ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3636.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3636/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce Ing. J. Č. , zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135, proti žalovaným 1) R. K. a 2) I. K. , zastoupenými JUDr. Arnoštem Urbanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, tř. ČSA 300, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 55/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. března 2013, č.j. 21 Co 580/2012-262, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.364,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Arnošta Urbana, advokáta se sídlem v Hradci Králové, tř. ČSA 300.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu České republiky [dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“ ze dne 14. října 2009, sp. zn. 28 Cdo 1045/2009, ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 2774/2012, nebo usnesení ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 2998/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále nálezy Ústavního soudu České republiky ze dne 27. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, a ze dne 10. července 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu České republiky www.nalus.usoud.cz] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Pokud žalobce namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 1597/2001, dovolací soud odkazuje na odůvodnění shora citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 27. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost hradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.
Náklady řízení v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 17. března 2013) určené podle §9 dst. 4 písm. b) (spor se týkal určení vlastnického práva k nemovitostem, kde za tarifní hodnotu se považuje částka 50.000,- Kč). Tomu vzhledem k zastupování dvou osob (§12 odst. 4 cit. vyhl. odpovídá (dle §7 bodu 5 advokátního tarifu) mimosoudní odměna ve výši 4.960,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, jde o částku 5.260,- Kč; s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí celkem náhrada nákladů dovolacího řízení 6.364,60 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 11. prosince 2013
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu