ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1402.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1402/2013 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. března 2014 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Ing. arch. K. H ., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 67 To 387/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 170/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 67 To 387/2012, zrušuje v části, v níž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti výroku, jímž byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 2 T 170/2011, pod bodem ad I/ uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), dále proti výroku, jímž mu byl uložen úhrnný trest za tento přečin a za pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), a proti výrokům o náhradě škody ohledně poškozené Z. S.
Ve shora označených výrocích se současně zrušuje i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 2 T 170/2011 .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
V rámci odsuzující části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 2 T 170/2011, byl obviněný Ing. arch. K. H. uznán vinným pod bodem ad I/ výroku o vině přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že „koncem roku 2006 v P., K., v provozovně společnosti Kuchyně plus, s. r. o., uzavřel jako její jednatel s poškozenou Z. S., dohodu týkající se dodání a montáže kuchyňské linky od spol. Rational včetně elektrospotřebičů zn. Miele a skleněného obložení stěn v ceně 1.228.023,- Kč včetně DPH do domu v P., ulice U., na jejímž základě poškozená uhradila zálohové faktury formou složení hotovosti na účet společnosti vedený u HVB Bank, a to dne 7. 11. 2006 částku ve výši 796.149,- Kč, dne 21. 2. 2007 částku ve výši 398.074,- Kč a dne 14. 7. 2009 částku ve výši 33.800,- Kč, přičemž od roku 2007 do doby zahájení trestního stíhání zajistil dodání a montáž kuchyně v nekompletní sestavě, uhrazený elektrospotřebič „drtič M55“ a skleněné obložení stěn nedodal a poškozené zaplacenou zálohu za nedodané věci nevrátil, čímž jí způsobil škodu ve výši nejméně 40.100,- Kč“
a pod bodem ad II/ 1) – 8) pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. za jednání spočívající v tom, že „v období od dubna 2008 do 20. 10. 2009 vylákal od níže uvedených poškozených zálohy a platby na sjednané závazky s vědomím, že závazky z objednávek uzavřených s poškozenými nesplní, když následně provedení zakázek nebo dodání zboží od subdodavatele ani neobjednal, případně neuhradil subdodavatelem požadovanou zálohu, přestože ji od níže uvedených poškozených vybral, a takto vybrané finanční prostředky použil pro svou potřebu, přičemž plnění svých závazků oddaloval pod smyšlenou legendou až do doby, kdy převedl společnost na jinou osobu a stal se pro klienty nekontaktní, kdy se tak stalo v těchto případech:
1) v dubnu 2008 v P., K., v provozovně společnosti Kuchyně plus, s. r. o., uzavřel jako její jednatel s poškozeným Ing. J. R., ústní dohodu o dodání a montáži kuchyňské linky zn. Atmos včetně elektrospotřebičů zn. Gutmann a zn. Siemens, včetně lednice zn. Rational Amana do novostavby rodinného domu v P., ul. V. s termínem dodání do 30. 3. 2009, na základě které poškozený dne 30. 6. 2008 na výzvu obžalovaného uhradil prostřednictvím bankovního účtu generálního dodavatele stavby spol. KODL-K. D., s. r. o., na účet společnosti Kuchyně plus, s. r. o., zálohu ve výši 278.371,- Kč a dne 26. 6. 2008 uhradil zálohu na elektrospotřebiče ve výši 300.000,- Kč v hotovosti k rukám zaměstnance společnosti Kuchyně plus, s. r. o., L. B., přičemž obžalovaný poškozenému uváděl, že objednané zboží je třeba ihned urychleně zaplatit, přivézt do České republiky a uskladnit v jejich skladu, poškozený tedy dne 5. 4. 2009 uhradil v hotovosti na prodejně doplatek ve výši 168.500,- Kč, a tohoto jednání se obžalovaný dopustil, ačkoliv si byl již při uzavření dohody vědom, že nebude schopen závazky z dohody pro něj vyplývající plnit a uhrazenou zálohu použije k jinému účelu, což také následně učinil, když sice kuchyni zn. Atmos bez elektrických spotřebičů a bez kuchyňské pracovní desky u německé společnosti Rational Einbauküchen GmbH v lednu 2009 objednal a v březnu 2009 převzal, avšak linku poškozenému dodal až v červnu 2009 v nekompletním stavu, dále u německé společnosti O+F A-Line GmbH objednal na základě dohody s poškozeným dne 1. 4. 2009 lednici, a přestože si byl vědom toho, že uvedená společnost lednici nedodá bez platby předem, objednanou lednici dodavateli nezaplatil a vůbec neobjednal další dohodnuté a poškozeným uhrazené elektrospotřebiče a komponenty kuchyňské linky, čímž způsobil poškozenému Ing. J. R. škodu ve výši minimálně 192.484,- Kč,
2) dne 11. 9. 2008 v P., K., na provozovně společnosti Kuchyně plus, s. r. o., uzavřel jako její jednatel s poškozeným S. T., dohodu o dodání a montáži kuchyňské linky zn. Rational Neos včetně elektrospotřebičů v celkové ceně 915.011,- Kč, téhož dne vystavil poškozenému fakturu, která byla uhrazena bankovním převodem na účet společnosti Kuchyně plus, s. r. o., dne 7. 10. 2008, ačkoliv si byl obviněný již při uzavření dohody vědom toho, že nebude schopen závazky z ní pro něj vyplývající plnit a finanční prostředky použije k jinému účelu, což také následně učinil, objednanou kuchyňskou linku poškozenému nedodal a uhrazenou finanční hotovost mu nevrátil, a až do prosince roku 2009 přesvědčoval poškozeného, že kuchyňská linka byla v Německu objednaná, vyrobená a dodaná společnosti Kuchyně plus, s. r. o., je uskladněná ve skladu společnosti a k montáži nemůže dojít dřív než v lednu 2010 z důvodu jejich pracovního vytížení, čímž způsobil poškozenému S. T. škodu v celkové výši 915.011,- Kč,
3) v říjnu 2008 v P., K., v provozovně společnosti Kuchyně plus, s. r. o., uzavřel jako její jednatel s poškozeným P. M., nejprve ústní a později i písemnou kupní smlouvu na dodání kuchyňské linky zn. Rational Neos včetně kamenné desky od spol. Granit H. a elektrospotřebičů do novostavby rodinného domu poškozeného v P.-K. v celkové ceně 1.173.968,- Kč s tím, že poškozeného ihned vyzval k uhrazení zálohy ve výši 704.381,- Kč, která byla poškozeným uhrazena formou bankovního převodu na účet společnosti Kuchyně plus, s. r. o., dne 30. 10. 2008, dále dne 16. 1. 2009 poškozeného vyzval k uhrazení druhé zálohy ve výši 352.190,- Kč, kterou poškozený uhradil opět převodem na účet dne 28. 1. 2009, a dne 18. 11. 2009 pak k doplacení zbývající částky ve výši 117.397,- Kč, kterou poškozený uhradil dne 8. 12. 2009, ačkoliv si byl obviněný již při uzavření dohody vědom toho, že nebude schopen závazky z ní pro něj vyplývající plnit a finanční prostředky použije k jinému účelu, což také následně učinil, když na přelomu listopadu a prosince 2009 zajistil dodání a montáž pouze nábytkové části kuchyně v celkové hodnotě 548.000,- Kč, zbývající zaplacené kuchyňské spotřebiče a kamennou pracovní desku buď vůbec neobjednal nebo sice objednal, ale dodavateli nezaplatil, čímž způsobil poškozenému P. M. škodu ve výši 625.968,- Kč,
4) dne 9. 2. 2009 v P., K., na provozovně společnosti Kuchyně plus, s. r. o., uzavřel jako její jednatel s poškozeným Ing. J. R., ústní dohodu týkající se dodání a montáže kuchyňské linky včetně elektrospotřebičů do bytu v P., B. s termínem dodání do 30. 4. 2009, následně poškozeného vyzval k urychlené úhradě ceny v hotovosti na pobočce společnosti Kuchyně plus, s. r. o., kde poškozený následně dne 10. 2. 2009 uhradil částku 90.000,- Kč a dne 17. 2. 2009 pak doplatek ve výši 210.000,- Kč, ačkoliv si byl obžalovaný již při uzavření dohody vědom toho, že nebude schopen závazky z ní pro něj vyplývající plnit a finanční prostředky použije k jinému účelu, což také následně učinil, když objednanou kuchyň u dodavatele německé společnosti Rational Einbaukiichen GmbH vůbec neobjednal a poškozenému později dodal pouze elektrospotřebiče, konkrétně pračku, myčku, troubu, lednici a varnou desku v celkové hodnotě 109.098,- Kč, čímž způsobil poškozenému Ing. J. R. škodu ve výši minimálně 190.902,- Kč,
5) dne 12. 6. 2009 v P., N., v sídle společnosti Kuchyně plus, s. r. o., uzavřel jako její jednatel s poškozeným E. M. H., kupní smlouvu týkající se dodání a montáže dvou kuchyňských linek zn. Rational včetně elektrospotřebičů zn. Siemens a kamenné desky od spol. Granit H. do dvou bytů poškozeného v P., I. a I. v celkové ceně 639.022,- Kč s termínem dodání do srpna roku 2009 s tím, že po poškozeném ihned požadoval uhrazení zálohy ve výši 575.120,- Kč, která byla poškozeným uhrazena převodem na účet společností Kuchyně plus, s. r. o., dne 16. 6. 2009, ačkoliv si byl obžalovaný již při uzavření smlouvy vědom toho, že nebude schopen závazky z ní pro něj vyplývající plnit a finanční prostředky použije k jinému účelu, což také následně učinil, když v měsíci říjnu 2009 zajistil dodání a montáž pouze nábytkové části kuchyní, a to v nekompletní sestavě, zbývající zaplacené kuchyňské spotřebiče poškozenému nedodal ani mu nevrátil zaplacenou zálohu, čímž mu způsobil škodu ve výši minimálně 441.209,- Kč,
6) na základě dříve uzavřené dohody o dodání kuchyňské linky od německé společnosti Rational Einbauküchen GmbH v celkové hodnotě 240.000,- Kč vyzval dne 20. 8. 2009 jako jednatel společnosti Kuchyně plus, s. r. o., poškozeného J. S., k uhrazení zálohy ve výši 3.000,- EUR, kterou mu poškozený předal téhož dne v hotovosti v provozovně společnosti Kuchyně plus, s. r. o., v P., K., následně dne 24. 9. 2009 převzal od poškozeného další zálohu ve výši 3.000,- EUR a dne 10. 12. 2009 poškozeného prostřednictvím svých zaměstnanců vyzval k zaplacení doplatku s tím, že poté je možné kuchyňskou linku již připravenou u dodavatele namontovat, poškozený proto dne 14. 1. 2010 uhradil obžalovanému další zálohu ve výši 2.000,- EUR, ačkoliv si byl obžalovaný již při uzavření dohody vědom toho, že nebude schopen závazky z ní pro něj vyplývající plnit a finanční prostředky použije k jinému účelu, což také následně učinil, když kuchyňskou linku poškozenému nedodal a peníze užil pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozenému J. S. škodu ve výši 8.000,- EUR (204.310,- Kč),
7) dne 3. 7. 2009 pověřil jako jednatel společnosti Kuchyně plus, s. r. o., zaměstnance J. K., vystavením zálohové faktury na částku 68.380,- Kč společnosti TN Interiér Česká republika, s. r. o., se sídlem P., M., k objednávce ze dne 2. 7. 2009, týkající se dodání kuchyňských elektrospotřebičů zn. Miele s termínem dodání ve lhůtě 3-4 týdnů od uhrazení zálohy, na jejímž základě společnost JN Interiér ČR, s. r. o., uhradila dne 8. 7. 2009 na pobočce společnosti Kuchyně plus, s. r. o., v P., K. v hotovosti částku 68.378,- Kč, ačkoliv si byl obžalovaný vědom toho, že kuchyňské elektrospotřebiče dle objednávky nedodá a převzatou finanční hotovost si ponechá pro vlastní potřebu, což také následně učinil, čímž způsobil poškozené společnosti JN Interiér Česká republika, s. r. o., se sídlem P., M., škodu ve výši 68.378,- Kč,
8) dne 20. 10. 2009 v P., K., v provozovně společnosti Kuchyně plus, s. r. o., uzavřel jako její jednatel s poškozenou D. E., kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání kuchyňské linky zn. Rational Atmos, kamenné desky a spotřebičů dle specifikace uvedené v příloze smlouvy v celkové kupní ceně 300.000,- Kč s tím, že ihned po podpisu smlouvy požadoval uhrazení zálohy ve výši 240.000,- Kč, která byla ještě téhož dne poškozenou osobně vložena na účet společnosti Kuchyně plus, s. r. o., vedený u Unicredit Bank ČR, ačkoliv si byl obžalovaný již při uzavření smlouvy vědom toho, že nebude schopen závazky z ní pro něj vyplývající plnit a finanční prostředky použije k jinému účelu, což také následně učinil, když kuchyni bez elektrických spotřebičů a bez kuchyňské pracovní desky v listopadu 2009 sice u německé společnosti Rational Einbauküchen GmbH objednal, avšak věděl, že zálohu, kterou již použil pro svoji potřebu, na její výrobu společnosti Rational neuhradí a ta tak výrobu vůbec nezahájí, peníze poškozené nevrátil a navíc si byl vědom, že firemní účet společnosti Kuchyně plus, s. r. o., vykazuje debetní zůstatek kolem 1.500.000,- Kč, a svým jednáním tak způsobil poškozené D. E. škodu ve výši 240.000,- Kč“.
Za to byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák., za použití §58 odst. 1 tr. zák., podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu Probační a mediační služby České republiky. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena také zvláštní podmínka osvědčení spočívající v jeho povinnosti ve zkušební době podle svých sil uhradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Z. S. částku 40.100,- Kč, Ing. J. R. částku 383.386,- Kč, S. T. částku 915.011,- Kč, P. M. částku 625.968,- Kč,částku 441.209,- Kč, J. S. částku 8.000,- Euro, poškozené společnosti JN Interiér Česká republika, s. r. o., částku 68.378,-Kč a poškozené D. E. částku 240.000,- Kč. Poškozené Z. S., Ing. J. R. a E. M. H. pak soud se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. ZT 169/2011, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Poškozená I. U. byla podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti odsuzující části předmětného rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 67 To 387/2012, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak v napadených výrocích nabyl právní moci dne 9. 9. 2013 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. arch. K. H. následně dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) předně namítl nesprávnost právního posouzení skutku popsaného ve výroku ad I/ rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu (přečinu) zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedl, že využití inkasovaných záloh k jinému podnikatelskému účelu není zpronevěrou ve smyslu trestního zákona, neboť záloha se po přijetí stává majetkem podnikatele a nemůže mít proto povahu cizí věci. Tato skutečnost má zároveň význam z hlediska posouzení toho, zda svým jednáním vůbec mohl způsobit škodu na cizím majetku. Na podporu své argumentace připomněl právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 928/2002.
Výrok rozsudku soudu prvního stupně o vině dále podle dovolatele nesprávně a zavádějícím způsobem směšuje jeho závazky a závazky právnické osoby, tj. firmy, ve které byl dříve společníkem a jednatelem. Ty je ovšem třeba posuzovat samostatně. Podle rozsudku měl v případě trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. „obohatit sebe“ tak, že uvedl někoho v omyl, ovšem v popisu skutku není nijak konkretizováno, jakým způsobem tak učinil na úkor poškozené společnosti a jejích věřitelů. Dovolatel znovu zopakoval, že přijímané zálohy byly majetkem společnosti Kuchyně plus, s. r. o., jako právnické osoby, a nikoli jeho majetkem, což je třeba v popisu skutku zohlednit. Odmítá také závěr soudů, že od počátku věděl, že závazky z objednávek přijatých od poškozených nesplní. Nešlo totiž o jeho závazky, ale o závazky obchodní společnosti, za které společník neručí, což bylo poškozeným známo již z názvu společnosti. Soudy svým nesprávným výkladem fakticky připouštějí konstrukci neomezeného ručení společníka za závazky společnosti, ovšem zcela v rozporu s úpravou podmínek tohoto ručení obsaženou v §105 odst. 1 obchodního zákoníku. Pokud byla v jednotlivých případech dlužníkem pouze obchodní společnost, pak mu nelze klást za vinu ani to, že svůj obchodní podíl ve společnosti převedl na jinou existující osobu. V této souvislosti dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 5 Tdo 556/2010, podle kterého samotný převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným nelze bez dalšího pokládat za nezákonný úkon. Dovolatel nesouhlasí rovněž s posouzením dílčích útoků (skutků) popsaných v bodě ad II/ výroku rozsudku soudu prvního stupně jako pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. Podle jeho názoru totiž jednotlivé útoky vykazují odlišnosti stran skutkových okolností, za nichž se odehrály, a proto je třeba k nim přistupovat „individuálně“. Některé z nich navíc mají pouze obchodněprávní či občanskoprávní charakter. Nelze je tudíž podřazovat pod jednotný záměr či úmysl dovolatele, kdy by ve všech případech měl za cíl podvést „ve výsledném rozsahu“ poškozené. Z výše uvedených důvodů své dovolání shrnul tak, že celá věc měla být správně řešena v občanskoprávním řízení podle předpisů obchodního práva nebo v insolvenčním řízení.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 67 To 387/2012, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 2 T 170/2011, a Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265 odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který konstatoval, že námitky obviněného z větší části odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §2656b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolateli přisvědčil především v poukazu na právní povahu poskytnuté zálohy ve vztahu k bodu ad I/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně s tím, že pokud podnikatel takovou zálohu použije v rámci svého podnikání k jiným účelům než pro dodání zboží nebo služeb zákazníkovi, který zálohu poskytl, samo o sobě to nezakládá jeho trestní odpovědnost za trestný čin zpronevěry. Z popisu skutku ad I/ výroku o vině přitom vyplývá pouze to, že obviněný postupně převzal od poškozené částku 1.228.023,- Kč, přičemž nedodal jen část vybavení kuchyně v hodnotě 40.000,- Kč. Ze skutkové věty současně nelze dovodit, že by zálohu nebo její část nepoužil v souvislosti s podnikatelskou činností společnosti Kuchyně plus, s. r. o., ani to, že by od počátku jednal v podvodném úmyslu, zvláště pokud nesplnil závazek v rozsahu odpovídajícím necelé třicetině převzaté zálohy. Takové jednání podle státního zástupce pod skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku ani jiného trestného činu podřadit nelze.
Za nedůvodné naopak státní zástupce označil námitky obviněného vztahující se k výroku o vině pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Poukázal na to, že pokud se pachatel dopustí trestného činu podvodu v postavení fyzické osoby jednající jménem osoby právnické, je z hlediska jeho trestní odpovědnosti nerozhodné, zda se nepravdivé skutečnosti, které předstíral, týkaly jeho samotného nebo právnické osoby, jejímž jménem jednal. Stejně tak je nerozhodné, zda majetkový prospěch z podvodného jednání získal pachatel jako fyzická osoba nebo jako právnická osoba, za kterou vystupoval. Z hlediska trestní odpovědnosti je tedy irelevantní, že závazky, které dovolatel sjednával s vědomím, že nebudou splněny, se formálně týkaly obchodní společnosti Kuchyně plus, s. r. o. Ze skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá, že dovolatel použil peněžní prostředky (zálohy) pro svoji potřebu. Státní zástupce zároveň připomněl, že jednotlivé skutky (dílčí útoky) trestného činu podvodu byly dokonány již okamžikem převzetí záloh od poškozených. To znamená, že dovolatelem zdůrazňované následné převedení jeho obchodního podílu ve společnosti na jinou osobu sice samo o sobě znaky trestného činu podvodu nenaplňuje, nicméně jako snaha zbavit se trestní odpovědnosti to dokresluje existenci jeho podvodného úmyslu.
Stran rozhodování o náhradě škody státní zástupce poznamenal, že dovolatel byl podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán nikoli ke splnění obchodněprávního závazku společnosti Kuchyně plus, s. r. o., ale k náhradě škody, kterou způsobil trestným činem a za kterou odpovídal ve smyslu ustanovení §420 odst. 1 tehdy účinného občanského zákoníku.
Podle státního zástupce nemohou obstát ani námitky dovolatele, že u trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. v daném případě nebyly dány podmínky pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. Všechny dílčí útoky totiž byly vedeny záměrem opatřit si podvodným jednáním peněžní prostředky, byly spáchány prakticky identickým jednáním a nebyl mezi nimi výrazný časový odstup, který by pokračování vylučoval.
S ohledem na výše rozvedené skutečnosti státní zástupce uzavřel své vyjádření k dovolání názorem, že za důvodně uplatněné lze považovat pouze námitky týkající se výroku o vině trestným činem zpronevěry. Přestože je tento trestný čin výrazně méně závažný než trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl obviněný rovněž uznán vinným, je nutno vzít v úvahu, že se k němu vztahuje výrok o úhrnném trestu i výrok o náhradě škody. Za tohoto stavu není možno dospět k závěru, že by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 67 To 387/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 2 T 170/2011, v částech týkajících se výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, výroku o náhradě škody způsobené tímto trestným činem, a dále ve výroku o trestu a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný Ing. arch. K. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé a rozvedený v jeho odůvodnění, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ze skutečností rozvedených v předcházejícím odstavci tedy plyne, že obviněný svými námitkami uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně.
Pokud jde o výhrady vůči správnosti právní kvalifikace jednání popsaného pod bodem ad II/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně a jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., Nejvyšší soud jim nepřiznal dovolatelem přisuzované opodstatnění.
Skutkový stav věci, který měly soudy při hmotně právním posouzení předmětného skutku k dispozici, lze stručně shrnout tak, že dovolatel jako jednatel společnosti Kuchyně plus, s. r. o., v období od dubna 2008 do 20. 10. 2009 v celkem osmi případech uzavřel s jednotlivými poškozenými dohody o dodání a případně i montáži kuchyňského vybavení. Následně poškozené vyzýval k zaplacení záloh na objednané zboží, až na výjimky v řádech statisíců Kč, které od nich osobně přebíral, ačkoli si již při uzavírání smluv byl vždy vědom skutečnosti, že nebude schopen závazky z nich vyplývající plnit a finanční prostředky použije jiným způsobem, což také následně učinil. Podvodný úmysl obviněného soudy zcela správně dovodily ze zjištění, že na poškozených žádal zálohy na kuchyně za situace, kdy si byl dobře vědom špatné ekonomické situace společnosti Kuchyně plus, s. r. o., která mu reálně neumožňovala smluvním závazkům řádně a včas dostát. Předstíral tedy skutečnosti, jež nebyly v souladu se skutečným stavem věci, tj. solventnost společnosti Kuchyně plus, s. r. o., a její schopnost plnit své závazky. Tím vzbudil v jednotlivých poškozených důvěru a s ní související rozhodnutí uzavřít se společností inkriminované dohody a složit požadované zálohy na dodání zboží a služeb. Sjednané závazky následně buď vůbec nesplnil, nebo je splnil pouze částečně, a v důsledku toho vznikla smluvním partnerům (poškozeným) škoda na jejich majetku specifikovaná ve výroku rozsudku. Jinými slovy, dovolatel od počátku jednal se znalostí všech rozhodných skutečností, tedy především s vědomím toho, že smluvní vztahy s poškozenými jsou založeny na podvodu (uvedení někoho v omyl), jehož smyslem bylo dosáhnout zamýšleného obohacení se na jejich úkor a k jejich škodě. Tím nejenže naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ale jeho jednání se svojí závažností současně zřetelně vymyká ze sféry soukromého práva a přesahuje již do roviny práva trestního, jehož použití jako prostředku ultima ratio bylo v posuzovaném případě zcela namístě.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani poukaz dovolatele na skutečnost, že vybrané zálohy přecházely do vlastnictví společnosti Kuchyně plus, s. r. o., jejímž jménem coby jednatel a jediný společník uzavíral s poškozenými inkriminované dohody. Jako trestný čin podvodu je totiž podle ustálené soudní praxe namístě kvalifikovat i jednání pachatele, který si sice neponechá peníze (zálohy) vybrané od klientů společnosti, za kterou jedná, pro svou vlastní potřebu a jeho úmysl by k tomu ani nesměřoval, ale jeho úmyslným jednáním byla obohacena společnost, která vybrané peníze použila například na úhradu svých provozních výdajů. V takových případech pak jde o obohacení „jiného“ poté, co byli klienti uvedeni v omyl tím, že obviněný za stavu insolvence společnosti, která jí neumožňuje dostát svému závazku a poskytnout slíbené plnění, přesto takové plnění nabízí, resp. vybírá na jeho úhradu od klientů zálohy (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. 7 Tz 65//2001, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 5/2001, pod č. T 141). Dovolateli lze v této souvislosti přisvědčit pouze ve výhradě, že popis skutků (dílčích útoků) ve výroku o vině ad II/ z rozsudku soudu prvního stupně odpovídajícím způsobem nevyjadřuje, že svým jednáním obohatil právě sebe, jak se následně podává v tzv. právní větě výroku. Tato formální vada však - s ohledem na výše uvedené - není natolik zásadní, aby pro ni napadený výrok o vině nemohl obstát. Na právní kvalifikaci skutku a tím i trestní sazbu nemá totiž žádný dopad. Stejný závěr lze vztáhnout i na navazující adhezní výroky. Jak správně zdůraznil vyjadřující se státní zástupce, dovolatel nebyl zavázán ke splnění obchodněprávních závazků společnosti Kuchyně plus, s. r. o., kterou předtím zjevně účelově převedl na jinou osobu, ale k náhradě škody, kterou spáchal trestným činem podvodu.
Akceptovat konečně nelze ani námitku dovolatele, že jednotlivé dílčí útoky popsané pod bodem ad II/ 1) – 8) výroku o vině z rozsudku spolu nesouvisí natolik, aby je bylo možno posoudit jako pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. Je třeba vzít v úvahu, že pokračování v trestném činu vymezuje zákon několika znaky, které musí existovat současně; tj. jednotlivé dílčí útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, musí být vedeny jednotným záměrem (tzv. subjektivní souvislost) a musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí (tzv. objektivní souvislost).
Ze skutkových zjištění učiněných soudy je kumulativní splnění těchto podmínek naprosto zřejmé. Všechny dílčí útoky, jak je uvedeno shora, spojuje záměr opatřit sobě nebo společnosti Kuchyně, s. r. o., podvodným jednáním finanční prostředky, všechny naplňovaly skutkovou podstatu trestného činu podvodu a byly spáchány prakticky stejným způsobem. Co se týče časového odstupu mezi jednotlivými dílčími útoky, soudy zde správně vycházely z dat uzavření jednotlivých smluv, ale též z doby převzetí záloh od poškozených, kterým byly teprve jednotlivé útoky dokonány. Z nich je patrné, že je od sebe vždy dělil časový úsek v řádu několika týdnů. Jestliže dovolatel poukázal na odlišnosti ve skutkových okolnostech, představuje jeho argumentace v podstatě polemiku se zjištěným skutkovým stavem věci a s hodnocením důkazů oběma soudy, o kterou uplatněný hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. opírat nelze. Jedná se o námitky procesního charakteru, kterými v zásadě odmítá skutkové zjištění, podle kterého od počátku jednal s vědomím, že závazky z dohod uzavřených s poškozenými řádně nesplní. Přitom částečně opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v předchozích stádiích trestního řízení, kterou soudy vyhodnotily jako nevěrohodnou a účelovou [jako např. že v případě dílčího útoku pod bodem ad II/ 2) měl pro zákazníka kuchyňskou linku připravenou, ovšem dodat mu ji nemohl vzhledem k nepřipravenosti prostor, do kterých měla být instalována].
V této části tak Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel byl trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. uznán vinným právem a rozhodnutí soudů obou stupňů v tomto směru mohou obstát.
Za důvodně uplatněnou je však nutno považovat námitku obviněného, že jednání popsané pod bodem ad I/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl rovněž uznán vinným.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání jako celku (§265i odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost tohoto výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání relevantně podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému výroku předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl dovolatel uznán vinným zřejmě s ohledem na §2 odst. 1 tr. zákoníku (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně str. 20), se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Cizí věcí se rozumí movitá věc (tedy i peníze), jež nenáleží pachateli buď vůbec, nebo nenáleží jen jemu.
Pouhé převzetí cizí věci pachatelem s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nenaplňuje zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 1998, sp. zn. 11 Nd 23/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 16/1999 tr.).
Obvodní soud pro Prahu 8 posoudil jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku skutek spočívající v podstatě v tom, že dovolatel jako osoba jednající jménem podnikající právnické osoby (Kuchyně plus, s. r. o.) na základě dohody uzavřené s poškozenou Z. S. o dodání a montáži kuchyňské linky, elektrických spotřebičů a skleněného obložení stěn v ceně 1.228.023,- Kč od poškozené postupně převzal zálohy v úhrnné výši odpovídající celé sjednané ceně zboží, přičemž následně nedodal pouze část vybavení objednané kuchyně (konkrétně elektrospotřebič „drtič M55“ a skleněné obložení stěn) v hodnotě 40.100,- Kč, tj. v hodnotě odpovídající toliko zlomku převzaté částky. Protože uvedený zbytek zálohy nevrátil, měl v tomto rozsahu způsobit poškozené škodu.
Zde je opět nutno připomenout platnou judikaturu a v ní uvedený právní názor, podle nějž převzal-li obviněný na podkladě kupní smlouvy peníze v podobě zálohy na kupní cenu za věc, kterou měl jako prodávající dodat kupujícímu, nemohl spáchat trestný čin zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, i když zálohu použil pro svou potřebu, věc kupujícímu neopatřil a ani mu zálohu nevrátil. O zpronevěru by mohlo jít v případě, že záloha nebyla poskytnuta na podkladě kupní smlouvy, ale smlouvy jiného typu (např. smlouvy zprostředkovatelské, o obstarání věci, apod.), podle níž záloha nepřešla do vlastnictví obviněného (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 216/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 23/2004 tr.). Poskytnutím zálohy právnické osobě v souvislosti s její podnikatelskou činností se v minulosti zabýval také Ústavní soud, který v nálezu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 438/2000, mimo jiné uvedl, že „…Je-li záloha poskytnuta právnické osobě v souvislosti s její podnikatelskou činností zaúčtována jako příjem a následně použita k podnikání za účelem zisku, nemůže být takové jednání považováno za zpronevěru podle §248 tr. zák.“. O takový trestný čin by mohlo jít jen v případě, že si zákazník při předání částky (jako zálohy) výslovně vymínil, že jí bude použito k nákupu zcela konkrétních věcí. Muselo by se tedy jednat např. o smlouvu o obstarání konkrétní věci či smlouvu o zprostředkování.
Jestliže se tyto obecné závěry aplikují na nyní posuzovaný případ, nezbývá než uzavřít, že napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o výrok o vině dovolatele přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. ř. (bod ad I/), spočívají na nesprávném posouzení skutku. Z odůvodnění obou rozhodnutí je zřejmé, že soudy se především náležitě nevypořádaly s otázkou neoprávněné dispozice s cizí svěřenou věcí, která je zákonným znakem trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že ze strany poškozené šlo - subjektivně vzato - o účelově svěřené peněžité zálohy, bylo třeba zohlednit charakter uzavřené dohody (smlouvy) mezi ní a obviněným jako jednatelem společnosti Kuchyně plus, s. r. o., a dokazování zaměřit také k tomu, zda obviněný tyto zálohy použil pro další podnikání společnosti či k jinému účelu. Pokud nebylo bez důvodných pochybností zjištěno, jakým způsobem s nimi naložil, nemá výrok o dovolatelově vině přečinem zpronevěry v provedených důkazech náležitý podklad. Na jeho právní moci, stejně jako na právní moci navazujících výroků o trestu a náhradě škody, kterou měl tímto trestným činem způsobit, pak nelze spravedlivě trvat.
V uvedené části bylo tedy dovolání obviněného Ing. arch. K. H. shledáno plně důvodným.
Proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 67 To 387/2012, zrušuje v té části, v níž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání směřující proti výroku, jímž byl napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 2 T 170/2011, pod bodem ad I/ uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, proti výroku o trestu a proti výrokům o náhradě škody ohledně poškozené Z. S. Ve shora označených výrocích současně zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 2 T 170/2011, a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. též všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Toto své rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když zjištěné vady ve veřejném zasedání odstranit nelze.
Předmětná trestní věc se tak vrací do stadia, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 se v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu bude muset věcí zabývat a v rozsahu zrušení ji znovu projedná a rozhodne. V novém řízení bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Jde především o to, aby odstranil a napravil zjištěnou vadu v právním posouzení jednání (skutku) obviněného, které - v podobě, jak bylo formulováno ve výroku o vině ad I/ zrušeného odsuzujícího rozsudku - znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku nepochybně nevykazuje. Své závěry ke všem shora naznačeným otázkám soud ve svém novém rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyloží a odůvodní. Za předpokladu, že by přesto setrval v názoru, že obviněný zpronevěřil poškozené Z. S. část zaplacených záloh ve výši 40.100,- Kč, musel by skutek (event. po doplnění dokazování v nezbytném rozsahu) nově popsat tomu odpovídajícím a ze zjištěného skutkového stavu věci vycházejícím způsobem. Dosavadní popis skutku, jak již bylo několikrát připomenuto, soudem použité právní kvalifikaci neodpovídá.
Protože dovolání podal pouze obviněný, je třeba závěrem připomenout zásadu zákazu reformationis in peius , tzn. zákazu změny k horšímu, kterou je v novém řízení vázán jak soud prvního stupně, tak případně odvolací soud či Nejvyšší soud (§259 odst. 4 tr. ř., §265s odst. 2 tr. ř.). Tato okolnost však podle názoru Nejvyššího soudu nápravě zjištěných vad v podstatě nijak nebrání. Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného je nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Změna k horšímu se může projevit ve skutkových zjištěních, v právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, atp. Zákaz reformationis in peius však není možno chápat tak, že z podnětu opravného prostředku podaného výlučně ve prospěch obviněného nelze doplnit popis rozhodných skutkových zjištění ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí o skutkové okolnosti charakterizující určité znaky skutkové podstaty trestného činu, a to o takové okolnosti, které dosud nebyly v tzv. skutkové větě výroku o vině dostatečně vyjádřeny a popř. nejsou ani rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tedy pokud použitá právní kvalifikace přichází v úvahu, avšak popis skutkových okolností, které ji odůvodňují, není dostatečně výstižný a přesný, nic nebrání v jeho doplnění a upřesnění tak, aby všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, popsaný skutek náležitě vyjadřoval. Takovéto doplnění rozhodných skutkových zjištění totiž samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti, jejímž spácháním byl uznán vinným, nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod. (k těmto otázkám viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler