ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.661.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 661/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně Ing. V. J. V., zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti žalované P&J Capital s. r. o., identifikační číslo osoby 28866240, se sídlem v Praze 1, Hellichova 458/1, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, o vyloučení majetku z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 38/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2013, č. j. 13Co 379/2013-48, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 463,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Františka Hrudky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 16. 5. 2013, č. j. 26 C 38/2013-26, vyloučil ve výroku rozsudku uvedené nemovitosti žalobkyně, postižené exekučními příkazy soudního exekutora JUDr. Milana Usnula ze dne 19. 12. 2012, č. j. 098 EX 07071/10-041 a č. j. 098 EX 07071/10-042, z exekuce vedené proti povinnému J. J., nařízené usnesením téhož soudu ze dne 19. 11. 2012, č. j. 54 EXE 3714/2011-40 (výrok I.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8.534,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Investiční a poštovní banka, a. s., poskytla povinnému J. J. v roce 1993 peněžní prostředky na základě tří smluv o úvěru, že dne 21. 9. 2002 uzavřela žalobkyně s povinným manželství a že před sňatkem podepsali smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění budoucích manželů s výjimkou věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti. Dále vyšel z toho, že v roce 1998 byl na povinného prohlášen konkurz a že dne 19. 11. 2012 nařídil Obvodní soud pro Prahu 10 proti povinnému exekuci podle vykonatelných výpisů ze seznamu pohledávek přihlášených do konkurzu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 96 K 31/98 k uspokojení pohledávky oprávněné (žalované) v celkové výši 282.694.807,94 Kč a že dne 19. 12. 2012 vydal pověřený soudní exekutor JUDr. Milan Usnul exekuční příkazy na provedení exekuce zřízením zástavního práva na nemovitostech a prodejem těchto nemovitostí. Vyšel rovněž z toho, že žalobkyně zakoupila pozemek parc. č. 347/4 v katastrálním území K. v roce 2000, že v roce 2008 nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí vydané pro žalobkyni k dokončené stavbě rodinného domu v katastrálním území K. na pozemku parc. č. 350/33 a že v témže roce žalobkyně zakoupila pozemek parc. č. 350/32. Protože závazky povinného z úvěrových smluv vznikly před uzavřením manželství, nelze exekucí postihnout pozemek parc. č. 374/4, který žalobkyně nabyla před uzavřením manželství, a postihnout nelze s ohledem na §267 odst. 2 o. s. ř. ani ostatní uvedené nemovitosti.
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že závazky vznikly před uzavřením manželství žalobkyně s povinným, a proto nelze exekucí postihnout majetek patřící do společného jmění manželů. Ze stejného důvodu nelze o vyloučení věcí z exekuce rozhodnout podle §267 odst. 2 o. s. ř. (jak učinil soud prvního stupně), nýbrž je potřeba uplatněný nárok posoudit podle ustanovení §267 odst. 1 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná z důvodu uvedeného v §241a o. s. ř. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř.; jedná se o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, „při jejímž řešení se odvolací soud v návaznosti na výklad mohl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe, případně s ohledem na zjevnou specifičnost dané situace, předmětná otázka nemusela být v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena“ a domnívá se, „že posuzovaná otázka by měla být vyřešena odlišně“. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nevzal v potaz možné jednání v rozporu s dobrými mravy, kdy i samotná vylučovací žaloba musí být posouzena v intencích souladu s dobrými mravy jako korektivu, který je zakotven jak v občanském právu, tak i v Ústavě a Listině. V tomto směru požadovala, aby byly provedeny důkazy, které by danou otázku vyřešily. „Tím, že soudy obou stupňů odmítly tyto důkazy provést, jedná se o vadu předchozích řízení, a to v rovině procesní, která mohla zatížit řízení vadou, která je uplatňována v daném dovolání“. Vedle toho soudy obou stupňů neřešily otázku, že část pohledávek v exekučním řízení teprve vzniká (náklady exekuce), tj. vzniká za trvání manželství, a tyto pohledávky nejsou žádným předpisem vyloučeny z exekuce. Dále je podle žalované „podstatná otázka, zda zde neexistuje pohledávka povinného vůči žalobkyni z titulu, že poskytl finanční prostředky, které byly použity k získání majetku žalovanou (správně žalobkyní), ale přitom se jedná o výhradní prostředky“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání žalované uvedla, že dovolání dle jejího názoru není přípustné, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu řešilo otázku, která již byla dovolacím soudem vyřešena. Vzhledem k ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu o této otázce a jasnému úmyslu zákonodárce, vtělenému do ustanovení §42 odst. 1 exekučního řádu ve znění platném do 31. 12. 2012, není důvod, aby tato vyřešená právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že při vymáhání pohledávek vzniklých jednomu z manželů před uzavřením manželství nelze postihnout majetek náležející do společného jmění manželů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4010/2008, ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla zamítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2011, sp. zn. I. ÚS 3404/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2003, sp. zn. 20 Cdo 1054/2002, usnesení ze dne 19. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 1690/2007). Při vymáhání těchto pohledávek rovněž tak nelze postihnout majetek manžela povinného, nabytý před uzavřením manželství s povinným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 2455/2013, ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. III ÚS 1982/2014, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 464/2012).
K námitce, že v souvislosti s vymáháním původní pohledávky vznikla i další pohledávka (náklady exekuce, odměna exekutora – dovolání č. l. 59 p. v.), a to již za trvání manželství žalobkyně s povinným, a proto lze postihnout majetek, jehož vyloučení se žalobkyně domáhala, stejně jako k námitce, že se soudy nezabývaly otázkou, zda vyloučení nemovitostí z exekuce není v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud dodává, že byly uplatněny až v dovolacím řízení; v něm však nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.), k tomu viz obsah odvolání na č. l. 59.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. srpna 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu