ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2306.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2306/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce města Zábřeh , se sídlem v Zábřehu, Masarykovo nám. 510/6, identifikační číslo osoby 00303640, zastoupeného Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, proti žalované WANEMI CZ a. s. , se sídlem v Brně, Lidická 1005/23b, identifikační číslo osoby 26867281, o určení neplatnosti kupních smluv, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 336/2010-192, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. února 2013, č. j. 69 Co 389/2012-317, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Dovolání žalobce (procesní spis s dovoláním byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen dne 30. července 2013) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci (dále již „odvolací soud“) ze dne 21. února 2013, č. j. 69 Co 389/2012-317, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti:
- výroku I. rozsudku odvolacího soudu [kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. února 2012, č. j. 16 C 336/2010-192, deklarující neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 9. listopadu 2010 ohledně převodu vlastnického práva k pozemkům p. č. 3965/33, 3969/2, 3969/16, v rozsahu označeného geometrického plánu, a dále k pozemkům p. č. 3965/26, 3965/27, 3965/28, 3965/29 a 3970, vše v katastrálním území Z. n. M. (dále též „kupní smlouva č. 238/10“), tak, že tato žaloba byla zamítnuta], jímž byla věc rozsouzena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky [dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“ [ K otázce výkladu usnesení zastupitelstva žalobce – odvolací soud se při posouzení skutkových okolností daného případu nedopustil žádných nelogických závěrů; naopak posuzoval předmětné rozhodnutí zastupitelstva žalobce coby zákonem stanovenou podmínku právního úkonu z hlediska obsahu tohoto rozhodnutí v předmětném zápise, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo; jestliže v čl. X kupní smlouvy č. 238/10, se uvádí, že „Kupní smlouva bude za podmínek v této smlouvě uvedených uzavřena bezodkladně po zaplacení celé částky kupní ceny kupujícím nejpozději do 30. 9. 2010. Nárok kupujícího na náhradu škody v případě, že po zaplacení kupní ceny nebude smlouva bezodkladně podepsána, tím není dotčen.“ , pak lze již z tohoto textu dovodit, že termín pro uzavření kupní smlouvy byl stanoven formou „pořádkové“ lhůty do 30. 9. 2010, přičemž v důsledku věty druhé cit. čl. se implicite připouštěl (zde v souvislosti s příp. pochybením ze strany prodávajícího) i pozdější termín uzavření smlouvy (jinak by druhá věta, deklarující možnost domáhat se po prodávajícím náhrady škody v případě, že by smlouva prodávajícím nebyla uzavřena bezodkladně po zaplacení kupní ceny, tj. po 30. 9. 2010, neměla žádný smysl, resp. jiný výklad by byl nelogický); závěr, jenž v tomto případě učinil odvolací soud, pak koresponduje i vyjádření v řízení vyslechnutých zastupitelů města Zábřeh a skutkovému zjištění, které odvolací soud učinil a zákonu odpovídajícím způsobem (§157 odst. 2 o. s. ř.) vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku; K otázce (ne)možnosti plnění podle kupní smlouvy č. 238/10 – řešení této otázky odvolacím soudem, jak je odůvodněno na str. 16 napadeného rozsudku, je konformní s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, jež opakovaně vyložila a odůvodnila právní názor, že okolnost, že smluvní ujednání spojuje (předpokládá) plnění dlužníka se součinností jiné osoby, není důvodem počáteční nemožnosti plnění podle §37 odst. 2 obč. zák.; odvolací soud se zde správně zabýval obsahem daného závazkového právního vztahu a důsledně odlišoval katastrální aspekt věci z hlediska naplnění podmínek pro zamýšlené povolení vkladu vlastnického práva k předmětnému nemovitému majetku podle kupní smlouvy č. 238/10 od aspektu občanskoprávního z hlediska naplnění podmínek pro právní perfekci smlouvy o převodu nemovitosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. 25 Cdo 2893/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod číslem SJ 82/2000, dále usnesení téhož soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 32 Odo 1375/2006, nebo rozsudek cit. soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 30 Cdo 2142/2011; vyjma rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 2893/99, jsou všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ], přičemž není zde žádného důvodu, aby uvedené (odvolacím soudem vyřešené) právní otázky byly dovolacím soudem posouzeny jinak;
- výroku II. rozsudku odvolacího soudu [kterým byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že kupní smlouva (č. 239/2010), uzavřená mezi účastníky dne 9. listopadu 2010, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemkům p. č. 3966/40 a k p. č. 3969/17, vše katastrální území Z. n. M., je neplatná], jímž bylo rozhodnuto v souladu s judikaturou dovolacího soudu ( K otázce výkladu usnesení zastupitelstva žalobce - viz poznámky shora; K otázce úplatného převodu obecního majetku za cenu podstatně nižší – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 3950/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 86, ročník 2011, s jehož právními závěry není v rozporu rozhodnutí odvolacího soudu; K otázce publikace záměru z hlediska vymezení předmětu prodeje části pozemku - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 45, ročník 2011), přičemž ani zde není žádného důvodu, aby uvedené rozhodné (odvolacím soudem takto vyřešené) právní otázky byly dovolacím soudem posouzeny jinak;
- výrokům III. a IV. rozsudku odvolacího soudu (jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů), kterými bylo rozhodnuto v souladu s judikaturou dovolacího soudu (k otázce předmětu řízení z hlediska určení paušální odměny v době před zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb. při rozhodování o více žalobách v rámci jednoho řízení – srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 2989/2005, ze dne 30. března 2011, sp. zn. 30 Cdo 4666/2009), přičemž ani v této otázce není důvod se od této judikatury dovolacího soudu odchylovat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. října 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu