ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1405.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1405/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2014 o dovolání, které podal obviněný S. D. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 10 To 43/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 83/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 1 T 83/2012 , byl obviněný S. D. na skutkovém základě, že
„přestože byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 01. 2007, sp. zn. 2 T 114/2006, který nabyl právní moci dne 10.01.2007, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona č.140/1961 Sb., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 24. 06. 2010,
1. v blíže nezjištěné době od 18.00 hodin dne 03.04.2012 do 19.00 hodin dne 11.04.2012 v N., ul. P., v areálu L. D., po uvolnění spojovacích svorek odřezal z trakčního vedení drážních lokomotiv, odstavených na koleji, měděné silnoproudé kabely v celkové délce 33,6 m a průměru 30 mm, které následně po opálení izolačního obalu po částech odevzdal ve výkupu druhotných surovin IST group s.r.o., provozovna N., N., a získané finanční prostředky následně použil pro svou potřebu, čímž způsobil společnosti ČD CARGO, a.s., se sídlem J., Středisko oprav kolejových vozidel Ú. n. L., odcizením kabelů škodu ve výši 32.091,20 Kč a poškozením trakčních motorů škodu ve výši 83.200,-Kč,
2. dne 14.04.2012 v době od 05.10 hodin do 08.00 hodin v N., ul. P., v areálu L. D., po uvolnění spojovacích svorek odřezal z trakčního vedení drážní lokomotivy, odstavené na koleji, měděné silnoproudé kabely v celkové délce 12,4 m a průměru 50 mm, a dále odřezal z trakčního vedení drážní lokomotivy, odstavené na koleji, měděné silnoproudé kabely v celkové délce 6,4 m a průměru 50 mm, které následně po opálení izolačního obalu po částech odevzdal ve výkupu druhotných surovin IST group s.r.o., provozovna N., N., a získané finanční prostředky následně použil pro svou potřebu, čímž způsobil
společnosti ČD CARGO, a.s., Středisko oprav kolejových vozidel Ú. n. L., odcizením kabelů škodu ve výši 14.983,60 Kč a poškozením trakčních motorů škodu ve výši 29.400,-Kč,
3. dne 26.04.2012 v době od 19.00 hodin do 20.00 hodin v N., ul. P., v areálu L. D., po uvolnění spojovacích svorek odřezal z trakčního vedení drážní lokomotivy, odstavené na koleji, měděné silnoproudé kabely v celkové délce 6,4 m a průměru 30 mm, které následně po opálení izolačního obalu po částech odevzdal ve výkupu druhotných surovin IST group s.r.o., provozovna N., N., a získané finanční prostředky následně použil pro svou potřebu, čímž způsobil společnosti ČD CARGO, a.s., se sídlem J., P., Středisko oprav kolejových vozidel Ú. n. L., odcizením kabelů škodu ve výši 5.324,80 Kč a poškozením trakčního motoru škodu ve výši 10.400,-Kč,
4. dne 06.05.2012 v době od 23.10 hodin do 23.15 hodin v N., ul. P., v areálu L. D., vlezl s přineseným nářadím pod drážní lokomotivu8, odstavenou na koleji, v úmyslu odřezat z trakčního vedení měděné silnoproudé kabely, odcizit je a následně je prodat do výkupu druhotných surovin, přičemž však byl vyrušen přicházejícím pracovníkem Českých drah V. P., a proto své činnosti zanechal a z místa činu utekl,
a tímto svým pokračujícím jednáním způsobil odcizením kabelů celkovou škodu ve výši 52.399,60 Kč a poškozením trakčních motorů škodu v celkové výši 123.000,- Kč,“ ,
uznán vinným ze spáchání pod body 1 − 4 pokračujícího přečinu krádeže dle §205 odst. 2, 3 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a pod body 1 − 3 pokračujícího přečinu poškození cizí věci dle §228 odst. 1 trestního zákoníku.
Za to a za přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 4 T 81/2012, byl podle §205 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu mu byla dále uložena povinnost nahradit poškozené společnosti ČD Cargo, a.s., IČO: 28196678, se sídlem Jankovcova 1569/2c, Praha 7 – Holešovice, škodu ve výši 175 399,60 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 10 To 43/2013 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 trestního řádu, při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného podle §205 odst. 3, §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to pilky na železo zn. Pilana, pilky na železo nezjištěné značky, modré barvy a stranového klíče.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný S. D. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. K tomu prostřednictvím obhájce uvedl, že nesouhlasí s odůvodněním odvolacího soudu vztahujícím se ke snížení uloženého trestu, neboť to nemá oporu v provedeném dokazování, když soud nepřihlédl ke všem skutečnostem, které jsou pro daný případ významné, a to včetně posouzení otázky souhrnnosti postupně ukládaných trestů. Obviněný dále poukázal na to, že proti němu bylo v části nezákonně vedeno trestní řízení bez ustanovení obhájce, který mu byl sice posléze ustanoven, ale to již nemohlo zhojit takto nastalou vadu řízení. Řízení podle obviněného zůstalo neúplným, když nebyly povedeny všechny jím navrhované důkazy. Za stěžejní označil obviněný námitku, že při zjišťování způsobené škody se soudy spokojily pouze s vyčíslením, které bylo provedeno poškozenou společností, proti čemuž obviněný argumentoval, že se jedná o jednu ze stran řízení a bylo třeba přibrat nezávislého znalce.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že se k němu nebude věcně vyjadřovat, přičemž výslovně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Obviněný S. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovou vadou však napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpěl. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 trestního řádu ve svém rozhodnutí odůvodnil. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud pouze podotýká, že způsob zjištění výše způsobené škody je výsostně otázkou skutkovou, přičemž nutno zdůraznit, že odvolací soud logicky zdůvodnil, proč bylo zcela nadbytečné tuto objasňovat znaleckým posudkem.
Dovolatel se ve skutečnosti domáhal pouze revize zjištěného skutkového stavu věci, což mělo vést k odlišnému rozsudečnému výroku. Nenaplnil proto deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Nezaložil tak ani přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného S. D. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 12. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký