ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.312.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 312/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. března 2014 o dovolání obviněného P. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2013, č. j. 11 To 289/2013-78, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 125/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2013, č. j. 11 To 289/2013-78, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2013, č. j. 11 To 289/2013-78, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 8. 2013, č. j. 11 T 125/2013-48. Tímto rozsudkem byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin mu byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 25.000,- (dvaceti pěti tisíc) Kč, tj. 100 denních sazeb po 250,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku, pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno jeho právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Odvolací soud nařídil na den 10. 12. 2013 veřejné zasedání, k němuž se nemohl dostavit z důvodu, že utrpěl poranění zad. Toto zranění si způsobil při výškových pracích, jimiž se živí, když se mu při slaňování ve vlhku prosmeklo jistící lano a při následném škubnutí při zastavení si poranil záda. Lékař rozhodl dne 6. 12. 2013 o jeho dočasné pracovní neschopnosti a předepsal mu klidový režim. Obviněný uvádí, že pro intenzivní bolest zad by nebyl schopen dlouhého transportu z M. B. až do H. K. a zpět. Z tohoto důvodu jeho obhájce jeho neúčast u veřejného zasedání omluvil a požádal o odročení veřejného zasedání s tím, že na své účasti před odvolacím soudem trvá. K žádosti přiložil rozhodnutí o pracovní neschopnosti a lékařskou zprávu. V této souvislosti obviněný upozornil na to, že trestnímu stíhání se nikdy nevyhýbal, nikdy jej nijak nemařil ani bezdůvodně neprodlužoval a k hlavnímu líčení nařízenému Okresním soudem v Náchodě se dostavil v prvním termínu. Přesto odvolací soud konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Obviněný je přesvědčen, že se nemohl zúčastnit veřejného zasedání z objektivních důvodů a že se řádně a včas omluvil. Z tohoto důvodu má za to, že odvolací soud porušil jeho ústavně zakotvené právo v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby mohl být osobně účasten u veřejného zasedání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil s ohledem na provedené dokazování, neboť podle jeho názoru nelze dospět k závěru, že by naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný nepopírá, že přejel vozidlem v D. A. cca 100 m od nádraží k hotelu Skalní Město, kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR a že kontrolou byla zjištěna přítomnost alkoholu v jeho dechu. Namítá však, že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty tohoto trestného činu. Tvrdí, že dne 16. 6. 2013 neměl v žádném případě v úmyslu řídit a jediným důvodem, proč oněch 100 m popojel, byl výslovný pokyn policisty, aby tak učinil. Obviněný je přesvědčen, že neměl jinou možnost, než pokyn uposlechnout, jinak by mohl být dále sankcionován. Na místě neměl možnost zkoumat, zda je pokyn policisty oprávněný a zda splňuje veškeré náležitosti zákona (např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 263/97). Vzhledem k tomu, že policista udělující pokyn přeparkovat cítil z dechu obviněného alkohol, je přesvědčen, že ho nemohl za toto jednání postihovat. V této souvislosti obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které je nepřípustné, aby státní orgány a zvláště pak orgány činné v trestním řízení naváděly jiného ke spáchání trestné činnosti. Na základě tohoto návodu spáchaný čin není trestným činem (např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 710/01). K otázce zjištění, zda jednal či nejednal na výzvu (či pokyn) policisty, není podle názoru obviněného k dispozici jiný důkaz, než výpověď obviněného a výpovědi členů hlídky Policie ČR. Obviněný soudům vytýká, že zcela uvěřily verzi policistů, aniž by se vypořádaly s jeho argumenty, které uváděl na svou obhajobu, a přesvědčivě se nevypořádaly s tím, proč považují za pravdivou výpověď policistů a nikoliv obviněného. Výpověď policistů zůstala z hlediska subjektivní stránky jediným usvědčujícím důkazem. Obviněný se domnívá, že soudy nedostály své povinnosti prokázat jeho vinu bez důvodných pochybností, neboť za situace, kdy rozpor mezi výpověďmi obviněného a policistů nelze odstranit ani provedením dalšího dokazování, jelikož další důkazní prostředky (např. videozáznam pořízený policejní hlídkou) k dispozici nejsou, bylo namístě uplatnit princip presumpce neviny a v souladu se zásadou in dubio pro reo obviněného zprostit obžaloby. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a v plném rozsahu věc vrátil těmto soudům k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že pokud bude prokázáno, že obviněný svoji neúčast u veřejného zasedání nejen řádně omluvil, ale také doložil potřebnými doklady, z nichž by Nejvyšší soud mohl si učinit obraz o závažnosti jeho zdravotní indispozice a pokud relevantním způsobem projevil svoji vůli zúčastnit se veřejného zasedání, pak navrhla dovolání vyhovět, zrušit dovoláním napadené usnesení a soudu druhého stupně přikázat věc k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ, že by obviněný pouze doložil doklad o pracovní neschopnosti a nedoložil jej dalšími potřebnými doklady, pak navrhla dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné, neboť námitky uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou námitkami skutkovými.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a shledal je důvodným.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obecně pro konání veřejného zasedání platí ustanovení §232 a násl. tr. ř. Speciální podmínky pro odvolací řízení stanovuje §263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob u veřejného zasedání upravuje zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze podle §263 odst. 4 tr. ř. veřejné zasedání konat tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Protože v daném případě nejde o případ nutné obhajoby a obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, nebylo nutno přihlížet k ustanovením §263 odst. 3, 4 tr. ř. Podle §233 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. Z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod plyne obviněnému jeho ústavní právo zaručující mu umožnění účasti ve veřejném zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem se veřejného zasedání zúčastnit, a svou neúčast omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání se veřejného zasedání zúčastnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05).
Předseda senátu původně nařídil veřejné zasedání na den 19. 11. 2013. O termínu veřejného zasedání vyrozuměl vzorem 7a obviněného a vzorem č. 16 obhájce obviněného JUDr. Petra Doušu. Kanceláří byl pokyn předsedy senátu vypraven dne 5. 11. 2013. Obviněný zásilku o konání veřejného zasedání nepřevzal a byla mu dne 20. 11. 2013 vložena do domovní schránky (viz dodejka na č. l. 63). Obhájce obviněného byl o termínu veřejného zasedání informován prostřednictvím datové schránky s datem doručení dne 5. 11. 2013. Dne 8. 11. 2013 obhájce obviněného zaslal soudu žádost o odročení veřejného zasedání s odůvodněním, že jeho klient se nachází od 28. 10. 2013 do 17. 11. 2013 na expedici v J. Vzhledem k tomu, že na zpáteční cestě je možné počítat se zdržením, požádal o odročení termínu veřejného zasedání z opatrnosti a také kvůli tomu, aby měl s klientem dostatek času k přípravě na veřejné zasedání. Této žádosti o odročení veřejného zasedání předseda senátu vyhověl a přeložil termín jeho konání na den 10. 12. 2013. Následně obhájce obviněného dne 6. 12. 2013 doručil Krajskému soudu v Hradci Králové datovou schránkou žádost o odročení veřejného zasedání z důvodu, že jeho klient se kvůli poranění zad nemůže zúčastnit veřejného zasedání. Současně omluvil také svou účast a uvedl, že klient trvá na tom, aby byl veřejnému zasedání přítomen a požádal o odročení veřejného zasedání. V příloze zaslal rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a lékařskou zprávu s tím, že za týden se má obviněný dostavit k lékaři ke kontrole. Z přiloženého rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (III. díl – hlášení zaměstnavateli o vzniku dočasné pracovní neschopnosti) se podává, že obviněný je práce neschopen od 6. 12. 2013. Z lékařské zprávy vystavené MUDr. Janem Rygerem, na Klinice Dr. Pírka, s. r. o., chirurgická ambulance, je zřejmé poranění na horní končetině: „před 3 dny susp. luxace palce I. ruky“, doporučena je ortesa s fixací palce na 3 týdny, s vedlejším nálezem: „lumbago, silné bolesti do LDK, spasmus paravertebrálně vlevo v obl. L. páteře“, doporučení: Nimesil, Dorsiflex, klidový režim, vystavena pracovní neschopenka. Kontrola za týden. U veřejného zasedání obhájce obviněného na základě substituční plné moci ze dne 9. 12. 2013 zastupoval JUDr. Jakub Macoun. Ze spisu bylo čteno sdělení obhájce JUDr. Douši a přiložené přílohy a poté, bylo prohlášeno usnesení, že veřejné zasedání se bude konat v nepřítomnosti obviněného P. M. Dále bylo konstatováno, že pětidenní lhůta k přípravě veřejného zasedání byla zachována, u obviněného konstatována fikce doručení 25. 11. 2013, obhájce obviněného byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání dne 14. 11. 2013. Poté, co předseda senátu podal na základě spisu zprávu o stavu věci, se k věci vyjádřil obhájce obviněného a státní zástupkyně. Nato bylo vyhlášeno usnesení, že další dokazování prováděno nebude a veřejné zasedání bylo přerušeno za účelem porady senátu. Po závěrečné poradě předseda senátu vyhlásil usnesení, jímž bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že odvolací soud neakceptoval řádnou omluvu obviněného, který svou neúčast u veřejného zasedání doložil lékařskou zprávou s objektivně existujícími zdravotními komplikacemi, které mu znemožnily se veřejného zasedání zúčastnit, přitom z chování obviněného před soudem prvního i druhého stupně nebylo zřejmé obstrukční jednání, ve snaze prodlužovat trestní stíhání. Za této situace je nutno konstatovat, že zvoleným postupem soudu druhého stupně bylo porušeno ústavně zaručené právo obviněného ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zakotvující právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti. Námitku obviněného proti postupu odvolacího proto Nejvyšší soud shledal jako opodstatněnou, neboť řízení u odvolacího soudu je zatíženo vadou, kterou nemůže Nejvyšší soud odstranit jinak, než postupem vyjádřeným ve výroku tohoto rozhodnutí.
Zmíněným postupem odvolacího soudu došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Veřejné zasedání proto bude nezbytné provést znovu, a to za respektování ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. a §202 odst. 1, 2 tr. ř.
Pro úplnost musí Nejvyšší soud dodat, že vzhledem ke shora specifikovanému výsledku dovolacího řízení se Nejvyšší soud nemohl ani zabývat opodstatněností dalšího dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nelze předjímat výsledek nově provedeného odvolacího řízení, provedeného při respektování zákonných ustanovení.
Na základě výše uvedených skutečností proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2013, č. j. 11 To 289/2013-78, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Dále je nutno respektovat ustanovení §265s odst. 1 tr. ř .
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann