ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1987.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1987/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Péťa CB s. r. o. , se sídlem v Adamově, Třešňová 217, PSČ 373 71, identifikační číslo osoby 28079710, zastoupené Mgr. Danou Hanákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Hurbanova 1279/6, PSČ 142 00, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Kojčice, se sídlem v Kojčicích 84, PSČ 394 09, identifikační číslo osoby 00111368, zastoupenému Václavem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Pelhřimově, Hrnčířská 115, PSČ 393 01, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 13 C 42/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 14. února 2012, č. j. 15 Co 61/2012-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.400,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 17. června 2011, č. j. 13 C 42/2011-52, ve znění usnesení ze dne 5. srpna 2011, č. j. 13 C 42/2011-60, zamítl Okresní soud v Pelhřimově žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného majetkového podílu podle §13 odst. 3 zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, který přitakal názoru soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobkyně, jež namítal žalovaný, v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně do všech jeho výroků) podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
V rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Dovolací argumentace žalobkyně je pouhou polemikou s výkladem obsahu listin předložených žalobkyní - sdělení pohledávky do dědického řízení adresované notářce JUDr. Jaroslavě Trojanové ze dne 17. prosince 2003 ve spojení s oznámením o převodu majetkového podílu ze dne 12. února 2004, dohody o narovnání ze dne 20. února 2007 a dopisu právního zástupce žalovaného ze dne 7. října 2009 - učiněným odvolacím soudem, podle něhož žádná z těchto listin nemá náležitosti uznání dluhu stanovené v §558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), resp. uznání práva dle §110 odst. 1 obč. zák.
Nejvyšší soud má výklad odvolacího soudu za souladný jak s výkladovými pravidly určenými ustanovením §35 odst. 2 obč. zák., jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, tak s judikaturou dovolacího soudu.
Z judikatury Nejvyššího soudu se totiž podává, že uznání dluhu je jednostranným, vůči věřiteli adresovaným právním úkonem dlužníka, a proto musí mít všechny náležitosti právního úkonu, zejména určitý, jasný a srozumitelný projev vůle dlužníka o tom, že uznává svůj dluh (pro poměry nároku z transformace družstev k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002, sp. zn. 29 Odo 852/2001, který je, stejně jako další rozhodnutí uvedené níže, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Protože uznání práva je právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat právo co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, případně věřiteli, jemuž byl uvedený úkon adresován, byly důvod a výše uznaného práva jasné, nejsou-li poznatelné z obsahu listiny (viz např. soudem prvního stupně příhodně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2006, sp. zn. 33 Odo 133/2005).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení §7 bodu 5, §8 odst. 1 advokátního tarifu činí 5.100,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Nejvyšší soud tak přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 5.400,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu