ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1175.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1175/2013-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. listopadu 2013 v Brně dovolání obviněného R. P. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 4 To 127/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 171/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 31 T 171/2012, byl obviněný R. P. (zpravidla jen: „obviněný“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 28. dubna 2012 v době kolem 11.48 hodin v obci Č. B. jako řidič motocyklu tov. zn. Suzuki GSX, RZ ..., při jízdě po ulici K. ve směru od náměstí P. O. k ulici Ž. rychlostí 81 - 95 km/hod, v prostoru křižovatky s ulicí K. v rozporu s ustanovením §18 odst. 1, 6 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku nepřiměřené rychlosti jízdy, když současně překročil maximální povolenou rychlost jízdy v obci, která je v daném úseku omezena dopravním značením na 30 km/hod, srazil chodkyni MUDr. J. W., která přecházela ulici K. ve směru chůze od Jeremiášovy koncertní síně k OD Rossmann, v důsledku čehož utrpěla zhmoždění obličeje, podkožní krevní výron na čele vpravo, podkožní krevní výron dolního víčka pravého oka, tržně-zhmožděnou ránu dolního rtu uprostřed pronikající do dutiny ústní, tržně-zhmožděnou ránu brady zasahující ke kosti, podkožní krevní výron pravého ramena a paže, podkožní krevní výron na pravém boku, tržné rány pravého kolena, podkožní krevní výrony na přední a zevní ploše pravého bérce, otevřenou zlomeninu pravé lýtkové kosti nahoře, tříštivou zlomeninu těla dolní čelisti v místě brady a zlomeninu obou ramének kloubních výběžků, tříštivou zlomeninu horní čelisti s vyražením 1. a 2. zubu vpravo a 1. a 3. zubu vlevo, zlomeninu přední, zevní a vnitřní stěny pravé čelistní dutiny s jejím zakrvácením, zhmoždění mozku, zakrvácení pravé postranní komory mozku, zavzdušnění a zakrvácení dutiny hrudní vpravo, zhmoždění pravé a částečně i levé plíce, zlomeninu 2.- 4. žebra vpravo vzadu se zlomeninou příčných výběžků 1. a 2. hrudního obratle vpravo, zlomeninu 2. a 3. žebra vpravo zevně s posunem a zavzdušněním podkoží, tříštivou zlomeninu horního konce pravé pažní kosti, zlomeninu zobcovitého výběžku pravé lopatky, tříštivou zlomeninu lopaty kosti kyčelní vpravo, zlomeninu kosti křížové vpravo zasahující do křížokyčelního skloubení a zlomeninu obou ramének kosti stydké vpravo s posunem, když takové zranění si vyžádalo následnou dobu léčení do současné doby.
Za tento přečin byl odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dohledem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorového vozidla v trvání šesti let. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to motocyklu tov. zn. Suzuki GSX, RZ .... Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby zaplatil na náhradu škody poškozené České průmyslové pojišťovně se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava – Vítkovice, IČ 47672234, částku 1.224.348,- Kč a poškozené MUDr. J. W. částku 628.021,- Kč.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 4 To 127/2013, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Kříženeckého dovolání proti výroku o trestu, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle názoru obviněného rozhodnutí o trestu spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], přičemž obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
Obviněný spatřuje nesprávné hmotně právní posouzení věci v nesprávné aplikaci §55 odst. 2 tr. zákoníku a §38 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s celým oddílem 1, dílu 2, Hlavy V. trestního zákoníku. Soudům obou stupňů vytkl, že se zaměřily na mimořádnost případu vzhledem k intenzitě porušení pravidel silničního provozu a způsobenému následku a nepřihlédly k tomu, že dosud nebyl trestán ani postižen pro přestupek, má výborné pracovní hodnocení, mimo pracovní dobu se věnuje výchově mládeže, je dlouhodobým a bezplatným dárcem krve a krevní plazmy a v běžném životě vede naprosto řádný život. Poukázal na to, že odvolací soud ignoroval i skutečnost, že mu nebyl po nehodě odebrán řidičský průkaz. Po svém uzdravení se po dobu více než půl roku věnuje řízení motorových vozidel a stejně jako před nehodou ani po ní neměl žádný přestupek ani trestný čin v souvislosti s řízením motorového vozidla. Odvolací soud se nevypořádal s ustanovením §55 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný vyjmenoval všechny skutečnosti, které při rozhodování o trestu měly svědčit pro to, že mu neměl být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Obdobně poukazuje na ustanovení §38 odst. 2 tr. zákoníku a argumentuje podobně jako k ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku a odvolává se přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 463/97 a Pl. ÚS 33/97. Obviněný uzavírá, že mu byl nesprávně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, v čemž spatřuje jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci, tedy naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného mu nemohl být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody vzhledem k ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se domnívá, že mu byl z tohoto důvodu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, a je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §256k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 4 To 127/2013, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 31 T 171/2012, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že výkon trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců se podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na přiměřenou zkušební dobu. Současně obviněný s odkazem na §265h odst. 3 tr. ř. navrhl odložení výkonu rozhodnutí s tím, aby spis byl neprodleně předložen Nejvyššímu soudu s návrhem na takový postup.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázal na to, že obviněný uplatňuje argumentaci z jeho dosavadní obhajoby, kterou vyjádřil zejména v opravném prostředku. Těmito námitkami se soud druhého stupně v potřebné míře zabýval a vyjádřil se k nim v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce považuje v naprosté shodě s názorem odvolacího soudu uložené tresty za přísné, nikoliv však nepřiměřeně přísné. Uvedl, že nelze přehlížet specifika tohoto druhu kriminality, zejména pokud výsledkem jednání obviněného jako řidiče motocyklu je střet s chodcem, neboť takové incidenty zpravidla končívají velmi vážnými či fatálními zraněními chodců. Podle názoru nejvyššího státního zástupce si přísný trest zasluhuje i zjevně arogantní, exhibicionistický a k ostatním účastníkům provozu i chodcům zcela bezohledný způsob jízdy obviněného, přičemž jednání obviněného má daleko k obrazu téměř ideálního občana, jak je předkládán v odůvodnění dovolání. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že z dostupného spisového materiálu lze soudit, že obviněný se absolutně nezajímá o další osud poškozené lékařky, které zcela zbytečně zničil zdraví. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že argumentace obviněného vzorným občanským životem není ničím jiným, než prostou pózou bez skutečného obsahu.
Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že uplatněné námitky nenaplňují ani jeden z deklarovaných dovolacích důvodů. Ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku a §38 odst. 2 tr. zákoníku neobsahují žádnou normu hmotně právní povahy. Jedná se o normy instruktivního charakteru, které jsou zcela obecně formulované, jejichž účelem je stanovit soudům základní rozmezí, v němž se mají ubírat jejich úvahy při rozhodování o trestu. Tyto normy samy o sobě nemají žádný bezprostřední dopad na hmotně právní posouzení věci. Námitka nesprávné aplikace citovaných ustanovení trestního zákoníku proto nemůže naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tento obviněný ponechal bez podpůrné argumentace.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí. K návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř. uvedl, že není zřejmé, zda a jak o něm rozhodl soud prvního stupně, avšak vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nejsou k takovému rozhodnutí dány důvody.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení se netýká právního posouzení skutku, ale posouzení jiné skutkové okolnosti, která je významná z hlediska hmotného práva. Obviněný uplatnil námitku jiného nesprávného hmotně právního posouzení proti výroku o trestu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný s odkazem na tento dovolací důvod namítá, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
Vzhledem k tomu, že obviněný v podstatě spojil námitky opírající se o oba dovolací důvody do námitky nepřiměřenosti nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu publikovanou pod č. 22/2003 Sb. rozhodnutí trestních, podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Z tohoto judikátu vyplývá, že nepřiměřenost trestu není důvodem dovolání. Jestliže obviněný argumentuje ustanovením §38 odst. 2 tr. zákoníku, jedná se o ustanovení týkající se přiměřenosti trestních sankcí a pokud jde o ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku pak o ukládání a výkonu jednotlivých trestů. Podle tohoto ustanovení trestního zákoníku za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje 5 let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 nebo 2 lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit jiným trestem.
Vzhledem k právnímu názoru vyjádřenému ve výše zmíněných rozhodnutích Ústavního soudu, Nejvyšší soud dovolání obviněného věcně neprojednával, neboť nezjistil existenci ani jednoho z uplatněných důvodů dovolání.
Nejvyšší soud pouze pro úplnost dodává, že jde-li o přečin s horní hranicí trestu odnětí svobody nepřevyšující pět let, soud vždy obligatorně zváží možnost uložení mírnější alternativy trestu odnětí svobody. Jestliže však přesto uloží nepodmíněný trest odnětí svobody, musí takové rozhodnutí odůvodnit i z hlediska ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku. Této povinnosti dostály soudy obou stupňů, což je zcela zřejmé jak z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, tak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud si byl vědom toho, že odsuzuje pachatele za nedbalostní trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, avšak uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť vzhledem k osobě pachatele by uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Zdůraznil, že obviněný porušil jako řidič z povolání hrubým způsobem povinnosti vyplývající ze zákona o provozu na pozemních komunikacích, protože překročil minimálně dvojnásobně, s největší pravděpodobností trojnásobně, povolenou rychlost. Poukázal na těžký následek činu obviněného pro poškozenou, dále na projevy narcismu a sebestřednosti obviněného, který podle názoru soudu nebyl schopen jakékoli sebereflexe, o čemž svědčil postoj obviněného k činu v trestním řízení, včetně toho, že svaloval vinu na poškozenou, oddaloval termín hlavního líčení a lítost vyjádřil až v hlavním líčení. Odvolací soud poukázal na to, že obviněný jel na motocyklu kolem poledne hustě osídleným centrem krajského města, v němž byla otevřena většina obchodů, restaurací a jiných zařízení, a kde mohl předpokládat zvýšený pohyb chodců. Jestliže obviněný v této situaci jel téměř třikrát rychleji než dovolovalo dopravní značení, šlo o riskantní, agresivní a okolnostem zcela nepřiměřené počínání, které svědčí o řidičské bezohlednosti obviněného k třetím osobám. Jednání obviněného výslovně označil za silniční pirátství. K výroku o trestu uvedl, že tresty nepovažuje za nepřiměřeně přísné z hlediska individuální i generální prevence. Obviněnému hrozil trest odnětí svobody ve výměře od 6 měsíců do 4 let a uložený nepodmíněný trest odnětí svobody trest v sobě zahrnuje jak mimořádnou závažnost řidičských pochybení obviněného a mimořádnou závažnost způsobeného následku, tak dosavadní bezúhonnost obviněného.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. V době rozhodování Nejvyššího soudu obviněný vykonává trest odnětí svobody ve Věznici v P., a proto nepřichází v úvahu rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí. Nejvyšší soud neshledal ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. důvody pro odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí obviněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek