ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3479.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3479/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Česká republika – Ministerstvo financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10, proti žalovaným 1) M. R. , a 2) M & M CONSULTING a.s. , se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25007904, zastoupené JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, U Jiskry 114/1, o zaplacení 7 656 469,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 300/1998, o dovolání žalované 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2013, č. j. 9 Cmo 494/2012-226, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaná 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením nevyhověl návrhu žalobkyně na vstup společnosti Frenn Trading B.V., reg. č. 16039519, se sídlem Strawinskylaan 965 WTC, 1077 XX, Amsterodam, Nizozemí, na místo žalobkyně (bod I. výroku.), potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2012, č. j. 49 Cm 300/1998-197, jímž bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (bod II. výroku), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) (bod III. výroku).
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku pod body II. a III. napadla žalovaná 2) dovoláním. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dosud dovolacím soudem neřešené otázky naplnění či nenaplnění podmínky vyjádřené v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. slovy „odůvodňují-li to poměry účastníka“ ve vztahu k právnické osobě, která nemá potřebné prostředky a kapitalizované majetkové hodnoty na zaplacení soudního poplatku z odvolání. Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci v pochybení soudu při aplikaci §138 o. s. ř. a v porušení jejího základního práva na soudní ochranu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť na řešení otázky, kterou dovolatelka považuje za dosud neřešenou, napadené rozhodnutí nespočívá (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že odvolací soud se v něm otázkou naplnění podmínek dle §138 odst. 1 o. s. ř. pro případné osvobození odvolatelky (žalované 2) od soudního poplatku z odvolání nezabýval, nýbrž pouze po konstatování vzniku její poplatkové povinnosti podáním odvolání a pravomocného zamítnutí jejího návrhu na osvobození od soudního poplatku potvrdil správnost postupu soudu prvního stupně, pokud vzhledem k bezvýslednosti výzvy k zaplacení soudního poplatku řízení zastavil. Pro úplnost dovolací soud doplňuje, že dovolatelkou formulovaná otázka byla v souzené věci vyřešena v pravomocném usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2011, č. j. 49 Cm 300/1998-174, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2012, č. j. 9 Cmo 369/2011-183, jímž nebylo žalované 2) po přezkoumání podmínek pro aplikaci §138 odst. 1 o. s. ř. osvobození od soudního poplatku za odvolání přiznáno.
Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení §238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. §243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání proti výroku pod bodem II. rozsudku v části, v níž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Pokud dovolatelka směřuje dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení (tj. proti té části výroku pod bodem II. napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodě II. výroku o nákladech řízení, a dále proti výroku pod bodem III. napadeného usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení), neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci, takže ohledně nákladových výroků neotevírá žádnou otázku procesního nebo hmotného práva. Dovolání v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.). Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 25. března 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání i v této části podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2013
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu