ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1034.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1034/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2015 dovolání podané obviněným P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 6 To 452/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 63/2010 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. 4 T 63/2010, byl P. M. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 6 To 452/2014, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v době nejméně od jara 2008 do 20. 5. 2009 v K., okres B., předal za úplatu i bezúplatně na různých místech metamfetamin, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu č. II. přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., těmto osobám:
1. D. G. nejméně v množství 15 dávek za částku nejméně 10 000 Kč,
2. A. R., nejméně v množství 1 dávky za částku nejméně 300 Kč, k tomuto došlo v létě 2008, tedy v době, kdy jí bylo 17 let,
3. S. Ř. nejméně v množství 1 dávky za částku nejméně 200 Kč,
4. L. N. nejméně v množství 3 dávek za částku nejméně 1 500 Kč,
5. A. K., nejméně ve dvou předávkách v množství 20 dávek za částku nejméně 2 000 Kč, k tomuto došlo na jaře 2008, tedy v době, kdy jí bylo 17 let,
6. J. K. nejméně v množství 2 dávek bezúplatně,
7. R. O. nejméně v množství 8 dávek jako část splátek za předchozí půjčky,
8. V. V. nejméně v množství 1 dávky za částku nejméně 200 Kč,
9. H. B. nejméně v množství 1 dávky bezúplatně,
přičemž obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 9. 2006, č. j. 2 T 81/2006-539, odsouzen pro pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) k §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona, jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením do věznice s dozorem, přičemž výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2006, č. j. 6 To 571/2006-600, a nově byl obviněný zproštěn obžaloby ohledně trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pro pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) k §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl nově odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 roků za současného vyslovení dohledu.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Daniela Tabacha dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu svého dovolání obviněný konstatoval, že si je vědom nemožnosti napadat skutková zjištění obecných soudů, avšak ve věci spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jakož i mezi skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením odvolacím soudem. V trestním řízení provedené důkazy netvořily logický, ničím nepřerušený řetězec.
Ve spise se nachází příkaz ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 0 Nt 34/2009, ze dne 18. 5. 2009, který byl nařízen podle §88a odst. 1 tr. ř., na jeho základě uskutečněný záznam telekomunikačního provozu však ve spise chybí. Místo toho je zde přepis odposlechů pořízený na základě příkazů Okresního soudu v Bruntále sp. zn. V 2/2009, 0 Nt 432/2009 ze dne 19. 3. 2009, V 3/2009, 0 Nt 433/2009 ze dne 8. 4. 2009, V 4/2009, 0 Nt 434/2009 ze dne 28. 4. 2009, V 5/2009, 0 Nt 435/2009 ze dne 18. 5. 2009, z nichž soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel, avšak nepřezkoumal při tom zákonnost jejich pořízení. Vzniká tak nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom směru, zda citované záznamy byly pořízeny v souladu s ustanovením §88 tr. ř., čímž byla obhajoba zkrácena na svých právech, neboť ani ona nemohla zákonnost citovaných záznamů posoudit. Ani z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, zda se s touto námitkou plně vypořádal.
Obviněný pak dále napadá skutková zjištění v bodě 1 výroku napadeného rozsudku, neboť svědek D. G. u hlavního líčení vypověděl, že pervitin zakoupil v maximálně šesti případech a že se s obviněným v koupi pervitinu střídali. Vyšetřující policista pan S., který v přípravném řízení vyslýchal několik svědků, měl podle obviněného intimní poměr s jeho přítelkyní a mezi ním a tímto policistou byl hluboký osobní spor. Policista mu několikrát slíbil, že udělá vše pro to, aby jej dostal do vězení. Velká řada svědků pak vypovídala při hlavním líčení jinak, než v přípravném řízení, ovšem soud prvního stupně dal těmto svědkům najevo, že k žádnému ovlivňování nedošlo.
Obviněný dále poukazuje na to, že není žádný dealer, neprodával pervitin ze zištných důvodů a neměl z toho žádný zisk. Pervitin užívali se svědky společně, často byl jimi vyzván, aby jej zajistil. Způsob provedení činu nijak nezakládá důvod k vyššímu trestu. Obviněný se částečně ke skutku doznal, soud prvního stupně však k tomuto doznání vůbec nepřihlížel. Recidivu není možné považovat za přitěžující okolnost, neboť je důvodem pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty. Současně obviněný uvádí, že doba strávená ve vazbě na něm zanechala výchovný účinek a také po dobu strávenou v A. nepáchal žádnou trestnou činnost, žil zde řádným životem a prokázal svou schopnost vymanit se z okruhu uživatelů drog.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 6 To 452/2014, zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného vysvětlila podstatu jím uplatněného dovolacího důvodu a konstatovala, že námitky obviněného nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Obviněný totiž nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadá výlučně soudy učiněná skutková zjištění. Formou polemiky se zákonností důkazů, příp. věrohodností svědků se dostává k vlastním skutkovým verzím, které jsou odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Obviněný se tedy domáhá toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl uznán vinným a za který mu byl uložen trest. Takto však v dovolacím řízení postupovat nelze.
Podle státní zástupkyně sice Nejvyšší soud jako soud dovolací může vstoupit do skutkových zjištění, avšak pouze ve zcela výjimečných a ojedinělých případech, které jsou charakterizovány tzv. extrémním rozporem mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a jinými provedenými důkazy, a to proto, aby i v řízení o mimořádném opravném prostředku byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces.
Přestože obviněný vznesl námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, učinil tak podle státní zástupkyně zcela nedostatečným poukazem a následně i argumentací, která se nevymyká z rámce běžných dovolacích námitek. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají obsahovou spojitost s provedenými důkazy. Kritériem pro hodnocení tzv. extrémního nesouladu je zákaz svévole, tedy svévolného rozhodnutí. Otázku svévole však nelze redukovat výlučně na polemiku se skutkovými závěry a skutkovými zjištěními nalézacího soudu a nelze ji shledávat ve faktu, že skutková zjištění soudu učiněná na základě vyhodnocení důkazů, splňující kritéria §2 odst. 6 tr. ř., jsou odlišná od představ obviněného, který důkazy hodnotí jinak. Extrémní rozpor ve svém skutečném významu nemůže být dovolatelem pouze tvrzen, ale musí být podložen konkrétním poukazem na zřejmé nesprávnosti, které jsou odrazem svévole.
Pokud jde o obviněným namítanou nezákonnost provedených odposlechů, je možno podle státní zástupkyně v plné míře odkázat na závěry odvolacího soudu. Pokud jde o údajnou podjatost policejního orgánu, je třeba konstatovat, že tato námitka je v dovolacím řízení irelevantní, neboť nebyla uplatněna v příslušném stádiu trestního stíhání, tedy předtím než bylo přípravné řízení skončeno. Ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. podáním námitky podjatosti ten který orgán činný v trestním řízení uvedený v §12 odst. 1 tr. ř. rozhoduje o tom, zda je či není vyloučen z projednávání dané trestní věci. Tím se rozumí pouze období, kdy je sám ve věci činný. Konání policejního orgánu ve věci zásadně končí předložením spisu státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby dle §166 odst. 3 tr. ř. Proto námitka podjatosti policejního orgánu je v dovolání podána opožděně a nelze se jí zabývat, neboť již nesměřuje vůči příslušnému orgánu, který nyní věc projednává (k tomu viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012 sp. zn. 7 Tdo 629/2012).
Pokud jde o obviněným namítaný nepřiměřeně přísný trest odnětí svobody, podle státní zástupkyně ani tuto námitku nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, avšak nelze ji podřadit ani pod speciální dovolací důvod týkající se výroku o trestu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí převážně proti hodnocení důkazů ze strany soudů, dalšími námitkami pak napadá výrok o trestu jako nepřiměřeně přísný.
Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.
Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Námitka údajné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí ve vztahu k záznamům telekomunikačního procesu je značně nekonkrétní, obviněný de facto nezákonnost těchto důkazů netvrdí, tedy ani neodůvodňuje, pouze jako nedostatečné v tomto směru hodnotí odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitka, podle níž měl mít policista vyslýchající svědky v přípravném řízení intimní poměr s družkou obviněného, má rovněž procesní charakter, pokud však obviněný v předchozím řízení možnou podjatost tohoto orgánů činného v trestním řízení nenamítal, nebylo by možno na jejím základě napadené rozhodnutí přezkoumat ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
K námitkám obviněného směřujícím do výroku o trestu je pak třeba uvést, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že obviněný se svými námitkami domáhá právě přehodnocení výměry trestu, resp. jeho uložení jako trestu nepodmíněného, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Karel Hasch předseda senátu