ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1210.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1210/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2014 o dovolání, které podal obviněný P. H . proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 4 To 578/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 59/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 T 59/2012, byl obviněný P. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 5. 7. 2011 v 12.00 v T., m. č. B. – D., okr. J. H., u domu čp. ... poté, co byl v souladu s §10 odst. 2, 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vyzván příslušníkem Policie České republiky, poškozeným M. H., nar. ..., který se mu zároveň legitimoval služebním průkazem, aby «Jménem zákona!» zanechal svévolné jízdy s vozidlem tov. zn. AUDI A4, reg. zn. ... po zatravněné ploše, na pozemku parc. č. ..., zapsané na listu vlastnictví č. ..., využívané podnikatelem Ing. P. H., nar. ..., IČ 482 29 440, otcem obžalovaného, pro vzlétávání a přistávání sportovně-létajících zařízení, že ji svým počínáním poškozuje, tohoto příslušníka záměrně udeřil do obličeje, z místa poté urychleně odjel, a svým jednáním poškozenému M. H. způsobil zhmoždění krajiny v průběhu těla dolní čelisti vlevo a podvrtnutí krční páteře, což si vyžádalo pracovní neschopnost od 7. 7. 2011 do 1. 8. 2011“ . Za to byl podle §325 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému M. H. částku 5.332 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a.s., územní pracoviště České Budějovice, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 4 To 578/2013, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že uplatněné dovolací důvody spatřuje v tom, že nenaplnil zákonné znaky trestného činu tak, jak je mu soudy kladen za vinu, neboť záměrně neudeřil příslušníka Policie ČR a nemohl mu tak způsobit tvrzené poškození na zdraví, když bylo prokázáno, že tak nemohl učinit zraněnou levou rukou přes okénko vozu a pravou rukou nemohl přes své tělo otevřeným okénkem udeřit poškozeného s tvrzenou razancí. Dále pokračoval hodnocením výpovědí poškozeného, svědka J. Š. a svědka L. Š. s tím, že stran průběhu skutkového děje je zde tvrzení proti tvrzení (dvě skupiny důkazů). Následně poukázal na skutečnost, že soudy obou stupňů za této důkazní situace považovaly za objektivní prokázání útoku nález omezené hybnosti krční páteře poškozeného. K tomu zdůraznil, že se jedná toliko o nález svědčící o omezené hybnosti krční páteře poškozeného, nikoli však o tom, že tento stav byl způsoben úderem, natož pak jeho úderem. S odkazem na vyjádření znalce, podle něhož takové zranění vzniká spíše při úhybném manévru, nežli při úderu, a na to, že o stopách úderu nesvědčí ani objektivní lékařský nález ani fotografie pořízené policií po tvrzeném útoku, dovodil, že zjištěné zranění nemůže obstát jako jediný přímý důkaz o násilí, jehož se měl dopustit. Dodal, že není-li možné učinit spolehlivý úsudek o výpovědích „obou skupin“, nemůže soud vzít za prokázané, že se mu poškozený opravdu prokázal služebním průkazem a oslovil jej, aby zanechal svévolné jízdy po travnaté ploše.
V další části dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá rovněž v nesprávném hmotně právním posouzení jednání poškozeného, pokud je odvolací soud posoudil jako úkon učiněný ve smyslu §10 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Podle něho se jedná o bezprecedentní extenzivní výklad citovaného ustanovení ohrožující ústavní práva a svobody, resp. výklad v přímém rozporu s jeho zněním, protože podle hodnocení odvolacího soudu k zákroku příslušníka Policie ČR mimo službu stačí pouze „je - li přesvědčen“ (policista) o ohrožení majetku, přičemž není důležité, zda nějaký majetek vůbec ohrožen je. V návaznosti na to obviněný poznamenal, že v posuzovaném případě chybí zhodnocení předmětného pozemku jako pastviny, po níž se i v letních měsících pohybovalo stádo krav, z nichž každá vahou přesahovala váhu vozidla (soudy zamítly jeho návrh na provedení důkazů, které měly tyto skutečnosti prokázat). Zdůraznil také, že soud nesprávně posoudil jeho jednání jako snahu o poškození vzletové dráhy. Upozornil, že nepoškodí-li plochu stádo pasoucích se krav, je vyloučené, aby ji poškodilo vozidlo pouhými „kroužky“. Žádný majetek tak podle jeho slov ohrožen nebyl. S odkazem na rozvedené skutečnosti dovodil, že jeho jednání nemohlo vykazovat znaky trestného činu násilí na úřední osobě, i kdyby M. H. udeřil, což se však nestalo. Dodal, že proto napadá i výrok o trestu a náhradě škody poškozenému.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2013, č. j. 4 To 578/2013-411, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem o jeho zproštění obžaloby, případně ve smyslu §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 4 To 578/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
V posuzované věci však o prvou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nemůže jít, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že dovolatelem uplatněná dovolací argumentace žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. neodpovídá.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně právě do oblasti skutkové (procesní). Obviněný totiž soudům nižších stupňů vytýká v prvé řadě neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci (stručně shrnuto, poškozeného fyzicky nenapadl, nezranil jej, žádný majetek jeho jednáním ohrožen nebyl) a až následně (sekundárně) – z uvedených skutkových, resp. procesních, výhrad (skrze změnu skutkových zjištění) – vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Svou argumentací nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován jen v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Nad tento rámec lze pouze stručně doplnit, že podle ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie, policista ve službě nebo zaměstnanec policie v pracovní době povinen provést úkon v rámci své pravomoci nebo přijmout jiné opatření, aby ohrožení nebo porušení odstranil. Podle odst. 2 téhož ustanovení má policista povinnost podle odstavce 1 i v době mimo službu, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob anebo majetek nebo došlo-li k útoku na tyto hodnoty.
Ze závěrů soudu prvního stupně učiněných jím po zhodnocení provedených důkazů je dostatečně patrné, že obviněný svým jednáním (svévolnou jízdou po ploše využívané pro vzlétávání a přistávání sportovně-létajících zařízení) již přímo útočil na uvedený majetek. Poškozený M. H., jakožto příslušník Policie ČR, tedy jednal v souladu s povinností, jež mu ukládá §10 odst. 2 - ale také v souladu s oprávněním podle §2 –zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, když se snažil shora popsanému jednání svým postupem zabránit, jednal v postavení úřední osoby ve smyslu §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Pokud obviněný za tohoto stavu věci, kdy se mu navíc poškozený prokázal služebním průkazem a vyzval jej, aby svého jednání zanechal, poškozeného fyzicky napadl (užil vůči němu násilí) a způsobil mu tak zranění rázu ublížení na zdraví, pak nelze za extrémně nesouladný považovat závěr soudů nižších stupňů o jeho vině zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ze zjištěných skutkových okolností totiž plyne i úmysl obviněného zahrnující všechny znaky objektivní stránky uvedeného trestného činu).
Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý