ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.574.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 574/2014-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2014 dovolání obviněných M. D., J. F. , Ing. T. K. , Mgr. M. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 4 To 22/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 3/2010, a rozhodl takto:
Podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných M. D., J. F., Ing. T. K., Mgr. M. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 54 T 3/2010, byli uznáni vinnými:
- obviněný M. D. pomocí k pokusu trestného činu spočívajícího ve zvlášť závažném zločinu podvodu dle §24 odst. 1 písm. c) k §21 odst. 1 - §209 odst.1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad II/1, 2),
- obviněný J. F. pokusem trestného činu spočívajícího ve zvlášť závažném zločinu podvodu dle §21 odst. 1 - §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad I/2, II/1, 2),
- obviněný Ing. T. K. pokusem trestného činu spočívajícího ve zvlášť závažném zločinu podvodu dle §21 odst. 1 - §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad I/1),
- obviněný Mgr. M. M. pokusem trestného činu spočívajícího ve zvlášť závažném zločinu podvodu dle §21 odst. 1 - §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad I/1, 2, II/1, 2),
kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že
I. obvinění Ing. T. K., J. F. a Mgr. M. M.,
v návaznosti na situaci kdy
- dne 13.12.2000 byla uzavřena společenská smlouva o založení společnosti FOKR Czech s.r.o. a k datu 29.1.2001 do obchodního rejstříku zapsána společnost FOKR Czech s.r.o., IČ 25873580, sídlem Mořkov, Mlýnská 59, PSČ 742 72, v níž vystupovali jako jednatelé Ing. T. K. a J. F. (jmenovaný toliko do 3.7.2002) a společníci M. K. a V. F., každá s 50% obchodního podílu,
- dne 31.7.2002, na podkladě smluv o převodu obchodního podílu, získal J. F. 100% obchodního podílu ve společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., IČ 62303414, sídlem Mořkov, Mlýnská 59, PSČ 742 72, a stal se i jediným jednatelem této společnosti,
- dne 23.5.2002 společnost FOKR Czech s.r.o., zastoupená jednatelem J. F., ve spekulativním úmyslu snadného zisku u bonitního subjektu, získala ve veřejné dražbě za cenu 900.000,- Kč, z majetku společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, IČ 00016187, vykazovanou pohledávku v nominální hodnotě 17.000.000,- Kč za společností Vodohospodářská zařízení Šumperk, a.s., IČ 47674954, sídlem Šumperk, Jílová 6,
avšak společnost Vodohospodářská zařízení Šumperk a.s. pohledávku odmítla uhradit s odkazem na její neexistenci, v důsledku čehož bylo žalobou společnosti FOKR Czech s.r.o. ze dne 3.6.2002 iniciováno řízení o zaplacení částky 17.000.000,-Kč s příslušenstvím, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.4.2005, společnost FOKR Czech s.r.o. však byla v souvislosti s tímto řízením nucena zaplatit dne 11.2.2004 soudní poplatek ve výši 680.000,-Kč a z důvodu celkového neúspěchu ve sporu i náklady řízení žalovanému ve výši 221.985,50 Kč, přičemž řízení o odvolání společnosti FOKR Czech s.r.o. bylo k datu 30.8.2005 zastaveno v důsledku neuhrazení soudního poplatku odvolacího řízení ve výši 680.000,-Kč,
- dne 12.12.2003 společnost FOCUS-METAL, s.r.o., zastoupená jednatelem J. F., ve spekulativním úmyslu výrazného zisku z pronájmu, získala za cenu 2.436.500,- Kč ve veřejné dražbě z majetku společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, IČ 00016187, pozemky v katastrálním území H. L., D. L. a K. v celkové výměře 15.040m², na nichž jsou situovány stavby vodohospodářských zařízení ve vlastnictví společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s., IČ 45193665,
avšak společnost Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s., s poukazem na existenci stávajícího nájemního vztahu k předmětným pozemkům vyplývajícího z nájemní smlouvy ze dne 26.10.1998, uzavřené mezi společnostmi Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. a MILNEA státní podnik v likvidaci, odmítla uzavření nové nájemní smlouvy a úhradu vyššího nájemného v čás tce 550,-Kč/m², tj. celkem 8.272.000,-Kč za rok, požadovaného společností FOCUS-METAL, s.r.o., oproti předchozí částce nejvýše 772.616,-Kč,
v důsledku čehož byl následně spor o platnost této stávající nájemní smlouvy, na podkladě rozhodčí smlouvy ze dne 12.4.2005, řešen v rozhodčím řízení rozhodcem JUDr. Petrem Dítě a rozhodčím nálezem ze dne 15.7.2005 bylo, v neprospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., rozhodnuto o trvající platnosti a účinnosti nájemní smlouvy z roku 1998, kteréžto rozhodnutí mělo za následek aktivaci dalších smluvních ujednání mezi společnostmi Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. a FOCUS-METAL, s.r.o., smluvně navázaných na výsledek tohoto rozhodčího řízení, spočívajících zejména v převodu těchto pozemků do vlastnictví společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. a vyplacení peněžní částky 4.000.000,-Kč ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., sestávající se z částky 2.400.000,-Kč jako kupní ceny nemovitostí a částky 1.600.000,-Kč jako nájemného za období od 12.12.2003 do 12.4.2005,
1) obviněný Ing. T. K. a obviněný Mgr. M. M.
na podkladě nenaplnění spekulativního cíle a představy zisku z vydražené pohledávky prostřednictvím společnosti FOKR Czech s.r.o.,
v období druhé poloviny roku 2005, v kooperaci s další osobou či osobami, na podkladě předchozí dohody a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, zejména právní povahy, v úmyslu docílit neoprávněného získání většího objemu finančních prostředků od společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, ve prospěch společnosti FOKR Czech s.r.o., realizovali vytvořený model jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů k podvodnému dosažení neoprávněného profitu tak, aby za zneužití prvků, které jsou jinak charakteristické pro rozhodčí řízení na podkladě zákona 216/1994 Sb., zinscenovaným rozhodčím řízením, s předem dohodnutým výsledkem, v plném rozsahu vyznívajícím ve prospěch společnosti FOKR Czech s.r.o., kterým eliminovali jak možnou neúspěšnost v případě vedení tohoto sporu před obecnými soudy, tak i nutnost nákladů takovéhoto soudního řízení, a, s ohledem na jednoinstančnost rozhodčího řízení, současně docílili okamžité vykonatelnosti vydaného rozhodčího nálezu s cílem jednak minimalizace doby pro vymožení pohledávek, získaných na podkladě takto zinscenovaného rozhodčího řízení, zejména formou nařízení exekuce, a jednak právní obrany poškozeného subjektu proti realizovaným úkonům na podkladě navenek zákonného titulu pro výkon rozhodnutí, kdy
nejdříve, dne 5.12.2005, obviněný Ing. T. K., v postavení jednatele společnosti FOKR Czech s.r.o., zneuživ důvěry likvidátora společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, Ing. Zdeňka Lichnovského, jakož i jeho nikoli kvalitní orientace v právní problematice, s vědomím, že jmenovaný fakticky odmítá zavazovat společnost MILNEA státní podnik v likvidaci k jakýmkoli plněním, což deklaroval ústním postojem i důrazem na vypuštění ujednání o odměně rozhodce v předkládané písemnosti,
pod nepravdivou záminkou údajné potřeby řešení problematiky úhrady dříve vydražené pohledávky ze strany společnosti Vodohospodářská zařízení Šumperk a.s., o níž však bylo již soudem pravomocně negativně rozhodnuto, a účelovou změnou článku IV. této písemnosti o odměně rozhodce, bez čehož by podpisu Ing. Zdeňka Lichnovského nebylo dosaženo, přestože v další fázi nebyla tato změna vůbec reflektována, vylákal od Ing. Zdeňka Lichnovského podpis na písemnost, označenou jako „Rozhodčí doložka“,
přičemž tato písemnost, která byla následně využita jako právní podklad pro vedení zinscenovaného rozhodčího řízení, byla záměrně koncipována nejasně, když neobsahovala dostatečně přesné vymezení předmětu případného rozhodčího řízení, který v ní byl označen pouze obecným odkazem na „právní vztah“, vyplývající z dřívější dražby, uskutečněné 23.5.2002, a možnost vedení rozhodčího řízení „v případě vzniklého sporu“ z tohoto „právního vztahu“, dále již primárně určovala jako rozhodce Mgr. M. M. a obsahovala ujednání, zakládající výlučně písemnou formu rozhodčího řízení a výslovnou nepřípustnost důkazu výslechem svědka či účastníka,
následně, krátce po získání podpisu likvidátora Ing. Zdeňka Lichnovského na písemnost označenou jako „Rozhodčí doložka“, což byl zásadní faktor pro dosažení předem dohodnutého cíle obžalovaných a umožňoval jim pokračovat v jejich jednání, nyní již spočívajícím toliko v zinscenovaném rozhodčím řízení, navíc zjednodušeném ujednáním o jeho písemné formě a neúčasti stran či svědků, které však, pro navození dojmu důvěryhodnosti navenek, muselo vykazovat naplnění procesních podmínek standardního rozhodčího řízení,
proto obviněný Ing. T. K., jako jednatel společnosti FOKR Czech s.r.o., písemností datovanou dne 13.12.2005, učinil k obviněnému Mgr. M. M., vystupujícímu v postavení rozhodce, formální podání žaloby o zaplacení částky 17.901.985,- Kč s příslušenstvím, a to jako škody vzniklé z titulu údajně ušlého zisku v návaznosti na nominální hodnotu dříve vydražené pohledávky s příslušenstvím za společností Vodohospodářská zařízení Šumperk a.s., s tím, že Krajským soudem v Ostravě bylo pravomocně rozhodnuto, že tato pohledávka fakticky neexistuje,
poté obviněný Mgr. M. M., vystupujíc jako rozhodce, v souladu s charakterem a smyslem obžalovanými dohodnutého modelu jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů, směřujících k podvodnému dosažení neoprávněného profitu, formálně provedl potřebné procesní úkony rozhodčího řízení a s datem 23.1.2006 vyhotovil písemnost označenou jako „Rozhodčí nález“ (bez spisového označení), v jehož výroku deklaroval úspěšnost žalobce, a to v plném rozsahu dle podané žaloby, čímž fakticky vytvořili právní instrument pro realizaci výkonu rozhodnutí, které zavazovalo společnost MILNEA státní podnik v likvidaci k povinnosti zaplatit ve prospěch společnosti FOKR Czech s.r.o. peněžní částku 17.901.985,-Kč spolu s příslušenstvím ve výši nejméně 29.555.123,-Kč, a současně zaplatit odměnu rozhodci Mgr. M. M. ve výši 716.080,-Kč, kteréžto nároky byly krátce po deklarování nabytí právní moci navenek formálně standardního rozhodčího nálezu exekučně vymáhány, avšak zejména v důsledku právní obrany společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci proti důsledkům rozhodčího nálezu nedošlo k celkovému naplnění exekučních úkonů ve prospěch společnosti FOKR Czech s.r.o.,
kdy popsaným jednáním se obvinění Ing. T. K. a Mgr. M. M. pokusili způsobit společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci škodu ve výši nejméně 48.173.188,- Kč,
2) obviněný J. F. a obviněný Mgr. M. M.
na podkladě nenaplnění spekulativního cíle a představy zisku z pronájmu vydražených pozemků ve vztahu ke společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. prostřednictvím společnosti FOCUS-METAL, s.r.o.,
v období druhé poloviny roku 2005, v kooperaci s další osobou či osobami, na podkladě předchozí dohody a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, zejména právní povahy, v úmyslu docílit neoprávněného získání většího objemu finančních prostředků od společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., realizovali vytvořený model jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů k podvodnému dosažení neoprávněného profitu tak, aby za zneužití prvků, které jsou jinak charakteristické pro rozhodčí řízení na podkladě zákona 216/1994 Sb., zinscenovaným rozhodčím řízením, s předem dohodnutým výsledkem, v plném rozsahu vyznívajícím ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., kterým eliminovali jak možnou neúspěšnost v případě vedení tohoto sporu před obecnými soudy, tak i nutnost nákladů takovéhoto soudního řízení, a, s ohledem na jednoinstančnost rozhodčího řízení, současně docílili okamžité vykonatelnosti vydaného rozhodčího nálezu s cílem jednak minimalizace doby pro vymožení pohledávek, získaných na podkladě takto zinscenovaného rozhodčího řízení, zejména formou nařízení exekuce, a jednak právní obrany poškozeného subjektu proti realizovaným úkonům na podkladě navenek zákonného titulu pro výkon rozhodnutí, kdy
nejdříve, dne 5.12.2005, obviněný J. F., v postavení jednatele společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., zneuživ důvěry likvidátora společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, Ing. Zdeňka Lichnovského, jakož i jeho nikoli kvalitní orientace v právní problematice, s vědomím, že jmenovaný fakticky odmítá zavazovat společnost MILNEA státní podnik v likvidaci k jakýmkoli plněním, což deklaroval ústním postojem i důrazem na vypuštění ujednání o odměně rozhodce v předkládané písemnosti,
v rámci jednání o údajné potřebě řešení problematiky úhrady dříve vydražené pohledávky ze strany společnosti Vodohospodářská zařízení Šumperk a.s., k čemuž byla Ing. Zdeňkem Lichnovským podepisována připravená vyhotovení písemností označených jako „Rozhodčí doložka“, podstrčil jmenovanému k podpisu shodně označenou a celkově graficky obdobně vyhlížející písemnost, v níž došlo rovněž k účelové změně článku IV. o odměně rozhodce, bez čehož by podpisu Ing. Zdeňka Lichnovského nebylo dosaženo, přestože v další fázi nebyla tato změna vůbec reflektována, čímž vylákal od Ing. Zdeňka Lichnovského podpis na písemnost, označenou jako „Rozhodčí doložka“,
přičemž tato písemnost, která byla následně využita jako právní podklad pro vedení zinscenovaného rozhodčího řízení, byla záměrně koncipována nejasně, když neobsahovala dostatečně přesné vymezení předmětu případného rozhodčího řízení, který v ní byl označen pouze obecným odkazem na „dříve existující právní vztah“, vyplývající z dražby, uskutečněné 12.12.2003, a možnost vedení rozhodčího řízení „v případě vzniklého sporu“ z tohoto „právního vztahu“, dále již primárně určovala jako rozhodce Mgr. M. M. a obsahovala ujednání, zakládající výlučně písemnou formu rozhodčího řízení a výslovnou nepřípustnost důkazu výslechem svědka či účastníka,
následně, krátce po získání podpisu likvidátora Ing. Zdeňka Lichnovského na písemnost označenou jako „Rozhodčí doložka“, což byl zásadní faktor pro dosažení předem dohodnutého cíle obžalovaných a umožňoval jim pokračovat v jejich jednání, nyní již spočívajícím toliko v zinscenovaném rozhodčím řízení, navíc zjednodušeném ujednáním o jeho písemné formě a neúčasti stran či svědků, které však, pro navození dojmu důvěryhodnosti navenek, muselo vykazovat naplnění procesních podmínek standardního rozhodčího řízení,
proto bylo jménem společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., zastoupené jednatelem J. F., v právním zastoupení advokáta, písemností datovanou dne 2.5.2006, učiněno k obviněnému Mgr. M. M., vystupujícímu v postavení rozhodce, formální podání žaloby o zaplacení částky 11.703.181,- Kč, a to jako škody vzniklé z titulu údajně ušlého zisku v návaznosti na představu tržního nájemného za užívání nemovitostí v částce 550,-Kč/m², tj. celkem 8.272.000,-Kč za rok, v období od 12.12.2003 do 22.7.2005, pokud by nebyly zatíženy nájemní smlouvou ze dne 26.10.1998 se stanoveným nájemným ve výši 589.008,- Kč za rok,
poté obviněný Mgr. M. M., vystupujíc jako rozhodce, v souladu s charakterem a smyslem obžalovanými dohodnutého modelu jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů, směřujících k podvodnému dosažení neoprávněného profitu, formálně provedl potřebné procesní úkony a s datem 24.7.2006 vyhotovil písemnost označenou jako „Rozhodčí nález“, označený č.j. RN 102/2006, v jehož výroku deklaroval plnou úspěšnost žalobce dle podané žaloby, čímž fakticky vytvořili právní instrument pro realizaci výkonu rozhodnutí, které zavazovalo společnost MILNEA státní podnik v likvidaci k povinnosti zaplatit ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o. peněžní částku 11.703.181,-Kč spolu s příslušenstvím, a současně, vedle nákladů právního zastoupení, zaplatit odměnu rozhodci Mgr. M. M. ve výši 468.130,-Kč,
a následně bylo jménem společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., zastoupené jednatelem J. F., v právním zastoupení advokáta, písemností datovanou dne 2.5.2006, učiněno k obviněnému Mgr. M. M., vystupujícímu v postavení rozhodce, formální podání další žaloby, již o zaplacení částky 39.993.632,-Kč, a to jako škody vzniklé z titulu údajně ušlého zisku v návaznosti na představu tržního nájemného za užívání nemovitostí v částce 550,-Kč/m ², tj. celkem 8.272.000,-Kč za rok, v obdob í od 1.8.2006 do 13.10.2011, pokud by nebyly zatíženy nájemní smlouvou ze dne 26.10.1998 se stanoveným nájemným ve výši 589.008,- Kč za rok,
poté obviněný Mgr. M. M., vystupujíc jako rozhodce, v souladu s charakterem a smyslem obviněnými dohodnutého modelu jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů, směřujících k podvodnému dosažení neoprávněného profitu, formálně provedl potřebné procesní úkony a s datem 30.8.2007 vyhotovil písemnost označenou jako „Rozhodčí nález“, označený č.j. RN 08/2007, v jehož výroku deklaroval plnou úspěšnost žalobce dle podané žaloby, čímž fakticky vytvořili právní instrument pro realizaci výkonu rozhodnutí, které zavazovalo společnost MILNEA státní podnik v likvidaci k povinnosti zaplatit ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o. peněžní částku 39.993.632,-Kč spolu s příslušenstvím, a současně, vedle nákladů právního zastoupení, zaplatit odměnu rozhodci Mgr. M. M. ve výši 1.000.000,-Kč, kteréžto nároky byly po deklarování nabytí právní moci navenek formálně standardních rozhodčích nálezů exekučně vymáhány, avšak zejména v důsledku právní obrany společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci proti důsledkům rozhodčího nálezu nedošlo k celkovému naplnění exekučních úkonů ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o.,
kdy popsaným jednáním se obvinění J. F. a Mgr. M. M. pokusili způsobit společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci škodu ve výši nejméně 53.164.943,- Kč,
II. obvinění J. F., Mgr. M. M. a M. D.,
v návaznosti na situaci kdy
- dne 31.7.2002, na podkladě smluv o převodu obchodního podílu, získal J. F. 100% obchodního podílu ve společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., IČ 62303414, sídlem Mořkov, Mlýnská 59, PSČ 742 72, a stal se i jediným jednatelem této společnosti,
- dne 31.5.2005 společnost FOCUS-METAL, s.r.o., zastoupená jednatelem J. F., ve spekulativním úmyslu výrazného zisku z pronájmu, získala ve veřejné dražbě z majetku společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, IČ 00016187, jednak pozemky v katastrálním území H. Č. a S. J. v celkové výměře 7.802m ² za cenu 450.000,-Kč, na nichž jsou situov ány stavby vodohospodářských zařízení ve vlastnictví společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s., IČ 48173398, a jednak pozemky v katastrálním území B.-m. v celkové výměře 3.041m ² za cenu 740.000,-Kč, na nichž je situov ána stavba vodohospodářského zařízení ve vlastnictví společnosti VaK Bruntál a.s., IČ 47675861,
1)
na podkladě nenaplnění spekulativního cíle a představy zisku z pronájmu vydražených pozemků ve vztahu ke společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s. prostřednictvím společnosti FOCUS-METAL, s.r.o.,
v kooperaci s další osobou či osobami, na podkladě předchozí dohody a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, zejména právní povahy, v úmyslu docílit neoprávněného získání většího objemu finančních prostředků od společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s., ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., realizovali vytvořený model jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů k podvodnému dosažení neoprávněného profitu tak, aby za zneužití prvků, které jsou jinak charakteristické pro rozhodčí řízení na podkladě zákona 216/1994 Sb., zinscenovaným rozhodčím řízením, s předem dohodnutým výsledkem, v plném rozsahu vyznívajícím ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., kterým eliminovali jak možnou neúspěšnost v případě vedení tohoto sporu před obecnými soudy, tak i nutnost nákladů takovéhoto soudního řízení, a, s ohledem na jednoinstančnost rozhodčího řízení, současně docílili okamžité vykonatelnosti vydaného rozhodčího nálezu s cílem jednak minimalizace doby pro vymožení pohledávek, získaných na podkladě takto zinscenovaného rozhodčího řízení, zejména formou nařízení exekuce, a jednak právní obrany poškozeného subjektu proti realizovaným úkonům na podkladě navenek zákonného titulu pro výkon rozhodnutí, kdy
nejdříve, dne 18.12.2006, obviněný J. F., v postavení jednatele společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., účelově inicioval ústní jednání s Ing. Zdeňkem Sedláčkem, předsedou představenstva společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s., nepravdivě předstírajíc zájem o seriózní a oboustranně výhodné řešení problematiky užívání a nájmu nemovitostí ve vlastnictví společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., když skutečným cílem obviněného J. F. bylo získání podpisu Ing. Zdeňka Sedláčka na předem připravenou písemnost pro účely jejího dalšího zneužití v rámci zinscenovaného rozhodčího řízení, pročež v průběhu jednání předložil Ing. Zdeňku Sedláčkovi takovou písemnost, označenou v záhlaví jako „Zápis z jednání“, do jejíhož, jinak bezproblémového, obsahu zahrnujícího zejména specifikaci pozemků a obecné vyjádření zájmu o další jednání smírnou cestou k dohodě o nájmu nebo prodeji těchto pozemků, byl v bodě 3) vsunut text, že “Strany budou preferovat řešení vztahu dle bodu 1) smírnou cestou a dohodly se, že v případě sporu tento nepovedou soudní cestou, nýbrž v zájmu snížení nákladů případným rozhodčím řízením, kde případný žalobce určí rozhodce“, kdy Ing. Zdeněk Sedláček tuto písemnost podepsal v přesvědčení, že se jedná toliko o deklaraci proběhnuvšího ústního jednání, případně v budoucnu možného uzavření řádné rozhodčí smlouvy k řešení sporu, čímž obžalovaný vylákal od Ing. Zdeňka Sedláčka podpis na písemnost, která byla následně využita jako právní podklad pro vedení zinscenovaného rozhodčího řízení, byla záměrně koncipována nejasně se zastřeným smyslem v kontextu s obsahem ústního jednání i jejího zbývajícího obsahu, neboť jinak by podpisu Ing. Zdeňka Sedláčka nebylo dosaženo, když navíc v té době nebyl prezentován ani fakticky neexistoval žádný důvod pro nějž by jakékoli rozhodčí řízení mohlo být zahájeno,
následně, za účelem nutnosti vytvoření konkrétního podkladu pro uplatnění majetkových nároků, došlo k vytvoření písemnosti označené jako „Smlouva o nájmu pozemku“, datované dne 28.3.2007, jímž byl formálně deklarován nájem těchto pozemků v k.ú. H. Č. a S. J. mezi společností FOCUS-METAL, s.r.o., zastoupenou jednatelem J. F., jakožto pronajímatelem, a M. D., jakožto nájemcem, přičemž cena nájmu byla vyjádřena částkou 650,-Kč/m² za rok a doba nájmu do 31.12.2037, jejímž jediným smyslem bylo vytvoření právního titulu pro uplatnění náhrady za bezdůvodné obohacení z užívání pozemků a škody z ušlého zisku, čehož si obviněný M. D. byl vědom, neboť jiný způsob využití pozemků, než stávající, nebyl možný,
v bezprostřední návaznosti na takto účelově vytvořený formální smluvní akt pronájmu, dne 29.3.2007, opět formálně, aby byl účelově vytvořen důvod pro odstoupení M. D. od nájemní smlouvy, vyzval písemně obviněný J. F. společnost Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s., o trvalé zpřístupnění předmětných pozemků, na což bylo ze strany této společnosti dne 14.5.2007 reagováno zamítavým stanoviskem s odkazem na povinnosti stanovené zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích a č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, avšak s tím, že pověřené a zdravotně způsobilé osobě by vstup na pozemky za přítomnosti jejich zaměstnance umožněn byl,
nicméně již dnem 30.4.2007 je datována písemnost obviněného M. D., adresovaná společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., jejímž obsahem je odstoupení od uzavřené nájemní smlouvy z důvodu hrubého porušení povinnosti pronajímatele spočívajícího v nepředání předmětu nájmu,
po zajištění komplexu těchto písemností, potřebných k formálnímu deklarování majetkových nároků společnosti FOCUS-METAL, s.r.o. vůči společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s., a k realizaci rozhodčího řízení z hlediska procesních podmínek jeho iniciace, což byly zásadní faktory pro dosažení předem dohodnutého cíle obviněných J. F. a Mgr. M. M. a umožňovaly jim pokračovat v jejich jednání, nyní již spočívajícím toliko v zinscenovaném rozhodčím řízení, které však, pro navození dojmu důvěryhodnosti navenek, muselo vykazovat naplnění procesních podmínek standardního rozhodčího řízení,
proto bylo jménem společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., zastoupené jednatelem J. F., v právním zastoupení advokáta, nejprve písemností datovanou dne 16.7.2007, učiněno k obžalovanému Mgr. M. M., vystupujícímu v postavení rozhodce, formální podání žaloby o uložení povinnosti zdržet se zásahu do vlastnických práv žalobce k předmětným nemovitostem, a následně, písemností datovanou dne 8.8.2007, došlo ke změně původní žaloby a jejímu rozšíření o náhradu za bezdůvodného obohacení z užívání pozemků za dobu od 10.8.2005 do 27.3.2007 ve výši 7.688.342,-Kč a náhrady škody z titulu ušlého zisku za období od 28.3.2007 do 31.12.2037 ve výši 144.015.139,-Kč, přičemž tyto nároky byly odůvodněny údaji, vyplývajícími z obsahu předstírané smlouvy o nájmu pozemků, uzavřené s M. D.,
poté obviněný Mgr. M. M., vystupujíc jako rozhodce, v souladu s charakterem a smyslem obviněnými dohodnutého modelu jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů, směřujících k podvodnému dosažení neoprávněného profitu, formálně provedl potřebné procesní úkony a s datem 20.1.2008 vyhotovil písemnost označenou jako „Rozhodčí nález“, označený č.j. RN 10/2007, v jehož výroku deklaroval plnou úspěšnost žalobce dle obou podaných žalob, čímž fakticky vytvořili právní instrument pro realizaci výkonu rozhodnutí, které mj. zavazovalo společnost Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s. k povinnosti zaplatit ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o. peněžní částku 151.703.481,-Kč a současně, vedle nákladů právního zastoupení, zaplatit odměnu rozhodci Mgr. M. M. ve výši 1.001.000,-Kč, kteréžto nároky byly po deklarování nabytí právní moci navenek formálně standardního rozhodčího nálezu exekučně vymáhány, avšak zejména v důsledku právní obrany společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s. proti důsledkům rozhodčího nálezu nedošlo k celkovému naplnění exekučních úkonů ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o.,
kdy popsaným jednáním se obvinění J. F., Mgr. M. M. a M. D. pokusili způsobit společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s. škodu ve výši 152.704.481,- Kč,
2)
na podkladě nenaplnění spekulativního cíle a představy zisku z pronájmu vydražených pozemků ve vztahu ke společnosti VaK Bruntál a.s. prostřednictvím společnosti FOCUS-METAL, s.r.o.,
v kooperaci s další osobou či osobami, na podkladě předchozí dohody a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, zejména právní povahy, v úmyslu docílit neoprávněného získání většího objemu finančních prostředků od společnosti VaK Bruntál a.s. ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., realizovali vytvořený model jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů k podvodnému dosažení neoprávněného profitu tak, aby za zneužití prvků, které jsou jinak charakteristické pro rozhodčí řízení na podkladě zákona 216/1994 Sb., zinscenovaným rozhodčím řízením, s předem dohodnutým výsledkem, v plném rozsahu vyznívajícím ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., kterým eliminovali jak možnou neúspěšnost v případě vedení tohoto sporu před obecnými soudy, tak i nutnost nákladů takovéhoto soudního řízení, a, s ohledem na jednoinstančnost rozhodčího řízení, současně docílili okamžité vykonatelnosti vydaného rozhodčího nálezu s cílem jednak minimalizace doby pro vymožení pohledávek, získaných na podkladě takto zinscenovaného rozhodčího řízení, zejména formou nařízení exekuce, a jednak právní obrany poškozeného subjektu proti realizovaným úkonům na podkladě navenek zákonného titulu pro výkon rozhodnutí, kdy
nejdříve, dne 20.12.2006, obviněný J. F., v postavení jednatele společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., účelově inicioval ústní jednání s Ing. Jaromírem Jouzou, ředitelem společnosti VaK Bruntál a.s., nepravdivě předstírajíc zájem o seriózní a oboustranně výhodné řešení problematiky užívání, nájmu či prodeje nemovitostí ve vlastnictví společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., když skutečným cílem obviněného J. F. bylo získání podpisu Ing. Jaromíra Jouzy na předem připravenou písemnost pro účely jejího dalšího zneužití v rámci zinscenovaného rozhodčího řízení, pročež v průběhu jednání předložil Ing. Jaromíru Jouzovi takovou písemnost, označenou v záhlaví jako „Zápis z jednání“, do jejíhož, jinak bezproblémového, obsahu zahrnujícího zejména specifikaci pozemků a obecné vyjádření zájmu o další jednání smírnou cestou k dohodě o nájmu nebo prodeji těchto pozemků, byl v bodě 3) vsunut text, že “Strany budou preferovat řešení vztahu dle bodu 1) smírnou cestou a dohodly se, že v případě sporu tento nepovedou soudní cestou, nýbrž v zájmu snížení nákladů případným rozhodčím řízením, kde případný žalobce určí rozhodce“, kdy Ing. Jaromír Jouza tuto písemnost podepsal v přesvědčení, že se jedná toliko o deklaraci proběhnuvšího ústního jednání, případně v budoucnu možného uzavření řádné rozhodčí smlouvy k řešení sporu, čímž obviněný vylákal od Ing. Jaromíra Jouzy podpis na písemnost, která byla následně využita jako právní podklad pro vedení zinscenovaného rozhodčího řízení, byla záměrně koncipována nejasně se zastřeným smyslem v kontextu s obsahem ústního jednání i jejího zbývajícího obsahu, neboť jinak by podpisu Ing. Jaromíra Jouzy nebylo dosaženo, když navíc v té době nebyl prezentován ani fakticky neexistoval žádný důvod pro nějž by jakékoli rozhodčí řízení mohlo být zahájeno,
následně, za účelem nutnosti vytvoření konkrétního podkladu pro uplatnění majetkových nároků, došlo k vytvoření písemnosti označené jako „Smlouva o nájmu pozemku“, datované dne 28.3.2007, jímž byl formálně deklarován nájem těchto pozemků v k. ú. Bruntál mezi společností FOCUS-METAL, s.r.o., zastoupenou jednatelem J. F., jakožto pronajímatelem, a M. D., jakožto nájemcem, přičemž cena nájmu byla vyjádřena částkou 650,-Kč/m² za rok a doba nájmu do 31.12.2037, jejímž jediným smyslem bylo vytvoření právního titulu pro uplatnění náhrady za bezdůvodné obohacení z užívání pozemků a škody z ušlého zisku, čehož si obviněný M. D. byl vědom, neboť jiný způsob využití pozemků, než stávající, nebyl možný,
v bezprostřední návaznosti na takto účelově vytvořený formální smluvní akt pronájmu, dne 29.3.2007, opět formálně, aby byl účelově vytvořen důvod pro odstoupení M. D. od nájemní smlouvy, vyzval písemně obviněný J. F. společnost VaK Bruntál a.s., o trvalé zpřístupnění předmětných pozemků v důsledku pronájmu, na což bylo ze strany této společnosti dne 11.4.2007 reagováno údivem nad touto změnou postoje a nabídkou dalšího jednání dne 19.4.2007, na níž nebylo ze strany obviněného J. F. reagováno,
načež dnem 30.4.2007 je datována písemnost obviněného M. D., adresovaná společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., jejímž obsahem je odstoupení od uzavřené nájemní smlouvy z důvodu hrubého porušení povinnosti pronajímatele spočívajícího v nepředání předmětu nájmu,
po zajištění komplexu těchto písemností, potřebných k formálnímu deklarování majetkových nároků společnosti FOCUS-METAL, s.r.o. vůči společnosti VaK Bruntál a.s., a k realizaci rozhodčího řízení z hlediska procesních podmínek jeho iniciace, což byly zásadní faktory pro dosažení předem dohodnutého cíle obviněných J. F. a Mgr. M. M. a umožňovaly jim pokračovat v jejich jednání, nyní již spočívajícím toliko v zinscenovaném rozhodčím řízení, které však, pro navození dojmu důvěryhodnosti navenek, muselo vykazovat naplnění procesních podmínek standardního rozhodčího řízení,
proto bylo jménem společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., zastoupené jednatelem J. F., v právním zastoupení advokáta, nejprve písemností datovanou dne 16.7.2007, učiněno k obviněnému Mgr. M. M., vystupujícímu v postavení rozhodce, formální podání žaloby o uložení povinnosti zdržet se zásahu do vlastnických práv žalobce k předmětným nemovitostem, a následně, písemností datovanou dne 8.8.2007, došlo ke změně původní žaloby a jejímu rozšíření o náhradu za bezdůvodného obohacení z užívání pozemků za dobu od 10.8.2005 do 27.3.2007 ve výši 3.168.055,-Kč a náhrady škody z titulu ušlého zisku za období od 28.3.2007 do 31.12.2037 ve výši 59.342.823,-Kč, přičemž tyto nároky byly odůvodněny údaji, vyplývajícími z obsahu předstírané smlouvy o nájmu pozemků, uzavřené s M. D.,
poté obviněný Mgr. M. M., vystupujíc jako rozhodce, v souladu s charakterem a smyslem obviněnými dohodnutého modelu jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů, směřujících k podvodnému dosažení neoprávněného profitu, formálně provedl potřebné procesní úkony a s datem 10.1.2008 vyhotovil písemnost označenou jako „Rozhodčí nález“, označený č.j. RN 09/2007, v jehož výroku deklaroval plnou úspěšnost žalobce dle obou podaných žalob, čímž fakticky vytvořili právní instrument pro realizaci výkonu rozhodnutí, které mj. zavazovalo společnost VaK Bruntál a.s. k povinnosti zaplatit ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o. peněžní částku 62.510.878,-Kč a současně, vedle nákladů právního zastoupení, zaplatit odměnu rozhodci Mgr. M. M. ve výši 1.001.000,-Kč, kteréžto nároky byly po deklarování nabytí právní moci navenek formálně standardního rozhodčího nálezu exekučně vymáhány, avšak zejména v důsledku právní obrany společnosti VaK Bruntál a.s. proti důsledkům rozhodčího nálezu nedošlo k celkovému naplnění exekučních úkonů ve prospěch společnosti FOCUS-METAL, s.r.o.,
kdy popsaným jednáním se obvinění J. F., Mgr. M. M. a M. D. pokusili způsobit společnosti VaK Bruntál a.s. škodu ve výši 63.511.878,- Kč,
Za to byli odsouzeni:
- obviněný M. D. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný J. F. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a osmi měsíců, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a pole §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu sedmi roků,
- obviněný Ing. T. K. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti roků,
- obviněný Mgr. M. M. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a deseti měsíců, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §73 odst.1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti rozhodce ve smyslu zákona 216/1994 Sb. na dobu deseti roků.
Podle §229 odst.1 tr. řádu byly společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, IČ 00016187, sídlem Praha 6 - Řepy, Třanovského 622/11, a Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s., IČ 48173398, sídlem Jablonné nad Orlicí, Slezská 350, odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 54 T 3/2010, podali všichni čtyři obvinění a poškozený státní podnik MILNEA, v likvidaci, odvolání, která Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 4 To 22/2013, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 4 To 22/2013, podali obvinění M. D., J. F., Ing. T. K. a Mgr. M. M. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný M. D. v dovolání uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a v rámci své dovolací argumentace namítl, že byl uznán vinným trestným činem, jehož znaky nemohly být projednávaným skutkem naplněny, a to zejména z hlediska subjektivní stránky. Pomoc totiž předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná tak, aby byl jemu známý úmysl pachatele uskutečněn. Dle jeho mínění však v řízení nebylo prokázáno, že by věděl o krocích spoluobviněných před uzavřením předmětných nájemních smluv a po jejich vypovězení, resp. nebyl proveden žádný důkaz prokazující, že by mezi ním a dalšími spoluobviněnými existovala dohoda o realizaci podvodného úmyslu ve vztahu k poškozeným společnostem prostřednictvím zneužití rozhodčího řízení. Dále uvedl, že když na základě provedené kalkulace zjistil, že investice do nájmu pozemků by pro něj byla výhodná, nájemní smlouvy uzavřel, aniž by cokoliv věděl o dřívějších ujednáních mezi firmami FOCUS-METAL, s. r. o. a VaK Jablonné nad Orlicí a VaK Bruntál. Jeho pozdější odstoupení od těchto nájemních smluv bylo pak jeho svobodným rozhodnutím po zjištění, jaké komplikace by mu vznikaly ohledně úhrady nájmu ze strany vodohospodářských společností. V dané souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012, s tím, že vzhledem k tomu, že nápravy rozhodčího nálezu se společnosti snaží domoci před občanskoprávními soudy, je otázkou, zda lze vůbec i v jednání přímých pachatelů spatřovat trestný čin. Dovolatel zmínil i anonymní podání od AK Svejkovský, Kabelková, ze kterého vyplývá podezření, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci mohlo být ovlivněno, proto dodává, že nelze vyloučit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Z uvedených důvodů obviněný M. D. závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby ohledně něj Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení zrušil a sám ho předmětné obžaloby zprostil, případně aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. F. podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že skutkový stav věci popsaný ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně není trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu ani žádným jiným trestným činem a že mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán extrémní rozpor. V rámci dovolání obviněný obsáhle rozebírá ustálenou soudní praxi při posuzování podvodného jednání, polemizuje s učiněnými skutkovými zjištěními a dospívá k závěru, že z obsahu provedených důkazů nevyplývá, že by uvedl v omyl Ing. Zdeňka Lichnovského, Ing. Zdeňka Sedláčka či Ing. Jaromíra Jouzu. Dle zjištění rozhodujících soudů měl vylákat podpisy jmenovaných na příslušných listinách, avšak je toho názoru, že nebylo nijak prokázáno, v jakém jeho konkrétním jednání mělo ono vylákání, resp. uvádění někoho v omyl spočívat. Dodává, že se jednalo o vysokoškolsky vzdělané osoby, odborně zdatné a zkušené a dané listiny byly listinami se stručným, srozumitelným a s určitým textem, které jmenovaní podepsali, aniž by žádali nějaké bližší vysvětlení. Dovolatel tvrdí, že pokud měl zmíněné osoby uvedeným způsobem uvést v omyl, pak ani oni neučinili zcela jednoduše proveditelné úkony, jimiž si mohli ověřit význam podepisovaných dokumentů a jednoduše tak svůj omyl eliminovat. Ptá se proto, zda šlo skutečně o omyl o rozhodných skutečnostech nebo o nedbalý výkon jejich funkcí. K tomu obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1256/2003.
Nadto namítl, že příslušné soudy pochybily při hodnocení zákonnosti výslechu svědka Ing. Z. S., který byl v přípravném řízení vyslechnut v rozporu se zákonem bez přítomnosti jeho obhájce, ačkoliv tento řádně a včas požádal o přeložení termínu výslechu z důvodu časové kolize s jinými jednáními a ač také obviněný výslovně prohlásil, že trvá na osobní účasti svého obhájce u výslechu svědka Ing. Z. S. Policejní orgán však žádost ignoroval a provedl výslech daného svědka bez přítomnosti obhájce obviněného. Obviněný se proto domnívá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a výslech nemohl být u hlavního líčení čten jako důkaz.
V další části dovolání obviněný uvádí, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu musí být mezi jednání osoby jednající v omylu a neoprávněným obohacením pachatele či jiné osoby a vznikem škody u podvedeného dána příčinná souvislost. Dle nalézacího i odvolacího soudu jeho jednání bylo dílčím aktem k realizaci spolupachatelské dohody na spáchání trestného činu podvodu prostřednictvím zinscenovaného rozhodčího řízení u rozhodce Mgr. M. M. Žádnými důkazy však podle přesvědčení obviněného nebylo prokázáno, že by s Mgr. M. M. dohodl model zdánlivých úkonů, že by zinscenoval rozhodčí řízení či předem domluvil jeho výsledek. Nalézací soud svůj závěr o vině obviněných zakládá pouze na nepřímých důkazech. Obviněný je však toho názoru, že jde pouze o skutkovou konstrukci, která spolupachatelství obviněných bez důvodných pochybností neprokazuje. Dodává, že i v případě, kdy by Mgr. M. M. skutečně po předchozí domluvě rozhodl ve prospěch FOCUS-METAL, s.r.o., nebylo by možné jím vydaná rozhodnutí považovat za jednání spolupachatele na trestném činu podvodu. Tak by tomu bylo jen tehdy, bylo-li by prokázáno, že rozhodce v řízení rozhodl úmyslně v rozporu s právem ve prospěch některého z účastníků. V řízení provedené důkazy však neprokazují, že se tak v posuzované věci stalo. Mgr. M. M. vyslovil přesvědčení o správnosti svého postupu a jím vydaných rozhodčích nálezů. Nalézací soud tak údajně sám dovozuje nesprávnost rozhodčích nálezů vlastními hodnotícími úvahami, ač není autoritou oprávněnou posuzovat věcnou správnost rozhodčích nálezů.
Podle dovolatele není dále patrné ani to, na základě jakých důkazů a hodnotících úvah považoval nalézací soud za potenciální škodu právě částky uvedené ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu. Považuje za logické, že jako jednatel společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., usiloval o dosažení co nejvyššího nájemného. Ohledně výše požadovaného nájemného navrhoval u hlavního líčení provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. Pavla Halamíčka, znalce z oboru ekonomika, tento důkaz však nebyl soudem proveden. Je přesvědčen o reálnosti požadavku společnosti FOCUS-METAL, s.r.o., na výši nájemného z pozemků, z čehož dovozuje, že dotčeným společnostem žádná škoda nevznikla. Dle obviněného je tak zřejmé, že z odůvodnění rozhodnutí příslušných soudů nevyplývá ve vztahu ke znaku „způsobí škodu na cizím majetku“ a „způsobí škodu velkého rozsahu“ žádný vztah mezi skutkovými zjištěními a učiněnými právními závěry.
Obviněný je navíc toho mínění, že skutky, jimiž byl uznán vinným, nejsou ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku trestnými činy, neboť na ně dopadá princip subsidiarity trestního práva a ultima ratio. Sám nalézací soud ve svém rozsudku uvádí, že ke vzniku škody na straně dotčených podniků nedošlo v důsledku jejich právní obrany (tj. žalob a řízení ke zvrácení rozhodčích nálezů). Proti vydaným rozhodčím nálezům tak dle něj existovala právní obrana v podobě řízení u civilních soudů, která byla poškozenými důsledně a efektivně využita, proto by daný případ neměl podléhat trestnímu právu.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný J. F. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný Ing. T. K. ve svém dovolání deklaroval důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. řádu a dále namítl, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce a právo na spravedlivý proces, neboť skutkové závěry rozhodujících soudů jsou v extrémním nesouladu s výsledky dokazování a představují libovůli soudní moci. Z rozvrhu práce nalézacího a odvolacího soudu údajně nebylo jednoznačně stanoveno, kteří soudci měli danou věc projednávat s tím, že u soudu prvního stupně rozhodovali přísedící Leonarda Sewerinová a Karel Ševčík, kteří byli z rozhodování věci vyloučeni, resp. byli vyloučeni z rozhodování ve vztahu ke spoluobviněnému Mgr. M. M., z čehož obviněný dovozuje, že museli být tím pádem vyloučeni i vzhledem k jeho osobě. Doplnil, že je-li v jeho případě usuzováno, že se měl trestného činu podvodu dopustit v sídle státního podniku MILNEA v Olomouci, pak by jeho věc měl rozhodovat Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci.
Dále je obviněný přesvědčen, že Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací je ve věci vyloučen z rozhodování jako celek, protože zde působí jako asistent JUDr. V. L., což je pravděpodobně syn (či jiný příbuzný) Ing. Zdeňka Lichnovského, t.j. likvidátora poškozeného státního podniku MILNEA.
Extrémní nesoulad skutkových závěrů a výsledků provedeného dokazování spatřuje dovolatel v tom, že podle něj z žádného důkazu nevyplývá, že by zinscenoval rozhodčí řízení či předem dohodl jeho výsledek, že by Ing. Zdeňku Lichnovskému uváděl cokoliv nepravdivého při sjednávání rozhodčí doložky, že by zneužíval jeho neznalosti či důvěry nebo že by cokoliv účelově v rozhodčí doložce měnil či nejasně koncipoval.
V další části dovolání obviněný podrobně popisuje svoji verzi postupu při sjednávání rozhodčí doložky s Ing. Zdeňkem Lichnovským a zdůrazňuje, že nedošlo k žádnému vylákání podpisu Ing. Zdeňka Lichnovského na rozhodčí doložce, že legitimně od jmenovaného legitimně očekával, že jedná s osobou s dostatečným právním povědomím odpovídajícím vrcholovému manažerovi a statutárnímu orgánu státního podniku se způsobilostí posoudit jednoduchý text. Podotýká, že z žádného důkazu nevyplynulo, že by Ing. Zdeněk Lichnovský nevěděl, co podepisuje (nevyžádal si ani poradu s advokátem), že by nedokázal posoudit význam tohoto právního úkonu. Navíc dle něj není žádný důvod zpochybňovat datum 30. 11. 2005 na rozhodčí doložce uvedené. Skutečnost, že následně v rozhodčím řízení rozhodce žalobě v plném rozsahu vyhověl, představuje výsledek jeho rozhodovací činnosti vycházející z předložených důkazů a z jeho vlastního úsudku stran skutkového a právního hodnocení věci. Obviněný přitom považuje za irelevantní, zda trestní soud hodnotil skutkové a právní závěry rozhodce v rozhodčím nálezu jako správné či nesprávné, protože rozhodce nemůže být postihován za skutkové a právní hodnocení, i kdyby se nakonec ukázalo jako nesprávné. Rozborem dospívá k závěru, že trestní soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových a právních závěrů pravomocného rozhodčího nálezu. K tomu zdůraznil, že Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 10. 2008, sp. zn. 4 Cm 47/2006 dospěl k závěru, že předmětný rozhodčí nález, rozhodčí doložka a rozhodčí řízení žádnými vadami netrpí a žalobu na zrušení rozhodčího nálezu jako nedůvodnou zamítl. Nebylo tak údajně ani prokázáno, že by škoda přiznaná rozhodcem představovala neoprávněný profit. Obviněný je proto toho názoru, že žádný přímý důkaz nesvědčí o tom, že by se dopustil vytýkaného jednání. Vše považuje za vyfabulované nalézacím soudem v důsledku jeho libovůle, kdy ani odvolacím soudem nebyla sjednána náprava.
Další pochybení spatřuje dovolatel v tom, že skutek neobsahuje popis podvodného jednání s tím, že v celé skutkové větě nelze najít jedinou zmínku o tom, čím a koho měl uvést v omyl a jak toto jeho jednání mělo vést ke vzniku škody. V rozhodčí doložce není uvedena jediná nepravdivá skutečnost, tedy nic, co by u Ing. Zdeňka Lichnovského mohlo vyvolat rozpor mezi skutečností a představou. Dále uvedl, že i kdyby měl o podání rozhodčí žaloby jasno již v době uzavírání rozhodčí doložky a neinformoval o tom Ing. Zdeňka Lichnovského, tak nejde o uvedení jiného v omyl, neboť je zřejmé, že strany při uzavírání smluv neinformují druhou stranu o svých záměrech a postupech krok po kroku. Každá strana sleduje svůj cíl tak, aby smluvní jednání co nejvíce vyhovovalo jejím představám. Relevanci má jen to, v jaké podobě příslušnou smlouvu uzavřou. Stejně tak podle něho ve skutkové větě chybí popis vzniku škody a příčinné souvislosti mezi uvedením v omyl a vznikem škody.
Obviněný je přesvědčen, že ve své podstatě se příslušné soudy snaží kriminalizovat tvrzené zmanipulované rozhodčí řízení a chybně takové jednání posuzuje jako podvod, byť není objektivně schopen pojmenovat a vypreparovat podvodné jednání, tedy uvedení někoho v omyl. Ani trestní zákoník neobsahuje skutkovou podstatu, která by postihovala pletichy v rozhodčím řízení. Rozhodce není orgánem veřejné moci, proto dovolatel považuje právní posouzení zmanipulovaného rozhodčího řízení jako podvod za chybné.
Závěrem dovolání obviněný namítl porušení zásady ultima ratio, neboť je zjevné, že podstatou celého trestního oznámení státního podniku MILNEA je jeho nespokojenost s výsledkem rozhodčího řízení. Státní podnik MILNEA dle něj nepostupoval v rozhodčím ani v soudním řízení svědomitě, neargumentoval včasně ani kvalifikovaně, nenamítal nepředvídatelnost rozhodčího nálezu a extrémní nesoulad s provedenými důkazy, nevyužil všech řádných a mimořádných opravných prostředků, aby rozhodčí nález zvrátil prostředky civilního a ústavního práva, ale místo toho zneužil prostředky trestního řízení. Vztah mezi společností FOKR Czech, s.r.o. a MILNEA, státní podnik v likvidaci, je však podle obviněného vztahem ryze soukromoprávním, do něhož není orgánům činným v trestním řízení dovoleno zasahovat.
Ze všech výše uvedených důvodů proto obviněný Ing. T. K. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, že bude na místě, aby přísedícími nebyly osoby navržené do funkce zastupitelstvem Moravskoslezského kraje.
Poslední z dovolatelů, obviněný Mgr. M. M., podal prostřednictvím svých obhájců dvě dovolání a v obou uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace uvedl, že o způsobu ani termínu podpisu žádné z rozhodčích doložek nevěděl ani vědět nemohl, protože v té době budoucí účastníky rozhodčího řízení neznal. V tomto směru spatřuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Dále polemizuje s některými pasážemi odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Výpověď svědka B. považuje za učiněnou v rozporu s §209 odst. 1 tr. řádu a tedy procesně nepoužitelnou, neboť tento svědek byl přítomen každému hlavnímu líčení ve věci. Nadto soud prvního stupně tomuto svědkovi předestřel, že od obviněného koupil pohledávku vůči poškozeným za její nominální hodnotu, což obviněný popírá s tím, že dle výpovědi jmenovaného svědka i Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2007 koupil tento předmětnou pohledávku za částku rovnající se 70% její nominální hodnoty. Uvedený postup je podle obviněného příkladem svévolného a nelogicky vyhodnoceného důkazu.
Obviněný má rovněž za to, že ve věci existují tzv. opomenuté důkazy, a to zejména jeho opakovaný návrh na výslech jeho tehdejší sekretářky, návrh na zajištění zadržovaného počítače se zvukovým záznamem z jednání s poškozenými subjekty, výslech Mgr. H. a JUDr. S. a znalecký posudek Ing. Halamíčka ze dne 5. 10. 2012. Dovolatel je toho názoru, že soudy hodnotily provedené důkazy jednostranně a v neprospěch obviněných a že opomněly provádět důkazy ve vztahu k možnému pochybení jeho jako rozhodce v důsledku nedostatečné právní kvalifikace v oblasti rozhodčího řízení. Tvrdí, že vyjma posuzovaných rozhodčích řízení a rozhodčího řízení ve věci manželů T. nikdy žádné další rozhodčí nálezy nevydal, byl v časové tísni a o jeho nijak valné právní fundovanosti svědčí i to, že advokátní zkoušku u ČAK neúspěšně skládal celkem třikrát a poté ji složil na S. Domnívá se proto, že není beze všech pochybností vyloučena možnost spočívající v jeho nezkušenosti jako rozhodce a jeho záměrném výběru ze strany spoluobviněných jakožto osoby, která v případě podání sofistikované rozhodčí žaloby rozhodne ve prospěch žalobce. Žalobce mu předložil v jednotlivých rozhodčích žalobách pádné důkazy týkající se požadované ceny nájmu, proto rozhodl v jeho prospěch. Pozadí týkající se uzavření nájemní smlouvy neznal ani znát nemohl. Ze skutkových zjištění údajně také vyplývá, že ho jednotlivé poškozené strany jako rozhodce nikdy neuznaly, proto se domnívá, že je ani nemohl uvést v omyl.
Závěrem dovolání proto obviněný Mgr. M. M. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby mu byl přerušen výkonu trestu odnětí svobody.
Ve druhém z podaných dovolání obviněný Mgr. M. M. upozorňuje na zaujatost soudu, který si dle něj protiřečí, když na jedné straně projednávanou věc označuje za velmi sofistikovanou trestnou činnost a přirovnává ji k případu soudce Berky a soudkyně Sandry Svobodové a na straně druhé hovoří o nikterak valné právní fundovanosti jak zpracovatele žaloby, tak rozhodujícího subjektu v rozhodčím řízení. Dále brojí proti údajně nesprávné právní kvalifikaci s tím, že jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu ani žádného jiného trestného činu. Podotýká, že trestné je pouze takové jednání, jehož trestnost je v zákoně a že on byl v případě posuzované věci určen jako rozhodce, vedl rozhodčí řízení a vydal skutečný rozhodčí nález. Dodává, že rozhodčí řízení nelze udělat podvodně. Stejně jako v pořadí prvním dovolání pak vznáší námitku extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a upozorňuje na opomenuté důkazy. K tomu obsáhle cituje judikaturu i jednotlivé pasáže z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, které podrobně rozebírá a polemizuje s nimi, přičemž dospívá k závěrům o nevěrohodnosti svědka Ing. L., o skutečnosti, že celým řízením se nese presumpce viny obviněných, že nalézací soud hodnotil důkazy čistě v neprospěch obviněných, apod. Nadto konstatuje porušení základních zásad trestního řízení, a to zásady presumpce neviny, zásady zdrženlivosti a zásady ultima ratio, zásady zjištění skutkového stavu věci a zásady obžalovací.
Závěrem tohoto dovolání obviněný Mgr. M. M. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a aby sám obviněného podané obžaloby zprostil, popř. aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci či Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V takovém případě, aby byla věc projednána v jiném složení senátu nebo aby byla přikázána k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněných v intencích ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu písemně do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že všechna podaná dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obvinění v dovolání uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je dána tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. řádu, aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. řádu.
Podle ustanovení §30 odst. 1, věty první, tr. řádu z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
K vyloučení může tedy dojít jen pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, jakož i dalším osobám přímo v tomto ustanovení vyjmenovaným. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán sám nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností. Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v tomto řízení bude vyloučen orgán v citovaném odstavci uvedený, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce přátelském nebo naopak nepřátelském (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008. 228, 229 s.).
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
V případě posuzované věci dovozuje dovolatel Ing. K., že z rozhodování o řádném opravném prostředku měl být vyloučen Vrchní soud v Olomouci, neboť JUDr. V. L., který na tomto soudu působí jako asistent nejmenovaného soudce, je zřejmě synem nebo snad jiným příbuzným likvidátora státního podniku MILNEA Ing. Zdeňka Lichnovského. Z této neověřené informace dovolatel konstruuje blíže nespecifikovaný možný vliv tohoto asistenta na rozhodování všech soudců Vrchního soudu v Olomouci. Námitka postrádá jakoukoli relevanci, nesměřuje proti konkrétním osobám vyjmenovaným v ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu ve spojení s ustanovením §12 odst. 1 tr. řádu, nadto tato ustanovení se o vyloučení asistenta soudce nezmiňují, a ani okrajově nedefinuje zákonem stanovené důvody vyloučení. Poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajících objektivně. Nemůže proto postačovat poměr abstraktního rázu v podobě definované obviněným. Nadto podle ustálené judikatury lze rozhodovat o vyloučení soudce či soudců jako konkrétních osob, které se na rozhodování skutečně podílejí, tudíž námitka podjatosti nemůže směřovat proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého soudu), jak to činí obviněný.
Nejvyšší soud neshledal důvodnou ani tu námitku obviněného Ing. K., že ve věci v prvním stupni rozhodoval místně nepříslušný soud.
Podle §18 odst. 1 tr. řádu řízení koná soud, v jehož obvodu byl čin spáchán. Obžaloba uvádí mj. město F. – M. jako místo, kde došlo k dohodě obviněných o získání neoprávněného majetkového prospěchu a následné realizaci takto dohodnutého postupu (čl. 6513, 6517), a toto město náleží do soudního obvodu Krajského soudu v Ostravě. Z popisu skutku je dále zřejmé, že k dílčím dohodám došlo i v B., který spadá do soudního obvodu Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody, jak uvádí ustanovení §20 odst. 1 tr. řádu. Pokud je dána příslušnost několika, v posuzovaném případě dvou soudů, pak podle ustanovení §22 tr. řádu koná řízení ten z těchto soudů, u něhož podal státní zástupce obžalobu. Pokud v daném případě podal státní zástupce obžalobu u Krajského soudu v Ostravě, založil tak dle citovaného zákonného ustanovení jeho místní příslušnost, kterou úvaha obviněného o opaku nemůže zpochybnit.
Námitka obviněného, že u soudu prvního stupně rozhodovali přísedící Leonarda Sewerinová a Karel Ševčík, kteří byli z rozhodování věci vyloučeni, je jednak nedůvodná, jednak nepravdivá. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 7. 3. 2011 (čl. 6794) je patrno, že obvinění Ing. T. K., J. F. a Mgr. M. M. vznesli proti přísedícím Karlu Ševčíkovi a Leonardě Sewerinové, jakož i náhradníkům Ing. Jiřímu Hrabalovi a Mgr. Vlastě Bernatíkové námitku podjatosti. Usnesením sp. zn. 54 T 3/2010 z téhož dne rozhodl Krajský soud v Ostravě podle §30 odst. 1 tr. řádu a contrario tak, že shora označené přísedící a jejich náhradníky z řízení nevyloučil. Podané stížnosti obviněných, kteří návrh na vyloučení přísedících vznesli, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 4 To 34/2011 (čl. 6867) podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, neboť nebyly důvodné. Z průběhu dalšího řízení před soudem prvního stupně je zřejmé, že uvedení přísedící ve věci dále zasedali a rozhodli.
Dalším dovolacím důvodem, který obvinění uplatnili v podaném dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Pod ty je nutno podřadit podstatnou část dovolacích námitek obviněných, v nichž polemizují se skutkovými zjištěními nalézacího soudu a z nich vyvozenými právními závěry, byť formálně tyto námitky deklarují jako dovolací důvod v intencích §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V souvislosti s takto uplatněnými námitkami a jejich porovnáním s obsahem trestního spisu je Nejvyšší soud nucen konstatovat, že jsou totožné s těmi, které byly užity již ve stížnostech podaných proti usnesení o zahájení trestního stíhání, které byly podstatou jimi uplatněné obhajoby v hlavním líčení a jsou zcela totožné také s důvody, které tvořily obsah podaných odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Na tuto situaci dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož mj vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu „ (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 408, sv. 17, C. H.Beck).
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje dovolací argumentaci týkající se nedostatečného popisu skutku, v němž se údajně neodráží posléze použitá právní kvalifikace činu, zpochybnění subjektivní stránky činu pouhým poukazem na její neexistenci bez bližších důvodů, zpochybnění existence škody apod., za argumentaci, jíž se v dostatečné míře zabývaly soudy obou stupňů, jak je ostatně zřejmé z odůvodnění obou ve věci těmito soudy vydaných rozhodnutí. Je nad rámec dovolacího řízení znovu opakovat tyto důvody a závěry, které Nejvyšší soud shledává správnými, pokud i přes jejich existenci a podrobně probrané souvislosti mají obvinění své skutkové verze posuzovaného případu, jež se s výsledky řádného řízení před soudy obou stupňů zásadně rozcházejí. Za tohoto stavu věci nebude Nejvyšší soud formálně znovu rozebírat jednotlivé námitky, neboť by již šlo o další opakování a odůvodňování závěrů již dostatečně odůvodněných.
K otázce opomenutých důkazů:
Ač se ve své podstatě nejedná o námitku hmotně právního charakteru, dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi (účastníkům) také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také, pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže obecný soud tak neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku tohoto též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoli tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo§134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.)
V posuzované věci se však o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná, neboť dovolatelé označili za opomenuté takové důkazy, kterými se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a příslušné nové či opakované provádění již provedených důkazů by nemělo na posouzení skutkového stavu a viny obviněných žádný vliv. Je na úvaze soudu určit stav, kdy provádění dalších důkazů je již pouze jejich další kvantifikací, přičemž takovéto rozhodnutí je zcela v kompetenci rozhodujících soudů. „Obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní (srov. sp. zn. III. ÚS 1148/09)“. Nejvyšší soud se s rozsahem ve posuzované věci provedeného dokazování i s odůvodněním obou soudů v tomto směru ztotožnil.
K tzv. extrémnímu nesouladu:
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod. Obdobně pak i situace, kdy byla flagrantně ignorována příslušná kogentní norma nebo došlo k zjevnému a neodůvodněnému vybočení ze standardů právního výkladu, který je v soudní praxi respektován, případně použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění a představuje tak interpretační libovůli. Takováto flagrantní či excesivní pochybení nebyla v posuzovaném případě zjištěna. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí přesvědčivým způsobem odůvodnily, uplatněné názory jsou logické, mají racionální základnu a v rovině trestního práva jsou plně akceptovatelné. Své právní závěry soudy založily na adekvátním dokazování, jehož úplnosti nelze nic vytknout, stejně jako skutkovým zjištěním, ke kterým dospěly.
K otázce spravedlivého procesu:
Zásady spravedlivého procesu nutno vykládat v intencích článku 38 Listiny základních práv a svobod, článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a procesního předpisu - trestního řádu. Zaručují právo každému, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem a rozsudek byl vyhlášen veřejně. Garantuje presumpci neviny, projednání věci neprodleně a v jazyce, jemuž obviněný rozumí, zaručuje čas a možnosti k přípravě obhajoby, jíž je možno provést osobně či za pomoci obhájce; vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě, dosáhnout předvolání a výslech za stejných podmínek svědků ve svůj prospěch.
Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je zřejmé, že obviněným byla po dobu trestního řízení tato práva zaručena, jimi plně využívána a nebylo zjištěno jejich nedodržení či porušení. Soudy obou stupňů povinnostem, které z citovaných předpisů vyplývají, plně dostály, a proto nelze dospět k závěru, že nebyl konán „fair proces“. Řádnou aplikaci všech nezbytných prvků takto vedeného procesu nelze v žádném případě zaměňovat se subjektivními hodnoceními obviněných, zda pro ně proces dopadl příznivě či nikoli, čili z hlediska konečného výsledku spravedlivého procesu (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 463/2000, I. ÚS 2368/2009).
K otázce subsidiarity trestní represe:
Zásada subsidiarity trestní represe jako jedna ze základních zásad trestního práva vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, a to především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Legitimitu trestněprávních zásahů může odůvodnit výlučně nutnost ochrany elementárních právních hodnot před činy zvlášť nebezpečnými pro společnost tím, že neexistuje jiné řešení než trestně právní a že pasivita státu by mohla vést ke svémoci či svépomoci občanů a k chaosu. Trestně právní řešení pak představuje krajní prostředek ( ultima ratio ) pro zákonodárce, ale i pro soudce, státní zástupce a policii. Princip ultima ratio má nepochybně význam i pro interpretaci trestně právních norem a plyne z něho, že trestné činy mohou být pouze nejzávažnější případy protispolečenských jednání. Toto pojetí řeší v obecné poloze vztah hierarchie odpovědnosti od odpovědnosti disciplinární přes odpovědnost civilní a správní, až k odpovědnosti trestní. Původně šlo zejména o princip omezující zákonodárce v tom směru, že trestně právní řešení je krajním prostředkem ve vztahu k deliktní právní úpravě civilní a správně právní, nicméně v současné době je v zásadě všeobecně uznáváno, že princip ultima ratio má nepochybně význam i pro interpretaci trestně právních norem a plyne z něho, že trestnými činy mohou být pouze případy protispolečenských jednání s tím, že tam, kde postačují k regulaci prostředky civilního práva či správního práva, jsou trestně právní prostředky nejen nadbytečné, ale i nepřípustné.
Lze tedy v obecné rovině shrnout, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je na místě uplatňovat trestní odpovědnost (srov. Šámal a kol: Trestní zákoník I, §1 – 139, Komentář, 1. vydání, Praha, C. H.Beck 2009, str. 92-93).
Pokud obvinění namítají, že v posuzované věci došlo k porušení principu subsidiarity trestní represe, pak s takovýmto názorem nelze souhlasit. I při plném respektování zmíněného principu neznamená, že by bylo vyloučeno vyvození trestní odpovědnosti pachatelů v případech společensky škodlivých činů. Lze proto konstatovat, že sama existence jiné právní normy umožňující nápravu závadného stavu způsobeného obviněnými ještě nezakládá nutnost postupu jen podle této normy s odkazem na citovanou zásadu bez možnosti aplikace trestně právních institutů. Nadto existence principu ultima ratio ve svých důsledcích rozhodně neznamená, že by stát zcela rezignoval na svou povinnost, která orgánům činným v trestním řízení vyplývá z ustanovení §1 tr. řádu.
Přijetí citovaného institutu totiž nemůže zcela znemožnit aplikaci základního účelu trestního řízení tak, jak je vymezen v ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu, podle něhož je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití a čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Ze slovního, logického a teleologického výkladu tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že celé trestní řízení není pojato jako pouhá saturace případně vzniklé škody poškozenému, či úvahy poškozeného, zda se má svého práva domoci soukromoprávními prostředky, ale má ještě rozměr morální, etický a hodnotový. Smyslem trestního řízení je mimo jiné i snaha orgánů činných v trestním řízení zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a jak. Při této činnosti by orgány činné v trestním řízení měly usilovat, aby ani jediný trestný čin nezůstal utajen a aby žádný z pachatelů se nevyhnul trestní odpovědnosti (srov. Šámal, P., Trestní řád, Komentář, I. díl, 5. doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck 2005, s. 4)
Nutno především poukázat na to, že celé skutky obviněných vykazují známky trestné činnosti proti majetku, kdy došlo k úmyslným zásahům do objektu trestného činu, jímž je ochrana majetkových práv. Podstatou posuzované trestní věci bylo úmyslné protiprávní jednání obviněných, která zásadním způsobem vybočovala z rámce civilních vztahů a stala se natolik společensky škodlivými, že na ně bylo nutno reagovat prostředky trestního práva. V takové situaci je naopak potřebné na spáchaný čin reagovat bezodkladně, nikoli vyčkávat, až poškozený marně vyčerpá ke své ochraně prostředky práva civilního. V takovém případě by totiž šlo o zásadní nepochopení zásady ultima ratio . Obvinění Ing. K. a Mgr. M. v bodě I/1, obviněný F. a Mgr. M. v bodech I/2,I/1,2 společným jednáním, které na sebe navazovalo, když fakticky šlo o realizaci rozdělených úkolů s jednotným záměrem ve zištném úmyslu získat na úkor specifikovaných subjektů neoprávněný finanční profit, podvodným způsobem získali od jejich zástupců (i na podkladě smyšleného podkladu pro uplatnění údajné náhrady škody za účasti obviněného D.), a na podkladě těchto písemných materiálů iniciovali a realizovali zinscenované rozhodčí řízení s předem dohodnutým výsledkem, jež vyzněl v jejich prospěch. Na tomto podkladě pak uplatňovali podvodně získané nároky v exekučním řízení, přičemž o pozadí takto uplatněných nároků byli jednoznačně informování, takže jejich úmysl směřoval k získání profitu v úrovni hodnot vyjádřených v desítkách milionů a k způsobení takovéto škody poškozeným subjektům. Tvrdit za této situace, že popsané jednání nemá trestně právní rozměr a podléhá jiným institutům práva, proto není na místě a namítaná zásada ultima ratio nebyla v tomto případě zcela důvodně aplikována.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná, s ohledem na argumentaci Nejvyššího soudu uvedenou výše.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněných M. D., J. F., Ing. T. K. a Mgr. M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná. O dovoláních bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. září 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná