ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2749.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 2749/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Z. H., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, proti žalovanému Mgr. L. B., IČO 71459014, advokátovi se sídlem v Pardubicích, náměstí Čs. legií 500, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 30/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. října 2013, č. j. 7 C 30/2013-47, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2013, č. j. 18 Co 661/2013-53, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. října 2013, č. j. 7 C 30/2013-47, se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2013, č. j. 18 Co 661/2013-53, se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně podala dovolání proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. října 2013, č. j. 7 C 30/2013-47, o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2013, č. j. 18 Co 661/2013-53, jímž bylo uvedené usnesení okresního soudu potvrzeno.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno dne 8. 4. 2014, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně směřuje proti usnesení okresního soudu, tedy proti rozhodnutí soudu prvního stupně (§9 odst. 1 o. s. ř.), avšak opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ust. §201 o. s. ř. odvolání. Nejvyšší soud rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (§10a o. s. ř.). Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti usnesení soudu prvního stupně občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně zastavil (§243b, §104 odst. 1 o. s. ř.).
Žalobkyně dovoláním napadla rovněž usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2013, č. j. 18 Co 661/2013-53. Dovolání proti tomuto rozhodnutí není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť uplatněné dovolací námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelka sice v obecné poloze namítá nesprávné právní posouzení otázky, zda v případě jejího požadavku na náhradu škody se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, svými námitkami však v podstatě zpochybňuje obsah znaleckého posudku znalce Ing. Miroslava Dostála, podaného v jiném řízení.
Jak vyplývá z judikatury dovolacího soudu, o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, dostupné na www.nsoud.cz ). Odvolací soud svůj závěr o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 věty první o. s. ř., založil na zjištění čerpaném z obsahu spisu ve věci, v níž žalovaný advokát žalobkyni zastupoval, že se žalovaný nedopustil v řízení žádného jednání, které by zakládalo tvrzený nárok žalobkyně na náhradu škody proti němu, a že mezi jeho jednáním či nečinností a tvrzenou škodou není příčinná souvislost. Odvolací soud se neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně posuzování podmínek pro přiznání osvobození od soudního poplatku a není ani důvod, aby byla uvedená otázka posouzena jinak.
Vzhledem k tomu, že dovolání v rozsahu, v němž bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu