ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1307.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1307/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. listopadu 2014 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. R. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 44 To 213/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 18/2014, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 44 To 213/2014, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014, podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §171 odst. 1 tr. ř. postoupil trestní věc obviněného M. R. (dále zpravidla jen „obviněný“) pro skutek spočívající v tom, že
obviněný M. R. nechal dne 13. 7. 2013 přes P. , přes Letiště Václava Havla, letadlem přivést po objednání na internetové stránce společnosti Silk Road v Nizozemsku a zaplacení zásilky internetovým platidlem – bitcoiny zásilku, která obsahovala 4,3g krystalické látky, jež obsahovala 2,7g účinné látky amfetaminu, přičemž amfetamin byl uveden v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka,
v němž je obžalobou spatřován přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, Úřadu městské části Praha 6, neboť výsledky přípravného řízení ukazují, že se nejedná o trestný čin, ale může se jednat o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 44 To 213/2014, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou stížnost státní zástupkyně podanou proti usnesení soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů vycházely z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 112/2011, neboť závěry uvedené v tomto rozhodnutí na tuto trestní věc vůbec nedopadají. V tomto rozhodnutí se jednalo o to, že množství psychotropní látky, s níž pachatelé nakládali, ani zdaleka nedosahovalo množství většího než malé a bylo proto namístě aplikovat princip subsidiarity trestní represe. O takovou mezní situaci se však trestní věci obviněného M. R. rozhodně nejedná. Poukázal na nesprávný závěr soudů obou stupňů, které uvedly, že obviněný disponoval drogou v „množství menším než malé“. Ze skutkových zjištění vyplývá, že množství účinné látky amfetaminu objednaného obviněným činilo 2,7 g. Vzhledem k tomu, že obviněný se dopustil jednání dne 13. 7. 2013, tedy ještě předtím, než byl dne 23. 8. 2013 vyhlášen ve Sbírce zákonů nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, je nutné aplikovat na jednání obviněného přílohu č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 22. 8. 2013. Podle této přílohy je v případě amfetaminu za množství větší než malé nutno považovat množství přesahující 0,73g účinné látky amfetaminu. Z toho je patrné, že množství účinné látky amfetaminu neoprávněně dovezené obviněným přesahovalo tuto hranici 3,7 násobně a nelze proto na tuto trestní věc aplikovat závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 112/2011. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl s odkazem na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, že v této trestní věci nebyly zjištěny takové zvláštní okolnosti, které by vylučovaly společenskou škodlivost jednání obviněného. Poukázal na to, že soud prvního stupně se zcela vyhnul hodnocení kritérií společenské škodlivosti a odvolací soud hodnocení těchto kritérií redukoval na hodnocení množství zajištěné látky a osobu obviněného, který dosud nebyl soudně trestán a činu litoval. To však nejsou tak výjimečné okolnosti, které by měly samy o sobě vylučovat společenskou škodlivost jednání obviněného. Oproti tomu dále poukázal na to, že množství neoprávněně dovozené drogy rozhodně nebylo zanedbatelné a také na to, že obviněný využil nelegálního prostředí v rámci společnosti Silk Road a uvedenou drogu si tak objednal v podstatě ve svérázném drogovém internetovém obchodě prostřednictvím tzv. sítě Darknet, která umožňuje zachovat anonymitu účastníků tím, že funguje na principu šifrovaných, náhodně generovaných spojení mezi jednotlivými uživateli. Takové jednání obviněného tedy nelze považovat za jednání, jehož škodlivost by byla taková, že by vylučovala použití prostředků trestní represe. Závěrem shrnul, že jednání obviněného mělo být právně kvalifikováno jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a soudy obou stupňů tak zatížily svá rozhodnutí vadami ve smyslu §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 44 To 213/2014, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se nevyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. R. je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že množství účinné látky amfetaminu neoprávněně dovezeného obviněným přesahovalo 3,7 násobně hranici množství většího než malé a že v této trestní věci nebyly zjištěny takové zvláštní okolnosti případu, které by vylučovaly společenskou škodlivost jednání obviněného. Toto jednání proto mělo být právně kvalifikováno jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
Podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 22. 8. 2013, se v případě amfetaminu považuje za množství větší než malé 2g prahového množství obsahující nejméně 0,73g účinné látky amfetaminu.
Nejvyšší soud přisvědčil námitkám nejvyššího státního zástupce. Úvodem poukazuje na to, že soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, že 2,7g účinné látky amfetaminu je „množství menší než malé“. Tento závěr soudů obou stupňů je nesprávný, navíc ani z nedostatečného odůvodnění jejich rozhodnutí není zřejmé, na základě čeho tak usuzují, neboť jejich argumentace je velmi obecná a strohá a odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 112/2011, není zcela přiléhavý.
Nejvyšší soud upozorňuje na to, že obviněný M. R. čin spáchal dne 13. 7. 2013, tedy ještě předtím, než byl dne 23. 8. 2013 vyhlášen ve Sbírce zákonů nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, kterým byla zrušena mj. příloha č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k intertemporálním účinkům stanoveným v bodu 36 výše uvedeného nálezu Ústavního soudu je proto nutné aplikovat na jednání obviněného v této trestní věci přílohu č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 22. 8. 2013. Podle této přílohy je množstvím větším než malé hodnota 0,73g účinné látky amfetaminu. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů pak vyplývá, že obviněnému bylo zabaveno 2,7g účinné látky amfetaminu. Porovnáním těchto hodnot pak zjistíme, že množství drogy zabavené obviněnému je 3,7 násobně větší než množství větší než malé stanovené v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 22. 8. 2013.
Nejvyšší soud dále uvádí, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze posuzovat v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v této trestní věci pouze konstatoval, že byly splněny okolnosti vylučující společenskou škodlivost jednání obviněného podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, tyto podmínky však podrobně vůbec nerozebral a nehodnotil je. Odvolací soud uvedl ke splnění podmínek vylučujících společenskou škodlivost jednání obviněného (na str. 6 odůvodnění svého rozhodnutí): „Odvolací soud s odkazem na obsah spisu konstatuje, že v této trestní věci se jednalo pouze o jednu dodávku drogy v množství 2,7g účinné látky amfetaminu, objednanou pro vlastní potřebu obviněného, látka byla zajištěna celními orgány, přičemž u obviněného šlo o ojedinělý exces i pokud jde o jeho minulost, neboť nebyl dosud soudně trestán a k jeho osobě nejsou dosud vedeny žádné další negativní poznatky. Obviněný se k trestné činnosti doznal a litoval ji.“
Nejvyšší soud poukazuje na to, že takové hodnocení podmínek vylučujících společenskou škodlivost jednání obviněného soudy obou stupňů je nedostatečné a nesprávné. V souvislosti se společenskou škodlivostí jednání obviněného uvádí, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily množství 2,7g účinné látky amfetaminu jako množství menší než malé. Z hlediska vlastní potřeby konzumenta je zároveň zarážející i značná čistota substance, která dosahovala více než 60%. Za zcela zásadní je však nutné považovat z hlediska hodnocení společenské škodlivosti způsob spáchání činu, neboť obviněný si drogu objednal prostřednictvím nelegálního internetového drogového obchodu „Silk Road“. Tento e-shop fungoval na principu tzv. sítě Darknet, která umožňuje účastníkům zachovat jejich anonymitu, neboť funguje na principu šifrovaných náhodně generovaných spojení mezi jednotlivými uživateli. Takto obchodující osoby po sobě zanechávají pouze minimum využitelných stop, takže jednotlivé provedené transakce jsou jen obtížně dohledatelné. Tyto okolnosti soudy obou stupňů vůbec nehodnotily a svědčí o tom, že jednání obviněného rozhodně nelze bagatelizovat, neboť zapadá do širšího rámce nových trendů v rozvoji nelegálního obchodu s drogami, který se projevuje i v mezinárodním měřítku.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že nebyly splněny podmínky vylučující společenskou škodlivost jednání obviněného ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku a jednání obviněného proto mělo být právně kvalifikováno jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému shledal, že byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť soud prvního stupně rozhodl o postoupení věci Úřadu městské části Praha 6, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 44 To 213/2014, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Je přitom podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu, který vyslovil v tomto rozhodnutí. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek