ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.68.2014.4
sp. zn. 5 Tdo 68/2014-III-93
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2014 o stížnosti, kterou podal obviněný B. D., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., takto:
Stížnost obviněného se podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 45 T 6/2012, byl obviněný B. D. uznán vinným pokusem zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle §21 odst. l a §265 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku a pokusem přečinu porušení mezinárodních sankcí podle §21 odst. 1 a §410 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za pokus těchto trestných činů byl obviněnému uložen podle §265 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §101 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle §80 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou.
O odvolání obviněného podaném proti uvedenému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 9 To 58/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Postupem podle §259 odst. 3 tr. řádu a z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. řádu pak odvolací soud zprostil obviněného obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 6. 2012, sp. zn. 1 KZV 40/2012, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestním činem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného B. D. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-II., tak, že podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 9 To 58/2013, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., Nejvyšší soud rozhodl také o námitce podjatosti, kterou obviněný vznesl dne 19. 3. 2014 proti všem členům senátu 5 Tdo Nejvyššího soudu, který měl rozhodnout o dovolání nejvyššího státního zástupce. Nejvyšší soud rozhodl tímto usnesením tak, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. Blanka Roušalová, JUDr. František Púry a prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 68/2014.
Proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., podal obviněný dne 23. 10. 2014 prostřednictvím svého obhájce stížnost, v níž vyslovil nesouhlas s poučením, že proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. Obviněný s odkazem na některá rozhodnutí Ústavního soudu namítl věcnou nesprávnost citovaného usnesení, přičemž setrval na svém přesvědčení o tom, že shora jmenovaní soudci senátu 5 Tdo Nejvyššího soudu jsou ve věci podjatí.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stížnost obviněného B. D. podaná proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., není přípustná. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
Proti usnesení o vyloučení soudců z rozhodování učiněném podle §31 odst. 1 tr. řádu, které nyní obviněný napadl stížností, je sice obecně přípustná stížnost ve smyslu §31 odst. 2 tr. řádu, to ovšem neplatí v případě, když jde o usnesení Nejvyššího soudu. Jak totiž mimo jiné vyplývá i z dosavadní judikatury Ústavního soudu (viz jeho nález ze dne 9. 7. 1998, sp. zn. III. ÚS 86/98, uveřejněný pod č. 79 ve svazku 11 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v trestním řízení obecné soudy rozhodují usnesením, jako nižší formou rozhodnutí, toliko tehdy, jestliže rozhodují v souvislosti s věcí (tj. v souvislosti s obžalobou) o otázkách k ní sice přidružených, nicméně o takových, které lze bez obtíží oddělit od „věci samé“ (od jejího merita). Takové usnesení je rozhodnutím o samostatném meritorním (od věci samé odlišném) základu, spravuje se vlastním procesním režimem, a proto také tam, kde ze zákona je přezkoumatelné vyšším soudem, má povahu rozhodnutí prvostupňového. To platí bez ohledu na skutečnost, v kterém stupni obecného soudu bylo toto usnesení přijato, ovšem s výjimkou, že vyslovená zásada neplatí pro případ, kdyby k vydání takového usnesení došlo v řízení před Nejvyšším soudem .
Rozhodovací činnost Nejvyššího soudu (zejména ve věcech dovolání a stížnosti pro porušení zákona) je třeba posuzovat zejména s ohledem na ustanovení čl. 92 Ústavy České republiky, podle kterého je tento soud vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud. Jak je patrné i ze shora citovaného nálezu Ústavního soudu, je tedy vyloučen přezkum meritorních i nemeritorních rozhodnutí Nejvyššího soudu jiným soudem obecného soudnictví. Nepřichází zde ovšem v úvahu ani takový postup, v němž by o opravném prostředku proti rozhodnutí Nejvyššího soudu rozhodl jiný senát téhož soudu. To by totiž jednak neodpovídalo závěrům vysloveným ve zmíněné judikatuře Ústavního soudu k otázce přezkumu rozhodnutí, jednak by to znamenalo i porušení základních ústavních principů výkonu obecného soudnictví, protože by tím byla založena možnost přezkumu již pravomocných rozhodnutí týmž soudním orgánem.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že stížnost obviněného B. D. podaná proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., není přípustná. Proto ji podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustnou zamítl, aniž se mohl zabývat důvody a námitkami, které v ní obviněný uplatnil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustná stížnost.
V Brně dne 17. 12. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y