ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.276.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 276/2014 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 5. března 2014 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný P. K ., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. 11 To 399/2013-112, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 99/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. 11 To 399/2013-112, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 6. 2013, č. j. 4 T 99/2013-81.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. K. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 6. 2013, č. j. 4 T 99/2013-81, byl obviněný P. K. v bodech ad I/ a II/ výroku o vině uznán vinným dvěma zločiny krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, na tom skutkovém základě, že
ad I/ „ještě společně s N. Ch., P. H., I. Z., P. B., a J. M., kteří již byli odsouzeni,
1. v době od 22.00 hod. do 23.00 hod. dne 18. 11. 2010 v cukrovaru v D., P. nám., okres M. B., po předchozí dohodě a organizačním zajištění odcizili nejméně 25 tun cukru krystalu tak, že P. H. akci zčásti organizačně zajistil a po dohodě s ním N. Ch. jako jednatel společnosti LIBERTAS CAPITAL LLC zajistil přepravní společnost PUMR&RYBA Transport Spedition spol. s r. o., L. B., u které pak společně objednali nákladní vozidlo s cisternou k přepravě cukru z cukrovaru D. do areálu společnosti D. S. M., a. s., na adrese V., S. M., okres U. H. k údajnému odběrateli, společnosti VEPY Holding cz, s. r. o., se sídlem P., P.,, která měla v areálu pronajaté prostory a kterou P. K. zastupoval jako jednatel, následně J. M., jako ostraha na nákladové bráně Cukrovaru D. vpustil do areálu nákladní vozidlo s cisternou, které však záměrně nezvážil a nezaregistroval do elektronické databáze cukrovaru, a silař Cukrovaru D. I. Z. naložil do cisterny celkem cca 25 tun cukru krystalu, aniž by nakládku zaregistroval do databáze cukrovaru, čímž zajistil, že nakládka cukru nebyla vůbec evidována, poté J. M. opět bez zaregistrování výjezdu vozidla do evidence cukrovaru umožnil nákladnímu vozidlu s cisternou vyjet z objektu cukrovaru a při výjezdu řidiči předal smyšlený dodací list, náklad cukru byl tímto vozidlem společnosti PUMR&RYBA dopraven do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., se sídlem P., B., škodu nejméně 307.715,- Kč, a dále v tomto jednání pokračovali tak, že
2. v době od cca 00.30 hod. do 01.30 hod. dne 18. 12. 2010 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silaři cukrovaru D. I. Z. a P. B. naložili do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 320.057,- Kč,
3. v době od 24. 1. 2011 cca 21.00 hod. do 06.00 hod. dne 25. 1. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silaři cukrovaru D. I. Z. a P. B. naložili do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 298.356,- Kč,
4. v době od cca 13.30 hod. do 22.00 hod. dne 17. 2. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silař cukrovaru D. P. B. naložil do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 312.946,- Kč,
5. v době od cca 19.00 hod. do 22.00 hod. dne 25. 2. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silaři cukrovaru D. I. Z. a P. B. naložili do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 315.069,- Kč,
6. v době od cca 19.00 hod. do 21.00 hod. dne 22. 3. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silař cukrovaru D. I. Z. naložil do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 318.161,- Kč,
7. v době od cca 20.00 hod. do 22.00 hod. dne 6. 4. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silaři cukrovaru D. I. Z. a P. B. naložili do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 326.584,- Kč,
8. v době od cca 13.00 hod. do 22.30 hod. dne 7. 4. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silaři cukrovaru D. I. Z. a P. B. naložili do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 326.785,- Kč,
9. v době od cca 20.00 hod. do 22.00 hod. dne 22. 4. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silař cukrovaru D. P. B. naložil do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 322.706,- Kč,
10. v době od cca 20.00 hod. do 22.00 hod. dne 9. 5. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silař cukrovaru D. P. B. naložil do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 336.605,- Kč,
11. v době od cca 20.00 hod. do 22.00 hod. dne 11. 7. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silař cukrovaru D. P. B. naložil do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 316.752,- Kč,
12. v době od cca 13.00 hod. do 22.00 hod. dne 27. 7. 2011 na témže místě a stejným způsobem odcizili nejméně 25 t cukru krystalu, který silař cukrovaru D. P. B. naložil do přistavené cisterny společnosti PUMR&RYBA, cisterna byla přepravena opět do areálu společnosti D. S. M., a. s., kde P. H. a P. K. zajistili vyložení cukru a P. K. pak zajistil jeho prodej a rozdělení zisku mezi ostatní spolupachatele a tímto jednáním společně způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 318.259,- Kč,
a ad II/ „ještě společně s N. Ch., P. H., I. Z., a J. M., kteří již byli odsouzeni,
dne 7. 3. 2012 kolem 22.00 hod. v Cukrovaru D. TTD, P., D., okres M. B. po předchozí dohodě a organizačním zajištění odcizili nejméně 36,32 tun cukru krystalu tak, že P. H. akci zčásti organizačně zajistil a po dohodě s ním N. Ch., jednatel společnosti LIBERTAS CAPITAL LLC zajistil přepravní společnost PUMR&RYBA Transport Spedition spol. s r. o., L. B., u které pak společně objednali nákladní vozidlo s cisternou k přepravě cukru z cukrovaru D. do areálu společnosti VAPEE Morava, s. r. o., v O. pro odběratele společnost VEPY Holding cz, s. r. o., zastoupenou jednatelem P. K., následně J. M. jako ostraha na nákladové bráně Cukrovaru D. vpustil do areálu nákladní vůz s cisternou, kterou však záměrně nezvážil a nezaregistroval do elektronické databáze cukrovaru, a silař Cukrovaru D. I. Z. naložil do cisterny celkem cca 36,2 tun cukru krystalu, aniž by nakládku zaregistroval do evidence cukrovaru, čímž zajistil, že nakládka cukru nebyla vůbec evidována, poté J. M. umožnil nákladnímu vozidlu s cisternou bez zvážení vyjet z objektu cukrovaru a při výjezdu řidiči předal smyšlený dodací list, následně byla cisterna přepravena do objektu V. M. v O., kde měl P. K. zajištěno vyložení cukru a jeho prodej, ale k vykládce nedošlo, neboť krádež byla v Cukrovaru D. odhalena, a tímto jednáním způsobili společnosti Tereos TTD, a. s., škodu nejméně 657.519,- Kč“.
Za zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku v bodě ad I/ výroku o vině a za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 11. 2012, č. j. 18 T 151/2012-435, a trestný čin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §126 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2012, č. j. 7 To 50/2012-38, byl obviněný podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu soud dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy ve všech obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let, a podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 240.000,- Kč, skládající se z 480 denních sazeb ve výši 500,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pak pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Výrokem podle §43 odst. 1 tr. zákoníku současně zrušil výroky o trestech z výše citovaných rozsudků Okresního soudu v Uherském Hradišti a Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku v bodě ad II/ výroku o vině byl obviněný podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně s již odsouzenými N. Ch., P. H., P. B. a J. M. poškozené společnosti Tereos TTD, a. s., na náhradě škody částku 1.607.268,- Kč a dále povinnost zaplatit téže poškozené společnosti společně a nerozdílně s výše uvedenými odsouzenými a již odsouzeným I. Z. na náhradě škody částku 2.212.727,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal soud poškozenou společnost podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2013, č. j. 11 To 399/2013-112, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 14. 11. 2013 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. K. následně dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že jednáním, které je mu kladeno za vinu, nenaplnil zákonné znaky trestného činu krádeže, který spočívá v tom, že pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní. Tyto znaky podle něj naplnili a trestný čin dokonali především obvinění Z. a B., kteří cukr odebrali ze zásobníku a dali do cisterny. Dále se na něm podíleli obviněný M., který umožnil příjezd vozidla do cukrovaru a jeho odjezd ven, a obviněný H., který učinil jménem firmy obviněného Ch. objednávku dopravy a vypsal doklady pro dopravce. Tyto osoby věděly, odkud cukr pochází, že nebude placen a že je odvážen bez vědomí jeho vlastníka. Jestliže dovolatel následně převzal odcizený cukr pouze k uskladnění, lze v takovém jednání spatřovat maximálně naplnění znaků skutkové podstaty přečinu podílnictví z nedbalosti podle ustanovení „125 tr. zákoníku“ Zde měl dovolatel zřejmě namysli ustanovení §215 tr. zákoníku . Právní konstrukce soudů, že osoba, která po dohodě s jiným v rámci své podnikatelské činnosti mu uskladní zboží, by měla nést jakoukoli odpovědnost za původ zboží či se o něj zajímat, je pro dovolatele naprosto nepřijatelná.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 11 To 399/2013, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem připomněl, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném právním posouzení. V jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Dovolatel sice podle státního zástupce nevede výslovnou polemiku se skutkovými zjištěními soudů, ale část jich fakticky ignoruje, především pokud jde o předchozí dohodu s již odsouzeným H., že ukryje ukradený cukr, urychleně ho prodá, část výtěžku z prodeje si ponechá a část zisku mu předá. Stejně tak při své argumentaci odhlíží od skutkových zjištění, podle nichž k nabytí ani k následnému prodeji zboží (cukru) nevystavoval žádné doklady. Státní zástupce v této souvislosti uvedl, že jako přečiny podílnictví podle §214 tr. zákoníku a §215 tr. zákoníku nelze posoudit jednání osoby, kterému předcházela její dohoda s pachatelem majetkového trestného činu o tom, že po přisvojení si věci pachatelem hlavního činu převede věc na sebe nebo jiného a zajistí tak rychlý odbyt odcizeného zboží. Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě. Dovolateli lze podle názoru státního zástupce přisvědčit pouze v tom, že on sám se nedopustil jednání naplňujícího všechny zákonné znaky trestného činu krádeže, když se na fyzickém odnětí cukru z dispozice jeho vlastníka (cukrovaru) nijak nepodílel. Zde však může být spornou nanejvýš otázka, zda je možno přesto jeho jednání posoudit jako spolupachatelství podle ustanovení §23 tr. zákoníku (ve smyslu článku řetězu, ve kterém jednotlivé činnosti až ve svém celku tvoří skutkovou podstatu trestného činu), nebo zda postupné a předem dohodnuté přejímání odcizeného zboží dovolatelem bylo „pouze“ pomocí podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Tato otázka však podle státního zástupce nemá pro jeho postavení podstatný význam, neboť na trestní odpovědnost účastníka se zásadně použije ustanovení o trestnosti a trestní odpovědnosti pachatele. Případná změna právní kvalifikace by nemohla mít výraznější dopad ani na výrok o trestu. Jednání dovolatele - jakkoli by bylo posouzeno jako účastenství ve formě pomoci - totiž mělo pro spáchání trestného činu naprosto zásadní význam, přinejmenším srovnatelný s významem činnosti některých dalších osob, které se dílčími úkony podílely na vlastním vyvezení cukru z cukrovaru D. Bez jeho součinnosti by trestná činnost hlavních pachatelů (spolupachatelů) nebyla dost dobře možná. Problematika odlišení znaků spolupachatelství a účastenství ve formě pomoci současně není podle státního zástupce otázkou, která by byla v teorii nebo rozhodovací praxi soudů nejasnou a vyžadovala by si tak judikatorního rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle „§265b odst. 1 písm. f) trestního řádu“ Pozn.: Zde měl státní zástupce zřejmě namysli ustanovení §265 i odst. 1 písm. f) tr. ř. podané dovolání odmítl, protože je zcela zřejmé, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak státní zástupce vyslovil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný P. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejícím odstavci je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá námitka dovolatele, že odcizený cukr přebíral v rámci své podnikatelské činnosti pouze k jeho uskladnění, aniž by mu bylo cokoli známo o jeho původu. Potud - jak správně poukázal vyjadřující se státní zástupce - je jeho argumentace toliko polemikou se skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy obou stupňů, která není z hlediska uplatněného důvodu dovolání právně relevantní.
Nejvyšší soud tento závěr učinil i při respektování názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat restriktivně a že je při něm nutno vždy brát zřetel na ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí.
Za takovou vadu by nepochybně bylo nutno považovat i existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09), který je ovšem dán zejména pouze tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. skutková zjištění soudů zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však nelze soudům vytknout, že by zjišťovaly skutkový stav povrchně, anebo že by jejich rozhodnutí byla v tomto směru toliko projevem nepřípustné libovůle. Již soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, podrobně vyhodnotil jejich obsah a zároveň vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněným popírané trestné činnosti za prokázané. Otázce vědomosti obviněného o tom, že cukr, který vyskladňuje spolu s již odsouzeným P. H. v areálu společnosti D. S. M., a. s., byl získáván majetkovou trestnou činností (krádeží), věnoval patřičnou pozornost. Přitom náležitě vysvětlil, proč jeho obhajobě spočívající v tom, že mu o původu cukru nebylo nic známo a neměl důvod předpokládat, že by se podílel na jakémkoli protiprávním jednání dalších osob, s ohledem na výsledky dokazování neuvěřil a proč ji považoval za účelovou, vedenou snahou se z trestné činnosti vyvinit (v podrobnostech viz zejména str. 13 shora odůvodnění rozsudku). Odvolací soud v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a při hodnocení správnosti právní kvalifikace jednání (skutků) obviněného na ně plně navázal, což také v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu náležitě odůvodnil (viz str. 4 shora napadeného usnesení).
Z hlediska hmotně právního důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považoval Nejvyšší soud za právně relevantní tu část námitek dovolatele, že právní posouzení předmětného skutku je nesprávné, protože soudy obou stupňů u jeho osoby dospěly k vadnému závěru o spolupachatelství k trestnému činu krádeže, ačkoliv ve skutečnosti se mohlo jednat nejvýše o naplnění skutkové podstaty trestného činu podílnictví z nedbalosti.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvody pro odmítnutí dovolání (jako celku), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Především je nutno konstatovat, že za stavu, kdy dovolatel podle zjištění soudů od počátku (tj. před první vykládkou) věděl , že na základě dohody s již odsouzeným P. H. bude zajišťovat vyskladnění a prodej cukru získaného majetkovou trestnou činností (krádeží) jiných osob, a tuto dohodu také aktivně plnil, nelze jeho jednání právně kvalifikovat jako přečin podílnictví z nedbalosti podle §215 tr. zákoníku, jak se domáhá.
Právní teorie i stávající soudní praxe totiž vychází ze stanoviska, že pokud mezi pachatelem trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a osobou, která ukrývá, na sebe nebo jiného převádí anebo užívá věci, existovala před spácháním trestného činu byť jen mlčky uzavřená dohoda o takovém následném odebrání později odcizovaných věcí , nelze již takové jednání této osoby podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Tedy ani pod skutkovou podstatu přečinu podílnictví z nedbalosti podle §215 tr. zákoníku , ale je nutno jej posoudit jako jednu z forem účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. O návod k trestnému činu krádeže podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku by se jednalo v případě, že by účastník vzbudil rozhodnutí jiné osoby spáchat krádež. O pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k tomuto trestnému činu by se pak mohlo jednat mimo jiné za okolností, že by pachatel byl již rozhodnut trestný čin spáchat a účastník (pomocník) by ho jen podporoval (např. nabídkou či dohodou spočívající v odebírání odcizovaných věcí k dalšímu prodeji) v jeho předsevzetí trestný čin spáchat, a umožňoval mu co nejúčinnější provedení činu. K tomu srov. přiměřeně zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 2 Tzn 187/96, uveřejněný v Soudních rozhledech, vydávaných nakladatelstvím C. H. Beck, Praha, jako součást časopisu Právní rozhledy, ročník 1997, rozhodnutí č. 16, nebo též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. 2 To 8/94, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 58/1995 tr.
Skutková zjištění, která měly soudy obou stupňů při právním posouzení jednání dovolatele k dispozici, zřetelně nasvědčují tomu, že si ve všech jednotlivých případech počínal právě posledně uvedeným způsobem.
Soud prvního stupně ho však uznal vinným dvěma zločiny krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku jako spolupachatele podle §23 tr. zákoníku , přičemž odvolací soud považoval takto zvolenou právní kvalifikaci skutku (resp. skutků) za správnou. Oba soudy svá rozhodnutí odůvodnily se zdůrazněním toho, že dovolatel byl s ostatními pachateli trestné činnosti veden jednotným záměrem, a sice opatřit si prodejem kradeného cukru finanční prostředky, a že jeho role ve vysoce koordinované trestné činnosti nebyla jen doplňková, okrajová nebo méně závažná, ale naopak sám vyvíjel činnost, bez níž by celá akce neměla smysl. V tomto směru byl tedy ústřední osobou.
Výše naznačený výklad soudů považuje Nejvyšší soud za značně zjednodušující, nepřesný a v konečném důsledku vedoucí k chybným právním závěrům.
Předně je třeba přisvědčit názoru dovolatele, že veškeré zákonné znaky obou trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku byly v obou posuzovaných případech naplněny jednáním těch osob, které se podílely na „zmocnění se“ cukru v areálu cukrovaru a jeho vyvezení ven s úmyslem si jej přisvojit, čímž byl zároveň tento trestný čin dokonán. V tomto „realizačním rámci“ dovolatel ovšem na činu neparticipoval žádným - ani dílčím aktem - který by sám a sobě směřoval ke zmocňování a přisvojovaní si cizí věci.
Dále je nutno připomenout, že „dokonání“ trestného činu nelze bez dalšího ztotožňovat s okamžikem „dokončení“ (ukončení) trestného činu. Zatímco dokonání trestného činu je tedy spíše objektivní situací, neboť nastává naplněním všech znaků příslušné skutkové podstaty, v jeho dokončování se projevuje naopak prvek subjektivní, poněvadž jde o realizaci záměru, účelu nebo cíle, který si pachatel předsevzal.
Spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání , ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde mimo jiné tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti - články řetězu - působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání (dokonání) trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu . Z toho je a contrario nutno dovodit, že jednání osoby, které přistoupí k trestnému činu hlavního pachatele (pachatelů) ve fázi po jeho dokonání, nelze za onen článek řetězu považovat , jakkoli má jinak zásadní význam pro naplnění cíle, který byl trestným činem sledován, resp. mu vůbec dává konkrétní smysl. To znamená, že takovým jednáním znaky spolupachatelství naplněny být nemohou. Jde-li případně o některou z forem účastenství , účastník se nestane spolupachatelem jen z toho důvodu, že přijme za své přispění předměty získané majetkovou trestnou činností nebo zisk (výtěžek) z trestné činnosti či jeho část. Také účastník se totiž může podílet na rozdělení zisku.
Jsou-li výše uvedená teoretická východiska aplikována na nyní posuzovaný případ, plyne z nich právní závěr, že ve věci učiněná skutková zjištění, vyjádřená v popisu skutku výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně a rozvedená v jeho odůvodnění, umožňovala jednání obviněného P. K. právně posoudit „pouze“ jako dvojí pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu (zločinu) krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku a nikoli jako spolupachatelství na těchto trestných činech podle 23 tr. zákoníku. Takovému budoucímu řešení by nebránila ani zásada tzv. akcesority účastenství, podle níž platí, že účastenství na trestných činech různých pachatelů nelze posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství, byť by jinak obecně byly splněny podmínky pro takové posouzení všech útoků. K tomu viz v judikatuře rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 1994, sp. zn. 5 To 25/94, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1994 tr. V daném případě je však specifické, že všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže (bod ad I/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně) spáchaly tytéž osoby. Dovolatel zároveň v obou případech jednal se znalostí toho, že přistoupil k činnosti organizované skupiny, takže jeho zavinění bylo dáno i ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby.
Pokud ovšem soudy shora naznačeným způsobem nepostupovaly, zatížily svá rozhodnutí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to vadou natolik závažnou, že pro ni nelze na právní moci a stabilitě rozhodnutí spravedlivě trvat.
Nelze totiž nepřípustně přijmout extenzivní výklad §23 tr. zákoníku a jeho užití na jednání obviněného (skutek), které bylo ve skutečnosti účastenstvím na dokonaném trestném činu ve formě pomoci (§24 odst. 1 písm. c/ tr. zákoníku). Aplikace ustanovení o spolupachatelství oběma soudy navíc nerespektuje zásadu „criminalia sunt restringenda“; tj. že trestní zákony je nutno vykládat zásadně restriktivním způsobem. Tuto nikoli ojediněle chybnou „soudní praxi“ kritizoval v minulosti i Ústavní soud (konkrétně v nálezu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. II. ÚS 178/2000, publikovaném pod č. 190/2000 Sbírky nálezů a usnesení ÚS) s tím, že pro takový postup obecných soudů není ani žádný praktický důvod, neboť jím není nutné vyplňovat žádnou mezeru v zákoně. Navíc by šlo o nepřípustnou analogii především z toho důvodu, že de facto jde k tíži pachatele. Současně se dotýká čl. 39 Listiny základních práv a svobod, zakotvující ústavní princip legality trestního práva hmotného.
Proto Nejvyšší soud z podnětu důvodně podaného dovolání rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř., se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. 11 To 399/2013-112, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 6. 2013, č. j. 4 T 99/2013-81. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy se soud prvního stupně bude muset věcí znovu zabývat. V novém řízení bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Jde především o to, aby odstranil a napravil Nejvyšším soudem zjištěnou vadu v právním posouzení jednání (skutku) obviněného P. K., které - v podobě jak bylo formulováno ve výroku o vině zrušeného odsuzujícího rozsudku - mnohem zřetelněji vykazuje znaky účasti ve formě pomoci (§24 odst. 1 písm. c/ tr. zákoníku) na trestných činech krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku nežli spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku . Příslušné závěry ke všem shora naznačeným otázkám soud ve svém novém rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyloží a odůvodní. Za předpokladu, že by hodlal setrvat v názoru, že ze strany obviněného se přesto jednalo o spolupachatelství nebo o jinou, závažnější formu účastenství, nežli je pomoc k trestnému činu, musel by skutky (event. po doplnění dokazování v nezbytném rozsahu) nově popsat tomu odpovídajícím a ze zjištěného skutkového stavu věci vycházejícím způsobem. Dosavadní popis skutku, jak již bylo několikrát připomenuto, soudem použité právní kvalifikaci neodpovídá.
Protože dovolání podal pouze obviněný, je třeba závěrem připomenout zásadu zákazu reformationis in peius , tzn. zákazu změny k horšímu, kterou je v novém řízení vázán jak soud prvního stupně, tak případně odvolací soud či Nejvyšší soud (§259 odst. 4 tr. ř., §265s odst. 2 tr. ř.). Tato okolnost však podle názoru Nejvyššího soudu nápravě zjištěných vad v podstatě nijak nebrání. Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného je nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Změna k horšímu se může projevit ve skutkových zjištěních, v právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, atp. Zákaz reformationis in peius však není možno chápat tak, že z podnětu opravného prostředku podaného výlučně ve prospěch obviněného nelze doplnit popis rozhodných skutkových zjištění ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí o skutkové okolnosti charakterizující určité znaky skutkové podstaty trestného činu, a to o takové okolnosti, které dosud nebyly v tzv. skutkové větě výroku o vině dostatečně vyjádřeny a popř. nejsou ani rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tedy pokud použitá právní kvalifikace přichází v úvahu, avšak popis skutkových okolností, které ji odůvodňují, není dostatečně výstižný a přesný, nic nebrání v jeho doplnění a upřesnění tak, aby všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, popsaný skutek náležitě vyjadřoval. Takovéto doplnění rozhodných skutkových zjištění totiž samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti, jejímž spácháním byl uznán vinným, nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod. (k těmto otázkám viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005).
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V důsledku zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu pozbyla dovoláním napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze i Okresního soudu v Mladé Boleslavi právní moci a tedy i vykonatelnosti. To znamená, že ve výkonu uloženého trestu již nelze pokračovat. Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle §265 l odst. 4 tr. ř. o vazbě tak, že se obviněný do vazby nebere, když z předloženého spisu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, jež by v nynějším stadiu řízení zakládaly některý z důvodů vazby podle ustanovení §67 tr. zák.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler