, neboť žalovaná by plnila bez právního důvodu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil shora uvedeným rozsudkem (č. j. 22 Co 40/2013 – 163) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., ve výroku II. změnil výši náhrady nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu první stupně a rozvedl odůvodnění v tom, že se podrobněji zabýval předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení. Odvolací soud uvedl, že předpokladem bezdůvodného obohacení je majetkový prospěch jednoho subjektu a s ním související újma na straně druhého subjektu a existence příčinné souvislosti mezi majetkovým prospěchem na jedné straně a majetkovou újmou na straně druhé. Na základě výše uvedeného tak shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že na straně žalované dosud nedošlo k bezdůvodnému obohacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z §237 o. s. ř.. Tvrdil, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, kterým se končí řízení a závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žalobce uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.. Ten spatřoval v nesprávném posouzení předpokladů bezdůvodného obohacení odvolacím soudem, přičemž uvedl, že konstrukce odvolacího soudu o příčinné souvislosti majetkového prospěchu jedné strany a majetkové újmy druhé strany je další podmínkou vytvořenou soudem nad rámce zákonné úpravy bezdůvodného obohacení.
Dovolatel také žádal, aby dovolací soud dle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédl k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu spatřoval v tom, že se soud prvního stupně ani soud odvolací nevypořádali s jeho návrhem na přerušení řízení až do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 19 C 353/2009, a že soudy neposoudily jako předběžnou otázku, zda žalobci vznikla povinnost uzavřít se žalovanou kupní smlouvu.
Dovolatel dále uvedl, že pokud se žalovaná domáhá po žalobci nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy, pak nemá právo mít kupní cenu ve svém držení a že v případě vyhovění žalované v řízení, které proti němu vede u Obvodního soudu pro Prahu 9, nebude možné uložit žalované zaplacení kupní ceny v nové lhůtě.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění dotčeném novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinnou od 1. 1. 2013, a zjistil, že žalobce, zastoupen řádně advokátem (§241oddst. 1 o. s. ř.) podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva , při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Otázkou předpokladů vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení se již dovolací soud ve své judikatuře zabýval, například v rozhodnutí ze dne 15. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 2550/2008, kde mimo jiné uvedl: „Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkových hodnot jedním subjektem na úkor subjektu jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna negativně projevila.“
Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu nejen s judikaturou dovolacího soudu, ale také odpovídá právnímu názoru autorů komentáře k občanskému zákoníku dostupného v právním informačním systému ASPI: „ Předpokladem bezdůvodného obohacení je majetkový prospěch jednoho subjektu a s ním související majetková újma druhého subjektu, která není zákonem nebo smlouvou předvídána. Jestliže je vyžadováno bezdůvodné obohacení na úkor jiného, pak zde musí být dána příčinná souvislost mezi majetkovým prospěchem jedné strany a majetkovou újmou strany druhé. Pokud příčinná souvislost dána není, nelze hovořit o bezdůvodném obohacení.“ (Viz BEDNÁŘ, Václav et alii. Komentář k Zákonu Občanský zákoník.). Přitom pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (§154 odst. 1 o. s. ř.), což platí i pro rozhodování odvolacího soudu (§211 o. s. ř.).
Posouzení přípustnosti dovolání v této věci tak souvisí i s dovolací námitkou dovolatele, podle níž bylo povinností soudu prvního stupně, potažmo soudu odvolacího, aby řízení přerušil do doby skončení dalšího probíhajícího řízení, v němž se žalovaná domáhala nahrazení projevu vůle a uzavření kupní smlouvy. Zde je třeba zdůraznit, že ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soudu neukládá povinnost řízení přerušit do skončení jiného řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nýbrž jde o možnost posouzení vhodnosti takového postupu. Přitom je třeba dbát na zásadu hospodárnosti a respektovat předmět řízení, jak byl vymezen v této věci tvrzeními žaloby. Pokud soudy obou stupňů nezvolily dovolatelem namítaný postup a nepřistoupily k postupu podle shora citovaného ustanovení, nemohlo to vést k nesprávnosti výsledného rozhodnutí. Existence nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. tak ani z tohoto tvrzení nelze dovodit.
Pro úplnost dodává dovolací soud, že dovolací námitka dovolatele v této věci poukazující na možný (jím zmíněný důsledek) je hypotetická a tedy jako argument nepoužitelná v době rozhodování odvolacího soudu. Ten přiléhavě na tuto (již uplatněnou) námitku žalobce reagoval a vysvětlil, proč zamítavé rozhodnutí v nyní projednávané věci je správné a jaké důsledky ponese rozhodnutí soudu v jiném probíhajícím řízení s ohledem na znění kupní smlouvy, která na různé varianty jejího nenaplnění pamatuje.
Dovolací soud shledal, že odvolací soud rozhodl věcně správně, v souladu s judikaturou dovolací instance. Ve věci není naplněno ani jedno z hledisek, pro které by měla být dovolacím soudem dovozena přípustnost podaného dovolání podle §237 o. s. ř., a proto se dovolání odmítá (§243c odst. 1, §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. prosince 2013
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu