ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.48.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 48/2014-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání, které podala obviněná L. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 7 To 121/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 136/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné L. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 71 T 136/2011 , byla obviněná L. Š. uznána vinnou ze spáchání trestných činů zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona [tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009, dále jen "tr. zákon"], a to pro skutky popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku pod body 1 - 2) a 3 - 10).
Za to byla podle §248 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu všech povolání a zaměstnání spojených s hmotnou odpovědností, v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené společnosti GurmEko, s. r. o. se sídlem Praha, Cukrovarská 580, IČ 25133284, částku ve výši 571.150,- Kč.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 7 To 121/2013 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, a za podmínek §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou na upraveném skutkovém základě, že
„v úmyslu získat finanční prostředky ve svůj prospěch jako v. střediska společnosti GurmEko, s.r.o., IČ: 25133284, pobočky společnosti ul. N. O. -S., na základě uzavřené dohody o odpovědnosti za hodnoty svěřené k vyúčtování peněžní hotovosti a cenin společnosti,
1) dne 29. 7. 2008 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 125.300,- Kč za účelem odvodu do banky, kdy tuto částku neodvedla do banky na firemní účet a místo toho k tomuto dokladu přiložila potvrzení o vkladu ve výši 125.300,- Kč na účet společnosti ze dne 17. 7. 2008, ačkoliv dne 17. 7. 2008 tuto sumu vybrala z pokladny pobočky na základě pokladního výdajového dokladu,
2) dne 4. 9. 2008 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 82.650,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak tuto částku do banky na firemní účet neodvedla,
čímž poškozené společnosti GurmEko, s.r.o., IČ: 25133284, způsobila škodu ve výši 207.950,- Kč,
jako v. střediska společnosti GurmEko, s.r.o., IČ: 25133284, pobočky společnosti ul. N., O. -S., na základě uzavřené dohody o odpovědnosti za hodnoty svěřené k vyúčtování peněžní hotovosti a cenin společnosti,
3) dne 10. 3. 2009 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 24.250,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak tuto částku do banky na firemní účet neodvedla,
4) dne 14. 7. 2009 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 92.000,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak do banky na firemní účet odvedla pouze částku ve výši 74.400,- Kč,
5) dne 3. 8. 2009 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 146.000,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak tuto částku do banky na firemní účet neodvedla,
6) dne 11. 9. 2009 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 64.000,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak do banky na firemní účet odvedla pouze částku ve výši 54.750,- Kč,
7) dne 25. 9. 2009 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 116.000,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak do banky na firemní účet odvedla pouze částku ve výši 97.500,- Kč,
8) dne 12. 10. 2009 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 80.500,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak tuto částku do banky na firemní účet neodvedla,
9) dne 3. 11. 2009 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 75.250,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak do banky na firemní účet odvedla pouze částku 75.150,- Kč,
10) dne 4. 11. 2009 vybrala na základě pokladního výdajového dokladu z pokladny pobočky finanční částku ve výši 67.000,- Kč za účelem odvodu do banky na firemní účet, avšak tuto částku do banky na firemní účet neodvedla,
čímž poškozené společnosti GurmEko, s.r.o., IČ: 25133284, způsobila celkovou škodu ve výši 363.200,- Kč“.
Za to byla podle §248 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona nově odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu všech povolání a zaměstnání spojených s hmotnou odpovědností, v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozené společnosti GurmEko, s.r.o. se sídlem Praha, Cukrovarská 580, IČ 25133284, na náhradě škody částku ve výši 571.150,-Kč.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná L. Š. dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především uvedla, že trestný čin zpronevěry nespáchala a z majetku svého tehdejšího zaměstnavatele nikdy neměla v úmyslu získat jakýkoliv finanční prospěch. Za zásadní v celé věci označila otázku prokázání způsobené škody, tedy prokázání úbytku majetku na straně bývalého zaměstnavatele. Znalecký posudek, o nějž se opírají závěry soudů o způsobené škodě, je podle obviněné diametrálně v rozporu se skutkovými zjištěními. Přibraná znalkyně se nevypořádala ani se základní otázkou, zda vznikla poškozené společnosti škoda a v jaké výši, když pouze uvedla, že souhrn přijatých finančních prostředků na předmětné pobočce do pokladny odpovídá souhrnu vystavených výdajových pokladních dokladů. V rámci odvolacího řízení přitom znalkyně sdělila, že u částek na výdajových pokladních dokladech neprozkoumala, zda jsou doloženy konkrétní tržbou od konkrétních odběratelů. Většina pokladních výdajových dokladů, které jsou uváděny ve výrocích napadeného rozsudku, přitom nejsou na rozdíl od ostatních opatřeny jakýmkoliv jejím označením - podpisem či razítkem, a proto nemohlo být prokázáno, že tyto doklady vyhotovila ona. Naopak bylo prokázáno, že finanční prostředky od jednotlivých odběratelů byly na účet do banky dopravovány i dalšími zaměstnanci. Soudy rovněž pochybily v tom, že neakceptovaly její zcela odůvodněný návrh na dopracování znaleckého posudku ve vztahu ke vzniklé škodě. Obviněná závěrem uvedla, že si je vědoma toho, že v rámci dovolacího řízení nelze napadat správnost skutkových zjištění, daný případ je ovšem mimořádný, neboť závěry znaleckého posudku, jakožto rozhodujícího důkazu, jsou skutečně v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 7 To 121/2013, ve všech jeho výrocích a přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc k novému projednání a rozhodnutí
Opis dovolání obviněné byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Obviněná L. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V případě dovolání obviněné L. Š. byla dovolací argumentace zaměřena jen proti tomu, jakým způsobem soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z těchto důkazů učinily. Dovolací námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž obviněná se snažila jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Nebyla tak založena ani přezkumná povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud rozhodně nevybočil při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že neshledal ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy. Z nich jednoznačně vyplynulo, že obviněná výběry hotovosti z pokladny a nevložením peněz na účet společnosti odčerpala část jejích aktiv, zmenšila objem majetku. Tím způsobila škodu. Bez důvodných pochybností bylo zjištěno, že se zřetelem ke způsobu nakládání s penězi, počítačové evidenci pod heslem, vědomí obviněné o uzavřené dohodě o hmotné odpovědnosti, nutnosti mít na veškeré výdaje odpovídající účetní doklady, nikdo jiný k hotovosti přístup neměl. Bylo rovněž znalecky prokázáno, že poškozená společnost generovala zisk, jehož část si obviněná oprávněně přisouzeným jednáním přisvojila.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněné L. Š. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka v. r.
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký