ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.233.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 233/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání, které podal obviněný T. M. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 14 To 247/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 6 T 28/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 6 T 28/2013 , byl obviněný T. M. uznán vinným ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
„dne 2. 5. 2012 prostřednictvím pojišťovací makléřky V. V. na základě pojistné smlouvy, kterou měl uzavřenou s Allianz pojišťovnou, a. s., nahlásil pojistnou událost požár rodinného domu v obci S., okres T., který byl součástí společného jmění manželů obviněného a jeho bývalé manželky M. M., a přitom zamlčel, že požár, ke kterému došlo v půdním prostoru domu, založil sám dne 30. 4. 2012 v době mezi 20:15 až 20:45 hodin, pojistná událost byla u pojišťovny evidována pod č., výše pojistného plnění byla pojišťovnou stanovena na opravu nemovitosti ve výši 2.770.000 Kč a na zařízení domácnosti ve výši 150.000,- Kč, Allianz pojišťovně, a. s., IČ 47115971, se sídlem P., K. Š., tak hrozil vznik škody ve výši 2.920.000 Kč, avšak k vyplacení pojistného plnění do současné doby nedošlo“.
Za to byl podle §210 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v v délce dva roky, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit škodu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Allianz pojišťovna, a. s. částku 30.000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. M. se svým uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 14 To 247/2013 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 10. 2013 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný T. M. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru skutek, pro nějž byl odsouzen, není trestný činem, a proto mělo být odvolacím soudem rozhodnuto o zproštění obžaloby ve smyslu §226 písm. b) tr. ř. Důsledkem nesprávného skutkového zjištění je podle obviněného existence extrémního rozporu ve smyslu ustálené judikatury a svévole na straně obecných soudů, což vedlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Své skutkové a právní závěry učinily soudy na základě toliko nepřímých důkazů, které navíc hodnotily svévolně, nevypořádaly se s jeho obhajobou, když neprovedly revizní znalecký posudek a zcela opomenuly hodnocení dvou pro obhajobu stěžejních důkazů v podobě odborného vyjádření a výslechu svědka Bc. R. K. Nesprávný je v tomto směru závěr soudu o nižší věrohodnosti znaleckého posudku Ing. Šárky Navarové, neboť jeho odůvodnění časovým odstupem, menším rozsahem a neúčastí znalkyně na místě samé nemůže samo o sobě obstát. Naproti tomu obviněný zpochybnil věcnou správnost znaleckého posudku znalce Černého, kterou sám znalec připustil v rozsahu 10 %. Pochybnosti v rozsahu 10 % považuje obviněný v rámci trestního řízení za velmi nízkou míru pravděpodobnosti, přičemž tímto postupem v podstatě soud přiznal svoji ochotu uznat vinnou každou desátou osobu, která skutek objektivně nespáchala. Celý znalecký posudek znalce Černého označil obviněný za nekomplexní, vycházející z neúplných, technicky nepřijatelných podkladů a trpící vnitřními rozpory, což podle něj jednoznačně vyplývá ze znaleckého posudku Ing. Petra Štekera z oboru elektrotechniky a doplnění č. l znaleckého posudku Ing. Šárky Navarové, Ph.D. Z těchto posudků se jako reálná podává možnost vznik požáru v důsledku závady na elektroinstalaci domu způsobené mechanickým poškozením kabelů nebo pohyblivého prodlužovacího kabelu. Znalec Jan Černý ani svědek M. P. nezahrnuli do možných verzí vzniku požáru spočívajících v technické závadě na elektroinstalaci verzi možného okusu kunami, a to přesto, že při rekonstrukci předmětného domu byla nalezena hnízda kun v prostoru střechy. Obviněný dále podrobně popsal své výhrady k zajišťování a zkoumání bílého prodlužovacího kabelu, který však nejevil známky přítomnosti v požářišti, když navíc z odborného vyjádření k požáru zpracovaného dne 12. 6. 2012 jednoznačně vyplynulo, že k dalšímu zkoumání byla předána pouze koncovka prodlužovacího kabelu. Soudy se podle obviněného také nikterak nevypořádaly s vnitřní rozporností mezi úmyslným podpálením domu spojeným s téměř jistě předpokládatelným uhynutím psů nacházejících se v době požáru uvnitř domu na jedné straně a na straně druhé s existujícím silným citovým vztahem obviněného k těmto psům. Rozsudek soudu prvního stupně měl být s ohledem na všechny uvedené vady zcela jednoznačně odvolacím soudem zrušen. Obviněný dále poukázal na velmi závažné procesní pochybení spočívající v tom, že odvolací soud se opomněl vypořádat s jeho námitkami vznesenými ve smyslu §105 odst. 3 tr. ř. proti osobě znalce Černého. Odvolacímu soudu obviněný rovněž vyčetl, že se vůbec nezabýval alternativními možnostmi úmyslného zapálení třetí osobou, když bylo prokázáno, že v obci a v jejím okolí se v inkriminované době pohybovalo větší množství lidí, jelikož se tam konala slavnost pálení čarodějnic, a předmětný dům byl až do odjezdu obviněného do N. odemčený a volně přístupný. Za nepřezkoumatelné označil obviněný závěry soudů k osobě pachatele, neboť jejich úvahy nebyly jakkoli odůvodněny a soudy zcela přehlédly, že na obviněného byl v minulosti několikrát prokazatelně vyvíjen nátlak s úmyslem získat na něm majetkový prospěch, a to v souvislosti s tím, že se jedná o známého a významného podnikatele v okrese T. Podle obviněného nemůže obstát ani soudy zjištěná pohnutka jednání, neboť plnění ze strany pojišťovny by ani v plné výši nepokrylo náklady na nutnou opravu domu. Závěrem vyjádřil obviněný pochybnosti o ryze formálním charakteru přezkumného řízení odvolacího soudu, neboť některé části odůvodnění jeho rozhodnutí jsou naprosto shodné s částmi odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve věci podle §265m tr. ř. sám rozhodl tak, že zruší usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 14 To 247/2013, a obviněného následně ve smyslu §226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, případně věc vrátí odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání i v případě uvedeném v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný T. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V případě dovolání obviněného T. M. byla dovolací argumentace zaměřena jen proti tomu, jakým způsobem soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z těchto důkazů učinily, když hlavní část jeho argumentace směřovala proti hodnocení znaleckých posudků a výpovědí znalců. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy odvolacího soudu důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud rozhodně nevybočil při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že neshledal ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy. Mimo rámec důvodných pochybností byla vyloučena jiná příčina vzniku požáru, než jeho úmyslné založení. Argumentace dovolatele pominula zásadní fakt, že oheň byl iniciován pomocí vysoce hořlavé látky, která se na místo jeho vzniku dostala rozlitím, tedy lidskou činností. Soudy se pak přesvědčivě vypořádaly s otázkou, zda tak učinil právě a jedině obviněný. Stejně tak byly posouzeny závěry znalců. Pokud dovolatel namítal v této souvislosti určitou minimální míru nejistoty, vyjádřenou v procentech, co do příčiny vzniku požáru, pak soudy právě se zřetelem k obsahu ostatních důkazů, zjištění příslušných odborníků na místě samém, oprávněně konstatovaly, že tato zjištěná příčina je mimo rozumnou pochybnost.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného T. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký