ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.717.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 717/2013-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. srpna 2013 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného R. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 68 To 468/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 134/2011, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, č. j. 68 To 468/2012-782, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ohledně obviněného R. M. , a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011, ve výroku, jímž byl obviněný R. M. zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje , aby věc obviněného R. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011, podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného R. M. (dále zpravidla jen „obviněný“) obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2 ZT 147/2010-37, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť tento skutek není trestným činem, a podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2 ZT 147/2010-37, pro skutek, v němž bylo spatřováno organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 68 To 468/2012, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání státního zástupce podané proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 68 To 468/2012, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011, jímž podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného R. M. obžaloby pro skutek pod bodem 1) obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2 ZT 147/2010-37, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného R. M. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poukázal na to, že hrubý nepoměr vzájemného plnění ve smyslu ustanovení §253 odst. 1 tr. zák. je dovozován buď z nepoměru úroku požadovaného oproti běžnému, a nebo z nepoměru realizační ceny oproti obvyklé tržní ceně. S odkazem na občanskoprávní judikaturu Nejvyššího soudu uvedl případy hrubého nepoměru vzájemného plnění, které jsou srovnatelné s touto trestní věcí. Dále poukázal na to, že při posuzování, zda v konkrétním případě jde o hrubý nepoměr vzájemného plnění, nelze vystačit jen se zjištěním hodnot jednotlivých plnění a jejich prostým srovnáním, ale je zapotřebí přihlédnout i k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na realizované vzájemné plnění, např. k hospodářskému významu uzavřené smlouvy, solventnosti převodce, rizikovosti záměru, ekonomické prognóze, resp. vývoji na trhu apod. Argumentoval též závěry především trestněprávní judikatury Nejvyššího soudu, které se týkají hrubého nepoměru plnění ve smyslu §253 odst. 1 tr. zák. Podle nejvyššího státního zástupce z nich lze snadno dovodit meze nepoměru vzájemných plnění při jejichž překročení se jedná o tzv. hrubý nepoměr vzájemných plnění. V případě úroků je takovou mezí úrok 70% a více, v případě nepoměru cen je takovou mezí cena pod 50% ceny tržní. Podle názoru nejvyššího státního zástupce soudy obou stupňů v této trestní věci postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou a jednání obviněného proto mělo být posouzeno jako trestný čin lichvy podle §253 odst. 1, 2 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, č. j. 68 To 468/2012-782, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ohledně obviněného R. M. , aby podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím posouzení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší státní zástupce právně relevantně namítl, že poškození Z. Š. a M. Š. převedli na obviněného nemovitost v hodnotě 1.150.000,- Kč, za což jim bylo obviněným poskytnuto plnění ve výši 500.000,- Kč, což představuje hrubý nepoměr ve smyslu ustanovení §253 odst. 1 tr. zák., a jednání obviněného proto mělo být posouzeno jako trestný čin lichvy podle §253 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle §253 odst. 1 tr. zák. kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
Podle §253 odst. 2 tr. zák. bude pachatel potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let, získá-li činem uvedeným v §253 odst. 1 tr. zák. značný prospěch.
Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč. Těchto částek se užije obdobně pro určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci.
Z ustanovení §253 odst. 1 tr. zák. je zřejmé, že pro naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy je především nutné splnění dvou podmínek. První z nich spočívá ve slibu nebo v poskytnutí lichvářského plnění, tedy takového plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru ve vztahu k hodnotě plnění poškozeného. Druhou podmínkou lichvy je potom skutečnost, že poškozená osoba se vztahu, v jehož rámci pachateli slíbila či poskytla plnění charakterizované uvedeným hrubým nepoměrem, účastní z důvodu své tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo svého rozrušení. Mezi zneužitím stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení poškozeného na straně jedné a hrubým nepoměrem plnění poskytnutého nebo slíbeného pachateli či jiné osobě na straně druhé přitom musí být příčinná souvislost, tj. uvedený stav poškozeného je alespoň jednou z příčin, na jejichž podkladě poškozený vstoupil do nevýhodného právního vztahu s pachatelem.
Nejvyšší soud shledal námitku nejvyššího státního zástupce důvodnou. Tento závěr učinil na podkladě následujících skutečností:
Obviněný R. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011, podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že „poté, co obviněný R. M. zjistil, že proti poškozenému M. Š. , a Z. Š. , jsou exekutorským úřadem Mgr. Pavly Fučíkové se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Slévárenská 410/14, stran pohledávek v úhrnné výši 71.023,- Kč vedeny exekuce pod sp. zn. 024 Ex 2627/2008 a 024 Ex 2597/2008, jimiž byl dotčen rovněž rodinný dům poškozených na adrese L. n. B. , N. H. , využil jejich naivity a nezkušenosti, protože blíže neurčeného dne v prosinci 2008 jim za účelem vyřešení jejich finanční situace v místě jejich bydliště nabídnul zprostředkování úvěru ve výši 250.000,- Kč, který měl být zajištěn zástavním právem k jejich rodinnému domu, načež vyhotovil písemnou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl uvedený rodinný dům včetně náležejících pozemků – parcel č. 780 o výměře 158 m2, č. 1218/1 o výměře 148 m2 a č. 1218/9 o výměře 21 m2, vše v katastrálním území a obci L. n. B. , okr. P. , a podle níž mu poškození M. a Z. Š. tyto nemovitosti prodávají za kupní cenu ve výši 500.000,- Kč, jež měla být uhrazena ve výši 200.000,- Kč v hotovosti před podpisem uvedené kupní smlouvy a zbylá částka ve výši 300.000,- Kč pak přímo při podpisu této kupní smlouvy, což měli poškození stvrdit podpisy na uvedené kupní smlouvě. Když tuto listinu dne 19. 12. 2008 v P. na Magistrátu města Přerova předložil poškozeným s ústním ujištěním, že se jedná o smlouvu o půjčce, čemuž oba poškození uvěřili, tento dokument bez čtení podepsali stejně jako příjmové doklady, dle nichž měli 18. 12. 2008 od obviněného R. M. převzít částku ve výši 200.000,- Kč a dne 22. 12. 2008 pak částku ve výši 300.000,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti obdrželi toliko finanční částku ve výši 140.000,- Kč a ze strany obviněného byly uhrazeny exekuce vedené proti nim v úhrnné výši 71.023,- Kč. V důsledku tohoto jednání se obviněný R. M. stal majitelem uvedených nemovitostí v hodnotě 1.700.000,- Kč, a poškozeným M. a Z. Š. vznikla škoda ve výši 1.488.977,- Kč“ , neboť tento skutek není podle názoru Okresního soudu v Přerově trestným činem. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci poté usnesením ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 68 To 468/2012, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání státního zástupce podané proti výroku o zproštění obžaloby pro uvedený skutek rozsudku soudu prvního stupně.
Ve výše uvedeném skutku byl obžalobou spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Vzhledem k tomu, že v průběhu dokazování u hlavního líčení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že obviněný R. M. uvedl poškozené v omyl, státní zástupce navrhl v závěrečné řeči, aby soud kvalifikoval skutek jako trestný čin lichvy podle §253 odst. 1, 2 tr. zák., když použití trestního zákoníku by nebylo pro obviněného příznivější. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011, obviněného zprostil obžaloby pro uvedený skutek podle §226 písm. b) tr. ř. V odůvodnění rozsudku poukázal na to, že nebyl naplněn znak trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák. spočívající v hrubém nepoměru vzájemných plnění, přičemž připustil existenci tísně a rozumové slabosti poškozených. Při posuzování plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, soud vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného až po podání obžaloby, jímž byla tržní cena nemovitostí poškozených M. a Z. Š. stanovena ke dni 19. 12. 2008 na 1.150.000,- Kč. Rozdíl mezi touto cenou a plněním obviněného ve výši 500.000,- Kč, činí 650.000,- Kč, což podle soudu prvního stupně není „několikanásobek skutečné hodnoty nemovitosti“, nejedná se podle něj o hodnoty diametrálně vzdálené, protože je třeba vzít v úvahu realitu „současného trhu s nemovitostmi, kde se „svobodná vůle stran mnohdy zcela zásadně projevuje v dohodách o kupní ceně prodávané nemovitosti“.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci uvedl ve svém usnesení ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 68 To 468/2012, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, zabýval se otázkou jiné právní kvalifikace skutku pod bodem 1) obžaloby a rozsudek řádně odůvodnil.
Ani odvolací soud neshledal naplnění zákonného znaku trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák. spočívajícího „v plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru“ (dále zpravidla jen „hrubý nepoměr“) a uvedl, že ve věci existují přinejmenším nikoliv nepodstatné pochybnosti o naplnění obou znaků trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák. Dále uvedl, že by „možná“ mohl být zmíněný hrubý nepoměr dovozen z částky 500.000,- Kč, za kterou obviněný R. M. nemovitosti od obviněných koupil a z ceny 1.700.000,- Kč, za niž obviněný po nabytí nemovitostí tyto obratem prodal. Odvolací soud se nezabýval odvolací námitkou státního zástupce odkazující na obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 350/2012.
Pro posouzení, zda skutek je nebo není trestným činem lichvy podle §253 odst. 1, 2 tr. zák. je podstatné, zda byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, především pak naplnění znaku hrubého nepoměru vzájemného plnění a znaku zneužití stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení poškozeného, neboť soudy obou stupňů shledaly, že právě tyto znaky nebyly jednáním obviněného naplněny, resp. soud prvního stupně neshledal naplnění znaku hrubého nepoměru vzájemného plnění, odvolací soud neshledal naplnění znaku zneužití stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení poškozených, a proto soudy obou stupňů ani nekvalifikovaly jednání obviněného jako trestný čin lichvy podle §253 odst. 1, 2 tr. zák. Jestliže soud prvního stupně učinil závěr, s nímž se ztotožnil odvolací soud, a to, že rozdíl mezi prodejní cenou nemovitostí 500.000,- Kč a skutečnou tržní cenou ve výši 1.150.000,- Kč nenaplňuje znak „hrubého nepoměru“ podle §253 odst. 1 tr. zák., je takové posouzení nesprávné a jeho následkem je nesprávné právní posouzení skutku.
Soudy obou stupňů nerespektovaly konstantní judikaturu vztahující se k trestnému činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák. Hrubý nepoměr vzájemného plnění podle §253 odst. 1 tr. zák. není zákonem přesně stanoven, a proto je nutné vycházet z ustálené praxe týkající se této problematiky. Z judikatorních rozhodnutí týkajících se hrubého nepoměru vzájemného plnění ve smyslu §253 odst. 1 tr. zák. vyplývají meze tohoto nepoměru, při jejichž překročení se již jedná o hrubý nepoměr. V případě úroků je takovou mezí úrok 70% a více, v případě nepoměru cen je takovou mezí hodnota uskutečněného plnění, která nedosahuje ani poloviny obvyklé tržní ceny (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 3 To 904/1999).
Nejvyšší soud se zabýval otázkou posouzení plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru (§253 odst. 1 alinea a první tr. zák.) v usnesení ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004, v němž zaujal právní názor, že „hrubý nepoměr“ zakládá poskytnutí peněžní půjčky s úrokem 70% a více za rok. V této věci obviněný uzavřel v 15 případech s poškozenými smlouvy o půjčce, na jejichž základě poškození převzali od obviněného různé finanční částky a zavázali se je v určité době vrátit s úrokem ve výši 70% až 200% ročně. Současně bylo ve většině případů sjednáno zajištění závazků ve formě sepsání kupních smluv o převodu nemovitostí náležejících poškozeným, resp. smluv o převodu jejich členských práv v bytovém družstvu, přičemž v několika případech obviněný převedl vlastnická práva k nemovitostem na sebe.
V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1215/2011 Nejvyšší soud shledal hrubý nepoměr plnění v případě smluv, v nichž byly sjednány úroky až 180% ročně a nepřiměřené smluvní pokuty. Také v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 Tdo 350/2012, považoval za hrubý nepoměr vzájemného plnění, jestliže obviněný získal za 300.000,- Kč do svého vlastnictví nemovitosti, jejichž odhadní cena přesahovala 1.100.000,- Kč.
Při posuzování, zda jde v případě sjednané půjčky o příslib plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, jak předpokládá ustanovení §253 odst. 1 tr. zák., je třeba zvažovat vedle hodnotového poměru vzájemných plnění i dobu, na kterou je půjčka uzavřena. Uvedený znak lze spatřovat např. v uzavření smlouvy o půjčce finanční částky 293.000,- Kč na dobu tří měsíců s příslibem uhrazení smluvní odměny ve výši 131.850,- Kč (srov. č. 5/2001 – II. Sb. rozh. tr.).
Otázkou hrubého nepoměru v lichevní smlouvě se zabývala též občanskoprávní judikatura. Za zmínku stojí především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, publikovaný pod č. 57/2011 Sb. rozh. občanskoprávních, který se zabývá nepoměrem požadované a tržní ceny a v souvislosti s tím institutem římského práva laesio enormis (neúměrného zkrácení). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí poukázal na to, že uvedený institut byl upraven v §934 obecného zákoníku občanského z r. 1811 následovně: „Neobdržela-li při jednáních dvoustranně zavazujících jedna strana na obecné hodnotě ani polovici toho, co druhé straně dala, dává zákon zkrácené straně právo domáhati se, aby se jednání zrušilo a aby byl obnoven předešlý stav. Avšak druhá strana může jednání zachovati v platnosti tím, že je ochotna nahraditi, čeho se do obecné hodnoty nedostává. Nepoměr mezi hodnotami se vyměří podle času, kdy jednání bylo uzavřeno.“ Případy, v nichž nebylo možno tohoto právního prostředku použít, upravoval §935 obecného zákoníku občanského.
Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí učinil závěr, že lichevní smlouvy, tedy takové smlouvy, které smluvní strana uzavře zneužívaje něčí nezkušenosti, tísně nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, přičemž dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, jsou pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné podle §39 občanského zákoníku. Poukázal na to, že platné občanské právo neupravuje lichevní smlouvy, upravuje je však ustanovení §253 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, které zjevně vychází, pokud jde o vymezení podstaty lichvy z právní úpravy platné do roku 1950 a respektuje principy obsažené v §879 obecného zákoníku občanského. Podle něj byly neplatné též smlouvy uzavřené v případě, když někdo „kořistě z lehkomyslnosti, tísně, slabosti rozumu, nezkušenosti nebo vzrušení mysli někoho jiného, dá sobě nebo třetímu za plnění slíbiti nebo poskytnouti plnění vzájemné, jehož majetková hodnota je v patrném nepoměru k hodnotě plnění“.
Nejvyšší soud také připomenul, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1997, sp. zn. III. ÚS 77/97 „zásad uznávaných až do zrušení obecného zákoníku občanského z roku 1811 (zákonem č. 141/1950 Sb.), tedy do doby, kdy po násilném zvratu v čs. státě počalo docházet k rozrušování právního řádu, zcela odpovídajících demokratickým hodnotám státu (čl. 1, čl. 2 odst. 4, čl. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.), je třeba dbát i v současné době a z nich při aplikaci současného práva vycházet, a to zejména tam, kde současná právní úprava vykazuje mezery, které nezbývá než překlenout výkladem.“
V rozhodnutí ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, se Nejvyšší soud zabýval otázkou aplikace právního institutu neúměrného zkrácení (leasio enormis) a ve svém rozhodnutí ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, posuzováním podmínek hrubého nepoměru vzájemného plnění. V dalším rozhodnutí ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 911/2008, odkázal na obsah předcházejících judikátů.
Okresní soud v Přerově ani Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se v trestní věci obviněného R. M. nezabývaly právními názory uvedenými ve zmíněných rozhodnutích.
V této trestní věci poškození převedli na obviněného nemovitosti, které podle znaleckého posudku (na č. l. 574 spisu) měly hodnotu 1.150.000,- Kč. Za tyto nemovitosti poškození obdrželi jako plnění od obviněného finanční hotovost ve výši 500.000,- Kč. Poškození tedy za nemovitosti obdrželi méně než polovinu jejich skutečné tržní hodnoty. Rozdíl mezi skutečnou tržní hodnotou nemovitostí a plněním poskytnutým obviněným činí 650.000,- Kč, čímž byla poškozeným způsobena značná škoda. Z uvedeného je zřejmé, že při posouzení právní otázky, jaký nepoměr mezi cenami nemovitostí lze považovat za hrubý nepoměr vzájemného plnění jako znak skutkové podstaty trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák., postupovaly soudy obou stupňů v rozporu s ustálenou judikaturou a jejich závěr, že se v uvedené věci nejednalo o hrubý nepoměr vzájemného plnění, je nesprávný. S ohledem na ustálenou judikaturu je zřejmé, že se v tomto případě jedná o hrubý nepoměr vzájemného plnění ve smyslu ustanovení §253 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud dále shledal, že v této trestní věci byl naplněn i znak zneužití stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení poškozeného ve smyslu §253 odst. 1 tr. zák. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zejména z výpovědi obviněného učiněné u hlavního líčení dne 19. 1. 2012, vyplývá, že si byl od počátku vědom toho, že se poškození z důvodu exekuce nacházejí ve finanční tísni, neboť mu to při jejich prvním osobním setkání přímo řekli. Z výpovědi obviněného dále vyplývá, že nejednal s poškozenými pro jejich slabý intelekt jako důsledek alkoholismu a že většinou jednal se svědkem L. H. , protože poškození manželé M. a Z. Š. byli neustále pod vlivem alkoholu a bylo někdy těžké se s nimi domluvit. Dále uvedl, že se mu při čtení smlouvy poškozeným M. Š. zdálo, že poškozený neumí číst. Obviněný také uvedl, že nedokáže popsat interiér domu poškozených, protože tak nebydlí ani zvířata, a že celkově zařízení jejich domu bylo na velmi nízké úrovni. Z výše uvedeného je proto zřejmé, že obviněný využil rozumové slabosti poškozených a že poškození jednali v tísni, tedy v situaci, kdy byli nuceni přistoupit i na nižší cenu, než jaká by jim ve skutečnosti náležela, neboť proti nim bylo vedeno exekuční řízení a potřebovali vyřešit nepříznivou finanční situaci.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť výše uvedený skutek spáchaný obviněným R. M. , v němž byl obžalobou spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., měl být správně kvalifikován jako trestný čin lichvy podle §253 odst. 1, 2 tr. zák., protože byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu včetně naplnění znaku hrubého nepoměru vzájemného plnění a znaku zneužití stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení poškozeného.
Nejvyšší soud zjistil vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předcházejících částech odůvodnění tohoto rozhodnutí, že je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť odvolací soud zamítl odvolání podané státním zástupcem proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným. Podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, č. j. 68 To 468/2012-782, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ohledně obviněného R. M. , a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011, ve výroku, jímž byl obviněný R. M. zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc obviněného R. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodování věci je Okresní soud v Přerově podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v příslušných částech odůvodnění tohoto usnesení.
Vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání, a proto Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek