ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.1326.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 1326/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání obviněného P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 To 351/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 102/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 4 T 102/2013, byl obviněný P. P. uznán vinným v bodě 1) zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 2) a 3) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 1. 6. 2012 kolem 14:20 hodin v Ch. v ulici B., vešel s kuklou na hlavě do sázkové kanceláře F. a obsluze u okénka poškozené J. R., ukázal papír, na kterém bylo napsáno, ať vydá finanční hotovost, jinak jí ublíží, přitom v ruce držel namířenou střelnou zbraň a na pult u okénka položil obranný sprej, poté, co mu obsluha vydala finanční hotovost ve výši 20.500,- Kč, od okénka odešel, před kanceláří nasedl na žluté horské kolo a z místa ujel, čímž způsobil poškozené společnosti Fortuna Game, a. s., se sídlem Vodičkova 699/30, Praha 1, IČ 43003575, škodu ve výši 20.500,- Kč,
2) dne 9. 1. 2013 v době od 12:30 hodin do 12:32 hodin v Ch., v ulici D. F., vešel do prodejny E. E., z regálu vzal volně vystavený notebook zn. Lenovo IdeaPad G580GC Pentium B960, 4G, s kterým z prodejny vyběhl bez zaplacení, čímž způsobil poškozené společnosti HP Tronic – prodejny elektro, a. s., IČ 26219531, Zlín-Prštné, Kútíky 637, odcizením škodu ve výši 9.990,- Kč,
3) dne 24. 2. 2013 v době kolem 16:30 hodin v O., v ulici O. z., v prodejně S. vzal ze stojanu 7 ks mikin zn. Adidas včetně plastových ramínek černé barvy, z toho 4 ks mikin černé barvy s oranžovými pruhy v hodnotě 1.399,- Kč za kus a 3 ks mikin černé barvy s modrými pruhy v hodnotě 1.749,- Kč za kus, se kterými následně z prodejny bez zaplacení utekl směrem k železniční zastávce J. – z., čímž způsobil poškozené společnosti Sportisimo Chomutov, IČ 26194627, se sídlem Obchodní zóna 266, Otvice, odcizením škodu v celkové výši 10.843,- Kč.
Obviněný byl odsouzen I. za skutek pod bodem 1) a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 29 T 237/2011, jenž vůči obviněnému nabyl právní moci dne 13. 4. 2013, mu byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku nepodmíněně, a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 29 T 237/2011, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byl uložen II. za skutky pod body 2), 3) podle §205 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Pro výkon obou těchto trestů odnětí svobody byl podle §56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 To 351/2013, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Bohuslava Rolla s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil výhradně proti výroku pod bodem 1), ve vztahu k němuž shledal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to proto, že tento skutek nikdy nespáchal. Poukázal na to, že po celé trestní řízení trvá jeho obhajoba, že se činu kladeného mu za vinu nedopustil, jelikož v rozhodné době byl na cestě mezi Ú. n. L. a Ch. za účelem návštěvy v Krajské nemocnici v Ústí nad Labem, což potvrdili i svědci L. P., Š. B., V. H., Z. P. a P. P. Výpovědi těchto svědků byly nadto podpořeny záznamem GPS motorového vozidla, které používali L. P. a Š. B. Z časových údajů o zaparkování vozidla před nemocnicí dne 1. 6. 2012 ve 13.17 hodin a následná vzájemná komunikace mezi ním, L. P., Š. B. a bratrem svědčí o nepravdivosti tvrzení obžaloby, a nemohl být tudíž pachatelem uvedeného činu pod bodem 1). Obviněný tak považoval učiněná skutková zjištění za extrémně rozporná s provedenými výpověďmi, a to i s ohledem na časový sled událostí, z něhož dovodil, že se inkriminovaného dne dříve než ve 14.50 hodin nemohl do Ch. dostat, ačkoli ve skutečnosti tam přijel ještě mnohem později. Obviněný k jím naznačeným skutečnostem připočetl i čas, kdy se musel rozloučit s matkou, nalézt kolo, a na něm, vybavený zbraní a kuklou, se dopravit k sázkové kanceláři. Z těchto důvodů výpovědi svědků prokazující jeho tvrzení označil za ničím nevyvrácené, a proto soud o ně měl opřít svůj výrok o vině a v bodě 1), a na jejich základě jej zprostit obžaloby.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 To 351/2013, i rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 4 T 102/2013, zrušil a sám rozhodl tak, že obviněného v plném rozsahu zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného dne 25. 9. 2013 doručeno v souladu s §265h odst. 2 tr. ř., prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělilo, že písemné vyjádření nebude podávat.
Když Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl ve vztahu k výroku o vině pod bodem 1) uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je proto možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jeho prostřednictvím je možné vytýkat i „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není zákonem v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání vymezen.
Současně je třeba připomenout, že pro přezkoumání správnosti právních otázek je Nejvyšší soud povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, neboť teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Průlomem do zmíněných zásad by mohl být toliko extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. zjištění, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci se jedná tehdy, jsou-li prokázána zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Se zřetelem na shora rozvedená kritéria je nutné posuzovat obsah podaného dovolání, v němž obviněný popřel, že spáchal čin popsaný v bodě 1) skutkové věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Vytýkal zejména nesprávný postup při hodnocení důkazů, který považoval za vadný, přičemž v tomto směru svoje výhrady zaměřil proti závěrům, jež soudy učinily ve vztahu k jedné skupině svědků.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný svou nevinu opírá o skutečnost, že v době, blížící se času, kdy byl projednávaný čin spáchán, se nacházel v Ú. n. L. v nemocnici, a s ohledem na objektivně zjištěné časové údaje (doba činu a záznam na GPS), se snaží vyvrátit možnost, že by na místě činu byl osobně přítomen. Ve smyslu své obhajoby považuje za nesprávný způsob, jakým soudy vyhodnotily časový sled událostí dne 1. 6. 2012, kdy se měl dopustit loupežného přepadení sázkové kanceláře, a především to, jak následně hodnotily ve věci provedené důkazy. Obviněný brojil výlučně proti části důkazů hovořící v jeho neprospěch, a naopak za jedině pravdivé považoval ty, které potvrzovaly jeho verzi. Z obsahu podaného dovolání je tak zcela zřejmé, že obviněný užitými argumenty vytýkal zejména způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy.
Takto formulované námitky však nesplňují podmínky pro uplatnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podstatou dovolání obviněného je vlastní konstrukce skutkového děje vystavěná na podkladě jím uplatňované verze obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil. Tento závěr obviněný činil při pomíjení a znevěrohodňování všech dalších důkazů ve věci provedených, tzn. při přehlížení především těch důkazů, které jeho vinu prokazovaly.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedený obsah podaného dovolání shledal, že v něm nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotně právních otázek, jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání bylo podáno mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto neměl povinnost z podnětu tohoto dovolání věc meritorně přezkoumávat.
I přes tento závěr Nejvyšší soud se zřetelem na výhradu o extrémním nesouladu, považuje za vhodné pro úplnost zmínit, že soudy obou stupňů se s obdobnými, již dříve v průběhu trestního řízení vznášenými výhradami obviněného v odůvodnění napadených rozhodnutí, vypořádaly. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (viz strany 2 až 7) vysvětlil, o jaké důkazy své zjištění opřel a kterým svědeckým výpovědím a z jakých důvodů neuvěřil, a se stejnou pečlivostí posuzoval obě skupiny důkazů stojících proti sobě. Ve prospěch obviněného vypovídali L. P., Š. B., Z. P., V. H., a v jeho neprospěch hovořili J. R., J. S., S. B., M. S. Soud však zcela správně posuzoval i důkazy objektivní povahy, a to hlavně listinné důkazy, pachovou stopu zajištěnou na místě činu, u níž byla zjištěna shoda s pachovou stopou odebranou z těla obviněného (č. l. 211 až 224), a výsledek rekognice podle fotografie provedené s přepadenou pracovnicí sázkové kanceláře J. R. (č. l. 196 až 202). Vedle toho se soud rovněž zabýval časovým sledem událostí a pohybem obviněného v průběhu dne 1. 6. 2012. Všechny důkazy, o něž opřel své rozhodnutí, posuzoval se zřetelem na to, zda tvoří ucelený a na sebe logicky navazující řetězec. Výsledek této činnosti soudu prvního stupně následně ve svém usnesení potvrdil jako správný a respektující zásady zakotvené v §2 odst. 5, 6 tr. ř. také odvolací soud, jenž se se závěry učiněnými soudem prvního stupně zcela ztotožnil (srov. strany 3 až 4 usnesení odvolacího soudu).
Z uvedeného lze s ohledem na veškeré v napadených rozhodnutích uvedené souvislosti shrnout, že s ohledem na zajištěné, provedené a zhodnocené důkazy nejsou ve věci patrné žádné okolnosti svědčící o nesprávnosti závěru soudů, jestliže obhajobu obviněného vyhodnotily jako účelovou a nevěrohodnou. Způsob, jakým soudy nižšího stupně při jejich hodnocení posuzovaly provedené důkazy, a činily tak jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, a na jejich podkladě vyslovily své skutkové a potažmo i právní závěry, lze považovat za provedený v souladu s principy vyjádřenými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Protože řízení, která předcházela vydání napadených rozhodnutí, ani odůvodnění těchto rozhodnutí nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010), neměl ani Nejvyšší soud důvod o jejich správnosti pochybovat.
Za situace, kdy nebyla naplněna obecná kritéria vymezující dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný v dovolání uplatnil výhrady, které nejen na označený, ale ani na žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. nedopadají, Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. prosince 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová