ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1313.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1313/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání, které podal obviněný M. F. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 10 To 229/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 44/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 5 T 44/2012 , byl obviněný M. F. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dle skutkových zjištění tím, že „ dne 28. 4. 2011 v době kolem 21:50 hodin, na silnici, v katastru obce V., okres K., v úmyslu vytvořit podmínky pro čerpání pojistného plnění z pojistné smlouvy uzavřené obviněným dne 4. 2. 2011 se společností UNIQA pojišťovna a.s., pro účely havarijního pojištění a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Škoda Superb, zinscenoval dopravní nehodu tohoto motorového vozidla, jehož vlastníkem a v protokolu o nehodě v silničním provozu, která byla šetřena Policií České republiky popsal její průběh tak, že jako řidič jedoucí po hlavní silniční komunikaci osobním automobilem Škoda Superb nepřizpůsobil při odbočení vlevo rychlost svého vozidla stavu a povaze komunikace i poloměru zatáčky a při odbočení vlevo nezvládl řízení a přední částí vozidla narazil do svodidel, a následně dne 29. 4. 2011 uplatnil nárok na plnění ze shora uvedené pojistné smlouvy tak, že tuto pojistnou událost nahlásil UNIQA pojišťovně, kde byla likvidována, a takto jednal se záměrem výplaty pojistného plnění do výše škody způsobené na vozidle, která byla vyčíslena v částce ve výši 102.460,- Kč, ačkoliv věděl, že dopravní nehoda byla fingována a nešlo tedy o nahodilý nehodový děj, neboť do silničních svodidel najel zcela záměrně, přičemž pojistné plnění však nebylo pojišťovnou vyplaceno “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Uniqa pojišťovna, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 5 T 44/2012, podal obviněný M. F. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 10 To 229/2013 , a to tak, že odvolání obviněného M. F. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 10 To 229/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 229 - 232), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný namítl, že se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu stran zákonnosti a správnosti postupu nalézacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že bez dalšího převzal nesprávné závěry nalézacího soudu vztahující se k subjektivní stránce jeho jednání, které pro soud nalézací vyplynuly, především z tendenčního znaleckého posudku znalce Ing. Kučery, a které v konečném důsledku vedly k chybnému závěru o vině a trestu. Soud zcela ignoroval znalecký posudek Ing. Kadlece, který si nechala obhajoba vypracovat a který jednoznačně konstatoval, že nehodový děj tak, jak jej popsal, se stát mohl. Znalecký posudek Ing. Kučery vypracovaný k žádosti policejního orgánu obsahuje řadu pochybení. Znalec hodnotí subjektivní stránku jednání obviněného, kdy konstatoval jeho úmysl uvedeného jednání se dopustit i úmysl poškodit pojišťovnu uplatněním pojistné události, což jsou závěry právní, k nimž není znalec oprávněn. Opakovaně ve znaleckém posudku konstatuje, že poškození vozidla neodpovídá poškození svodidel, z čehož dovozuje, že se jednalo o fingovanou dopravní nehodu, kdy mu však muselo být jasné, že svodidla byla před touto dopravní nehodou již poškozena. Namítl porušení zásad uvedených v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Stejně tak soudy nerespektovaly ustanovení §89 odst. 2 tr. ř., když byl jako důkaz odmítnut znalecký posudek obhajoby.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 10 To 229/2013, a jemu předcházející vadné řízení před Okresním soudem v Kladně, a věc přikázal Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí, a to při provedení navrhovaného důkazu.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 15. 11. 2013. Dne 3. 12. 2013 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení státní zástupkyně, kde bylo uvedeno, že se k podanému dovolání obviněného M. F. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 10 To 229/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. F. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách, kdy obviněný uplatnil variantu první.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §256 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však obviněný žádný dovolací důvod neuplatnil.
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v mimořádném opravném prostředku námitky, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Podstatou dovolacích námitek obviněného je v podrobnostech tvrzení, že soudy obou stupňů nedostatečně a chybně zjistily skutkový stav věci, kdy vycházely z důkazů obsahujících nesprávné závěry (znalecký posudek Ing. Kučery), v čemž spatřuje porušení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Rovněž vytýká, že nebyly provedeny všechny k objasnění věci potřebné důkazy (jím navrhovaný znalecký posudek Ing. Kadlece), resp. nebylo k nim přihlíženo, což vše mělo vést k nesprávnému závěru o jeho vině. V namítaném směru ale nelze napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení posuzovat úplnost dokazování a postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Do uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud), v níž je kritizován postup Nejvyššího soudu s tím, že ten v některých případech interpretuje zmíněný dovolací důvod příliš restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem garantovaného práva na spravedlivý proces. Přitom v této souvislosti je třeba poukázat na to, že Ústavní soud především zdůrazňuje, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Jedná se o tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
O takový případ se však v projednávané věci zcela jistě nejedná, neboť znalecký posudek vypracovaný Ing. Kadlecem, který obhajoba předložila, byl soudem posouzen spolu s ostatními důkazy (str. 3 až 5 rozsudku nalézacího soudu).
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Kladně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly (což se týkalo zejména obou předložených znaleckých posudků). Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i argumentačně doplnil Krajský soud v Praze na str. 2 až 3 odůvodnění napadeného usnesení.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované věci zjevně nejedná.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a