ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.331.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 331/2014-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2014 o dovolání, které podal obviněný V. T. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 4 To 63/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 8/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 49 T 8/2012 , byl obviněný V. T. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
„dne 8. 3. 2012 kolem 11:00 hodin v O. – Z., na ul. V., v nákupním centru K., v úmyslu získat finanční prostředky, vešel do pobočky ČSOB, a. s., situované v přízemí objektu, kde byl po předchozí dohodě ředitelkou pobočky Bc. G. M. pozván do její kanceláře za účelem projednání jeho žádosti o bankovní služby, načež položil na stůl pánský příruční kufřík, ke kterému pomocí drátů připojil mobilní telefon, přičemž Bc. G. M. sdělil, že v kufříku má uloženou bombu a s cílem demonstrovat svůj úmysl mírně nadzvedl víko kufříku, v němž se nacházely dva menší balíčky omotané lepicí páskou, tak, aby Bc. G. M. na krátkou dobu zahlédla obsah kufříku a tím byla zastrašena, požadoval po ní vydání finanční částky ve výši 580.000 Kč a zdůrazňoval při tom své informace o jejích osobních záležitostech spolu s výhrůžkou, že v případě nevydání peněz iniciuje pomocí mobilního telefonu nálož, umístěnou v kufříku, svůj požadavek na vydání peněz a výhrůžku několikrát opakoval, v důsledku čehož mu Bc. G. M. přislíbila vydání požadované částky, načež ji upozornil, že k vydání hotovosti jí dává časový limit pěti minut, v opačném případě nálož odpálí, poté poškozená Bc. G. M. odešla do diskrétního boxu, kde jí další pracovnice banky H. V. předala požadovanou finanční částku ve výši 580.000 Kč, po návratu do své kanceláře Bc. G. M. peníze vložila do obálky a vše předala obž. V. T., který si tuto uschoval dovnitř do levého rukávu své bundy a banku opustil, když při následném pyrotechnickém zásahu bylo zjištěno, že nástražný výbušný systém je atrapou, a tímto jednáním obžalovaný způsobil poškozené ČSOB, a. s., P., R., škodu ve výši 580.000 Kč“.
Za to byl podle §173 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks příručního kufříku černé barvy zn. B. se dvěma zámky na třímístný číselný kód, 1 ks nabíječky k mobilnímu telefonu zn. Nokia, 3 ks baterií R03/AAA/1,5 V zn. Bateria, 1 ks LED svítilny s digitálním displayem – ukazatelem času stříbrné barvy bez uvedení značky, 1 ks elektrického vodiče Cu s izolací černé barvy, 1 ks izolační plastové pásky černé barvy a 2 ks balení polohrubé mouky 1 kilogram bez uvedení značky, uložených v depozitu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Oddělení obecné kriminality, Českobratrská 10, Ostrava.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Československé obchodní bance a. s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, náhradu škody ve výši 580.000 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 4 To 63/2013 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 9. 2013 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný V. T. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřoval obviněný v tom, že řízení trpí vadami, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Skutek nebyl zjištěn způsobem, který by odpovídal zásadám spravedlivého procesu, skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V řízení nebyl podle jeho názoru proveden žádný důkaz, který by nasvědčoval tomu, že si měl z banky odnést nějakou finanční hotovost. Již od počátku řízení obviněný tvrdí, že si z banky odnesl pouze přenosný HD disk s daty, která po něm požadovaly osoby D. a H. V řízení nebyl i přes jeho návrh soudem proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky, odvětví počítačové analýzy, který byl dne 4. 9. 2012 vypracován znalcem kpt. Ing. J. B. Dále nebyl proveden ani jím navrhovaný výslech znalce z oboru IT, který by se mohl vyjádřit k tomu, zda připojení externího disku zanechalo stopy v počítači ředitelky banky. Nebyla provedena ani rekonstrukce činu, která by nějakým způsobem objasnila některé zarážející skutečnosti, například z jakého důvodu z počátku Policie ČR pátrala po neznámém pachateli, když byl legitimován ředitelkou banky, která měla přístup na jeho bankovní účet, z jakého důvodu ředitelka v bance nepoužila tichý alarm, proč byla Policie ČR kontaktována až sedm minut poté, co měla ředitelka nahlásit přepadení, z jakého důvodu se zaměstnanci zdržovali v prostorách banky ještě sedm minut po jeho odchodu, když měla být v bance umístěna bomba a další. V řízení tak byly prováděny pouze důkazy, které svědčily o jeho vině, nikoli také důkazy, které navrhoval na svoji obhajobu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2013 pod č. j. 4 To 63/2013 v celém rozsahu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, popřípadě Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že obviněný nevznesl ani jedinou námitku hmotněprávní povahy. Svými námitkami vyslovil pouze výhrady proti hodnocení ve věci provedených důkazů, a směřoval tak pouze do oblasti skutkových zjištění. V dovolání obviněný setrval na své dosavadní obhajobě, která byla bez jakýchkoli pochybností vyvrácena. Pakliže obviněný tvrdil, že odcizení peněžní částky nebylo nijak prokázáno, zcela zjevně ignoruje celou řadu ve věci opatřených důkazů. Jde nejen výpověď svědkyně M., ale také výpovědi dalších svědků či provedení inventury na pobočce. Podle státního zástupce neobstojí ani další okruh námitek, jimiž obviněný fakticky uplatnil existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož jeho návrhy na provedení důkazů nemohly mít pro objasnění věci žádný význam. S totožnou námitkou se přitom vypořádal i soud odvolací, když s ohledem na shromážděnou důkazní materii vyhodnotil jeho návrhy za nadbytečné. Pro úplnost státní zástupce poukázal na to, že z vyjádření poškozené společnosti vyplynulo, že v kritickou dobu nedošlo k připojení žádného USB zařízení na dané bankovní pobočce. Veškeré obviněným uplatněné námitky jsou námitkami pouze skutkovými, které dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný V. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst . 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V případě dovolání obviněného V. T. byla dovolací argumentace zaměřena jen proti tomu, jakým způsobem soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z těchto důkazů učinily. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy odvolacího soudu důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud rozhodně nevybočil při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nejvyšší soud neshledal ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy.
Nad rámec těchto konstatování nutno zdůraznit, že obviněný byl z přisouzeného jednání jednoznačně usvědčen nejen ředitelkou příslušné bankovní pobočky, ale i výpověďmi dalších svědkyň, její výpověď potvrzujícími. Byl viděn při uschování vydaných peněz pod svým oděvem, výše uloupené částky byla prokázána i účetně. Počínání pracovnic bankovní pobočky bylo zcela logicky vysvětlitelné charakterem hrozeb obviněného jejich časováním. Nebylo pochyb, že obviněný je původcem jím přinesené atrapy údajné výbušniny. Bylo ověřeno, že v kritické době nebylo k počítači v kanceláři ředitelky pobočky připojeno žádné USB zařízení. Absence důvodných pochybností u skutkových zjištění pak znamená neexistenci tzv. opomenutých důkazů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného V. T. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký