ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.201.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 201/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání obviněné R. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. 7 To 308/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 267/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné R. G. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 80 T 267/2010, byla obviněná R. G. uznána vinnou pokusem přečinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a za to byla podle §211 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 11.3.2010 ve F.-M. na ul. F. v sídle společnosti Autobazar RS AUTO a.s., IČ: 27856771, se sídlem Frýdek-Místek, Frýdlantská 2315, již v úmyslu vylákat úvěr a tento nesplácet, při sjednávání úvěrové smlouvy č. ..... se společností GE Money Auto, s.r.o. na nákup vozidla Mercedes M Diesel ML CDI, uvedla, že je zaměstnána od roku 1999 na dobu neurčitou ve společnosti Laurin, s.r.o., Frýdek-Místek, a její čistý měsíční příjem činí 38.000,-Kč, ačkoli u této společnosti zaměstnána nebyla a její čistý měsíční příjem dosahoval v té době pouze částky 7.676,-Kč, přičemž po provedeném vyhodnocení údajů uvedených ve smlouvě jí úvěr ze strany společnosti GE Money Auto, s.r.o. poskytnut nebyl a tímto svým jednáním se pokusila vylákat úvěr ve výši 400.000,-Kč ke škodě společnosti GE Money Auto, s.r.o., IČ: 60112743, se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1a.
Citované rozhodnutí obviněná napadla odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. 7 To 308/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná R. G. dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná namítla, že rozhodnutí soudů vychází fakticky pouze z výpovědi asistentky autobazaru Z. S.. Zpracování úvěrové smlouvy ze dne 11. 3. 2010 svědkyně dovodila pouze ze skutečnosti, že v systému bylo při dané smlouvě uvedeno její jméno. Soudy obou stupňů přitom zcela pominuly výpověď svědka R. S., že sami zaměstnanci autobazaru si zadávali do počítačového systému různé údaje, aby si ověřili, jestli by dosáhli na požadovaný úvěr, přičemž k těmto simulacím používali údaje od osob, které již bazar navštívily a byly tak v systému. Dovolatelka nikdy nepopírala, že žádala o zpětný leasing svého automobilu BMW, tudíž i její údaje byly v systému obsaženy. Zřejmě zde došlo k nastíněné situaci, že někdo pravděpodobně použil její údaje k simulaci žádosti o úvěr, aby si ověřil, zda by na něj dosáhl či nikoliv. Stejně tak se ani jeden ze soudů nevypořádal s její námitkou, že autobazar v dané době, kdy měl být pokus trestného činu úvěrového podvodu spáchán, nedisponoval ani vlastnickým právem k danému automobilu Mercedes ML, ani žádnou smlouvou, která by jej opravňovala s případným zájemcem o koupi uzavřít smlouvu. Bez ohledu na konstatování soudu o zjištěném skutkovém stavu, nebylo nikterak potvrzeno, že by se obviněná v inkriminovaný den nevyskytovala mimo F.-M., když její pobyt v hotelu Atrium v L. potvrdila i zaměstnankyně hotelu a výpověď její nadřízené fakticky nic neříká o tom, zda mohla či nemohla v daném období být v hotelu. Nakonec je třeba upozornit na to, že žádný jiný svědek obžalovanou dne 11. 3. 2010 v autobazaru neviděl a nemůže nade vší pochybnost potvrdit, že tam opravdu byla. Obviněná se proto domnívá, že nesprávné vyhodnocení důkazů vedlo k nesprávnému právnímu posouzení věci jako pokusu zločinu úvěrového podvodu, ačkoliv důkazy svědčily pro zproštění obžaloby. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž uvedla další postup ve věci.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněná R. G. podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinila tak prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Námitky uplatněné obviněnou jsou v rozporu se skutkovým zjištěním soudů a směřují právě do této oblasti. S ohledem na výše rozvedené skutečnosti je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tyto námitky neodpovídají, když v jejich rámci obviněná namítá nesprávné hodnocení důkazů a rozsah dokazování, přičemž uvádí vlastní hodnocení důkazů, čímž uplatňuje výhrady, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Směřují totiž výhradně do procesu dokazování provedeného soudem prvního stupně, konkrétně proti hodnocení důkazů a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku. Obviněná opakovaně uvádí, že nemohla být na místě činu, neboť byla ubytována se svou matkou v hotelu Atrium v L., tímto se však domáhá změny skutkových zjištění, přičemž teprve sekundárně, v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku a ke zproštění obžaloby. Veškeré dovolací námitky, směřující proti způsobu vyhodnocení jednotlivých důkazů, přitom byly součástí obhajoby obviněné již v předchozích fázích trestního řízení, a byly tak jak soudu nalézacímu, tak i soudu odvolacímu známy, přičemž s těmito námitkami se již ve svých rozhodnutích tyto soudy přesvědčivě vypořádaly.
Dovolatelka sice přímo neargumentuje extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, jelikož však zpochybňuje všechny důkazy, tak se toho fakticky domáhá. V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Ústavní soud zdůraznil, že v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). V daném případě Nejvyšší soud neshledal namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku.
Soud hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Tento požadavek obě rozhodnutí splňují.
Obviněná uvádí, že nemohla být na místě činu, neboť se nacházela v L. v hotelu Atrium se svou matkou, což dokládá fakturou vystavenou recepční J. G. Okresní soud shledal výpověď recepční J. G. o vystavení této faktury a pobytu obviněné v hotelu v souvislosti s dalšími důkazy za nevěrohodnou, což na str. 7 a 8 odůvodnění rozsudku rozsáhle a náležitě odůvodnil, přičemž se vyjádřil i k možnosti, že si mohla obviněná ze svého pobytu v L. tzv. odskočit, tudíž i kdyby byla tato výpověď potvrzena dalšími důkazy, což se ovšem nestalo, pak by tato okolnost sama o sobě nenaznačovala, že k tomuto skutku, jak je výše popsán, nemohlo dojít.
To, zda v předmětné době, bylo vozidlo Mercedes ML v nabídce Autobazaru RS Auto, bylo dostatečně zjištěno a podloženo důkazy již v řízení před soudem prvního stupně, kdy byly provedeny výslechy bývalých vlastníků vozidla ohledně jeho prodeje, což bylo jednoznačně prokázáno výslechem M. R., S. Š., J. B., R. S. a sdělením České kanceláře pojistitelů, kde jsou uvedeny subjekty, které jako pojistník uzavřely smlouvu o zákonném pojištění k předmětnému vozidlu, přičemž doby převodů vozidla v zásadě odpovídají tomu, že vozidlo Mercedes ML bylo převedeno od J. B. dne 9. 3. 2010 na majitele autobazaru R. S., resp. jeho společnost Autobazar RS Auto, a.s.
Zcela zásadním důkazem, z něhož vyplývá, že se skutek stal tak, jak je uvedeno shora, je výpověď svědkyně Z. S., a to ve spojení s údaji z občanského průkazu obviněné zanesené v databázi autobazaru. Soud nemá pochybnost o věrohodnosti svědkyně, neboť její výpověď je zcela v souladu s ostatními důkazy a je konzistentní, ačkoli se před prvním výslechem u soudu podívala do počítačové evidence, aby si osvěžila paměť, je třeba brát v potaz, že svědkyně vyřizuje několik desítek žádostí o úvěr měsíčně, a není jistě v lidských silách si pamatovat všechny. Výpověď R. S. o tom, že si sami zaměstnanci zadávali údaje do evidence a simulovali tak, zda by dosáhl na úvěr, nekoresponduje s ostatními důkazy v této věci, jak již uvedly oba nižší soudy, obviněná v březnu 2010 disponovala občanským průkazem s č. ....... s dobou platnosti do 21. 8. 2018, přičemž jej odevzdala Magistrátu města Frýdku-Místku dne 21. 4. 2010, avšak údaje jako číslo občanského průkazu a doba platnosti byly zaneseny v počítačové evidenci autobazaru, i když svědkyně Z. S. obviněnou vůbec neznala a její údaje by jinak mohly být do systému zaneseny až na podzim 2010, kdy si zažádala o zpětný leasing.
Soud prvního stupně postupoval v souladu s provedenými důkazy a zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebylo pochyb, neboť zejména z výpovědi svědkyně Z. S., údajů zanesených v počítačové evidenci autobazaru korespondující s údaji na občanském průkazu obviněné a výpovědi R. S. o vlastnictví předmětného vozidla, vyplynulo, že obviněná byla žádat o úvěr dne 11. 3. 2010 v Autobazaru RS AUTO, a.s. na ulici Frýdlantská 2315 ve Frýdku-Místku a uvedla nepravdivé informace o svých příjmech v úmyslu vylákat úvěr u společnosti GE Money Auto, s.r.o. na nákup vozidla Mercedes M Diesel ML. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů, na které lze k podrobnostem odkázat, vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Nejvyšší soud proto v daném případě neshledal žádný, natož extrémní rozpor.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík