ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1313.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 1313/2014-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2014 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 12 To 42/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 10/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 46 T 10/2013, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za tento zločin byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí finanční částky ve výši 7.400,- EUR.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 12 To 42/2014, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný J. K. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž uvedl, že svou vinu odmítá, protože mu nebylo prokázáno, že by se podílel na organizované skupině působící ve více státech ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Poukázal na to, že mu nebyla prokázána častější účast na trestné činnosti v zahraničí, ani že by se podílel ve více případech na nákupu zboží v P. r. a na distribuci drogy na S. Svou činnost tak považoval za ojedinělou, a zmínil nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 148/09, podle něhož případný ojedinělý výskyt trestné činnosti nelze považovat za organizovanou činnost. Na S. v převážné většině případů vozil přítelkyni obviněného M. G. za synem, anebo tam jezdil sám hrát poker. Rovněž i do P. jezdil z osobních důvodů, nakupovat oblečení a drogerii. Ke svému vztahu k organizátorovi M. G. uvedl, že ho zná asi deset let a vykonával pro něj práci řidiče, aniž by si uvědomoval, že by byl členem organizované skupiny a účastnil se její činnosti. S ohledem na tyto skutečnosti, když u §283 odst. 4 tr. zákoníku musí být dáno zavinění ve formě úmyslu, s takovým úmyslem nejednal.
Obviněný v dovolání též namítal, že beze všech pochybností nebylo prokázáno, že by se podílel na nákupu léku Sudafed v P., jak se tvrdí v napadených rozhodnutích, neboť z fotografií pořízených před lékárnou není patrné, že by tento lék kupoval nebo jej měl při sobě. Za pravděpodobné označil, že se v této lékárně zastavil spolu s M. G. v rámci své cesty do P. pro běžné léky na bolest hlavy či nachlazení. Poukázal na obsah výpovědi svědkyně L. B., z níž nevyplynulo, že by jej znala či ho na fotografii poznala. Pokud byl zachycen v P. s nějakými pytli, nelze jen z této okolnosti dovodit, že by v nich byl lék Sudafed, nýbrž mohly obsahovat oblečení, které, jak tvrdí, do P. jezdil nakupovat. Podle obviněného chybí důkaz, který by vyvrátil provedenou inspekci o prodeji léků v polské lékárně v den, kdy byl na záznamu spatřen. Ani ze záznamu ze S. r. ze dne 11. 8. 2010 neplyne, že by se podílel na distribuci drog, když i svědek P. P. potvrdil jeho obhajobu, že obviněného zná z hry poker. Jelikož ani z dalších provedených důkazů nevyplynulo, že by se podílel na distribuci drog, namítl, že jeho účast na organizované skupině nebyla prokázána, a proto jej nebylo možné uznat vinným podle §283 odst. 4 tr. zákoníku.
Z těchto důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 12 To 42/2014, a věc vrátil tomuto soudu k novému řízení a rozhodnutí.
Písemné stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dne 2. 9. 2014, Nejvyšší soud do okamžiku konání neveřejného zasedání dne 30. 10. 2014 neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poté zkoumal, zda argumenty obviněného lze podřadit pod jím označený dovolací důvod, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, lze podrobit věcnému přezkoumání.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto vymezení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Z těchto důvodů dovolání nemůže být podáno pro nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod není uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Proto s poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů nelze dovozovat ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde však nestačí, dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Označený dovolací důvod přitom musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.
S tímto vymezením uvedeného dovolacího důvodu koresponduje i zásada, že Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, event. druhého stupně, a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně bez zjištění extrémního nesouladu nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, a ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Jak z obsahu podaného dovolání plyne, obviněný je zaměřil výhradně proti kvalifikačnímu znaku uvedenému v §283 odst. 4 tr. zákoníku, protože brojil proti tomu, že čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Podstata tohoto jeho požadavku však nespočívala ve vadách právní povahy, jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžaduje, ale o nenaplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby usiloval v souvislosti se změnou skutkových zjištění, pro kterou vycházel ze své vlastní verze obhajoby. Podle ní mu nebyla prokázána častější účast na trestné činnosti v zahraničí ani to, že by se podílel na nákupu zboží v P. r. nebo že by distribuoval drogy na S. Na dosvědčení této své vlastní verze uváděných skutečností tvrdil, že na S. jezdil jako řidič obviněného M. G., anebo tam hrát poker, a že jeho účast na koupi léku Sudafed v P. nebyla provedenými důkazy prokázána. Nakupoval oblečení, které se mohlo nacházet i v pytlích, a nikoliv předmětný lék.
Nejvyšší soud shledal, že z takto vyjádřených argumentů je z obsahu podaného dovolání zřejmé, že obviněný výhrady o tom, že nebyly znaky spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech naplněny, založil výhradně na skutkovém ději, jenž je odlišný od toho, který na základě provedeného dokazování zjistil a v rozsudečném výroku popsal soud prvního stupně, který skutek popsal tak, že obviněný
v době od ledna 2010 do 11. 8. 2010 společně s dalšími jmenovanými sedmi osobami již odděleně odsouzenými mimo jiné M. G. vytvořili organizovanou skupinu, v níž každý z členů měl vymezený úkol, v jehož rámci se jednotlivě, podle svého zařazení a vymezení činnosti, podíleli dílčími úkony na výrobě, dovozu, vývozu, zprostředkování, opatřování, přechovávání a prodeji psychotropní látky metamfetamin (pervitin), a přípravků k její výrobě s obsahem prekursoru pseudoefedrin, přičemž tato skupina se vyznačovala vnitřní hierarchií a koordinovaností při plnění úkolů, jež jednotlivým členům zadával odsouzený M. G., který v její vnitřní organizační struktuře zastával vedoucí roli, a jenž organizoval výrobu a distribuci metamfetaminu včetně dovozu tablet léku Sudafed s obsahem prekursoru pseudoefedrin používaným k výrobě metamfetaminu, včetně následného rozdělování finančních prostředků za prodej. V rámci této organizované skupiny obviněný J. K. realizoval nejméně dne 16. 7. 2010 nákup léku Sudafed podle instrukcí odsouzeného M. G., společně s odsouzeným J. Š. nákup léků Sudafed, který zajišťoval v lékárně P. p. l. v K., použil peníze, které obdržel od odsouzeného M. G., zakoupené léky ještě na území P. v pronajatém bytě vyloupal z blistrů a odvezl do České republiky, kde byly léky uskladněny v pronajatém bytě na adrese K., P., jehož pronájem jménem obviněného J. K., který následně podepsal nájemní smlouvu, sjednal odsouzený M. G. Obviněný J. K. dále metamfetamin, který dostal od odsouzeného M. G., na jeho příkaz vyvážel do S. r., kde jej na základě domluvy mezi M. G. a P. P., prodal P. P. za cenu, kterou si předem M. G. s P. P. domluvili. Rovněž je ve skutkovém zjištění uvedeno, za jakých okolností další tam uvedené osoby zajišťovaly vlastní výrobu pervitinu z léku Sudafed v nemovitostech v obcích M. a Č. B., které si za tím účelem vybavily kompletními varnami a dalším potřebným vybavením a jak vyrobenou drogu následně částečně samy přechovávaly a distribuovaly. Jsou zde rovněž popsány okolnosti dne 11. 8. 2010 stručně tak, že obviněný M. G. metamfetamin v rámci skupiny rozdělil v bytě v ulici K. v P., s obviněným J. K., jemuž předal za účelem distribuce do S. r. 393,73 g metamfetaminu s obsahem báze nejméně 188,99 gramů, které tento nesl v tašce oranžové barvy a následně téhož dne ve 13.05 hodin z místa odjel vozidlem tovární značky Peugeot 406, do S. r., kde pokračoval do centra B., kde zaparkoval v komerční zóně na parkovišti u benzinové čerpací stanice OMV v B., kde došlo k předem domluvenému setkání obviněného J. K. s P. P., a následně v baru 21 Lounge obviněný J. K. předal P. P. prostřednictvím neustanoveného muže igelitovou tašku s nápisem COOP Jednota, ve které se nacházely 4 balíčky s obsahem krystalického materiálu o hmotnosti 393,73 g s účinnou látkou metamfetamin a P. P. předal obviněnému J. K. finanční hotovost 7.600,- EUR, obviněný J. K. nasedl s penězi zpět do svého auta, z místa odjel a před mostem Apollo byl zadržen Policií Slovenské republiky. Současně téhož dne byla provedena v bytě na adrese K. P. prohlídka, kde bylo nalezeno celkem 57.468 ks tablet léku Sudafed, a v objektu v obci M. 95.750 ks tablet téhož léku, na jejichž dovozu se obviněný J. K. podílel, celkem tedy 153.218 ks tablet léku Sudafed v celkovém množství 9.193,08 g, z něhož by bylo reálné vyrobit dalších celkem 5.591,77 g metamfetaminu. Uveden je v popisu skutku i odkaz na předchozí odsouzení obviněného J. K.
V porovnání těchto zjištěných skutkových okolností s okolnostmi tvrzenými v rámci podaného dovolání je zřejmé, že obviněný se ve svých námitkách zcela odlišuje od skutkových závěrů, k nimž soudy došly na základě provedeného dokazování. Z toho plyne, že se obviněný domáhal toho, aby soudy uvěřily jeho obhajobě, ze které mělo vyplývat, že se skutek odehrál jinak, než jak zjistil nalézací soud.
Podstata požadavku obviněného tudíž, jak uzavřel Nejvyšší soud, nespočívala ve vadách právní povahy, neboť dovolací námitky byly založeny na nesprávných úvahách vztahujících se k naplnění znaků vymezujících okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný se tak neztotožnil s tím, že by čin byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a že by, jak toto ustanovení předpokládá, působil ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy a že by tak činil ve sdružení nejméně tří osob. Rovněž brojil proti tomu, že součinnost mezi jím a ostatními členy vykazovala takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků.
Takto formulované námitky nesplnily obecné podmínky pro uplatnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podstatou dovolání obviněného je jeho vlastní konstrukce skutkového děje, nikoliv právní výhrady v jejich materiální podstatě.
Nejvyšší soud však jen nad rámec tohoto dovolání pro úplnost stručně připomíná, že soudy své skutkové závěry učinily kromě jiného i ve vztahu k naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Závěr o něm založily na základě pečlivě provedeného dokazování, které soustředily na objasnění všech rozhodných aktivit obviněného J. K. ve skupině ostatních spolupachatelů. Především soud prvního stupně detailně popsal na stranách 4 až 47 svého rozsudku své úvahy k této otázce se vztahující, a v další části odůvodnění rozsudku vysvětlil vzájemný vztah zajištěných důkazů a závěry, které z nich plynou (strany 48 až 58), včetně úvah, na základě kterých dovodil rozhodné právní závěry. Jestliže soudy vzaly za podklad svého rozhodnutí mimo jiné i skutečnosti, které vyplynuly ze zajištěných odposlechů telefonických hovorů a z pachových stop, tyto hodnotily v souladu s dalšími ve věci provedenými důkazy, na které v žádném případě nerezignovaly, ale pozorně je provedly a těmito jednak vyvracely obhajobu obviněných a jednak ověřovaly objektivní reálnost okolností, které ze zachycených telefonních hovorů vyplynuly, dostály nepochybně svým povinnostem vymezeným v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Dostatečně též zajistily, že odposlechy nejsou osamoceným důkazem, ale korespondují s dalšími důkazními prostředky, a to s obsahem jak různých listin, tak výpovědí svědků (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2000, sp. zn. II. ÚS 418/99). Soud prvního stupně rovněž postupoval svědomitě při hodnocení věrohodnosti výpovědí slyšených svědků zejména s ohledem na kritéria stanovená v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., protože posuzoval pravdivost výpovědí na základě všech rozhodných skutečností. Výsledkem rozsáhlého dokazování jsou skutečnosti popsané v uvedeném skutku. O podílu obviněného J. K. a jeho úkolů, které plnil při výrobě drog, nakupování léku Sudafed v P. r., jakož i jeho činnosti při distribuci drog ve S. r., nevznikají pochybnosti stejně tak jako ani o zapojení ostatních spolupachatelů, o jejichž činnosti obviněný z velké většiny věděl, jak soudy objasnily. Znal se s nimi, a především s obviněným M. G., který celou skupinu a její činnost organizoval, byl v úzkém kontaktu, plnil jeho příkazy a realizoval úkoly, které měl v rámci této rozsáhlé organizované skupiny přiděleny.
Správnost závěrů soudů o této činnosti obviněného, je patrná z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kterou následně ve svém usnesení potvrdil také odvolací soud, jenž se obsahově v zásadě obdobným námitkám obviněného věnoval v rámci odvolacího řízení a zejména na stranách 3 až 5 odůvodnění napadeného usnesení přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů se s odvoláním obviněného neztotožnil a jeho tvrzením neuvěřil.
Soudy nižších stupňů proto opřely svá rozhodnutí o adekvátní důkazy, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu, jenž je nezbytný pro jejich rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Dovoláním napadená rozhodnutí jsou logická, přesvědčivá, postrádající prvky svévole a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jež z nich soudy vyvodily, nelze spatřovat ani extrémní nesoulad ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005, a ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010). Jsou tedy i z hlediska jejich zákonnosti plně přijatelná.
Vzhledem k tomu, že obviněný, jak bylo výše rozvedeno, své dovolání nepodložil žádnými relevantními hmotně právními námitkami, je při závěru o tom, že ve věci nejde o extrémní nesoulad, dovolání podáno z jiného než zákonem vymezeného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud když shledal, že v dovolání obviněný uplatnil výhrady z jiného důvodu, než který zákon v §265b odst. 1, 2 tr. ř. připouští, nemohl dovolání po věcné stránce přezkoumávat a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ho odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová