ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3680.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3680/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelky Ovidius CZ, s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Mařákova 303/11, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 27125157, zastoupené JUDr. Petrem Zimou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, za účasti 1) nkt cables, a. s. , se sídlem v Kladně, Průmyslová 1130, PSČ 272 57, identifikační číslo osoby 46356720, a 2) nkt cables s. r. o. , se sídlem v Kladně, Průmyslová 1130, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 27203395, zastoupeného Mgr. Lucií Sabolovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Hybernská 32, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a smlouvy o převzetí obchodního jmění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 62/2005, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2010, č. j. 7 Cmo 335/2008-111, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2010, č. j. 7 Cmo 335/2008-111, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2008, č. j. 22 Cm 62/2005-90, se v části o zastavení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti nkt cables, a. s., konané dne 24. března 2005, o schválení řádné účetní závěrky za rok 2004 a o schválení konečné účetní závěrky, jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. května 2008, č. j. 22 Cm 62/2005-90, zastavil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti nkt cables, a. s. (dále též jen „společnost“), konané dne 24. března 2005, o schválení řádné účetní závěrky za rok 2004, o schválení návrhu smlouvy o převzetí jmění společnosti hlavním akcionářem (společností nkt cables s. r. o.), o zrušení společnosti bez likvidace s převodem jmění na hlavního akcionáře a o schválení konečné účetní závěrky, a řízení o určení neplatnosti smlouvy o převzetí jmění hlavním akcionářem (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně uzavřel, že nezměnila-li navrhovatelka poté, kdy bylo převzetí jmění hlavním akcionářem zapsáno do obchodního rejstříku a společnost byla vymazána z obchodního rejstříku, návrh v souladu s ustanoveními §220h odst. 4 a §220p odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 30. června 2008 (dále jen „obch. zák“), a to ani přes poučení jí dané postupem podle §104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nelze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a o určení neplatnosti smlouvy o převzetí jmění hlavním akcionářem pokračovat; proto řízení podle posledně označeného ustanovení zastavil.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatelky usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, „upřesnil“ je ve výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož pokračování v řízení ve vztahu mezi navrhovatelkou a společností nkt cables s. r. o. brání překážka řízení podle §220h odst. 4 obch. zák., jež nebyla odstraněna; zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř. tak shledal správným. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a společností nkt cables a. s. pak odvolací soud shledal neodstranitelnou překážku řízení ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř., spočívající ve ztrátě způsobilosti společnosti být účastníkem řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 3938/2010, odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
K ústavní stížnosti navrhovatelky zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 1. listopadu 2012, sp. zn. IV. ÚS 3613/11, výše označené usnesení Nejvyššího soudu. Ústavní soud Nejvyššímu soudu vytkl, že ačkoliv odvolací soud ve svém rozhodnutí odkázal též na ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítnutí dovolání odůvodnil pouze tím, že proti usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř., dovolání není přípustné. Přitom proti rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení podle §104 odst. 1, resp. §107 odst. 5 o. s. ř. je dovolání ex lege přípustné. Za těchto okolností Ústavní soud shledal usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí odvolání rozporným s požadavky na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud proto opětovně posoudil dovolání navrhovatelky a dospěl k následujícím závěrům:
Dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné, odkazujíc na závěry přijaté Evropským soudem pro lidská práva ve věci K., M. v. Česká republika (stížnosti číslo 32921/03, 28464/04 a 5344/05) a dovozujíc, že zastavení řízení bez meritorního projednání věci je v rozporu s článkem 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech.
Společnost nkt cables s. r. o. má dovolání za neodůvodněné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodl-li soud prvního stupně o zastavení řízení z jiného důvodu než podle §104 odst. 1 nebo §107 odst. 5 o. s. ř. (například z důvodu nedostatku podmínky řízení, který sice lze odstranit, avšak který se odstranit nepodařilo), nelze usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, dovoláním napadnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 545/2008, které je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
O takový případ jde i v projednávané věci, a to v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti o převodu jmění na hlavního akcionáře a o určení neplatnosti smlouvy o převodu jmění na hlavního akcionáře.
Jak totiž Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 23. května 2007, sp. zn. 29 Odo 1128/2005, uveřejněném pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k jehož závěrům se posléze opakovaně přihlásil, viz např. usnesení ze dne 19. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2209/2007 či usnesení ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 1048/2008), podmínkou toho, aby mohl soud po zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku pokračovat v řízení s právním nástupcem vymazané společnosti, je, aby navrhovatel změnil návrh způsobem upraveným v ustanovení §220h odst. 4 ve spojení s §220p odst. 3 obch. zák. O tom musí soud v rámci opatření podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. navrhovatele poučit. Jestliže navrhovatel přes takové poučení ke změně návrhu na zahájení řízení nepřistoupí, je to důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř., a to vůči původním účastníkům řízení. Změní-li navrhovatel návrh na zahájení řízení podle §220h odst. 4 ve spojení s ustanovením §220p odst. 3 obch. zák., soud přijme rozhodnutí podle §107 o. s. ř. a změněnou věc meritorně projedná a rozhodne s právním nástupcem vymazané společnosti.
V uvedeném rozsahu tudíž dovolání není objektivně přípustné, a to přes ne zcela přesné odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jenž odkázal (paušálně a částečně v rozporu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu) ve vztahu mezi navrhovatelkou a společností na ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř.
Bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání v označeném rozsahu Nejvyšší soud k námitkám dovolatelky poukazuje na závěry formulované Ústavním soudem v nálezu ze dne 3. března 2011, sp. zn. III. ÚS 2671/09 (dostupném na webových stránkách Ústavního soudu), k nimž se přihlásil i Nejvyšší soud (srov. např. usnesení sp. zn. 29 Cdo 1048/2008).
Nicméně v projednávané věci navrhovatelka napadla nejen platnost smlouvy o převodu jmění na hlavního akcionáře, usnesení valné hromady společnosti o schválení této smlouvy a o zrušení společnosti bez likvidace s převodem jmění na hlavního akcionáře, ale taktéž platnost usnesení valné hromady společnosti o schválení řádné účetní závěrky za rok 2004 a konečné účetní závěrky. Ve vztahu k těmto usnesením valné hromady není odstranitelná překážka řízení podle §220h odst. 4 ve spojení s §220p odst. 3 obch. zák. dána a řízení bylo zastaveno – posuzováno podle obsahu rozhodnutí odvolacího soudu – podle §107 odst. 5 o. s. ř. pro neodstranitelnou překážku řízení, spočívající ve ztrátě způsobilosti společnosti být účastníkem řízení.
V tomto rozsahu je dovolání přípustné (§239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a je i důvodné.
Jak totiž Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 1315/2006, uveřejněném pod číslem 39/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jakož i v řadě dalších rozhodnutí, srov. např. usnesení ze dne 17. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1898/2008, ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 937/2008 či ze dne 20. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 213/2011), v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti zaniklé s právním nástupcem lze (ve smyslu §107 odst. 5 o. s. ř.) pokračovat s právními nástupci zaniklé společnosti.
Ustanovení §183 odst. 1 ve spojení s §131 odst. 3 písm. c/ a ustanovení §220h odst. 4 ve spojení s §220p odst. 3 obch. zák. dopadají pouze na usnesení valné hromady, na jehož základě došlo k zápisu převodu jmění na hlavního akcionáře do obchodního rejstříku (jakož i na řízení o určení neplatnosti smlouvy o převodu jmění na hlavního akcionáře). Nelze z nich dovodit obecnou překážku pokračování v řízení o vyslovení neplatnosti kteréhokoliv usnesení valné hromady, byť společnost v důsledku přeměny zanikla. V těchto řízeních lze pokračovat, a to s právním nástupcem společnosti.
Protože napadené rozhodnutí není v části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně i v rozsahu, v němž zastavil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti o schválení řádné účetní závěrky za rok 2004 a konečné účetní závěrky, správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu v této části, jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení, zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo v uvedeném rozsahu obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil (v uvedeném rozsahu, jakož i v závislém výroku o nákladech řízení) i je a věc vrátil (v tomto rozsahu) soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. června 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu