ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1388.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1388/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2014 o dovolání, které podal obviněný E. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka Pardubice ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 13 To 288/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 62/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 1 T 62/2014 , byl podle §45 odst. 1 trestního zákoníku zrušen výrok o vině obviněného E. K. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 3 T 242/2013, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku byl obviněný E. K. znovu uznán vinným ze spáchání pod body I. A) 1 - 17) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, I. A) 9, 10, 12, 14, 15) přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, I. A) 9, 10, 12, 14) přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku, I. B) 18, 19, 20, 21, 22) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, I. B) 22) přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 trestního zákoníku a II. zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 trestního zákoníku.
Za to byl podle §187 odst. 1 trestního zákoníku, za použití §45 odst. 1 a §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu mu byla uložena povinnost zaplatit tam uvedeným poškozeným náhradu škody, přičemž část poškozených byla podle §229 odst. 2 trestního řádu odkázána se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, resp. podle §229 odst. 1 trestního řádu odkázána s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §226 písm. c) trestního řádu byl obviněný zproštěn obžaloby pro jednání dále popsaná pod body 1) až 9).
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové − pobočka Pardubice, usnesením ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 13 To 288/2014 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 15. 7. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu a jeho prostřednictvím i rozhodnutí nalézacího soudu [výrok o vině v části I. A) bodu 2, 3, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, I. B) bodu 18, 19, 20 (vyjma krádeže dvou přepravek piva zn. Pilsner Urquell a elektrických plotových nůžek), 21 (vyjma krádeže 14 kusů čokolád), 22 (vyjma krádeže teleskopické pilky a porušování domovní svobody), a v části II., výroku o trestu a náhradě škody] napadl obviněný E. K. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu, neboť podle jeho názoru spočívají napadená rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný poukázal především na skutečnost, že nalézací soud při svém rozhodnutí vycházel zejména z jeho výpovědi učiněné v přípravném řízení bez účasti obhájce. Obviněný však trvá na tom, že neumí číst ani psát, a není schopen se sám seznámit s psaným textem. Na tomto základě proto popírá jím podepsanou výpověď ze dne 16. 1. 2014, a naopak trvá na výpovědích učiněných za přítomnosti obhájce ze dne 4. 4. 2014 a 12. 5. 2014. Nesouhlasí se zprávou ředitele Dětského domova se školou Základní školy a Školní jídelny H. M., podle které je schopen porozumět psanému textu. Odvolací soud žádal o vyžádání jeho karty vězně, která se nachází ve Věznici P., a zprávu z Výchovného ústavu, Střední školy a školní jídelny B., z nichž by bylo zjištěno, že číst a psát neumí. Obviněný dále uvedl, že závěr o jeho vině spočívá především na jeho doznání bez přítomnosti obhájce, z ostatních provedených důkazů jeho vina nevyplývá. S ohledem na uvedené proto podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by se skutků mu kladených za vinu dopustil. Ve vztahu ke zločinu pohlavního zneužití obviněný uvedl, že nevěděl, kolik je poškozené let, přičemž k pohlavnímu styku došlo již druhý den po jeho návratu z výkonu trestu odnětí svobody, a byl přitom pod vlivem alkoholu. O věku poškozené neměl žádné pochybnosti ani později vzhledem k tomu, že u poškozené bydlel a její matka je ještě podporovala. Proto u něj nelze dovozovat ani eventuální úmysl. V řízení navíc opakovaně pokazoval na nevěrohodnost poškozené, která často lže. Podle obviněného se proto soudy v rozporu se zásadou presumpce neviny nevypořádaly s jeho obhajobou, ani neprovedly jím navržené důkazy.
Obviněný s ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka Pardubice č. j. 13 To 288/2014-954, ze dne 15. 7. 2014, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, případně aby ze stejného důvodu zrušil v napadené části i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, č. j. 1 T 62/2014-918, ze dne 19. 5. 2014, a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci , jemuž byl doručen dne 15. 10. 2014. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný E. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovou vadou však napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka Pardubice ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpěly. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně velice pečlivě, logicky a přesvědčivě vyhodnotil důkazní situaci v každém z přisouzených skutků, důsledně vycházel ze zásady in dubio pro reo, pokud zcela absentovalo doznání obviněného, byl spolehlivě usvědčen popsanými důkazy. Oba soudy se beze zbytku vypořádaly s jeho obhajobou údajné negramotnosti.
Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolatel se ve skutečnosti domáhal pouze revize zjištěného skutkového stavu věci, což mělo vést k odlišnému rozsudečnému výroku. Nenaplnil proto deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Obviněný uplatnil rovněž dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu . V obecné rovině může dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívat ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek (odvolání) byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 trestního řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět). Odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 trestního řádu, ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 trestního řádu). Odvolání bylo zamítnuto z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z uvedeného je patrné, že v projednávané věci nebylo odvolacím soudem rozhodnuto ani podle §253 odst. 1 trestního řádu, ani podle §253 odst. 3 trestního řádu. Pokud jde o poslední alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívající v daném případě v tom, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. b), e), f), g) a k) trestního řádu, dospěl Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci uvedené výše k závěru, že v tomto bodě je dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 12. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký