ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.1232.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 1232/2013-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 o dovolání obviněného Mgr. R. N., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 14 To 90/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 241/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 1 T 241/2012, byl obviněný R. N. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 26. 10. 2005 jako advokát zastupující na základě plné moci ze dne 4. 11. 2003 klienta M. D. ve věci náhrady škody způsobené M. D. odcizením motocyklu v obci D., okres Š., S. r., přijal podle mimosoudní dohody ze dne 21. 9. 2005 uzavřené mezi Verejnoprospešnými službami obce Diakovce a M. D., od Verejnoprospešných služeb obce Diakovce pro svého klienta M. D. na svůj účet finanční prostředky ve výši 90.000,- Sk, tj. 67.545,- Kč, jež byl povinen poškozenému M. D. předat; dne 24. 1. 2006 vyplatil poškozenému ve své kanceláři v ul. B. V. v P. v hotovosti částku 20.000,- Kč, přičemž zbývající část finančních prostředků ve výši 47.545,- Kč do současné doby poškozenému nepředal, či nepřevedl, přičemž ke dni 7. 3. 2007 poškozenému vypověděl plnou moc ze dne 4. 11. 2003; jednal tak v rozporu s §16 odst. 1, 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle kterého je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny a dále při výkonu advokacie jednat čestně a svědomitě, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 14 To 90/2013, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §206 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti všem výrokům tohoto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Barbory Kovaříkové z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. ř. dovolání, v němž k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že ačkoli byl projednávaný skutek soudy kvalifikován jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, nebyly v jeho popisu ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně zmíněny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, a že spáchal takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Takto vyjádřený nedostatek obviněný opírá o své tvrzení, že soudy pominuly uvést, jak došly k závěru o tom, že poškozenému částka 47.545,- Kč nebyla vyplacena, a poukázal na výdajový doklad o vyplacení částky ve výši 48.500,- Kč poškozenému s jeho pravým podpisem. Obviněný soudům vytkl, že uvedený doklad považovaly za nevěrohodný a nezahrnuly jej do skutkových zjištění popsaných ve skutkové větě výroku o vině. Podle obviněného je nesprávný závěr o tom, že podpis na výdajovém pokladním dokladu není podpisem poškozeného, neboť soudy jen v neprospěch obviněného hodnotily odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví ručního písma, z něhož vyplývá, že při komparaci sporného podpisu se srovnávacím materiálem bylo nalezeno výrazně více markantů shodných a podobných než těch, které byly méně podobné. Podle obviněného, při takto nesprávném posouzení předběžné otázky o věrohodnosti výdajového dokladu a pravosti podpisu poškozeného na něm, se soudy řádně nevypořádaly s tím, že si uvedenou částku nepřisvojil, což vyústilo v nesprávné hmotněprávní posouzení jeho činu jako zločinu zpronevěry.
Neúplnost výroku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že soud do rozsudku nepojmul takovou skutkovou větu, jež by poskytovala úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu, jímž byl uznán vinným. Ve výrokové části tak absentuje vyjádření toho, čím se dopustil zpronevěry, když ve spisu je založen zmíněný výdajový doklad, že částku 48.500,- Kč předal poškozenému.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný namítal porušení jeho práva na spravedlivý proces porušením zásady ústnosti, neboť nebyla slyšena osoba, která zpracovala odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví ručního písma, ač to obviněný navrhoval. Podle obviněného soudy porušily i další procesní zásady, když nesprávně hodnotily provedené důkazy a nebyl ve věci zpracován znalecký posudek z oboru ručního písma, přestože byl obhajobou navrhován. Tím byl obviněný zkrácen na svém právu nejen vyslechnout zpracovatele odborného vyjádření, ale i fakticky se bránit proti závěrům zpracovaným v odborném vyjádření. Nebyl tudíž náležitě a řádně zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obviněný připomenul, že náhrada škody již byla na základě napadených rozsudků v plné výši uhrazena.
S ohledem na namítané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 14 To 90/2013, i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 1 T 241/2012, jakož i řízení jim předcházející zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, event. aby ve věci sám rozhodl rozsudkem.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl k námitkám podřazeným pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že obviněný v jeho rámci napadá toliko učiněná skutková zjištění, neboť tvrdí, že poškozenému vyplatil zmíněných 47.545,- Kč. Argumentaci, jíž obviněný svá tvrzení podpořil, označil za nedůvodné zpochybňování provedeného dokazování, resp. jeho závěrů, s tím, že ji nelze v dovolacím řízení relevantně uplatnit nejen podle důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť jeho prostřednictvím se nelze domoci doplnění či úpravy učiněných skutkových zjištění, jež v této souvislosti obviněný nesprávně považoval za neúplná. Rovněž ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. státní zástupce označil obviněným použité námitky za podané mimo tento dovolací důvod, protože odvolací soud podle §254 tr. ř. věc přezkoumal a následně z odvolání obviněného podnětu podle §258 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil a sám znovu v potřebném rozsahu rozhodl. Požadavky obviněného podložené prvními dvěma uvedenými důvody stojí mimo zákonem stanovené meze, a proto neexistuje důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo obstát. Ze všech těchto důvodů státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. ř. byly uplatněny v souladu s jejich zákonným vymezením, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Nejprve je potřeba uvést, že obviněný v dovolání v zásadě ve vztahu ke všem jím označeným důvodům brojil proti tomu, jak soud provedl dokazování a hodnotil provedené důkazy, a to zejména ve vztahu k výdajovému dokladu na finanční částku 48.500,- Kč, podle něhož měl obviněný poškozenému uvedenou částku předat. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se obviněný domáhá vyslovení závěru, že soudy pochybily v právní kvalifikaci, pokud nevzaly za prokázané, že peníze poškozenému vydal. Ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítal neúplnost výroku o vině ve skutkovém zjištění, když v něm není převzetí uvedené částky na základě předmětného výdajového dokladu zaneseno, a prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. vytýkal nesprávnost procesního postupu, jestliže odvolací soud nedoplnil dokazování o důkaz znaleckým posudkem či neobjasňoval podrobněji okolnosti zpracování odborného vyjádření z oboru písmoznalectví, s jehož závěry se obviněný neztotožnil.
Nejvyšší soud k jednotlivým důvodům, podle nichž obviněný popsané výhrady vznesl, považuje za nutné uvést, že argumentace obviněného stojí zcela mimo nejen tyto, ale i jakékoli jiné důvody dovolání vymezené v §265b tr. ř.
Prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. na podkladě tohoto, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu není možné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 Sb., anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/2002, příp. další).
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Tento důvod tudíž nelze dovozovat s poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Zásadně je Nejvyšší soud povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, a ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Z výše rozvedených zásad pro možnost uplatnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že s jeho zákonným vymezením nekorespondují obviněným formulované výhrady, neboť jimi nevytýkal vady právní povahy, a tvrzené nedostatky nepodložil žádnými konkrétními výhradami majícími podklad v hmotněprávních ustanoveních, nýbrž toliko vyjadřoval nesouhlas s učiněnými skutkovými zjištěními. Prvotně totiž brojil proti úplnosti a správnosti provedeného dokazování a vyjadřoval nesouhlas se skutečnostmi, které soudy vzaly za prokázané, jestliže zpochybnily existenci výdajového dokladu a pravost podpisu na něm, a dožadoval se odlišného hodnocení provedených důkazů, resp. případného doplnění dokazování. Protože obviněný primárně zpochybňoval průběh a rozsah dokazování, a jde tudíž o námitky procesní povahy vycházející z pravidel §2 odst. 5, 6 tr. ř., nenaplnil obecná kritéria vymezující dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiného z důvodů uvedených v §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud nemohl správnost napadených rozhodnutí na jejich základě meritorně přezkoumávat (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí nejvyššího soudu , roč. 2003, sv. 20, č. T 486).
Naplnění dalšího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, obviněný spatřoval v tom, že popis skutku ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku neobsahuje všechny skutečnosti odůvodňující závěr o naplnění zákonných znaků předmětné skutkové podstaty, zejména to, že peníze poškozenému hradil, což opírá o výdajový doklad ve spisu založený.
Z obsahu uvedené výhrady, která je jen nevhodně interpretovanou skutkovou okolností, je patrné, že ji nelze podřadit ani pod jednu ze dvou alternativ, pro něž může být s poukazem na citovaný dovolací důvod dovolání podáno.
Rozhodně nejde o neúplný výrok, protože o ten se jedná tehdy, když neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem (zejména v §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř. nebo v §134 odst. 1 písm. c) tr. ř.). Nelze jej posoudit ani jako chybějící výrok, kterým je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran (srov. rozhodnutí č. 34/2000 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, že obviněný spatřoval neplný výrok v popisu skutku výroku o vině, je třeba uvést, že dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se nelze domáhat z důvodu vadnosti skutkového zjištění ani písařské nesprávnosti takového rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1620/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006, sv. 23, č. T 869), neboť tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí soudu nebyl některý výrok vůbec učiněn, v důsledku čehož se výroková část rozhodnutí stává neúplnou, anebo takový výrok byl sice učiněn, ale není úplný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 11 Tdo 142/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006, sv. 25, č. T 889).
Ve zkoumané věci však výrok o vině nevykazuje žádné vady ani nedostatky nebo neúplnosti. Okolnost, kterou obviněný požadoval do skutkového zjištění zanést, a není v něm uvedena, není neúplností popisu skutku, ale jde o skutkovou okolnost, která nebyla výsledky provedeného dokazování prokázána, naopak z dokazování vyplynulo, že její věrohodnost byla vyvrácena. Je tak zřejmé, že obviněný dovoláním uplatněným prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. jen jinou formou zdůrazňoval své výhrady a nesouhlas se skutkem, jak byl zjištěn a ve výroku odsuzujícího rozsudku uveden, aniž by skutečně vytýkal fakticky chybějící nebo neúplný výrok, jak je smyslem a podstatou tohoto dovolací důvodu.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že žádnou obviněným vytýkanou vadu v dovoláním napadených rozhodnutích neshledal, neboť skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahuje všechny rozhodné skutečnosti, jak byly zjištěny ve věci provedeným dokazováním, a dává potřebný podklad pro závěr o vině zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, a proto uvedený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl naplněn.
Jelikož nebyly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., nemohl být akceptován ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. neboť o ten lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. V tomto ustanovení jsou zakotveny dvě alternativy; podle první lze namítat, že postupem přezkumného orgánu (tj. soudu druhého stupně, resp. ve vztahu k posuzované věci soudu odvolacího) došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup. V podstatě jde o situaci, kdy dovolateli byl odepřen přístup k soudu druhého stupně, resp. k přezkoumání prvoinstančního rozhodnutí v rámci řádného opravného řízení. V případě odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně lze prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu (této jeho alternativy) namítat, že došlo k zamítnutí či k odmítnutí odvolání postupem podle §253 odst. 1 nebo §253 odst. 3 tr. ř. V posuzované věci o takový případ evidentně nejde, neboť odvolací soud z podnětu odvolání obviněného zčásti zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu, přičemž ve zbývající části jej ponechal beze změny, tedy takto rozhodl poté, co odvoláním napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející postupem podle §254 tr. ř. přezkoumal.
Druhá alternativa se uplatní při zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení předcházejícím tomuto usnesení byl dán některý z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což je situace, o niž se jedná v projednávané věci, takže obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v této druhé alternativě, neboť současně namítal, že v řízení předcházejícím napadenému rozsudku byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
I přes závěr, že obviněný žádný z jím označených důvodů neuplatnil v souladu s jejich vymezením podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud považuje za vhodné pouze pro úplnost a zcela nad rámec podaného dovolání zmínit, že vadami procesní povahy, které by měly dopad na nesprávné právní závěry, napadená rozhodnutí ani řízení jejich vydání předcházející netrpí. Lze proto odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který na stranách 3 až 5 uvedl, na podkladě jakých důkazů zjistil průběh skutkového děje, i to, jak tyto důkazy hodnotil, a zkoumal i pravost potvrzení o obviněným vydané částce 48.500,- Kč poškozenému. Zejména v této souvislosti byla zkoumána věrohodnost výpovědi obviněného a poškozeného, jejich tvrzení byla v souladu s dalšími důkazy porovnána. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i správnost aplikovaných procesních postupů (s výjimkou výroku o trestu) následně potvrdil také odvolací soud, jenž své úvahy shrnul na stranách 3 až 6 svého rozsudku, přičemž na straně 5 věnoval dostatečnou pozornost také návrhu obviněného na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Zejména je třeba zdůraznit, že soudy nižších stupňů se nezpronevěřily zásadám řádného objasnění věci a zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a dodržely podmínky vymezené v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a jimi učiněné skutkové i právní závěry, nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010), a proto ani Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat.
Nejvyšší soud ze všech shora rozvedených důvodů dovolání obviněného shledal podané z jiného než zákonem uvedeného dovolacího důvodu, a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová