ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1363.2014.3
5 Tdo 1363/2014-II.-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2014 o dovolání obviněného J. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 4 To 188/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 18/2014 takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. N. n e bere do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný J. N. v současné době vykonává ve Věznici Pardubice úhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, který mu byl uložen podle §205 odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 4 To 188/2014, za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud projednal dne 19. 11. 2014 v neveřejném zasedání dovolání obviněného J. N. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 4 To 188/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 18/2014, a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 4 To 188/2014, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Břeclavi přikázal, aby věc obviněného J. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souvislosti se shora uvedeným usnesením ve smyslu tohoto citovaného ustanovení současně o vazbě obviněného J. N.
Podle ustanovení §67 tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
V projednávané věci byl obviněnému J. N. rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 4 To 188/2014, uložen úhrnný trest odnětí svobody podle trestní sazby za nejpřísněji trestný čin, za nějž byl odsouzen, tj. za trestný čin krádeže podle ustanovení §205 odst. 3 tr. zákoníku, který umožňuje uložit trest odnětí svobody v rozmezí od jednoho do pěti let. Obviněný J. N. byl zadržen podle ustanovení §76 odst. 1 tr. ř. ráno dne 10. 12. 2013 (srov. č. l. 17 spisu). Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 13 Nt 115/2013, byl obviněný J. N. podle §68 odst. 1 tr. ř. vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. (srov. č. l. 27a – 27b spisu).
Nejvyšší soud z hlediska uvedených důvodů vazby považuje za nutné především zdůraznit, že podle ustálené judikatury je klíčovým faktorem pro posouzení důvodnosti dalšího trvání vazby plynutí času. Konkrétní skutečnosti zakládající důvodnost vazby v počáteční fázi trestního stíhání mohou během trvání vazby ztrácet na významu či přesvědčivosti a pro ospravedlnění dalšího trvání zbavení osobní svobody obviněného či nového rozhodnutí o vzetí do vazby v téže trestní věci už nemusí postačovat. Obecně platí, že dlouhodobost trvání vazby snižuje s postupem času konkrétní relevanci jejího skutkového základu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1242/13). V tomto ohledu lze ohledně vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. poukázat zejména na přesvědčivou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Evropský soud pro lidská práva považuje závažnost hrozícího trestu za dostatečný důvod pro vazbu pouze na omezenou dobu a po uplynutí určitého času ji vnímá pouze jako jeden z argumentů, kterými je možné podepřít hrozbu útěku v případě propuštění z vazby na svobodu (viz Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 515). Hrozba vysokého trestu je nepochybně velmi relevantním faktorem pro hodnocení rizika útěku obviněného, sama o sobě však nemůže ospravedlnit dlouhotrvající vazbu (viz rozsudek ve věci Tomasi proti Francii ze dne 27. 8. 1992 č. 12850/87, §89; rozsudek ve věci Ilijkov proti Bulharsku ze dne 26. 7. 2001 č. 33977/96, §80-81; či rozsudek ve věci Kondratyev proti Rusku ze dne 9. 7. 2009 č. 2450/04, §52). Při posuzování a přezkoumávání existence vazebních důvodů je tak povinností všech soudů vzít v úvahu délku trvání vazby s ohledem na specifika konkrétního trestního řízení. Riziko uprchnutí nebo skrývání se obviněného za účelem vyhnutí se trestnímu stíhání nebo trestu po případném propuštění z vazby na svobodu nebo výkonu trestu odnětí svobody, jako v posuzované věci, nemůže být v případě dlouhotrvající vazby založeno výlučně na skutečnosti, že obviněnému hrozí vysoký trest. Delší trvání vazby musí být ospravedlněno dalšími závažnými konkrétními důvody, které vylučují nahrazení vazby jiným opatřením podle trestního řádu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13). Nejvyšší soud je ve shodě s judikaturou Ústavního soudu toho názoru, že konkrétní, tudíž nikoliv pouze typová hrozba vysokého trestu, podložená jedinečnými specifickými okolnostmi spáchaného skutku, může být (ve spojení s dalšími aspekty dané trestní věci) tím důvodem, který vede k odůvodněné a rozumně dostatečně předpokládané obavě z následků, jimž má "útěková" vazba čelit. Musí se však jednoznačně jednat o konkrétní hrozbu vysokého trestu, a to v rámci rozpětí trestní sazby stanovené trestním zákonem. Výklad zákonné podmínky "hrozby" vysokým trestem je tedy třeba interpretovat ve smyslu konkretizace a individualizace trestněprávní kvalifikace skutku ve vztahu k obviněnému, a to na základě zjištění konkrétních skutečností opodstatňujících důvodnost trestního stíhání. "Hrozbou vysokým trestem" lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby toliko v těch případech, pokud na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/2003, uveřejněn pod č. 48 ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
Nejvyšší soud proto při posuzování a přezkoumávání existence vazebních důvodů vzal v úvahu délku trvání vazby, tj. od 10. 12. 2013 do 3. 6. 2014 (srov. č. l. 452 spisu) a délku následujícího výkonu trestu odnětí svobody, do něhož byl obviněný J. N. převeden dne 4. 6. 2014 (srov. č. l. 445 spisu), neboť již sama délka trestního řízení oslabuje ospravedlnění dalšího trvání zbavení osobní svobody obviněného. Navíc zbývající délka trestu odnětí svobody i v případě, že by mu byl uložen stejný trest jako zrušeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 4 To 188/2014 (vyšší trest s ohledem na §265s odst. 2 tr. ř. nepřichází v úvahu), nedosahuje shora uvedené hranice "vysokého trestu". Proto Nejvyšší soud u obviněného J. N. neshledal naplněny důvody vazby podle §67 písm. a) tr. ř.
Při zkoumání okolností významných pro rozhodnutí o vazbě obviněného J. N. z hlediska vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že z opisu rejstříku trestů je zřejmé, že obviněný byl v minulosti desetkrát soudně trestán, a to zejména pro trestné činy zanedbání povinné výživy a trestnou činnost majetkového charakteru, naposledy byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. 2 T 186/2004, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), dále pro trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pro trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., neoprávněné držení platební karty dle §249b tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který vykonal dne 5. 9. 2008. Následně pak byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 1 T 66/2007, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kdy bylo upuštěno od uložení dalšího trestu (srov. č. l. 316 a 454 spisu). Ačkoliv se v případě obviněného J. N. jedná v těchto případech o speciální recidivu zejména v oblasti majetkové kriminality, je podle Nejvyššího soudu třeba brát v úvahu při rozhodování o dalším trvání vazby také skutečnost, že jmenovaný obviněný byl naposledy z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn dne 5. 9. 2008 a prvního dílčího skutku v této trestní věci se dopustil až dne 20. 5. 2013, tedy je zde časový odstup přes čtyři a půl roku. Vzhledem k tomu a s ohledem na důvody zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 4 To 188/2014, a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014, pouze na podkladě dovolání obviněného J. N., tedy v jeho prospěch, neshledal Nejvyšší soud naplněny důvody vazby ve smyslu §67 písm. c) tr. ř., a s ohledem na rozsah doplnění řízení ani důvody vazby ve smyslu §67 písm. b) tr. ř.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud v tomto stadiu trestního řízení, byť obviněný je v této trestní věci nadále stíhán pro shora uvedenou trestnou činnost, nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a), b) nebo c) tr. ř. S ohledem na to Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za současné situace, kdy je podle zákona třeba rozhodnout o vazbě obviněného, nejsou dány podmínky pro vzetí obviněného J. N. do vazby, a proto rozhodl, že se obviněný J. N. ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. listopadu 2014
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.