ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3671.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3671/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Simona v exekuční věci oprávněné CZ PAP s. r. o. , se sídlem v Praze 7, Veverkova 23/765, identifikační číslo osoby 63075661, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 6, Glinkova 1659/14 , proti povinné TRANSPETROL, a. s. , se sídlem v Bratislavě, Šumavská 38, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 31341977, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, pro 12 684 021,81 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc 1254/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, č. j. 39 Co 165/2010-985, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 92 466,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. 4. 2010, č. j. 20 Nc 1254/2009-324, zamítl návrh povinné ze dne 16. 9. 2009 na zastavení exekuce. Uvedl, že exekutorský zápis (exekuční titul) byl sepsán dne 4. 6. 2009 spolu s dohodou o jeho vykonatelnosti, že za povinnou exekutorský zápis podepsal Mgr. Ing. I. I. jako předseda představenstva povinné a JUDr. J. H. jako člen představenstva povinné a že byli za povinnou oprávněni jednat, neboť byli jako členové představenstva jmenováni na mimořádné valné hromadě (slovensky mimoriadne valné zhromaždenie) povinné, konané dne 29. 4. 2009, která byla svolána na základě rozhodnutí Okresního soudu v Bratislavě ze dne 30. 3. 2009, č. j. 36 CbR 14/2008-224, Sa 507/B. Rozhodnutí bylo sice zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 20. 5. 2009, tato skutečnost však sama o sobě nemá vliv na platnost mimořádné valné hromady konané dne 29. 4. 2009. Podstatné je, že o tom, že by byla mimořádná valná hromada neplatná, nebylo pravomocně soudem rozhodnuto, a ani povinná nic takového netvrdila. Proto soud důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neshledal.
Městský soud v záhlaví označeným rozhodnutím (vydaným poté, co bylo jeho předchozí usnesení na čl. 663 stejně jako usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3862/2010, zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 3271/12) usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci, nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 8. 2009, č. j. 20 Nc 1254/2009-13, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, č. j. 39 Co 469/2009-287, zastavil (výrok I). Oprávněné uložil zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 1 052 280,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce (výrok II) a dále jí uložil zaplatit soudní exekutorce JUDr. Evě Jablonské částku 6 500,- Kč (usnesení ze dne 17. 9. 2013, č. j. 39 Co 165/2010-997).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu Michalovce ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 22 Cb/101/2009, ve věci žalobce Slovenské republiky – Ministerstva hospodářství proti žalovanému Mgr. Ing. I. I., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: TRADEUNION, s. r. o., bylo určeno, že Mgr. Ing. I. I. není předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL a. s. Soud uzavřel, že valná hromada („zhromaždenie“) svolaná na 26. 4. 2009 byla svolána dříve, než usnesení opravňující k jejímu svolání nabylo právní moci, a konala se poté, co byla odložena jeho vykonatelnost; proto rozhodnutí o zvolení žalovaného Mgr. Ing. I. I. předsedou představenstva nemělo žádnou účinnost. Rozsudek Okresního soudu Michalovce byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Košicích ze dne 18. 12. 2012, č. j. 4Cob/91/2011-873, v jehož odůvodnění (na č. l. 12) je uvedeno, že nebylo prokázáno, že by se Mgr. Ing. I. vzdal funkce předsedy představenstva. Mimořádná valná hromada se nemohla konat, neboť předtím nastaly účinky odkladu vykonatelnosti rozhodnutí. Usnesení Okresního soudu Michalovce a Krajského soudu v Košicích napadl ústavní stížností Mgr. Ing. I. I. Jeho stížnost Ústavní soud SR usnesením ze dne 14. 5. 2013, č. j. III. ÚS 207/2013-11, odmítl pro nedostatek pravomoci Ústavního soudu k jejímu projednání.
Odvolací soud dále vyšel ze zjištění, že ve věci žalobce Slovenské republiky – Ministerstva hospodářství SR proti TRANSPETROL, a. s., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného BRILANT, a. s., bylo rozsudkem Okresního soudu Bratislava II ze dne 10. 5. 2012, č. j. 23Cb/130/2009-571, určeno, že valná hromada uskutečněná dne 29. 4. 2009 v 15,00 hodin v rekreačním středisku Vinné jazero – Hotel jazero, nebyla zasedáním mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s., a že žádné z usnesení na ní přijatých není usnesením mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že dnem 23. 4. 2009 v důsledku mimořádného dovolání (slovensky mimoriadne dovolanie) generálního prokurátora Slovenské republiky došlo ze zákona podle §243ha občianského súdneho poriadku (dále též jen „o. s. p.“) k odkladu vykonatelnosti usnesení, na základě něhož byla mimořádná valná hromada společnosti TRANSPETROL, a. s. svolána, proto úkonům spojeným s realizací této valné hromady nelze přiznat právní účinky. Odvolání proti tomuto rozsudku podané společností BRILANT, a. s. bylo usnesením Krajského soudu v Bratislavě ze dne 21. 2. 2013, č. j. 1Cob/386/2012-627, odmítnuto.
Poté odvolací soud uzavřel, že Mgr. Ing. I. I. ani JUDr. J. H. nebyli oprávněni podepsat za povinnou exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 4. 6. 2009, který je pokladem pro vedenou exekuci, a že odvolání podal advokát zmocněný povinnou. Vycházel ze závěrů citovaných rozhodnutí slovenských soudů o tom, že mimořádná valná hromada byla sice na den 29. 4. 2009 svolána na základě rozhodnutí soudu, ale v důsledku dovolání generálního prokurátora Slovenské republiky k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky s návrhem na odklad vykonatelnosti došlo k odkladu vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Bratislava I ze dne 30. 3. 2009, a mimořádná valná hromada se nemohla konat. Rovněž uzavřel, že platnost mimořádné valné hromady může přezkoumávat i rejstříkový soud, a jestliže ten odmítl Ing. Mgr. I. I. a JUDr. J. H. do rejstříku zapsat, nemohly se tyto osoby stát členy představenstva povinné.
Odvolací soud již neprováděl důkazy navržené oprávněnou v podání ze dne 24. 6. 2013 (č. l. 945). Uvedl, že mu v tomto řízení nepřísluší hodnotit, zda exekuce vedená ve Slovenské republice byla oprávněná, zda Slovenská republika vystupuje z pozice silového hráče, zda byl postup slovenských soudů správný, příp. zda podání dovolání generálním prokurátorem Slovenské republiky odpovídalo smyslu zákona. Takové otázky řešil Nejvyšší soud SR a Ústavní soud SR (mimořádné dovolání je založeno na č. l. 598).
Oprávněná v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 /dále též jen „o. s. ř.“/). Odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1271/2006) přiznal deklaratornímu rozhodnutí o povolení, resp. zamítnutí zápisu změn do Obchodného registru Slovenské republiky účinky spojené s vyslovením neplatnosti usnesení valné hromady ve speciálním řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady. Tím popřel funkci rozhodnutí soudu o neplatnosti usnesení valné hromady jako institutu se širší závazností a jako institutu faktického přezkumu rozhodnutí rejstříkového soudu. Připomněla, že rejstříkové řízení a řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti podle české a slovenské právní úpravy je srovnatelné.
Dalším možným odůvodněním přípustnosti dovolání je odchýlení odvolacího soudu od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 21 Cdo 5206/2008, v němž Nejvyšší soud uvedl, že dříve nežli soud začne věc posuzovat podle cizího práva, je třeba aplikovat některé nutně použitelné právní normy práva tuzemského. Vedle posouzení případu z hlediska zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, půjde o zvážení, do jaké míry právní normy cizího práva, které by příslušelo aplikovat, obstojí z hledisek základních demokratických hodnot, na kterých je založena Česká republika (§36 zák. č. 97/1963 Sb.). Právě takovým nedemokratickým institutem je „mimořádné dovolání generálního prokurátora Slovenské republiky s odkladným účinkem“, jež představuje zásah moci výkonné do moci soudní a do dobré víry a legitimního očekávání adresátů pravomocného individuálního právního aktu. Oprávněná odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval jejími námitkami, „že podle slovenského práva je použití institutu mimořádného dovolání omezeno zákonnými podmínkami, jež v daném případě nebyly naplněny, jak opakovaně konstatoval slovenský Ústavní soud, když zrušoval nezákonná rozhodnutí slovenského Najvyššího súdu o zrušení rozhodnutí Okresného súdu Bratislava I., jímž bylo firmě TRADEUNION uloženo svolat mimořádnou valnou hromadu společnosti TRANSPETROL, a. s. Usnesení Okresného súdu Bratislava I, jehož vykonatelnost měla být podáním mimořádného dovolání odložena, přece pouze určilo, že se má konat mimořádná valná hromada společnosti, v níž měl slovenský stát jen minoritní akciový podíl (větší minoritní podíl Slovenská republika prodala ruské firmě Yukos)“. Uvedla dále, že „Slovenská republika pozbyla svých dalších akcií ve společnosti TRANSPETROL, a. s. jejich prodejem v rámci exekuce, jež byla vedena proto, že slovenský stát bezprecedentním způsobem odmítl splnit povinnost uloženou mu pravomocně slovenským soudem, nahradit svému občanovi škodu, již mu způsobil. Předmětná exekuce byla řádně provedena, slovenskému státu, jako povinnému, se přes veškerou snahu nikdy nepodařilo výsledky tohoto exekučního řízení zvrátit, jak definitivně rozhodl svého času i slovenský Najvyšší súd a konstatoval opakovaně i slovenský Ústavní soud“. Za této situace se slovenský stát prostřednictvím svého generálního prokurátora uchýlil k nezákonnému dovolání.
Dále dle dovolatelky odvolací soud rovněž nesprávně posoudil závaznost rozhodnutí, že Mgr. Ing. I. I. není předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s. Tento právní názor reflektuje §154 odst. 1 slovenského o. s. p. Rozhodnutí slovenského soudu o tom, že Mgr. Ing. I. I. není předsedou představenstva, je třeba brát jako směrodatné pouze k datu rozhodnutí soudu, tedy k 10. 5. 2012. Toto rozhodnutí pouze deklaruje skutečný stav ke dni vyhlášení rozsudku a není z něho možné dovozovat skutečnost, že Mgr. Ing. I. I. nebyl předsedou představenstva ke dni sepsání exekutorského zápisu dne 4. 6. 2009, sp. zn. Exz 109/2009. Stejně tak odvolací soud nesprávně posoudil závaznost výroku, že valná hromada konaná dne 29. 4. 2009 v rekreačním středisku Vinné jazero – Hotel Jazero nebyla mimořádnou valnou hromadou společnosti TRANSPETROL, a. s. Toto rozhodnutí je závazné jen ve vztahu mezi účastníky řízení, jimiž byla Slovenská republika a společnost TRANSPETROL, a. s. (v době řízení již ovládaná Slovenskou republikou). Dále dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty k podání žaloby na určení neplatnosti usnesení valné hromady (že tato žaloba nebyla nikdy podána), takže nemůže být vyslovena její neplatnost.
Dovolatelka rovněž považuje za nesprávný postup odvolacího soudu při vyčíslení náhrady nákladů povinné. Odvolací soud při výpočtu tarifní hodnoty a z ní odvozené odměny za jeden úkon právní služby vycházel z hodnoty v exekuci vymáhané částky, přepočtené na české koruny ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Připomněla, že Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. mimo jiné i proto, že nepřiměřeně zatěžovala neúspěšnou stranu vysokými náklady řízení. Proto měl odvolací soud při stanovení výše nákladů zohlednit i tuto skutečnost a vykládat advokátní tarif též v názorové linii předestřené Ústavním soudem v nálezu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a současně aby podle §243e odst. 3 o. s. ř. nařídil, že věc projedná jiný senát odvolacího soudu.
Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že otázku uznání a výkonu pravomocných a vykonatelných rozhodnutí v nemajetkových věcech, vydaných soudy Slovenské republiky, na území České republiky upravuje Smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, podle níž pravomocná a vykonatelná rozhodnutí nemajetkové povahy v občanských věcech, která vydaly justiční ográny jedné smluvní strany, se uznávají a vykonávají na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení, jestliže:
a) justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly dříve pravomocné rozhodnutí nebo neuznaly anebo nevykonaly rozhodnutí třetího státu v téže věci a mezi týmiž účastníky,
b) k řízení nebyla dána výlučná pravomoc orgánů smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá.
Protože žádná z uvedených situací nenastala, jsou pravomocná a vykonatelná rozhodnutí soudů Slovenské republiky, jimiž bylo rozhodnuto, že Mgr. Ing I. I. nebyl a není předsedou představenstva povinné a že valná hromada konaná dne 29. 4. 2009 nebyla mimořádnou valnou hromadou povinné a všechna usnesení přijatá na této valné hromadě nejsou usneseními mimořádné valné hromady povinné, bez dalšího uznatelná na území České republiky. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, povinná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1886/2012, týkající se nepřípustnosti dovolání proti výroku o nákladech řízení. Navrhla, aby dovolací soud dovolání oprávněné jako nepřípustné odmítl, popř. zamítl.
Oprávněná v replice k vyjádření povinné rozebrala jednotlivé námitky a poukázala na to, že mimořádné dovolání bylo podáno v rozporu s čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „EÚLP“). Připomněla rozhodnutí ze dne 11. 5. 2010 ve věci Abdullayev v. Rusko, sp. zn. 11227/05, Ryabykh v. Rusko ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 52854/99, Kot v. Rusko ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 20887/03, Sutyazhnik v. Rusko ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 8269/02 a Brumárescu v. Rumunsko ze dne 28. 10. 1999, sp. zn. 28342/95, na jehož základě došlo ke zrušení čl. 330 rumunského občanského soudního řádu a generálnímu prokurátorovi byla odňata možnost podat mimořádné dovolání v soukromoprávním sporu. K otázce aplikovatelnosti bilaterální dohody č. 209/1993 Sb. uvedla, „že v řízení před českým soudem je nutno zkoumat rozhodnutí z hlediska jejich závaznosti pro jiné osoby než účastníky předmětných řízení, z nichž předmětná rozhodnutí vzešla, a také zkoumat, jestli jejich vydáním nedošlo k zásahu do zásad právního státu druhé smluvní strany“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud se dosud nezabýval otázkou uznání rozsudku na určení ve vztahu k exekučnímu řízení ve shora naznačeném rozsahu.
Exekučním titulem je v souzené věci exekutorský zápis sepsaný soudní exekutorkou JUDr. Evou Jablonskou ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. Exz 109/2009. V něm společnost TRANSPETROL a. s. uznala dluh vůči společnosti CZ PAP s. r. o. ve výši 12 684 021,81 EUR z titulu zástavního práva k akciím a zavázala se jej zaplatit do 10. 6. 2009. Dále se zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 300 000 EUR do 25. 6. 2009 pro případ, že svůj závazek včas nesplní. Povinná osoba rovněž vyslovila souhlas s přímou vykonatelností exekutorského zápisu. Za povinnou osobu jednal Ing. Mgr. I. I. jako předseda představenstva a JUDr. J. H. jako člen představenstva. Spornou otázkou zůstává, zda k tomu byli oprávněni.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Podle 79 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) exekutorský zápis musí obsahovat mimo jiné jméno, příjmení, bydliště, a rodné číslo, není-li, datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků (písm. b/) a jejich podpisy (písm. h/).
Je-li účastníkem exekutorského zápisu právnická osoba, jedná za ni statutární orgán, kterým je v případě akciové společnosti představenstvo (srov. §191 zákona č. 513/1991 Zb., obchodný zákonník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. z.“).
Rozsudkem Okresního soudu Michalovce ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 22 Cb/101/2009, ve věci navrhovatele Slovenské republiky – Ministerstva hospodářství proti odpůrci Mgr. Ing. I. I., za účasti společnosti TRADEUNION, s. r. o., na základě žaloby o určení, že odpůrce není předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s., bylo určeno, že Mgr. Ing. I. I. není předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s. (v odůvodnění rozsudku soud uvedl, že I. I. není a nikdy nebyl předsedou představenstva). Okresní soud posuzoval jako předběžnou otázku, zda „zhromažděnie“ akcionářů společnosti TRANSPETROL, a. s. ze dne 29. 4. 2009 a 1. 6. 2009 mělo náležitosti stanovené zákonem, zda bylo ustanoveno v souladu s obchodním zákoníkem a zda bylo řádně svoláno, neboť při těchto zasedáních měl být odpůrce zvolen předsedou společnosti TRANSPETROL, a. s. Po zhodnocení usnesení Nejvyššího soudu Slovenské republiky č. k. 6MObdo/3/2009 (vydaného na základě mimořádného dovolání generálního prokurátora), kterým byla odložena vykonatelnost usnesení ze dne 30. 3. 2009, č. k. 36Cbr/14/2008, jímž Okresní soud Bratislava I pověřil společnost TRADEUNION, společnost s ručením omezeným svolat do 40 dnů mimořádnou valnou hromadu společnosti TRANSPETROL a. s.), uzavřel, že „zhromaždenie" z 29. 4. 2009 je nicotným aktem, proto také i všechna rozhodnutí přijatá dne 1. 6. 2009 (na základě svolání dle rozhodnutí ze dne 29. 4. 2009) jsou nicotná, nelze z nich vyvozovat žádné právní následky, a nemohlo tak dojít ani ke zvolení Mgr. Ing. I. I. předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s. Dále dovodil, že aktivní legitimace žalobce k podání žaloby je dána, neboť žalobce neměl možnost domáhat se neplatnosti usnesení valné hromady postupem podle §131 a 183 obch. zák., protože usnesení, kterými byl zvolen předsedou představenstva, jsou nicotnými právními akty, takže jedinou možností obrany bylo domáhat se žalobou o určení, že žalovaný není předsedou představenstva. K závaznosti rozsudku (podle §154 odst. 1 o. s. p. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení) soud uvedl, že určovací výrok je třeba posuzovat v širším pojetí v tom smyslu, že důsledky jednání žalovaného se mohou projevit až po vyhlášení rozhodnutí ve věci - což je v daném případě velmi pravděpodobné i vzhledem k exekučnímu řízení v České republice - a určovacím výrokem se odstraní nejasnosti ohledně statutárního orgánu společnosti TRANSPETROL, a. s. (str. 19 rozsudku).
Ve věci žalobce Slovenské republiky – Ministerstva hospodářství SR proti žalovanému TRANSPETROL, a. s., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného BRILANT, a. s., bylo rozsudkem Okresního soudu Bratislava II ze dne 10. 5. 2012, č. j. 23Cb/130/2009-571, určeno, že „zhromaždenie“ uskutečněné dne 29. 4. 2009 v 15,00 hodin v rekreačním středisku Vinné jazero – Hotel Jazero, nebylo zasedáním mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. a všechna usnesení na něm přijatá nejsou usneseními mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. I v tomto řízení soud uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení je dán tím, že se Mgr. Ing. I. I. neoprávněně vydává za předsedu představenstva (i v České republice) a snaží se dosáhnout vydání exekučních titulů v neprospěch společnosti TRANSPETROL, a. s., proto je třeba odstranit právní nejistotu o právním charakteru napadeného „zhromaždenia“ a jeho usnesení. Protože se mimořádná valná hromada nekonala, nemůže se žalobce domáhat určení neplatnosti usnesení, o kterých účastníci mimořádné valné hromady tvrdí, že jsou usneseními (str. 3 rozsudku). Soud mimo jiné zmiňuje i sepsání exekutorského zápisu Exc 109/2009, na základě něhož je v České republice vedena proti TRANSPETROL, a. s. tato exekuce (pro úplnost srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 211/2009).
Podle článku 69 nařízení Rady (ES) č. 44/2001ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I“), aniž je dotčen čl. 66 odst. 2 a článek 70, nahrazuje toto nařízení mezi členskými státy tyto dohody, smlouvy a úmluvy: Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, podepsanou v Praze dne 29. října 1992.
Podle čl. 33 odst. 1 nařízení Brusel I rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.
Otázkou zůstává, jakou závaznost mají shora uvedená rozhodnutí ve vztahu k exekučnímu řízení probíhajícímu v České republice, když oprávněná nebyla účastníkem nalézacího řízení před slovenskými soudy. V tomto případě je rozhodující, v jaké rozsahu jsou daná rozhodnutí zavazující ve Slovenské republice (srov. rovněž Simon, P. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, str. 2989). Podle rozhodnutí slovenských soudů v souzených věcech nelze dosáhnout nápravy podáním žaloby o neplatnost usnesení valné hromady podle §131 a §183 obch. zák., jedinou možnou obranou je určovací žaloba. Proto slovenské soudy přisuzují rozhodnutím, jejichž smyslem bylo odstranit právní nejistotu o charakteru mimořádné valné hromady a jejím usnesením ve vztahu k třetím osobám a zpětně ve vztahu k účastníkům nalézacího řízení (rozsudek Okresního soudu Bratislava II str. 7) závaznost, jakou mají rozhodnutí ve statusových věcech společnosti TRANSPETROL, a. s.
Nejvyšší soud k tomu dodává, že ke stejným závěrům, k jakým dospěly slovenské soudy, dospěl i Obvodní soud pro Prahu 2 (jehož rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze) ve věci vedené u dovolacího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 2262/2011.
Jestliže tedy bylo rozhodnuto, že Mgr. Ing. I. I. není předsedou představenstva povinné a že „zhromaždenie“ konané dne 29. 4. 2009 nebylo zasedáním mimořádné valné hromady povinné, je zřejmé, že Mgr. Ing. I. I. ani JUDr. J. H. nebyli statutárním orgánem povinné a nemohli za ni podepsat exekutorský zápis, jenž je v souzené věci exekučním titulem.
Slovenské soudy se v obou svých rozhodnutích zabývaly mimořádným dovoláním, jež ve věci konání mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. podal generální prokurátor Slovenské republiky. Oprávněná namítala, že pro jeho použití nebyly splněny podmínky dané zákonem. Zda tomu tak bylo, nepřísluší exekučnímu soudu přezkoumávat, neboť podle čl. 36 nařízení Brusel I cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé, tj. nelze přezkoumávat důvody, které k přijetí rozhodnutí vedly.
Pokud oprávněná odkazovala na §37 zákona č. 97/1963 Sb. a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5206/2008, nevymezila ve smyslu §237 o. s. ř. otázku, jež by přípustnost dovolání zakládala. V replice k vyjádření povinné v souvislosti s mimořádným dovoláním rovněž uvedla, „že není možné uznat a vykonat rozhodnutí, která nerespektují základní zásady demokratického právního řádu a jež se v těchto mezích příčí veřejnému pořádku v ČR“. Tato námitka však po exekučním soudu přesně žádá přezkoumat zmíněná rozhodnutí slovenských soudů ve věci samé, což čl. 36 nařízení Brusel I zapovídá.
V předchozím usnesení ze dne 19. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 3862/2010, se dovolací soud zabýval i tou skutečností, že rejstříkový soud přezkoumal usnesení mimořádné valné hromady a shledal, že jmenování do funkcí nebylo platné, a odmítl je z toho důvodu zapsat do obchodního rejstříku. Vyvodil závěr, že se Ing. Mgr. I. I. ani JUDr. J. H. nemohli stát členy představenstva povinné společnosti, z čehož vycházel nyní i odvolací soud. Vzhledem k výše zmíněným rozhodnutím slovenských soudů je nadbytečné se tímto závěrem zabývat.
Jestliže tedy exekutorský zápis za povinnou osobu nepodepsal její statutární orgán, je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Námitky oprávněné směřovaly i proti výroku o nákladech řízení. S ohledem na to, že Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil jako neústavní vyhlášku č. 484/2000 Sb., ze dne 18. prosince 2000, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, postupoval odvolací soud při stanovení výše nákladů řízení z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a náklady stanovil podle počtů úkonů, přičemž vycházel z mimosmluvní sazby za jeden úkon právní služby (k tomu srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2531/13 ze dne 16. září 2014).
K takovému postupu se přihlásil Nejvyšší soud v rozsudku publikovaném pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde mimo jiné uzavřel, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup podle §151 odst. 2, věty první, části věty za středníkem, o. s. ř. (tedy podle předpisu o mimosmluvní odměně). Sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněné pod číslem 117/2013 Sb., se přitom vztahuje jen k nárokům na paušální odměnu přiznaným dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. pravomocným rozhodnutím soudu, vydaným před vykonatelností nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12.
Byť je odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. podstatně vyšší než by byla podle zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb. (zde by činila 5000 Kč za řízení v jednom stupni), splňuje výše odměny kritérium rozumné přiměřenosti (výpočet nákladů činí méně než 20 % vymáhané jistiny, srov. bod 10 nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12).
Protože právní závěr odvolacího soudu, že je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je správný a rovněž způsob výpočtu nákladů řízení odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, dovolací soud postupoval podle §243d písm. a) o. s. ř. a dovolání zamítl.
Povinná byla v dovolacím řízení úspěšná, proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243c odst. 3, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.). Ty tvoří odměna advokáta za vyjádření k dovolání podle §11 odst. 2 písm. e/ vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 92 166,- Kč (při kursu ČNB ke dni16. 12. 2014 je 1 EUR za 27,60 Kč) a 1x náhrada hotových výloh 300 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu