ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1092.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 1092/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ARCH PROJEKT s. r. o. , se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 44222904, zastoupené JUDr. Filipem Štípkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, PSČ 400 01, proti žalované Niersberger Instalace, s. r.o. , se sídlem v Benešově, Tyršova 2075, PSČ 256 01, identifikační číslo osoby 64577252, zastoupené JUDr. Josefem Podhorským, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 102, PSČ 256 01, o zaplacení částky 333.912,50 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 1,527.434,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 33/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. 1 Cmo 17/2011-325, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2009, č. j. 49 Cm 33/2003-260, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2009, č. j. 49 Cm 33/2003-260, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. 1 Cmo 17/2011-325, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout toliko pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti napadeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalované proti výroku pod bodem I v záhlaví označeného rozsudku, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2009, č. j. 49 Cm 33/2003-260, ve výroku pod bodem I, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 333.912,50 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným, a v té části výroku pod bodem II, jíž byl zamítnut vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 1,411.030,40 Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem , kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolatelkou předložená „otázka“ formulovaná jako „vztah investor – dodavatel – subdodavatel – projektant – vada projektu – škoda z vady“, není žádnou otázkou, natož pak otázkou zásadního právního významu. Z obsahového vymezení uplatněných dovolacích důvodů je patrno, že dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že jí v důsledku vady projektu manipulační plochy nevznikla škoda, a namítá, že odvolací soud nevzal na zřetel, že se na stavbě podílela nikoliv jako investor, nýbrž jako generální dodavatel, a že žalobkyní vadně zpracovaná projektová dokumentace byla výchozím podkladem pro cenu díla, kterou sjednala s investorem (takže správné řešení, jež bylo dražší, nebylo promítnuto do ceny a investorem zaplaceno). Samotné zpochybnění správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem však kritéria vymezená v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. nesplňuje a právní otázku v rozhodovací praxi dosud neřešenou, kterou by měl dovolací soud vyřešit, tu v souvislosti s kritizovaným právní posouzením dovolatelka neotevírá.
Obdobně to platí též o „otázce vzniku škody a nároku na náhradu škody“, kterou odvolací soud podle mínění dovolatelky řešil jinak, než ji soudy v praxi řeší, vztahující se zřejmě k témuž právnímu posouzení jako „otázka“ shora uvedená.
Právní otázka splňující kritéria stanovená v §237 odst. 3 o. s. ř. není zahrnuta ani v obsahu ostatních dovolacích námitek.
K závěru o přípustnosti dovolání nevede samotné zpochybnění závěrů, k nimž dospěl odvolací soud při posouzení významu přílohy smlouvy o dílo.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemohou založit ani dovolatelkou namítaná procesní pochybení soudů (nedostatek poučení podle §118a o. s. ř., nepřezkoumatelnost rozhodnutí), nezahrnující otázku právního významu, tj. řešení otázky procesního práva; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) se při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží (§237 odst. 3, část věty za středníkem, o. s. ř.).
Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu o tom, že se jí určité právně významné skutečnosti nezdařilo prokázat, není závěrem právním, nýbrž závěrem skutkovým, který lze napadnout toliko dovolacím důvodem stanoveným v §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Ani k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží (§237 odst. 3, část věty za středníkem, o. s. ř.) a v dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné pouze podle tohoto ustanovení, je uplatnění tohoto dovolacího důvodu výslovně vyloučeno (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.). Tím spíše to pak platí pro ty dovolací námitky, jež dovolatelka výslovně směřuje proti správnosti skutkových zjištění.
V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyni, která by měla na náhradu takových nákladů právo, podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2014
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu