ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1820.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1820/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce I. S. , zastoupeného JUDr. Jiřím Hroňkem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Blanická č. 1008/28, proti žalované Cinema City Czech s. r. o. se sídlem v Praze 4 - Hájích, Arkalycká č. 951/3, IČO 26449242, zastoupené Mgr. Romanem Šafránkem, advokátem se sídlem Hradištko č. 454, o 178.754,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 44/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2012, č. j. 39 Co 340/2012-224, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2012, č. j. 39 Co 340/2012-224, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2011, č. j. 23 C 44/2006-189 (kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 178.754,- Kč se „zákonným úrokem z prodlení od 30. 6. 2006 do zaplacení“ a rozhodnuto, že žalovaná je povinna „uhradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení ve výši 206.692,- Kč“) a rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 18.845,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Hroňka, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen o. s. ř.), neboť ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl - přímo v této věci - vyjádřen v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, č. j. 21 Cdo 2878/2009-119 (§243d odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.), a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; není proto důvod, aby rozhodná právní otázka (aplikace a výklad ustanovení §136 o. s. ř.) byla posouzena jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Namítá-li dovolatelka, že závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v jeho zrušovacím rozsudku, je nesprávný (z důvodů, které v dovolání obšírně rozvádí), polemizuje-li se závěry soudů a dovozuje-li svůj vlastní právní názor na věc, vyjadřuje tím nesouhlas s důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu (a potažmo i dovolacího soudu); dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné (§236 odst. 2 o. s. ř.).
Ostatní námitky žalované – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (žalovaná zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a vytýká odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle jejího názoru pro posouzení věci významné), a dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem, uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Dovolání žalované v části směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení (který má z pohledu své formy povahu usnesení – srov. §167 odst. 1 o. s. ř.), není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, ani podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., neboť nebylo rozhodnuto ve věcech tam taxativně vyjmenovaných, a přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí v něm uvedených (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu