ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.4585.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 4585/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) J. Ž. , zastoupeného Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Těšnov 1163/5, b) P. Ž. a c) L. Ž. , proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO 42196451, zastoupenému Mgr. Bohuslavem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o 6.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 91/2009, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2013, č. j. 25 Co 194/2013-245, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 29.766,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Bohuslava Hubálka, advokáta se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2013, č. j. 25 Co 194/2013-245, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Jestliže dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku úmyslného způsobení škody, opomíjí, že napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že i v případě uplatnění desetileté objektivní promlčecí doby podle §106 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), by byl žalovaný nárok promlčen, neboť uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba podle §106 odst. 1 obč. zák. Ostatně takový závěr je v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž je počátek běhu obou lhůt stanoven odlišně a zároveň jsou ve svém běhu na sobě nezávislé; skončí-li běh kterékoli z nich, právo se bez ohledu na druhou z nich promlčí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1463/2000, uveřejněný pod C 1151 Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck).
Nelze pominout, že i kdyby rozhodnutí odvolacího soudu primárně spočívalo na závěru o nedbalostním jednání žalovaného, nesměřují uplatněné námitky v tomto směru proti právnímu posouzení věci, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. založit. Tento závěr pak tím více platí tam, kde žalobce a) napadá závěr odvolacího soudu, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by bylo třeba námitku promlčení vznesenou žalovaným považovat za námitku vznesenou v rozporu s dobrými mravy, neboť rozpor s dobrými mravy se zásadně posuzuje v každém jednotlivém případě individuálně s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem na stranách obou účastníků sporu.
Namítá-li nakonec dovolatel, že uplatněním nároku v předchozích soudních řízeních došlo ke stavení běhu promlčecí doby, shledává nesprávné právní posouzení věci tam, kde odvolací soud uzavřel, že jestliže byla daná řízení zastavena z důvodu neuhrazení soudního poplatku, nebylo v nich ve smyslu §112 obč. zák. řádně pokračováno. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž v zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník soudního řízení, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 25. 1. 1976, sp. zn. 4 Cz 8/76, uveřejněný pod č. 32/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3126/2010, publikované pod C 10301 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Není tedy důvodu, aby rozhodná právní otázka stavení promlčecí doby v závislosti na splnění poplatkové povinnosti byla posouzena jinak.
Jestliže tedy žádná z uplatněných námitek přípustnost dovolání žalobce b) podle §237 o.s.ř. nezaložila, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 24.300,- Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce b), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 29.766,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. prosince 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu