ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4359.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4359/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněného M. B. , zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti povinné Z. P. , zastoupené Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, pro 850 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 3189/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2013, č. j. 17 Co 149/2013, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 11. 2012, č j. 34 EXE 3189/2012-26, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2012, č. j. 49 Cm 226/2012-10, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 850 000,- Kč s 6% úroky z této částky od 1. 6. 2012 do zaplacení, pro směnečnou odměnu 2 833,33 Kč, pro náklady předcházejícího řízení 106 792,- Kč, a pro náklady oprávněného a náklady exekuce, které budou vyčísleny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse. Uvedl, že námitka povinné, že jí exekuční titul nebyl doručen v souladu s občanským soudním řádem do datové schránky, není důvodná, neboť návrh povinné na rozhodnutí o neúčinnosti doručení exekučního titulu byl zamítnut (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2013, č. j. 49 Cm 226/2012-24). Poukázal rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3807/11, dle něhož Ústavní soud nepovažuje za porušení ústavně zaručených práv pochybení spočívající v tom, že byť mělo být účastníku řízení primárně doručováno do jeho datové schránky, bylo mu doručeno prostřednictvím poštovního doručovatele.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil při řešení otázky procesního práva od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítá, že citované usnesení Ústavního soudu na souzenou věc nedopadá. Namítá, že se s exekučním titulem mohla fakticky seznámit až dne 4. 12. 2012 při nahlížení do soudního spisu. Již v návrhu ze dne 17. 12. 2012 uvedla, že jí exekuční titul nebyl doručen vůbec, a že „ neproběhlo ani náhradní doručení“. Za tohoto stavu je nutno respektovat pravidla pořadí a způsob doručování písemností podle §45 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 9. 2009), jak se podává z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011. Povinná měla v době doručování písemnosti zřízenou datovou schránku, přesto jí byl exekuční titul doručován prostřednictvím doručujícího orgánu. Protože exekuční titul mohl nejdříve nabýt právní moci 4. 12. 2012, přičemž návrh na provedení exekuce byl podán již 9. 10. 2012, nemohl být v době podání návrhu exekuční titul formálně vykonatelný. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím a odůvodněním soudu druhého stupně a jeho rozhodnutí považuje za správné.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, přijal závěr, že každému, kdo má zpřístupněnou datovou schránku, soud doručuje rozhodnutí, předvolání a další listiny do datové schránky, aniž by adresát o takové doručení musel žádat nebo soudu sdělovat identifikátor své datové schránky. Soud zjišťuje z úřední povinnosti, zda má adresát zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku; ten, kdo má zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku, má právo očekávat, že mu soud bude veškerá rozhodnutí, předvolání a jiné listiny doručovat v elektronické podobě do datové schránky. Tímto způsobem se nedoručuje jen tehdy, byly-li listiny doručeny při jednání nebo při jiném úkonu soudu nebo nedošlo-li k řádnému doručení listiny do datové schránky. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 27. března 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněném pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v souvislosti s doručováním uzavřel, že účinky řádného doručení písemnosti soudem nastávají i v případě, kdy je písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a adresát tuto písemnost převezme, ač správně má být písemnost doručována do datové schránky adresáta. Nesprávně zvoleným postupem při doručování písemnosti není účastníkovi upřeno žádné právo, byla-li mu písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Návrh povinné na rozhodnutí, že doručení směnečného platebního rozkazu, vydaného Městským soudem v Praze pod č. j. 49 Cm 226/2012-10 dne 26. 7. 2012, který byl povinné doručen fikcí podle §49 odst. 4 o. s. ř., je neúčinné, byl zamítnut. Usnesení nebylo právní moci 13. 2. 2013.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce doručování písemností v případě, že účastník má datovou schránku a soud mu doručuje prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová,Ph.D.
předsedkyně senátu